10 As 17/2025 — Nejvyšší správní soud

6 A 99/2024- 73 - text 14 6 A 99/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: F. L., zastoupen Mgr. Michalem Staňkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1 – Nové Město, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 – Vršovice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 12. 9. 2024, č.j. MZP/2024/290/1404, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 12. 9. 2024, č.j. MZP/2024/290/1404 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, odboru zvláštní územní ochrany přírody a krajiny ze dne 22. 5. 2024, č.j. MZP/2024/620/2357 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž nebylo vyhověno podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), námitkám žalobce k předloženému záměru na vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Soutok (dále jen „CHKO Soutok“), konkrétně proti zařazení pozemků parc.č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, v k.ú. M. N. V. do CHKO Soutok, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] V prvním žalobním bodu žalobce namítl, že jeho námitka proti záměru nebyla vyřízena v zákonem stanovené lhůtě 60 dnů dle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., a to bez ohledu na množství podaných námitek. Dle žalobce neobstojí ani to, že probíhala časově náročná analýza umístění a identifikace pozemků. V důsledku nevydání rozhodnutí ve lhůtě mohl žalobce (vlastník pozemku) oprávněně nabýt přesvědčení, že jeho námitce bylo vyhověno v tom smyslu, že jeho pozemky nebudou součástí CHKO Soutok, a může je tedy nabídnout k prodeji za vyšší cenu bez omezení vyplývajících ze základních ochranných podmínek CHKO. [3] Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal, že v části 3. záměru nazvané Předměty ochrany a jejich popis jsou v bodech a) až g) konkretizovány ekosystémy (lesní, luční, mokřadní a vodní) včetně společenstev (travinné, kontinentální nivní louky, mezofilní ovsíkové louky a specifická stepní vegetace na výše položených lokalitách tzv. hrúdech a na ně vázaná biota). „Pole a orná půda“ však v tomto výčtu chybí, a proto dle žalobce nemůžou být uváděny v detailnějším popisu jednotlivých předmětů ochrany. Má-li se chránit jakýkoliv předmět ochrany a za tím účelem mají být určité osobě stanoveny povinnosti ústavního rozměru (zásah do vlastnických práv, omezení práva na podnikání v důsledku vyhlášení zvláště chráněného území), je nezbytné prokázat smysl takové ochrany. Ten však není dán, pokud se žádný z předmětů ochrany na pozemcích žalobce (orné půdě) nenachází. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2013, č.j. 30A 12/2012-34. Doplnil také, že na orné půdě se nenachází biotopy, které je potřeba chránit dle analýzy stavu ekosystémů, uvedené v záměru. Podle žalobce jsou důvody pro zařazení orné půdy do CHKO, které tvrdí žalovaný, pouze očekávané, tedy hypotetické a teoretické. [4] Ve třetím žalobním bodu žalobce rozporoval tvrzení ministra, že ve zvláště chráněných oblastech se oproti nechráněné krajině nabízí široká škála dotačních nástrojů. Ministrem zmiňované dotační programy (Program péče o krajinu, Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny, Národní plán obnovy) lze využít, aniž by se pozemky nacházely v CHKO, neboť dotčené území je evropsky významnou lokalitou (EVL Niva Dyje a EVL Soutok – Podluží, dále jen „EVL“), pro niž jsou jmenované programy rovněž dostupné. To žalobce dokládal přílohou žaloby Dotační přehled. [5] Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítal, že se žalovaný nevypořádal s námitkou, proč nepostupoval podle ustanovení § 45c odst. 5 zákona č. 114/1992 Sb. a nedotázal se vlastníků dotčených pozemků (včetně žalobce), zda se chtějí podílet na ochraně EVL. Smluvní ochranu měly orgány ochrany přírody a krajiny realizovat již po vyhlášení EVL, avšak dodnes tak neučinily. Přitom podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. má být ochrana těchto území realizována přednostně v součinnosti s vlastníky pozemků, žalovaný však tento přístup nerealizuje. Odkaz na test proporcionality to dle žalobce nezhojí. [6] V pátém žalobním bodu žalobce namítl, že na území záměru probíhají rozsáhlé pozemkové úpravy na vysokém stupni rozpracovanosti, o čemž byl žalovaný informován Státním pozemkovým úřadem (dále též „SPÚ“). Pozemky tedy budou dotčeny změnou vlastnictví, pročež SPÚ požádal žalovaného, aby s ním jednal jako s účastníkem řízení, což žalobce doložila dopisem SPÚ ze dne 30. 8. 2023. Dodal, že k prvnímu kolu úvodních jednání pozemkových úprav (z plánovaných tří) je pozváno 1.547 účastníků. Všichni však nedostanou možnost se k záměru vyjádřit, přestože jejich vlastnické právo bude vyhlášením CHKO zasaženo. [7] V šestém žalobním bodu pak žalobce vyjádřil pochybnost o nestrannosti a objektivnosti analýzy Agentury ochrany přírody a krajiny (dále též „AOPK“), na kterou se žalovaný odvolává. AOPK je přímo podřízena žalovanému, a její závěry tedy stěží mohou obstát. Žalovaný si měl proto obstarat minimálně jednu oponentní analýzu, a to například z akademického prostředí, která by závěry z analýzy AOPK verifikovala. [8] Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud zrušil jak žalobou napadené rozhodnutí, tak rozhodnutí prvostupňové. [9] Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhoval její zamítnutí. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že nedodržení zákonné lhůty pro vypořádání žalobcových námitek nemá za následek nezákonnost rozhodnutí. Zdůraznil, že mu došlo přes 1.700 samostatných dopisů. Jednotlivé osoby zaslaly mnohdy i desítky dopisů (samotný žalobce mu zaslal během jednoho dne celkem 7 dopisů). Takové jednání by mohlo být považováno za obstrukční s cílem znesnadnit úkony správního orgánu. Rovněž odkázal na analýzu AOPK ohledně vlivu vyhlášení CHKO Soutok na ceny dotčených pozemků, ze které vyplývá, že tento krok nesnižuje ceny pozemků; naopak vlastník pozemku zařazeného do záměru v I. zóně ochrany přírody CHKO je osvobozený od placení daně z nemovité věci. Žalobce si musel být vědom zahájení správního řízení, které nutně vyústí ve vydání meritorního rozhodnutí, nikoliv ve fikci vyhovění jeho námitek. [10] Ve vyjádření ke druhému žalobnímu bodu žalovaný setrval na tom, že žalobcovy pozemky jsou nedílnou součástí několika navržených předmětů ochrany. Uvedl, že zahrnutí orné půdy do CHKO je běžné a z různých důvodů i účelné: udržování a zlepšování přírodního stavu hospodářsky využívaného území a přispívání přirozenému vodnímu režimu celé oblasti, její odolnosti vůči abiotickým a biotickým činitelům, rezilienci celého území, udržení biodiverzity v oblastech periodických rozlivů apod. Žalobcova obava z obnovení přirozeného vodního režimu s rozlivy, který by znamenal obnovení záplav, je dle žalovaného neopodstatněná. K plošnému a celoročnímu zaplavování pozemků v oblasti nedochází. [11] Ke třetímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že v CHKO se nachází i jiné programy oproti EVL, které souvisí s ochranou dochovaného krajinného rázu nebo přírodní funkcí krajiny, a to kupř. Program péče o krajinu. Dodal, že v případě, že dojde ke ztížení zemědělského hospodaření v důsledku přijatých omezení, má žalobce dle ustanovení § 58 zákona č. 114/1992 Sb. nárok na finanční náhradu. [12] Ke čtvrtému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že dosavadní ochrana dotčeného území jako EVL není dostatečně účinná. Současně je prakticky neuskutečnitelná smluvní ochrana. Žalovaný v minulosti nepostupoval podle ustanovení § 45c odst. 5 zákona č. 114/1992 Sb. z důvodu, že v okamžiku zařazení obou EVL na evropský seznam již byly lokality navrženy do národního seznamu EVL v kategorii CHKO. [13] K pátému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že pozemkové úpravy probíhající v dotčeném území jsou samostatným dlouhodobým procesem, do něhož žalovaný nemůže zasahovat. Proti záměru na vyhlášení CHKO Soutok bylo možné uplatnit námitky, čímž byla zajištěna ochrana vlastnických práv. Záměr byl vyhlášen v souladu se zákonem a všichni vlastníci se k němu mohli vyjádřit; této možnosti ostatně využilo přes 200 osob a samospráv. Žalovaný navíc nad rámec zákonných povinností v březnu 2023 uspořádal informativní jednání se všemi městy a obcemi v regionu, AOPK zřídila webové stránky pro poskytování veškerých potřebných informací a v dubnu a květnu 2023 proběhla jednání se všemi městy a obcemi, v některých případech i za účasti občanů. [14] K šestému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že AOPK je organizační složkou státu, která provedla v souladu s ustanovením § 78 zákona č. 114/1992 Sb. analýzu ekosystémů na základě dat a poznatků z výzkumů a inventarizací provedených rovně