9 As 135/2022 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 6/2024- 196 - text  7 4 Ad 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: T. R., narozená dne X trvale bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2023, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2023, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 20. 9. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl tak, že podle § 67ca odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“) mimo pravidelný termín od červnové dávky 2023 zvýšil starobní důchod tak, že procentní výměra důchodu žalobkyni náleží ve výší 7 736 Kč měsíčně a základní výměra důchodu jí náleží ve výši 4 040 Kč měsíčně, takže celkově její starobní důchod od červnové dávky 2023 činí 11 776 Kč měsíčně. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně namítala, že v daném případě chyběl doplatek valorizačního zvýšení vyplaceného důchodu za období od 1. 6. 2023 do 5. 6. 2023 a tudíž v roce 2023 není započítána doba 5 dnů k celkové měsíční částce důchodu. Poukazovala na to, že měla v minulosti 24. 4. 1975 v Třineckých železárnách těžký pracovní úraz – zlomeninu páteře s trvalými následky, je osobou ZTP/vozíčkář a měla být uznána plně invalidní. Dále obsáhle poukazovala na okolnosti svých sporů se společností X. S napadeným rozhodnutím nesouhlasila. 3. Navrhovala spojení věcí s řízeními sp. zn. 2 Ad 13/2023 a sp. zn. 19 Ad 27/2022, neboť jde o podobná řízení. 4. Navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu projednání. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaná uvedla, že napadeným rozhodnutím byl žalobkyni zvýšen její starobní důchod tak, že byla zvýšena pouze jeho procentní výměra 7 171 Kč o 2,3 % na 7 336 Kč měsíčně a následně o pevnou částku 400 Kč měsíčně na 7 736 Kč měsíčně, základní výměra činila nadále 4 040 Kč, po úpravě tak náležel starobní důchod 11 776 Kč měsíčně. 6. Uvedla, že žalobkyně upíná svou pozornost na její neúspěšnou snahu domoci se přiznání plného invalidního důchodu následkem pracovního úrazu dne 24. 4. 1974, kdy jí náležel pouze částečný invalidní důchod následkem pracovního úrazu, od 1. 1. 2010 transformovaný na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Dovršením 65 let věku žalobkyně dne 24. 2. 2015 zanikl její nárok na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně s ohledem na znění § 61a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, vznikl jí však nárok na starobní důchod, a to ve výši, v jaké náležel dosavadní invalidní důchod. Žalobkyni tak náleží ze zákona od 24. 2. 2015 starobní důchod ve výši do tohoto data pobíraného invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně, starobní důchod je následně valorizován v souladu s platnými zákonnými předpisy. 7. Poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2013 č.j. 4 Ads 124/2012-44, který potvrdil správný postup žalované ohledně invalidního důchodu vycházející z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Jádrem veškerých soudních sporů žalobkyně v posledních 11 letech byl její nesouhlas s valorizačními úpravami vyplácené dávky důchodového pojištění, kdy však zdravotní stav žalobkyně prokazatelně odpovídal pouze částečné invaliditě, nikoli plné invaliditě. Žalobkyni se dostalo dostatečného zdůvodnění nejen od žalované, ale i od soudů obou stupňů. 8. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně pobírá od 24. 2. 2015 na základě rozhodnutí ze dne 9. 2. 2015, č. j. X, starobní důchod podle ustanovení § 61a zákona o důchodovém pojištění, který jí náležel ve výši doposud pobíraného invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně, tedy ve výši 6 157 Kč měsíčně, přičemž jí od uvedeného dne invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně již nenáležel. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí námitky ze dne 8. 3. 2015, které žalovaná zamítla rozhodnutím v námitkovém řízení ze dne 22. 5. 2015, č. j. X. 10. Následně žalovaná důchodovou dávku řádně navyšovala podle příslušných právních předpisů, takže od 1. 1. 2023 náležela na základě nařízení vlády č. 290/2022 Sb. ve výši 10 211 Kč měsíčně. Od červnové dávky 2023 pak v důsledku valorizace náležela ve výši 11 776 Kč měsíčně. O této skutečnosti vydal správní orgán I. stupně na vyžádání žalobkyně prvostupňové rozhodnutí ze dne 20. 9. 2023, v jehož výroku uvedl, že podle ustanovení § 67ca odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 155/1995 Sb. zvýšil mimo pravidelný termín od červnové splátky 2023 vyplácený starobní důchod na 11 776 Kč měsíčně, skládající se ze základní výměry ve výši 4 040 Kč měsíčně, která nebyla zvýšena, a z procentní výměry ve výši 7 736 Kč (původní procentní výměra 7 171 Kč měsíčně nyní navýšena o 2, 3 % tj. 165 Kč a o 400 Kč měsíčně). V odůvodnění odkázal na § 67 odst. 3 a § 67ca odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. a uvedl, že ke zvýšení dochází od data splatnosti důchodu, tímto datem je u žalobkyně 6. den v měsíci, došlo ke zvýšení procentní výměry od 6. 6. 2023. 11. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala námitky, kterými vyjádřila svůj nesouhlas s prvostupňovým rozhodnutím, odkazovala na svá dřívější podání, kde se vyjadřovala k obdobným předchozím rozhodnutím a rovněž poukazovala na svůj pracovní úraz v minulosti, kdy měla být uznána 100% invalidní. 12. Žalovaná v napadeném rozhodnutí ze dne 15. 12. 2023 uvedla, že v postupu správního orgánu I. stupně neshledala pochybení, znovu poukázala na právní úpravu dle § 67a odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., dle kterého se procentní výměry vyplácených důchodů zvýší v případě více než 5% růstu cen ve stanovením období, a dále na ust. § 67a odst. 2, § 67 odst. 3 a 4 a § 67ca odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Správní orgán I. stupně postupoval přesně podle těchto ustanovení, žalovaná opakovaně podrobně vysvětlila, jak byla vypočtena navýšená částka starobního důchodu 11 776 Kč měsíčně, kdy výpočet byl proveden v souladu se zákonem. Příslušná zákonná ustanovení jsou kogentní povahy a neumožňují odchylný postup ani správní uvážení. K části námitek, kde žalobkyně poukazovala na svůj pracovní úraz v roce 1974, odkázala na svá dřívější rozhodnutí, o kterých s konečnou platností rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 5. 2013 č.j. 4 Ads 124/2012-44, kde zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci posouzení jejího zdravotního stavu. Konstatovala, že žalobkyně se ve svých námitkách věnuje tvrzením zjevně nesouvisejícím s napadeným rozhodnutím, kdy přiložila velký objem různých písemných materiálů, žalovaná však není příslušná k přijímání trestních oznámení ani vyšetřování oznámení trestných činů, námitky se tak převážně netýkají důchodových záležitostí žalobkyně. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 13. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s.ř.s.“), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Ve věci se dne 16. 5. 2025 konalo na žádost žalobkyně ústní jednání. Žalobkyně i žalovaný byli k jednání řádně předvoláni, žalobkyně se přípisem došlým soudu dne 15. 5. 2025 omluvila z náhlých zdravotních důvodů, avšak nepožádala o odročení jednání. Podle § 49 odst. 3 s.ř.s. tedy byly splněny podmínky k tomu, aby jednání ve věci proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně. 15. Žalobkyně v podání ze dne 15. 5. 2025 rovněž požádala o přerušení řízení, což odůvodnila tím, že její syn Bc. L. R. se pro nedobrovolnou překážku trvalejší povahy nemůže tomuto řízení věnovat a pomoci její osobě s řízením. Soud však neshledal důvod pro přerušení řízení, neboť se nejedná o žádný z důvodů dle § 48 odst. 1-3 s.ř.s. Žalobkyně zejména netvrdila, že by se u její osoby vyskytla překážka trvalejší povahy ve smyslu § 48 odst. 3 písm. c) s.ř.s., ani takovou překážku nedoložila. Důvody pro přerušení řízení spojovala s osobou Bc. L. R., který však není účastníkem řízení (k tomu viz níže). 16. Žalobkyně též v podání ze dne 15. 5. 2025 a dále v podání ze dne 3. 4. 2025 požádala opakovaně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Soud však již o těchto opakovaných žádostech nerozhodoval, neboť usnesením ze dne 25. 6. 2024 č.j. 4 Ad 6/2024-47 žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl návrh na ustanoven