Z rozhodnutí: Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci…
8 A 136/2023- 124 - text
16
8A 136/2023
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci
žalobců
proti
žalovanému
a) Ing. H. M., nar. X,
bytem X
b) J. M., nar. Y,
bytem X
oba zastoupeni Mgr. MUDr. Markétou Škutovou, advokátkou
se sídlem Humny 333, Pchery,
Magistrát hlavního města Prahy
se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1
za účasti 1) Attl a spol. s.r.o. Továrna na stroje ,
se sídlem Ke Slatinám 117/16, Dolní Měcholupy, Praha 10
2) Ing. J. A., bytem X
3) K. A., bytem X
všichni zastoupeni Mgr. Janem Stehlíkem, advokátem
se sídlem Václavské náměstí 794/38, Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2023, č. j. MHMP 18311229/2023,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu
1. Žalobci se podanou žalobou domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 4. 9. 2023, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 15, odboru stavebního, ze dne 4. 10. 2022, č. j. ÚMČ P15 47182/2022/OST/IRo, jímž byla dodatečně povolena stavba nazvaná „Obchodní hala se showroomem“ na pozemku parc. č. 477/1, 477/2 v katastrálním území Dolní Měcholupy.
II.
Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
2. V žalobě žalobci uvedli, že Úřad městské části Praha 15 jako správní orgán I. stupně vydal jako příslušný stavební úřad dne 4. 10. 2022 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, kterým rozhodl tak, že
I. podle § 129 odst. 3 a § 92 a § 115 stavebního zákona dodatečně povolil stavbu nazvanou „Obchodní hala se showroomem“ na pozemcích parc.č. 477/1 a 477/2 v k.ú. Dolní Měcholupy, v areálu Attl a spol. s.r.o. Továrna na stroje, čp. 117 v k.ú. Dolní Měcholupy, ul. Ke Slatinám, Praha – Dolní Měcholupy, která obsahuje přístavbu obchodní haly se showroomem o 1 NP uvnitř areálu.
II. podle ust. § 129 odst. 3 a § 122 odst. 3 stavebního zákona povolil užívání této stavby nazvané „Obchodní hala se showroomem“, přičemž účel jejího užívání byl vymezen jako Obchodní hala se showroomem.
3. Žalovaný napadeným rozhodnutí zamítl odvolání obou žalobců proti dodatečnému povolení stavby a žalobci namítali, že žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav. Konkrétně nebylo prokázáno, že stavba splňuje všechny podmínky, které pro povolení stavby předpokládají platné právní předpisy. Přestože správní orgán I. stupně na základě námitek žalobců a dalších osob zúčastněných na řízení vyžádal odstranění nedostatků a doplnění projektové dokumentace a závazná stanoviska a podklady pro rozhodnutí, nevzal je při rozhodování v potaz a rozhodl téměř výlučně na základě podkladů předložených společností Attl a spol. s.r.o. Továrna na stroje (dále jen stavebník) a neprovedl další důkazy, které navrhli žalobci a které správní orgán prvního stupně vyžádal.
4. Některé z podkladů (viz dále) ani nebyly součástí správního spisu, přestože na ně správní orgán I. stupně odkazoval jako na podklady rozhodnutí. Zejména se jedná o důkazy osvědčující splnění závazných podmínek pro povolení užívání stavby z hlediska respektování omezení vyplývajících z právních předpisů pro ochranu veřejných zájmů, zejména závazná stanoviska v oblasti životního prostředí, ochrany veřejného zdraví, zdravého životního prostředí tak, aby nebylo obtěžováno okolí.
5. Žalobci zdůraznili, že je třeba posoudit záměr komplexně, při zohlednění poznatků, které správní orgány obou stupňů mají k dispozici z předchozích jednání ve věci umístění stavby, územního a stavebního rozhodnutí, řízení o nepovolení a odstranění stavby, řízení o ukládání sankcí z důvodu neoprávněného užívání stavby v rozporu s rozhodnutím ve stavebním řízení.
6. Stavba, o kterou se jedná, původně byl vybudována jako stavba dočasná – přestřešení dvora, které nebylo dle vlastního vyjádření stavebníka uvedené na žádosti Hygienické stanici hl. m. Prahy pro stanovisko k ohlášení stavby ze dne 28.8.2008 určeno k výrobní činnosti, přestože tato zde po celou dobu neoprávněně probíhala. Účel stavby byl následně ze strany stavebníka upraven na výrobní halu, avšak stavba nikdy nebyla povolena, nikdy nebyla ve stavbě povolena žádná činnost a několik let probíhalo řízení o odstranění stavby, kdy termín k odstranění byl opakovaně po dobu několika let prodlužován odkazováním na velký rozsah a komplikovanost předmětné stavby.
7. Stavebníkovi byla opakovaně neoprávněně provozovaná nepovolená činnost ve stavbě zakazována a zákaz výroby byl vymáhán exekučně ukládáním pokut, minimálně v období od roku 2015 do roku 2018. Tutéž stavbu nyní stavebník novou žádostí o stavební povolení, které je předmětem stávajícího řízení, označuje jako stavbu obchodního charakteru.
8. Žádost o dodatečné povolení stavby podal stavebník shodného dne 26.6.2019 jako požadovanou dokumentaci bouracích prací v řízení o odstranění stavby, když v řízení o odstranění stavby opakovaně požádal o prodloužení stanovené lhůty bourání stavby z důvodu náročnosti technického řešení.
9. Jestliže správní orgány obou stupňů poukazují na skutečnost, že je třeba posuzovat žádost účastníka vždy jako novou, je takové řízení a rozhodnutí ve věci v rozporu se základními zásadami správního řízení, jimiž je šetření práv účastníků a rovný přístup ke všem účastníkům řízení. Správní orgány si musí být na základě znalosti správního spisu vědomi opakovaně neoprávněného, nepovoleného a zakázaného jednání stavebníka spočívajícího v pokračující nepovolené těžké průmyslové výrobě provozované ve stavbě, na které opakovaně žalobci i další osoby bydlící v bezprostřední blízkosti výrobního areálu stavebníka poukazují, avšak tuto znalost nikterak nezohledňují.
10. Žalobci dlouhodobě usilují o zrušení těžké strojírenské výroby v areálu stavebníka, jehož součástí je předmětná stavba. Areál s těžkou průmyslovou výrobou, která zde probíhala několik let v denním i nočním provozu a byla zdrojem nepřiměřených hlukových a vibračních imisí, je umístěn v obytné zóně typu C, kde je přípustná pouze drobná nerušící průmyslová výroba, nikoli těžká strojírenská průmyslová výroba se související těžkou nákladní dopravou, která byla několik let provozována v areálu stavebníka. Samotný záměr umístění haly nikdy nesplňoval podmínky pro územní rozhodnutí. Již ve vyjádření Hygienické stanice hl. města Prahy ze dne 10.10.2017 se uvádí, že měření je bezpředmětné provádět, protože dodatečné povolení stavby výrobní haly se zamítá odkazem na skutečnost, že záměr není v souladu s územně plánovací dokumentací. Ve stavbě přesto průmyslová výroba po dobu několika let probíhala.
11. Účelová změna záměru stavby na stavbu obchodního charakteru nedává s ohledem na dosavadní jednání stavebníka bez dalšího nezpochybnitelný předpoklad toho, že bude stavba v souladu s deklarovaným záměrem a projektovou dokumentací a povolením také užívána. Navzdory stížnostem a námitkám žalobců i dalších spoluobčanů po dobu několika let nebyly správní úřady schopny zajistit, aby areál byl provozován v souladu s účelem využití a nebyla v něm ve stavbách, které nebyly povoleny k užívání pro výrobní činnost, realizována těžká průmyslová výroba.
12. Je v přímém rozporu s principy správní činnosti, pokud žalovaný uvádí, že z úřední činnosti je žalovanému známo, že opakovaně byla v souvislosti s provozem výrobní haly a celého areálu řešena problematika vibrací a nepovoleného užívání nelegální stavby výrobní haly, avšak stávající výrobní prostory i minulý způsob nepovoleného užívání nelegální stavby nejsou předmětem nyní napadeného rozhodnutí. Takový postup je v rozporu se zásadou šetření práv a oprávněných zájmů osob a zásadou rovného přístupu k účastníkům. Zjevně si však jsou pochybností vědomy správní úřady obou stupňů, když správní úřad I. stupně na základě námitek žalobců a dalších osob zúčastněných na řízení vyzval stavebníka k doplnění podkladů pro závazná stanoviska orgánů ochrany zdraví, a to zejména měření hluku a vibrací. Žalobci však jako na podstatnou vadu řízení a rozhodnutí žalovaného poukazují na to, že z nich při svém rozhodování správní úřady nevycházely a nebyly ani řádně součástí správního spisu.
13. Dále žalobci uvedli, že žalovaný konstatoval, že je pochybením správního orgánu I. stupně, pokud ten v rozhodnutí výslovně uvedl, že protokol o autorizovaném měření vibrací stavebník předložil, ve spise však není tento protokol založen. Pokud žalovaný uzavřel, že se nejedná o listiny, které jsou způsobilé být podkladem pro rozhodnutí správního orgánu, není takové rozhodnutí v souladu s platným právem, protože záměr nebyl dostatečně posouzen z hlediska vyhovování či respektování omezení vyplývajících z právních předpisů chránících veřejné zájmy. Právě za účelem takového posouzení záměru vyžádal správní orgán I. stupně podkladové stanovisko Hygienické stanice hlavního města Prahy ke splnění hygienických limitů, které však nemohlo vycházet z protokolů měření hluku a vibrací, které se ve spisu nenac