6 As 120/2018 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 5/2024- 48 - text 13 5 Ad 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobce: JUDr. M. M., advokát se sídlem X zastoupený Mgr. Luborem Bystřickým, advokátem se sídlem U Kanálky 1359/4, Praha 2 – Vinohrady proti žalované: Česká advokátní komora se sídlem Národní 118/16, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. K 2/2021, takto: I. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. K 2/2021, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 15 342 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Lubora Bystřického, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Kárný senát žalované (dále jen „kárný senát“) rozhodnutím ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. K 2/2021 (dále jen „kárné rozhodnutí“), uznal žalobce vinným z porušení § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o advokacii“), ve spojení s čl. 4 odst. 1 a 3 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (dále jen „etický kodex“). Za uvedené porušení bylo žalobci dle § 32 odst. 3 písm. a) zákona o advokacii uloženo kárné opatření v podobě napomenutí a dále povinnost k úhradě nákladů kárného řízení ve výši 8 000 Kč. Proti kárnému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které odvolací kárný senát žalované rozhodnutím ze dne 4. 2. 2022 zamítl a kárné rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. 14 Ad 4/2022-36, rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované ze dne 4. 2. 2022 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací kárný senát žalované odvolání žalobce opět zamítl a kárné rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované brojí žalobce nyní podanou žalobou. 2. Vytýkané jednání žalobce mělo spočívat v tom, že v rámci obhajoby klienta V. K., který byl obžalován z důvodu, že v diskuzi na sociální síti Facebook, pod fotografií žáků 1. třídy Základní školy s rozšířeným vyučováním informatiky a výpočetní techniky, Teplice, Plynárenská 2953, 415 01 Teplice, mimo jiné i s romskými, vietnamskými a arabskými jmény, napsal komentář „Ještě že jsou ze ZŠ Plynárenská. Řešení se přímo nabízí. Neříkej, že Tě to nenapadlo!!!“, poskytl v době mezi 13. a 15. červencem 2020 externímu spolupracovníkovi serveru iROZHLAS.CZ, rozhovor, ve kterém se vyjádřil k jednání klienta tak, že mu připadá vtipné, a to slovy „Je to klasický černý humor. Jako jsem já uváděl ve své závěrečné řeči vtip o Židech – je to založené na dvojsmyslu a na nějaké historické znalosti. Celý černý humor je založený na jakési brutalitě“ a „Než jsem převzal zastoupení a viděl to na internetu, tak jsem se tomu zasmál.“ Tedy při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a činit v souvislosti s výkonem advokacie projevy věcné, střízlivé, a nikoliv vědomě nepravdivé. II. Obsah žaloby, vyjádření žalované a následná podání 3. Žalobce předně namítá nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí, když je zatíženo stále stejnými vadami, jako rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované ze dne 4. 2. 2022, zrušeného rozsudkem městského soudu ze dne 23. 11. 2023, č. j. 14 Ad 4/2022-36. Ačkoliv v citovaném zrušujícím rozsudku městský vymezil, jaké vady mají být při novém projednání odvolání žalobce odstraněny, odvolací kárný senát tyto zcela ignoroval nebo nepochopil. 4. Žalobce již v předchozím soudním řízení namítal porušení obžalovací zásady a totožnosti skutku spočívající v rozpornosti mezi body 1. až 41. a body 42. až 46. kárného rozhodnutí. V bodech 1. až 41. kárného rozhodnutí je posuzováno jednání žalobce, jak se událo a jak jej mohla vnímat veřejnost se závěrem o jeho nezávadnosti. V bodech 42. až 46. jsou však posuzovány odpovědi žalobce na dotazy kárného senátu při neveřejném kárném řízení, v němž již kárný senát kárné provinění shledal. Žalobce byl tak potrestán ohledně zasmání za to, co řekl při ústním jednání kárného senátu, které je neveřejné, a nikoli za to, co řekl novináři. Veřejnost se totiž o důvodech k zasmání nemohla dozvědět, není to obsahem a ani nijak seznatelné z žalovaných výroků a ani obsahem kárné žaloby. Městský soud v předchozím řízení odvolacímu kárnému senátu vytkl, že se s touto námitkou nevypořádal. Žalobce má za to, že se s námitkou kárný senát žalované nevypořádal ani nyní, když k ní v bodu 11. napadeného rozhodnutí pouze uvedl, že ji žalobce nijak neoznačil, nevymezil a nekonkretizoval. 5. Žalobce rovněž namítal rozpor mezi výrokem a odůvodněním kárného rozhodnutí, když dle obsahu odůvodnění jak kárného, tak napadeného rozhodnutí je závadná pouze odpověď žalobce, že se zasmál. Prvý skutek týkající se černého humoru proto měl být z výroku vypuštěn. I tuto výtku městského soudu odvolací kárný senát žalované ignoroval. 6. Ohledně vysvětlení skutečnosti, jak jednání žalobce ohrozilo důstojnost advokacie žalobce namítá, že etický kodex pracuje s hlediskem všeobecné, veřejné morálky a jde zde tedy o důstojnost advokátního stavu v očích veřejnosti, nikoli v očích stavu samotného. Z názoru odvolacího kárného senátu žalované se však podává, že kárný senát vnímá možnost ohrožení důstojnosti advokacie nikoli jako věc veřejné morálky, ale jakési ryze advokátní morálky. V této souvislosti pak odvolací kárný senát žalované pro nadbytečnost neprovedl důkaz internetovou diskuzí, což považuje žalobce za vadu řízení. Z tohoto důkazu vyplývá, že veřejnost odpovědi žalobce chápala, pohoršena nebyla a chybí tedy škodlivý následek jako znak objektivní stránky skutkové podstaty daného kárného provinění. Takto věc posoudil i prvostupňový správní orgán, než k žalovanému skutku uměle připojil odpovědi žalobce plynoucí z neveřejného ústního jednání v rámci kárného řízení. 7. Žalobce závěrem poukazuje na články JUDr. T. S., v nichž kritizoval JUDr. S. a Mgr. N. a na spor o humor mezi ústavním soudcem D. U. a advokátem Mgr. N. V těchto případech žalovaná kárně mlčela, přestože si shora uvedení advokáti běžně v médiích (nikoli v rámci obhajoby klienta, a tedy primárně v zájmu klienta) jeden druhému veřejně nadávají do bolševiků, označují se lobotomiky či uprchlíky z klecových lůžek a užívají slova jako „zmrd, kurva, posrat“. Tato naznačená kazuistika má totiž význam nejen s ohledem na otázku dodržení zásady rovnosti před zákonem, ale i pro otázku předvídatelnosti správního trestání a zavinění jako subjektivního znaku skutkové podstaty kárného provinění. K míře zavinění se totiž prvostupňový správní orgán nevyjádřil vůbec a odvolací kárný senát žalované dokonce uzavřel, že žalobce jednal v přímém úmyslu. Žalobce má však za to, že jeho jednání nenaplňovalo ani subjektivní stránku kárného provinění. 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že v bodech 11. až 20. napadeného rozhodnutí byly splněny pokyny městského soudu uvedené ve zrušujícím rozsudku. V bodech 10. až 12. napadeného rozhodnutí odvolací kárný senát žalované vysvětlil, proč neshledal rozpor mezi body 1. až 41. a body 42. až 46. kárného rozhodnutí. Žalovaná rovněž nesouhlasí s tím, že by body 1. až 41. kárného rozhodnutí vyznívaly zcela ve prospěch žalobce, když se v bodu 27. prvostupňový správní orgán přiklonil k tomu, že žalobce povinnosti stanovené mu zákonem o advokacii a etickým kodexem porušil. 9. Ohledně námitek porušení totožnosti skutku a zásady obžalovací poukázala žalovaná na to, že popis skutku ve výroku kárného rozhodnutí je zcela shodný jako popis skutku v kárné žalobě. V této souvislosti žalovaná uvedla, že zdánlivý rozpor ohledně ponechání prvé věty týkající se černého humoru ve výroku prvostupňový správní orgán přesvědčivě vysvětlil v bodu 40. kárného rozhodnutí. 10. K námitce žalobce, že prvostupňový správní orgán v kárném rozhodnutí posuzoval rovněž ústní vyjádření žalobce při jednání kárného senátu žalovaná uvedla, že tímto nikterak nevybočil z přípustných mezí odůvodnění kárného rozhodnutí. To, co kárně obviněný uvádí v průběhu kárného řízení je možné, ba často nutné hodnotit. Za podstatné žalovaná považuje, že nic z toho, co žalobce nově uvedl v průběhu kárného řízení, není obsaženo ve výroku kárného rozhodnutí. 11. Žalovaná uvedla, že správní orgány obou stupňů dospěly k závěru, že odpověď žalobce v rámci novinářského rozhovoru překročila meze přijatelné pro veřejné vyjadřování advokátů, přičemž věta „Než jsem převzal zastoupení klienta a viděl to na