6 A 84/2025 – Městský soud v Praze

6 A 84/2025- 47 - text 10 6 A 84/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: X. X., narozená X., státní příslušnost Ukrajina bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně pro nepřijatelnost dne 11. 7. 2025, takto: I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 11. 7. 2025 jako nepřijatelné byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje přijmout žádost žalobkyně o dočasnou ochranu v České republice a vést o ní řízení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně se jako občanka Ukrajiny domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje ve vrácení její žádosti o poskytnutí dočasné ochrany dne 11. 7. 2025 označené č. j. 0396320/DO-2025, jako nepřijatelné z důvodu, že žalobkyně již získala dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie. Žalobkyně se žalobou dále domáhá toho, aby soud přikázal žalovanému, aby žádost přijal a vedl o ní správní řízení. Žaloba 2. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. Po napadení Ukrajiny Ruskou federací žalobkyně vstoupila na území Evropské unie přes Slovenskou republiku, kde jí bylo uděleno pobytové oprávnění vyplývající z dočasné ochrany. Dne 29. 4. 2025 se žalobkyně na Slovensku pobytového oprávnění vzdala a ten den jí také pobytové oprávnění zaniklo. K tomu žalobkyně předložila printscreen e-mailové korespondence s blíže neidentifikovatelným adresátem, který měl zánik pobytového oprávnění k 29. 4. 2025 potvrdit. Žalobkyně předložila také potvrzení Ministerstva vnitra o udělení tolerovaného pobytu na území Slovenské republiky. 3. Dne 11. 7. 2025 žalobkyně u žalovaného podala žádost o dočasnou ochranu na formuláři, který se běžně užívá pro podávání žádosti o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). Na něm žalobkyně v části, která je označena jako „žádost o poskytnutí dočasné ochrany“ ručně dopsala „sloučení rodiny dle § 52 zák. č. 221/2003“. Do formulářové kolonky s názvem „děti žadatele“ pak žalobkyně uvedla ukrajinskou státní příslušnici, paní M. S. K ní žalobkyně dopsala, že se jedná o její sestru a v sousední kolonce označené jako „místo aktuálního pobytu“ připsala „dočasná ochrana ČR“. Ve formuláři také uvedla, že o dočasnou ochranu již žádala, a to na Slovensku s tím, že ji už nemá. V kolonce „Uveďte, kdy, kde a výsledek“ pak žalobkyně dopsala „2. 8. 2024 do 4. 3. 2024, PL“. Za stát, na jehož území se k rozhodnému datu vstupu ruských vojsk na Ukrajinu, tedy dne 24. 2. 2022, nacházela, označila žalobkyně ve formuláři Ukrajinu. Žalovaný následně podanou žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou s odůvodněním, že žalobkyně již dříve získala pobytové oprávnění v jiném členském státě EU. Žalobkyně tak nemá od 29. 4. 2025 pobytové oprávnění vyplývající z dočasné ochrany ani žádné jiné pobytové oprávnění (dlouhodobé vízum, povolení k pobytu) na území Unie. Současná situace na území Ukrajiny jí však zabraňuje se do této země vrátit. 4. Tím, že byla žalovaným žádost označena za nepřijatelnou, bylo nezákonným způsobem zasaženo do práv žalobkyně. Žalovaný tím, že žádost označil za nepřijatelnou, nepřiměřeným způsobem zasáhl také do rodinného a soukromého života žalobkyně. S odkazem na judikaturu správních soudů žalobkyně uvedla, že žalovaný měl její žádost přijmout a věcně posoudit. 5. Současně se žalobou podala žalobkyně návrh na vydání předběžného opatření a návrh na přednostní projednání věci. Návrh vydání předběžného nařízení byl zdejším soudem zamítnut usnesením ze dne 12. 8. 2025, č. j. 6 A 84/2025-37. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 7. Nejprve shrnul pobytovou historii žalobkyně. Ta v minulosti celkem třikrát žádala o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území ČR z důvodu uvedeného v § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Tyto žádosti ze dne 17. 8. 2022 a 19. 6. 2023 byly žalovaným zamítnuty. Z cestovního dokladu žalobkyně platného do 26. 1. 2031, který byl spolu s žádostmi předložen, totiž žalovaný zjistil, že žalobkyně má v Polské republice má od 18. 9. 2021 uděleno dlouhodobé vízum do 22. 6. 2022, přičemž platnost víza byla Polskem s ohledem na situaci na Ukrajině automaticky prodloužena. Při žádosti o získání pobytového oprávnění z titulu dočasné ochrany žalobkyně navíc předložila jiný cestovní doklad, a to s platností od 27. 2. 2023 do 27. 2. 2033 – je tedy zřejmé, že žalobkyně disponuje dvěma platnými cestovními doklady. 8. Byla to dle žalovaného sama žalobkyně, která v tiskopisu žádosti uvedla, že dočasnou ochranu měla na Slovensku udělenou od 2. 8. 2024 do 4. 3. 2025. V podané žalobě pak žalobkyně tvrdí, že se dne 29. 4. 2025 dočasné ochrany vzdala a ta jí tentýž den také zanikla. Tuto skutečnost žalovaný ověřil ve společné evropské databázi „Temporary Protection Platform“, která slouží k výměně informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany. Žalobkyně v databázi jako držitelka jakékoliv dočasné ochrany nefiguruje, záznam byl slovenskou stranou tedy pravděpodobně smazán. Přestože žalobkyně již dočasné ochrany na Slovensku zřejmě nepožívá, má žalovaný stále za to, že postupoval správně, když její žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina. Dle formulace tohoto ustanovení je lhostejné, zda žalobkyně aktuálně dílčí práva z dočasné ochrany v některém ze členských států využívá či nikoli. Pro to, aby byla žádost vyhodnocena jako nepřijatelná, postačí, pokud již tato práva v minulosti v jiném členském státě získala. 9. Navíc, žalobkyně žádala o pobytové oprávnění v Česku z toho důvodu, že se zde nachází ukrajinská státní příslušnice, paní M. S. – tu žalobkyně označila v žádosti za svou sestru. Že žalobkyně žádala dle § 52 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dočasné ochraně“), je patrné z tiskopisu žádosti, kam žalobkyně tuto informaci sama dopsala. Ustanovení § 52 zákona o dočasné ochraně umožňuje, aby osobě blízké cizince, který v Česku požívá dočasné ochrany, mohlo být pobytové oprávnění za účelem dočasné ochrany uděleno. Je však nutné současně splnit celkem tři zákonné podmínky: Žadatel musí být ve vztahu k osobě požívající dočasné ochrany osobou blízkou, která zároveň není uvedena v § 51 odst. 2 zákona o dočasné ochraně (1. podmínka). Dále zde musí pro udělení existovat důvody hodné zvláštního zřetele (2. podmínka) a tyto dvě osoby spolu trvale žily v době, kdy došlo k událostem vedoucím k hromadnému přílivu vysídlených osob (3. podmínka). 10. Žalobkyně ale neprokázala splnění hned první z uvedených podmínek. K žádosti totiž nepřipojila žádný doklad o tom, že je paní M. S. její sestrou. Jako rodinní příslušníci žalobkyně jsou evidováni pouze dva ukrajinští občané. Otec, pan V. S., na území Česka pobývá od roku 2017, kdy mu byla vydána zaměstnanecká karta, a nyní v Česku pobývá na základě povolení k trvalému pobytu. Matka, paní I. S., pak v Česku žije na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny. U rodičů žalobkyně žalovaný eviduje adresu ve Strakonicích. S ohledem na avizovaný důvod žádosti je také zvláštní, že žalobkyně do tiskopisu žádosti uvedla zcela jinou adresu, než jakou žalovaný eviduje u paní M. S. Žalovaný též pochybuje, že by žalobkyně se sestrou společně žily před 24. 2. 2022, když žalobkyně měla od 18. 9. 2021 do 22. 6. 2022 uděleno dlouhodobé vízum v Polsku. Při žádosti žalobkyně předložila jiný cestovní doklad než ten, kde je toto polské vízum uvedeno – je tedy otázkou, zda je splněna i druhá z podmínek. O to spíše, že „sourozenecký vztah“ k domnělé sestře žalobkyni nebránil odcestovat na Slovensko a na základě pobytového oprávnění z dočasné ochrany zde pobývat min. od 2. 8. 2024 do 4. 3. 2025. Z předchozích žádostí o udělení víza nad 90 dnů vyplývá, že žalobkyně chtěla v Čechách pobývat již do roku 2022, paní M. S. ale přijela na území Česka až v dubnu 2025. Žalovaný odkázal na závěry obsažené v bodech 35 a 36 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2024, č. j. 34 A 23/2024-38, a v jejich kontextu uvedl, že žalobkyně neprokázala blízkou vazbu na paní M. S. ani důvody hodné zvláštního zřetele. Žalovaný má tedy za to, že postupoval dle zákona, když žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou. 11. Žalovaný kromě tvrzení ve vztahu k pobytové historii a obsahu samotné žádosti podal své obsáhlé vyjádření, které v obdobný