1 Afs 107/2004 — Nejvyšší správní soud

3 Af 7/2023- 101 - text 31 3 Af 7/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: DEL a.s., IČO 08962669 sídlem Biskupský dvůr 1146/7, 110 00 Praha 1 zastoupena advokátkou JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D. sídlem Chodská 1366/9, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2023 č. j. 13413/23/5200-11433-710862, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) ze dne 1. 11. 2021 č. j. 8354433/21/2001-51521-110828 (dále též „platební výměr 1“) pod výrokem I. a č. j. 8355883/21/2001-51521-110828 (dále též „platební výměr 2“) pod výrokem II. Těmito platebními výměry byla žalobkyni podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále též „ZDP“), jako právní nástupkyni společnosti DEL a.s., IČO 24284734, sídlem Biskupský dvůr 1146/7, 110 00 Praha 1 (stejného obchodního názvu i sídla, jiné IČO), zaniklé dne 1. 10. 2020 bez likvidace v důsledku fúze se žalobkyní, stanovena k přímé úhradě daň z příjmů právnických osob vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně (dále též „daň“) za zdaňovací období roku 2017 ve výši 4 217 208 Kč (platební výměr 1) a za zdaňovací období roku 2018 ve výši 3 481 766 Kč (platební výměr 2). 2. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že dne 29. 4. 2019 byla u společnosti DEL a.s., IČO 24284734, sídlem Biskupský dvůr 1146/7, 110 00 Praha 1, zahájena daňová kontrola daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2016, 2017 a 2018. V průběhu daňové kontroly jmenovaná společnost zanikla bez likvidace (dne 1. 10. 2020) podle předchozího projektu fúze sloučením se žalobkyní ze dne 19. 8. 2020. Předmětem šetření správce daně bylo posouzení, zda v případě výplaty podílů na zisku akcionářům žalobkyně společností Nokilaso a.s. (dále též „Nokilaso“), RANOT Holding s.r.o. (dále též „RANOT“) a MANSAKO, a.s. (dále též „MANSAKO“), byly splněny zákonné podmínky pro uplatnění osvobození od daně podle § 19 odst. 1 písm. ze) bod 1, § 19 odst. 3 písm. c) a § 19 odst. 4 a 6 ZDP, a zda v případě výplaty podílů na zisku akcionářům STIFA s.r.o. (dále též „STIFA“) a FHH s.r.o. (dále též „FHH“) byla správně odvedena daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů právnických osob. Na základě zjištěných skutečností správce daně shledal naplnění podmínek zneužití práva, proto nebyly splněny zákonné podmínky pro uplatnění osvobození od daně. Dovodil, že daňový subjekt jako plátce daně byl povinen srazit a odvést 15% daň za poplatníka podle § 38d odst. 2 ZDP. V případě akcionářů společností Nokilaso, RANOT a MANSAKO, u nichž nebyla sražena a odvedena daň z vyplacených podílů na zisku, předepsal daňovému subjektu jako plátci daně k přímé úhradě daň z vyplacených podílů na zisku ve výši 4 014 708 Kč (rok 2017) a ve výši 3 211 766 Kč (rok 2018). V případě akcionářů STIFA a FHH s podílem na základním kapitálu daňového subjektu nižším než 10 %, byla z vyplacených podílů na zisku sice sražena daň, ale odvedena na účet s nesprávným předčíslím, nebylo podáno vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů právnických osob, a sražená daň byla nesprávně uvedena v tiskopisu „Vyúčtování daně z příjmů vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických osob“. Správce daně proto provedl opravu a nesprávně odvedenou daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů právnických osob ve výši 202 500 Kč za rok 2017 a ve výši 270 000 Kč za rok 2018 předepsal daňovému subjektu k přímému placení. 3. V napadeném rozhodnutí žalovaný dále konstatoval, že ačkoli daňový subjekt v r. 2017 a 2018 účtoval vyplacené podíly na zisku akcionářům společnostem Nokilaso, RANOT a MANSAKO, daň z podílů na zisku 15 % jim nesrazil, ani neodvedl. V případě sporných transakcí vyplacení dividend těmto akcionářům došlo k formálnímu splnění podmínek § 19 odst. 1 písm. ze) ZDP tím, že daňový subjekt jako dceřiná společnost vyplatila dividendy svým mateřským společnostem. Tomu předcházející jednotlivé kroky učiněné před vyplácením podílů na zisku jim, však svědčí o uměle vytvořené struktuře společnosti vzniklé za účelem získání daňové výhody ve formě osvobození příjmů z podílu na zisku. Akcionářská strukturu daňového subjektu tvoření totiž nově vzniklí akcionáři právnické osoby Nokilaso, RANOT a MANSAKO, na které původní akcionáři – fyzické osoby (Ing. J. Ka., Ing. Z. Kr., p. Z. T., Ing. R. S., Ing. J. H.) bezprostředně před rozhodnutím o výplatě dividend převedli akcie daňového subjektu. Daňový subjekt v průběhu daňové kontroly neprokázal reálný účel a smysl jednotlivých kroků, proto správce daně jednotlivé úkony daňového subjektu v celkovém souhrnu vyhodnotil za tzv. zneužití práva. Dovodil, že ačkoli daňový subjekt postupoval formálně podle zákona, při výplatě dividendy svým mateřským společnostem nesrazil a neodvedl 15% daň, ale proběhlé kroky byly vedeny snahou snížit svou daňovou povinnost, resp. byly nastoleny uměle s převažujícím cílem získat daňové zvýhodnění. Jednalo se o posloupnost těchto úkonů: akcionáři (fyzické osoby) si neschválili výplatu dividend, následně založili jmenované právnické osoby, poté společnost zapůjčila novým právnickým osobám finanční prostředky ve výši navrženého podílu na zisku, následoval převod akcií daňového subjektu z fyzických osob na nově založené právnické osoby, poté došlo ke schválení výplaty dividend v původní výši, a její výplata prostřednictvím nově založených mateřských společností daňového subjektu na účty fyzických osob jako původním akcionářům definované jako úhrada kupní ceny za akcie. Jednotlivé zmiňované kroky provedené před vyplácením podílů na zisku jednotlivým akcionářům, vyplývají ze shromážděných listinných důkazních prostředků, které je třeba posuzovat ve vzájemném souhrnu, neboť toliko celkový sled popsaného jednání vede k závěru o záměrném účelovém daňovém zvýhodnění. Cílem bylo vytvořit akcionářskou strukturu tvořenou právnickými osobami, aby byly naplněny podmínky pro splnění osvobození podle § 19 odst. 1 písm. ze) ZDP. Přes formální splnění stanovených podmínek se postup daňového subjektu příčí smyslu a účelu právní úpravy. Tím bylo naplněno objektivní kritérium zneužití práva. Subjektivní počínání daňového subjektu nevykazovalo ekonomicky racionálně odůvodněný smysl, jednotlivé úkony neměly logické opodstatnění a výsledkem byl stav, který není v souladu s účelem zákona, tj. došlo ze strany daňového subjektu k záměrnému vytvoření prostředí či podmínek pro získání výhody ze stanovených pravidel. Subjektivní kritérium zneužití práva tak bylo naplněno. Daňový subjekt naplnil základní předpoklady pro zneužití práva. Objektivní stránka je, že obchodní transakce nebyla provedena v souladu se smyslem a účelem zákona, nýbrž za účelem získání daňové výhody. Stránka subjektivní spočívá v záměru získat výhodu vyplývající z právní úpravy – tedy vytvoření prostředí pro vznik osvobození od daně při výplatě dividendy. V daném případě nastala situace, kdy uzavřením smluv o převodu akcií a následným rozhodnutím o rozdělení zisku došlo k navození takového stavu, ve kterém daňový subjekt aplikoval výhodnější daňový režim, který by jinak nemohl použít, čímž získal pro sebe, resp. pro své původní akcionáře, daňové zvýhodnění. 4. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou. Vznesené námitky lze rozdělit do následujících žalobních bodů. 5. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá, že tvrzení o zneužití práva nemá oporu ve spisu. Žalovaný neusnesl důkazní břemeno, které jej tížilo, a nesprávně hodnotil předložené důkazy. 6. Žalobkyně uvádí, že k unesení důkazního břemena ohledně tvrzení o zneužití práva by žalovaný musel prokázat, že společnost MANSAKO skutečně uhradila panu Ing. Ka. splátku kupní ceny z peněžních prostředků, které získala od žalobkyně jako podíl na zisku, dále že společnost Nokilaso skutečně uhradila panu Ing. Kr. splátku kupní ceny z peněžních prostředků, které získala od žalobkyně jako podíl na zisku, a též že společnost RANOT skutečně uhradila panu T. splátku kupní ceny z peněžních prostředků, které získala od žalobkyně jako podíl na zisku. Taková tvrzení však napadené rozhodnutí neobsahuje a ani nevyplývají ze spisu. Ohledně společnosti MANSAKO není v napadeném rozhodnutí uvedeno, že tato společnost uhradila Ing. Ka. splátku kupní ceny. Není tak zřejmé, z jakých důkazů žalovaný dovodil, že společnost MANSAKO vrátila Ing. Ka. nějakou část kupní ceny akcií. Co se týče výplat podílů na zisku společnostem Nokilaso a RANOT, žalovaný sice v bodu [79] napadeného rozhodnutí tvrdí