6 A 144/2023 – Městský soud v Praze

6 A 144/2023- 55 - text pokračování 8 6 A 144/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: XXX proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 6, 110 15 Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem představovaným nevydáním vyrozumění žalobkyně ve věci jejího podnětu ze dne 28. 8. 2023 v zákonem stanovené lhůtě. takto: I. Zásah žalovaného představovaný nevyrozuměním žalobkyně ohledně jejího podnětu ze dne 28. 8. 2023 byl nezákonný. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 270 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a žalobní argumentace [1] Dne 15. 9. 2023 žalobkyně obdržela přípis Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, Odboru krajského stavebního úřadu (dále též „odvolací orgán“), ze dne 13. 9. 2023, č. j. MSK 114951/2023, sp. zn. KSU/20444/2023/Buč. Tímto byl žalovanému předán k vyřízení žalobkynin podnět k provedení přezkumného řízení ve věci rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 26. 9. 2022, č. j. MSK 77178/2022 (dále též „druhostupňové rozhodnutí“), jenž podala dne 28. 8. 2023. Výše uvedeným odvolacím rozhodnutím bylo odvolacím orgánem zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí, odboru regionální rozvoje a stavebního úřadu (dále též „prvostupňový orgán“), a bylo tak potvrzeno jeho rozhodnutí ze dne 31. 3. 2022, zn. MUFO 11028/2022 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) povolující stavbu s názvem „Novostavba rodinného domu na parc. č. XA, k. ú. X“ na pozemcích parc. č. XA a XB v k. ú. X. [2] Žalovaný na výše uvedený podnět ze dne 28. 8. 2023 nereagoval. Proto žalobkyně podala dne 13. 11. 2023 žádost k ministru pro místní rozvoj, aby učinil opatření proti nečinnosti žalovaného. [3] Žalobkyně uvádí, že ke dni podání žaloby nebyla ze strany žalovaného vyrozuměna ve smyslu § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“ nebo „s. ř.“), a to přesto, že o vyrozumění výslovně žádala ve svém podnětu ze dne 28. 8. 2023. Tvrzený nezákonný zásah tak žalobkyně shledává právě v tom, že bylo tímto nevyrozuměním zasaženo do jejího subjektivního práva na sdělení informace, jak bylo naloženo s jím podaným podnětem. [4] V této souvislosti žalobkyně odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2017, č. j. 22 A 91/2016-34 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2022, č. j. 2 As 8/2022-27. V bodě 20 posledně citovaného rozsudku je uvedeno: „Smyslem sdělení je ujistit podatele, že se správní orgán jeho podnětem zabýval. Zároveň tato lhůta motivuje správní orgán, aby efektivně zpracovával podněty od veřejnosti a včas na ně reagoval. Tento institut tedy míří jinam než právo na zahájení řízení. To dokládá i výklad v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2017, č. j. 22 A 135/2016-33 (…), podle kterého z dikce ustanovení § 42 správního řádu jednoznačně vyplývá povinnost správního orgánu vyrozumět osobu, která podala podnět, o tom, jak správní orgán s podnětem naložil. Tato povinnost je ale vázána na žádost podatele…“. [5] Žalobkyně tedy požaduje, aby soud určil, že nevydání vyrozumění podle § 42 správního řádu bylo nezákonným zásahem. Dále požadovala, aby soud žalovanému uložil povinnost zdržet se nezákonného zásahu a vydat vyrozumění. [6] Dne 25. 1. 2024 vzala žalobkyně svůj žalobní návrh částečně zpět. Zpětvzetí se týkalo části, kde žalobkyně požadovala uložení povinnost žalovanému zdržet se nezákonného zásahu a vydat příslušné vyrozumění. Důvodem bylo vydání přípisu ze dne 13. 12. 2023, č. j. MMR- 74631/2023-83 žalovaným. Tímto přípisem označeným jako „Sdělení k podnětu k provedení přezkumného řízení ve věci rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 77178/2022, sp. zn. ÚPS/15686/2022/Buč, ze dne 26. 9. 2022“ žalovaný dle žalobkyně ukončil daný nezákonný zásah. Žalobkyně však stále trvá na svém žalobním návrhu co do části požadující určení nezákonnosti tohoto nezákonného zásahu. II. Vyjádření žalovaného [7] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že mu žalobkynin podnět k provedení přezkumného řízení byl doručen dne 15. 9. 2023. Podotýká, že žalobkyně podala svůj podnět těsně před tím, než uplynula roční objektivní lhůta k zahájení přezkumného řízení. [8] Připomíná, že písemností ze dne 13. 12. 2023, č. j. MMR- 74631/2023-83 byly žalobkyni sděleny důvody, proč nebylo přezkumné řízení zahájeno. [9] Zdůrazňuje, že v důsledku nevydáno usnesení o zahájení přezkumného řízení (resp. o jeho nezahájení) v objektivní lhůtě jednoho roku nemohlo být zasaženo do žalobkyniných práv. Dle žalovaného si totiž žalobkyně „musela být vědoma skutečnosti, že jí napadené rozhodnutí ministerstva již bylo předmětem soudního přezkumu, jehož výsledkem nebylo shledání napadeného rozhodnutí ministerstva nezákonným“. K tomuto dodává, že „žalobkyně si tedy musela být vědoma, že žalovaný ve věci ani nebude jinak postupovat, když měl k dispozici pravomocné soudní rozhodnutí o přezkumu napadeného rozhodnutí“. [10] Žalovaný opakuje, že přezkumné řízení je vedeno z moci úřední a na rozdíl od řízení odvolacího není jeho zahájení v dispozici účastníků. Nelze se tedy bránit zásahovou žalobou proti jeho nezahájení. Žalovaný je toho názoru, že z důvodu nemožnosti zasáhnout tímto nezahájením do veřejných subjektivních práv podatele podnětu je o to méně možné zasáhnout do jeho veřejných subjektivních práv neoznámením důvodů pro nezahájení přezkumného řízení. Uvádí také, že zákonem není chráněna jakákoli nečinnost, nýbrž pouze taková, která vykazuje závažný dopad do práv účastníka řízení. [11] Žalovaný tak shledává, že z důvodu neexistence povinnosti k zahájení přezkumného řízení nemohlo být do žalobkyniných práv zasaženo zásahem, který by vykazoval takovou intenzitu, že by se mohlo jednat o zásah nezákonný. [12] K podpoření výše uvedené argumentace žalovaný odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1344/09. [13] Dále odkazuje také na rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci 7 Ca 81/2009. III. Posouzení věci Městským soudem v Praze [14] Zdejší soud usnesením ze dne 3. 9. 2024, č. j. 6 A 144/2023-19, řízení výrokem I zastavil v části, kde žalobkyně vzala žalobu zpět (uložení povinnosti žalovanému k nepokračování v zásahu a k vydání vyrozumění). Výrokem II soud žalobu odmítl z důvodu neodstranitelného nedostatku řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., dalšími výroky pak rozhodl o nákladech řízení a vrácení soudního poplatku. [15] K podané kasační stížnosti Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 25. 4. 2025, č. j. 5 As 259/2024-42, zrušil výroky o odmítnutí žaloby a navazující nákladové výroky, výrok I. (jímž bylo částečně řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby) nabyl právní moci a nebyl napaden kasační stížností. V odůvodnění rozsudku mj. uvedl, že zdejší soud nesprávně zhodnotil, co žalobkyně v zásahové žalobě požaduje. Dle Nejvyššího správního soudu bylo z petitu žaloby zřejmé, že se v dané části žaloby jedná o určovací zásahovou žalobu, jež směřuje jen proti nesplnění povinnosti zakotvené v § 42 správního řádu, který ukládá vydat požadované vyrozumění. Následně v bodě 13 uvedl, že žalobkyně se v rámci žaloby nesnažila domoci zahájení přezkumného řízení. Na jeho zahájení dle Nejvyššího správního soudu žalobkyně nárok nemá (což vyplývá i z jeho judikatury, na kterou bylo městským soudem v napadeném usnesení odkazováno). Avšak přesto, že cílem žalobkynina podnětu (ze dne 28. 8. 2023) bylo zahájení přezkumného řízení, podanou správní žalobou se žalobkyně domáhala jen deklarování nezákonnosti nevydání vyrozumění správním orgánem. [16] Dále v bodě 14 připomněl svou judikaturu ve vztahu k právu podatele na sdělení výsledku šetření podnětu. Uvedl, že v rámci rozsudku ze dne 31. 10. 2022, č. j. 2 As 8/2022-27, došel k závěru, že právo na sdělení výsledku ve 30denní lhůtě je zcela nezávislé na otázce, jestli má podatel na zahájení daného řízení nárok či nikoli. V bodě 15 rozsudku Nejvyšší správní soud shledal, že ačkoli je možné označit odkazy zdejšího soudu na judikaturu uvedenou v napadeném usnesení jako správné, nejsou tyto přiléhavé pro nyní posuzovanou věc. Dle Nejvyššího správního soudu zdejší soud nezohlednil závěry z výše uvedeného rozsudku 2 As 8/2022, z nějž vyplývá povinnost posuzovat možný zásah do podatelova práva týkajícího se žádosti o sdělení bez ohledu na jeho právo na zahájení přezkumného řízení. Dále připomněl i výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2017 ve věci 22 A 135/2016, ze kterého je patrné, že „z § 42 správního řádu vyplývá správnímu orgánu povinnost vyrozumět podatele podnětu o tom, jak s tímto podnětem naložil. Tato povinnost je vázána pouze na žádost podatele, na žádnou jinou podmínku, tedy ani na případné právo na zahájení řízení není tato povinnost správního orgánu navázána“. [17] Městský soud v Praze rozhodoval podle ust. § 87 od