4 A 45/2024 – Městský soud v Praze

4 A 45/2024- 50 - text  18 4 A 45/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: Mgr. J. V., LL.M., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2024, č. j. MD-23777/2023-160/7, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2024, č. j. MD-23777/2023-160/7 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 1. 2024, č. j. MHMP 14296/2024/Vav (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl v souladu s § 67 odst. 1 správního řádu a § 93 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) - ve výroku I. tak, že žalobce je vinen, že se jako fyzická osoba dopustil přestupku tím, že dne 16. 4. 2022, v době kolem 19:50 hodin, v provozu na pozemních komunikacích, v katastrálním území hl. m. Prahy, na dálnici D1, při řízení motorového vozidla specifikované registrační značky, jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j) § 125c odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o silničním provozu“) nesplnil nebo porušil povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona, s následkem dopravní nehody. Uvedeného jednání se žalobce dopustil tím, že dne 16. 4. 2022, v době kolem 19:50 hodin, řídil v provozu na pozemních komunikacích v katastru obce Praha, po dálnici D1, ve směru jízdy od Brna na Prahu, v levém jízdním pruhu, motorové vozidlo tov. zn. X (dále též „vozidlo A“), přičemž v úseku 4,76 km nejel takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled, a to za současného nedodržení dostatečné bezpečnostní vzdálenosti za před ním jedoucím motorovým vozidlem tov. zn. X, specifikované registrační značky (dále též „vozidlo B“), neboť přední částí vozidla narazil do motorového vozidla tov. zn. X, specifikované registrační značky (dále též „vozidlo C“) řidiče C. N., které stálo v levém jízdním pruhu z důvodu předchozí dopravní nehody, přičemž po tomto nárazu bylo vozidlo řízené žalobcem odraženo směrem doprava, kde pravou přední částí narazilo do levé zadní části zastavujícího motorového vozidla B řidiče L. M., který do vozidla C narazil bezprostředně před žalobcem, čímž žalobce porušil z nevědomé nedbalosti § 18 odst. 1 ve spojení s § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu a spáchal tak z nedbalosti přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) tohoto zákona. Za to mu byla podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu a za použití § 36 zákona o odpovědnosti za přestupky uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a podle § 95 odst. 1 o odpovědnosti za přestupky a § 6 odst. 1, 2 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 620/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů mu byla stanovena povinnost uhradit náhradu nákladů řízení v paušální částce 6 000 Kč; - ve výroku II. tak, že osobě L. M. nepřiznal nárok na náhradu škody v souladu s § 89 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky, neboť výše škody (ani její část) nebyla spolehlivě doložena ani zjištěna a zjišťování škody by vedlo ke značným průtahům v řízení. II. Obsah žaloby 3. Žalobce napadal výrok o vině a trestu (výrok I.) prvostupňového rozhodnutí, které bylo následně potvrzeno napadeným rozhodnutím. Napadené i prvostupňové rozhodnutí považoval za nezákonná, nepřezkoumatelná a nicotná, rovněž napadal vady řízení. 4. V prvním žalobním bodě namítal, že správní orgán I. stupně zcela ignoroval závazný právní názor žalovaného vyslovený ve zrušujícím rozhodnutí ze dne 9. 8. 2023, č. j. MD-23777/2023-160/4, dle kterého měl správní orgán I. stupně zahájit společné řízení se všemi účastníky dopravní nehody, včetně pana C. N., řidiče vozidla C, a eventuálně i s poškozeným panem L. M., řidičem vozidla B, čemuž by pak následně odpovídalo i vymezení skutku (v tomto společném řízení). Ti totiž k dopravní nehodě významně přispěli, pokud by oba jednali odpovědně, k následné nehodě žalobce by pravděpodobně nedošlo. Správní orgán I. stupně měl dle předchozího zrušujícího rozhodnutí posoudit míru zavinění všech účastníků v kontextu a ve vzájemném působení. Společné řízení však vedeno nebylo, žalovaný dokonce dopravní nehodu vozidla C ze správního řízení vyloučil. 5. Ve druhém žalobním bodě namítal, že skutek se stal jinak, než jak byl vymezen ve správním řízení. Podle znaleckých posudků žalobce nenarazil do stojícího vozidla C, do tohoto vozidla nejprve narazil poškozený, čímž vozidlo uvedl do pohybu, a žalobce do něj v důsledku toho narazil až cca 0,02 sekundy poté. V době nárazu žalobce tak vozidlo C nebylo stojícím vozidlem, ale překážkou vytvořenou náhle a neočekávatelně v důsledku předchozího nárazu poškozeného, a to navíc v reakčním čase, ve kterém žalobce nemohl reagovat (viz závěr znalce S.); znalec B. tuto skutečnost zcela opomíjí. Předmětný skutek se tak stal podstatně jinak, prvostupňové rozhodnutí je vadné a nezákonné. Vymezení skutku neodpovídá ani provedenému dokazování, neboť znalecký posudek znalce B. posuzuje a hodnotí skutek všech osob a vozidel zúčastněných na dopravní nehodě (zahrnuje i jednání řidiče C. N. a posádky Škody Superb), ty však ve správním řízení nejsou brány jako účastníci, byť evidentně měli podíl na nehodě. Skutkový stav tak nebyl spolehlivě zjištěn, neodpovídá provedenému dokazování a vyžaduje rozsáhlé doplnění. 6. Ve třetí třetím žalobním bodě namítal nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí způsobenou tím, že se správní orgán I. stupně nedostatečně vypořádal s námitkou nesprávně vymezeného skutku a s námitkou výše popsané náhlé a neočekávatelné překážky v podobě vozidla C. Správní orgán I. stupně měl vzít v úvahu, jak nesprávná technika jízdy poškozeného ovlivnila střet žalobce s vozidlem C. Z videozáznamu je zřejmé, že několik vozidel bylo schopno se překážce vozidla C vyhnout, bylo tak otázkou, zda by toho nebyl schopen i žalobce, pokud by poškozený nenarazil do odstaveného vozidla nebo pokud by jeho technika jízdy byla jiná/správná. 7. Správní orgán I. stupně a žalovaný se nevypořádali ani s námitkou, že žalobce do vozidla poškozeného primárně nenarazil, tudíž posuzování bezpečné vzdálenosti vůči němu vůbec nepřicházelo v úvahu, neboť podle § 19 odst. 16 zákona o silničním provozu se bezpečná vzdálenost vztahuje k vozidlu jedoucímu před řidičem, nikoliv ke stojícímu vozidlu, které se na místě nacházelo v důsledku jiné nehody o 76 sekund dříve. Pokud žalovaný posoudil nedodržení bezpečné vzdálenosti žalobce vůči vozidlu poškozeného jako příčinu/důsledek nárazu do stojícího vozidla C, převzal tak nezákonné a nesprávné závěry posudku znalce B. Správní orgán I. stupně rovněž vůbec nezkoumal, co předcházelo nehodovému ději. Je nepředstavitelné, aby žalobce dlouhodobě udržoval vzdálenost pouhých 10–15 metrů za vozidlem poškozeného při rychlosti 130–140 km/h, jak tvrdí posudek znalce B. Nebyly zkoumány ani výhledové poměry vozidel, vozidla jela v koloně. Prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné i proto, že vychází z fotografií videozáznamu, které neumožňují přesné určení vzdáleností vozidel, znalec je pouze nepřesně odhaduje. Dále žalobce poukázal na to, že vozidlo poškozeného se těsně před nehodou zařadilo z prostředního do levého pruhu mezi jeho vozidlo a neznámé SUV, čímž náhle zkrátilo bezpečnou vzdálenost. Tento úhybný manévr vyplývá jak z výpovědi poškozeného, tak z tak z posudku znalce B. Je nepravděpodobné, že by všechna tři vozidla jela v hustém provozu po delší dobu rychlostí 140 km ve vzájemném odstupu 10 m, takovou nebezpečnou jízdu by poškozený zaznamenal. Tento stav musel nastat těsně před nehodou poškozeného a právě tím, že se poškozený zařadil do levého jízdního pruhu mezi žalobce a SUV. Tato klíčová skutková okolnost byla zcela opomenuta, což bylo způsobeno i tím, že žalobci nebylo umožněno klást znalci otázky před vyhotovením posudku. 8. Dále namítal, že žalovaný se nevypořádal s námitkou nemožnosti zabránit nárazu do vozidla C, zcela opomněl fakt, že překážka v podobě vozidla C vznikla vůči žalobci v důsledku prvního nárazu poškozeného, a tudíž se jednalo o překážku náhlou a neočekávatelnou, jak ji správně posoudil znalec S. 9. Z celkového skutkového děje vyplývá, že příčinou kolize žalobce byla primární nehod