4 As 163/2024 — Nejvyšší správní soud

5 A 86/2024- 55 - text 13 5 A 86/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: D. A., nar. X bytem X zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 – Nové Město proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7 – Holešovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2024, č. j. PPR-17693-2/ČJ-2024-990115, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2024, č. j. PPR-17693-2/ČJ-2024-990115, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 21 477 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce požádal o vydání návštěvnického víza do Rakouska. Tato žádost byla ze strany rakouských orgánů zamítnuta, jelikož Česká republika zapsala žalobce do Schengenského informačního systému (dále jen „SIS“) pro účely odepření vstupu [čl. 32 odst. 1 písm. a) bod v) nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex)]. Žalobce proto žádostí ze dne 27. 3. 2024 požádal žalovaného o zrušení zápisu o odepření v SIS (dle § 29 odst. 2 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů). Na podanou žádost reagoval žalovaný v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutí, kterým žalobci sdělil, že v SIS nejsou uvedeny žádné osobní údaje vztahující se k jeho osobě. 2. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že Policie České republiky (dále jen „Policie ČR“) v rámci konzultačního řízení jakožto kontaktní místo (čl. 22 vízového kodexu) prověřuje informace a vyžaduje stanoviska dalších příslušných orgánů. V rámci tohoto prověření bylo zjištěno, že by žalobce mohl vzhledem k aktuální bezpečnostní situaci v souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině svými aktivitami při případném pobytu na území České republiky ohrozit vnitřní bezpečnost České republiky. Policie ČR proto v rámci konzultačního řízení rakouským orgánům odpověděla, že žalobce je hrozbou pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví ve smyslu čl. 2 bodu 19 nařízení Schengenského hraničního kodexu, nebo pro mezinárodní vztahy jednoho nebo více členských států [čl. 32 odst. 1 písm. a) bod vi) vízového kodexu]. Rakouské orgány tak měly zamítnout žádost žalobce dle bodu vi) nikoliv dle bodu v) čl. 32 odst. 1 písm. a) vízového kodexu. Důvod, pro který byla žádost žalobce o vízum rakouskými orgány zamítnuta, byl tak nesprávný. V současné době totiž žalobce nemá v SIS žádný záznam. 3. Označení osoby žalobce jakožto hrozby pro veřejný pořádek není vloženo Policií ČR do národní součásti Vízového informačního systému (dále jen „VIS“), ale je vedeno odděleně ve spisovém materiálu v režimu „vyhrazené“ dle § 4 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. S ohledem na tento závažný důvod nelze k dané věci poskytnout bližší informace, jelikož sdělením těchto informací by došlo k ohrožení chráněných zájmů České republiky. Žalovaný uzavřel, že Policií ČR nebylo do národní součásti VIS vloženo označení osoby žalobce za hrozbu pro veřejný pořádek, proto nemůže vyhovět žádosti o výmaz. 4. Žalovaný dále uvedl, že nemůže vyhovět ani požadavku žalobce na výmaz jeho osoby ze spisového materiálu vedeného Policí ČR v režimu „vyhrazené“, neboť spisový materiál je veden řádně podle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, a bude skartován po uplynutí skartační lhůty (rok 2035). II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobce v podané žalobě s odkazy na judikaturu správních soudů stručně uvedl, že sdělení žalovaného je rozhodnutím, proti kterému je možné se bránit žalobou proti rozhodnutí. 6. Dále namítal, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav. O osobě žalobce nejsou vedeny žádné informace v SIS ani ve VIS, jediným podkladem pro vydání negativního stanoviska k udělení schengenského víza tak jsou informace, které Policie ČR vede ve spisu v režimu „vyhrazené“. Dle žalovaného je důvod negativního stanoviska tak závažný, že k dané věci nelze poskytnout bližší informace. Takové odůvodnění je však nedostatečné a nepřezkoumatelné, když z něj nevyplývá, z čeho obavy žalovaného pramení. Žalobce svou první pracovní cestu v Čechách ukončil po vypršení čtyřleté pracovní smlouvy zhruba před 20 lety, přičemž během následujících 15 let poté opakovaně bezproblémově získal schengenská víza a pracoval jako diplomat na Slovensku (cca 7 let) a v Rakousku (cca 4,5 roku). Česká republika má pro žalobce zvláštní význam – poprvé sem přicestoval již jako student a česká kultura a český jazyk ho zaujaly natolik, že se rozhodl v Moskvě na Lomonosovově státní univerzitě a později také na Univerzitě Karlově v Praze studovat bohemistiku a český jazyk. Po studiu na univerzitě žalobce získal práci na Generálním konzulátu Ruska v Karlových Varech, a to konkrétně jako starší referent a poté atašé. Během svého působení v Karlových Varech se žalobce nikdy nedostal do konfliktu s českým právním řádem a pracoval v souladu s Vídeňskými úmluvami o diplomatických a konzulárních stycích. Během žalobcova působení v České republice nevznikl žádný politický ani jiný důvod se domnívat, že by žalobce mohl jakkoliv ohrozit veřejný pořádek nebo bezpečnost České republiky. Žalovaný by měl řádně zdůvodnit, co se změnilo od doby, kdy pracoval jako atašé v České republice a poté bezproblémově získal schengenská víza a pracoval na Slovensku a v Rakousku. Žalovaný však své rozhodnutí vydat negativní stanovisko nijak neodůvodnil, čímž zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. 7. Žalobce koncem roku 2022 obdržel nabídku od odboru Čech a Slovenska Ministerstva zahraničních věcí v Rusku na krátkodobou služební cestu na Velvyslanectví Ruské federace v Praze za účelem poskytnutí vzájemné konzulární pomoci po vzájemné dohodě s Velvyslanectvím České republiky v Moskvě, které rovněž plánovalo vyslat na zastupitelský úřad v České republice svého specialistu na konzulární problematiku. Tato vzájemná výměna pracovníků se však neuskutečnila. Žalobce se domnívá, že právě popsaná snaha pomoci kolegům na Velvyslanectví Ruské federace v České republice měla vliv na nynější rozhodnutí. Podle žalobce tak Policie ČR uplatnila kolektivní vinu Ruska v souvislosti s agresí na Ukrajině. Cílem jeho eventuální stáže na Velvyslanectví Ruské federace bylo pouze zajištění hladkého chodu procesů. Nešlo o politickou snahu a nevyjadřoval žádný postoj k Ukrajině. Žalobce namítá, že je diskriminován za svou národní příslušnost. Žalovaný se naopak měl zabývat posouzením individuálních okolností jeho života. Žalobce již na Ministerstvu zahraničních věcí Ruské federace nepůsobí od 19. 9. 2023, resp. od 2. 7. 2022, kdy mu vypršela smlouva, ale zhruba rok čerpal neplacené volno. V posuzované věci vystupuje jako běžná fyzická osoba, která rakouské vízum požaduje za účelem sloučení rodiny. Jeho manželka a syn studují na vysokých školách v Rakousku a zároveň tam pracují. V Rakousku plánují pobývat dlouhodobě. Napadeným rozhodnutím bylo zcela bezdůvodně zasaženo do jeho práva na respektování soukromého a rodinného života. 8. Žalobce namítá, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že důvod pro zamítnutí schengenského víza byl Rakouskem uveden nesprávně. Žalovaný tak v napadeném rozhodnutí upravil důvod, pro který by žalobce neměl schengenské vízum získat. Takový postup považuje žalobce za nepřípustný. Dospěl-li žalovaný k závěru, že schengenské vízum bylo žalobci zamítnuto z chybného důvodu, měl na tuto skutečnost upozornit. S ohledem na to, že žalobce ani jeho právní zástupce nemají možnost se seznámit s utajovanou částí spisu, není možné ověřit, zda má skutečně žalovaný jakýkoliv důvod se domnívat a předpokládat, že by žalobce mohl být pro Českou republiku hrozbou. Žalobce považuje za nepřípustné, aby informace, které žalovaného vedly k předpokladu, že by žalobce mohl být hrozbou pro Českou republiku, byly uchovávány až do roku 2035, a to zvlášť za situace, kdy je vysoce pravděpodobné, že neexistují žádné důkazy, že by žalobce mohl Českou republiku jakkoliv ohrozit. Žalobce proto soudu navrhuje, aby se s utajovanou částí spisu seznámil a jeho obsah provedl k důkazu tak, aby bylo možné důvody napadeného rozhodnutí přezkoumat a proti neopodstatněným obviněním se řádně bránit. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně uvedl, že žalobce svoji žádost směřoval na výmaz osobních údajů ze SIS. Ten žádné osobní údaje žalobce nezpracovával. Policie ČR tedy komplexně celou žalobcem popisovanou situaci přezkoumala a zjistila, že důvod pro neudělení schengenského víza rakouskými orgány nebyl správný. Tuto informaci žalobci ve svém rozhodnutí žalovaný sdělil, a rovněž následně učinil kroky vedoucí k opravě nesprávného záznamu – českou stranou byla odeslána zpráva