6 A 102/2024 – Městský soud v Praze

6 A 102/2024- 53 - text 14 6 A 102/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobkyně: AGRO KLIMUS s.r.o., se sídlem Městečko 22, 691 63 Velké Němčice, IČ: 469 90 895, zastoupena Mgr. et Mgr. Adamem Sokolem, advokátem, se sídlem Vídeňská 188/119d, Brno – Dolní Heršpice, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 – Nové Město, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2024, č.j. MZE-22046/2024-14141, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2024, č.j. MZE-22046/2024-14141, a usnesení Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 16. 1. 2024, č.j. SZIF/2024/0051043, se ruší a věc se vrací správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 32.493 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. et Mgr. Adama Sokola, advokáta. Odůvodnění: [1] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2024, č.j. MZE-22046/2024-14141 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti usnesení Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“), ze dne 16. 1. 2024, č.j. SZIF/2024/0051043 (dále též „prvostupňového rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. h) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ve spojení s ustanovením § 11b odst. 5 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SZIF“), zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o poskytnutí Základní podpory příjmu pro udržitelnost; Doplňkové redistributivní podpory příjmy pro udržitelnost; Ekoplatby celofiremní základní; Platby na produkci bílkovinných plodin (dále jen „Jednotná žádost“), podle nařízení vlády č. 83/2023 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování přímým plateb zemědělcům a o změně některých souvisejících nařízení vlády, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 83/2023 Sb.“), pro rok 2023. [2] Žalobkyně předně v žalobě namítla, že žalovaný sice naznal, že žalobkyně k žádosti nedoložila soupis účetních a daňových dokladů (dále jen „Soupis“), který je její povinnou součástí, nicméně uznal, že zastavení řízení z důvodu nedoložení Soupisu, ve kterém měl figurovat pouze jediný účetní doklad, je formalistické. Dle žalobkyně tak žalovaný absenci Soupisu v žádosti nepovažuje v případě žádosti za důvod, pro který by mohla být žádost zamítnuta či řízení o ní zastaveno, což je v rozporu se stanoviskem SZIF. [3] Žalobkyně dále v podané žalobě vyslovila nesouhlas se závěry žalovaného, že i v případě doložení Soupisu k žádosti by nepovažoval žalobkyni za „aktivního zemědělce“, protože jediným jejím příjmem byl příjem z pachtu zemědělského závodu a tento nemohl být posouzen jako příjem ze zemědělské činnosti. Žalobkyně namítla, že žalovaný nepřímo uvedl, že v případě hospodaření žalobkyně např. na 1 ha půdy by bylo žádosti vyhověno, i když na zbývající půdě ve vlastnictví žalobkyně (více než 100 ha) by na základě pachtovní smlouvy hospodařil jiný subjekt. V této souvislosti uvedla, že v roce 2022 zemědělsky hospodařila na základě pachtovní smlouvy na pozemcích o celkové výměře cca 2 hektary, a měla tak kromě příjmu z pachtovní smlouvy také příjem ze zemědělské činnosti z prodeje plodin vypěstovaných na předmětných pozemcích. Zdůraznila, že tuto skutečnost v žádosti neuvedla, protože na tyto pozemky nepobírá žádné dotace, přičemž pokud by SZIF nebyla uvedena v omyl, že pachtovní smlouva nepochybně prokazuje příjem ze zemědělské činnosti, tak v žádosti specifikovala příjem ze zemědělské činnosti na předmětných pozemcích. [4] Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že byla v žádosti povinna prokázat SZIF, že je „aktivním zemědělcem“ pouze proto, že v předchozích dvou letech nepodala Jednotnou žádost. Uznala, že v letech 2021 a 2022 na sebe neměla evidované žádné díly půdních bloků (vlivem jejích interních problémů), neboť své pozemky propachtovala společnosti, která na nich hospodařila. Dále uvedla, že před podáním žádosti s péčí řádného hospodáře zjišťovala, zda je ona sama oprávněna podat žádost, když na pozemcích hospodaří na základě pachtovní smlouvy jiný hospodář (účastnila se školení a dotazovala se přímo SZIF). Za účelem prokázání svých tvrzení o tom, že byla SZIF ujištěna, že příjem z pachtovní smlouvy je příjmem ze zemědělské činnosti, žalobkyně v žalobě navrhla výslech Ing. V. M., referentky Oddělení průřezových činností a sankčního systému podmíněnosti SZIF, a J. M., zaměstnankyně pachtýře z pachtovní smlouvy, která s pí. M. komunikovala. Dále žalobkyně doložila e-mailovou komunikaci mezi jednatelem žalobkyně Mgr. R. K. a právním zástupcem žalobkyně Mgr. Ing. T. T. na straně jedné a pí. M., která žalobkyni o obsahu komunikace se SZIF informovala (e-maily ze dne 21. 3. 2023, 9. 5. 2023, 4. 7. 2023 a 23. 1. 2024). Žalobkyně proto namítla, že považuje za nesporné, že v případě doložení Soupisu k žádosti by byla žádost schválena a dotaci by obdržela, protože i SZIF považoval příjem z pachtovní smlouvy za zemědělský příjem. [5] Dále žalobkyně s odkazem na ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu a na nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2005, sp.zn. II.ÚS 487/03, namítala, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, které je zcela v rozporu s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí, porušil základní zásady správního řízení, když sice uznal stanovisko žalobkyně obsažené v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, tj. že absence Soupisu nemůže být důvodem pro zamítnutí žádosti z důvodu nepřiměřeného formalismu, a tedy že odůvodnění SZIF je vadné, nicméně prvostupňové rozhodnutí potvrdil jako správné, a to ze zcela nového důvodu, který vůbec v prvostupňovém rozhodnutí nebyl uveden, a tedy nebyl ani obsahem odvolání žalobkyně. Závěrem žaloby žalobkyně pro úplnost uvedla, že zemědělská půda uvedená v žádosti neležela nikdy ladem a bylo na ní každý rok zemědělsky hospodařeno. [6] Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby soud zrušil jak žalobou napadeného rozhodnutí, tak rozhodnutí prvostupňové. [7] Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě nejprve uvedl, že důvodem pro zastavení řízení o Jednotné žádosti byla skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky „aktivního zemědělce“ podle ustanovení § 4 odst. 2 nařízení vlády č. 83/2023 Sb., tj. že žalobkyně nenaplnila definici „aktivního zemědělce“, která představuje základní podmínku pro čerpání přímých dotací. Uvedl, že žalobkyně si k prokázání statutu „aktivního zemědělce“ v Jednotné žádosti vybrala v III. části pro splnění podmínky „aktivního zemědělce“ postup prokázání údajů podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 Sb., tj. doložit společně s Jednotnou žádostí daňové přiznání včetně soupisu účetních a daňových dokladů dle ustanovení § 4 odst. 5 písm. b) tohoto nařízení vlády. Žalobkyně k Jednotné žádosti nedoložila povinnou přílohu (Soupis) v termínu podání Jednotné žádosti, k jednotné žádosti doložila daňové přiznání a pachtovní smlouvu, z čehož dle žalovaného nebylo možné vyhodnotit finanční kritéria, a tím tedy nesplnila podmínku „aktivního zemědělce“. Žalobkyně tímto porušila podmínku stanovenou v ustanovení § 11b odst. 4 zákona o SZIF, a proto SZIF postupoval podle ustanovení § 11d odst. 1 předmětného zákona a žádost zastavil. Uvedl, že v napadeném rozhodnutí skutečně konstatoval, že za situace, kdy součástí předmětného Soupisu, kterýžto je povinnou náležitostí žádosti o dotaci, by měl být toliko jeden doklad, se postup SZIF může jevit formalistickým, byť v souladu se zákonem o SZIF. Uvedl, že z tohoto důvodu a nad rámec povinnosti věcně posoudil doložený doklad, přičemž dospěl závěru, že ani za takového stavu by žalobkyně nesplnila předmětnou podmínku. [8] Dále žalovaný uvedl, že se v odvolacím řízení podrobně zabýval okolnostmi, které vedly k zastavení řízení o žádosti žalobkyně o dotace za rok 2023. Poukázal zejména na to, že tento případ byl velmi specifický. Postup SZIF stran zastavení řízení aproboval jako souladný se zákonem o SZIF (viz str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí). V tomto konkrétním případě však dospěl k závěru, že ačkoliv zastavení řízení o žádosti o dotace z důvodu nedoložení Soupisu v situaci, kdy by v tomto Soupisu chyběl pouze jediný daňový doklad, který žalobkyně současně doložila samostatně, je v souladu se zákonem o SZIF, mohl by takový postup působit jako formalistický. Dle žalovaného byla naplněna materiální stránka postupu SZIF. Nad rámec svých povinností předmětný doklad posuzoval pro účely plnění podmínky „aktivního zemědělce“, přičemž jej vyhodnotil jako doklad, ve kterém žalobkyně uplatňuje jako svůj zemědělský příjem inkas