10 Afs 157/2024 — Nejvyšší správní soud

8 A 93/2024- 122 - text 28 8 A 93/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců Mgr. Jany Jurečkové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně proti žalovanému Kostelecké uzeniny a.s., se sídlem Kostelec č.p. 60 zastoupen JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Jungmannova 24, Praha 1 Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 25. 7. 2024, č.j. MZE-53343/2024-11155, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 25. 7. 2024, č.j. MZE-53343/2024-11155, kterým byl zamítnut její rozklad proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Odboru Řídící orgán rozvoje venkova, č.j. MZE-36300/2024-14112, ze dne 28. 5. 2024, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Rozhodnutím vydaným Ministerstvem zemědělství v I. stupni bylo podle § 165 odst. 2 a odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 9a písm. a) zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto o zrušení veřejnoprávní smlouvy „Dohoda o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR“ uzavřené dne 18. 5. 2018 mezi Státním zemědělským intervenčním fondem a žalobkyní k žádosti o dotaci reg. č. 17/005/16220/563/000056 na projekt „Inovace technologie výroby tepelně opracovaných masných výrobků pasterizovaných v obalu" podané dne 26.10. 2017, a to s účinky ode dne uzavření Dohody. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně v podané žalobě navrhovala i zrušení prvostupňového rozhodnutí žalovaného postupem, neboť vady rozkladového rozhodnutí inherentně souvisí s vadami prvostupňového rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo. 4. V žalobních námitkách uvedla, že 5. a) žalovaný zcela pominul, že v daném případě již prekluzí zaniklo jeho právo zahájit přezkumné řízení o souladu dohody s právními předpisy, a to na základě přímo použitelných předpisů unijního práva, b) žalovaný vědomě rezignoval na zjištění skutkového stavu věcí, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 správního rádu, neboť sice konstatoval rozpor dohody s ustanovením § 4c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, v rozhodném znění, avšak neprokázal ani naplnění hypotézy tohoto ustanovení, a nepovažoval za nutné objasnit ani to, kdo, kdy a jakým jednáním či opomenutím (skutkem) tento právní předpis porušil. Bez těchto skutkových zjištění však žalovaný nemohl přezkoumatelným způsobem dospět k závěru o rozporu dohody s právními předpisy, natožpak určit, k jakému okamžiku má být dohoda zrušena, c) namísto řádného zjištění skutkového stavu a posouzeni věci, které by mělo oporu v právních předpisech, žalovaný rozpor dohody s ust. § 4c zákona o střetu zájmů v zásadě toliko presumoval, a to na základě předběžných a právně nezávazných závěrů auditního šetření č. UMB/2019/003/CZ, a to v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu, podle něhož věcnou správnost auditu nelze presumovat v řízeních, které mají za důsledek negaci právního nároku na již přiznanou (poskytnutou) dotaci. Tuto povahu mělo přitom i dotčené přezkumné řízení, ve kterém žalovaný přistoupil k auditu jako k nezpochybnitelné „koruně důkazů", přičemž jednak se odmítl vypořádat s celou řadou námitek žalobkyně proti skutkovému a právnímu posouzení věci, ze kterého audit vycházel, a to s poukazem na skutečnost, že obdobné námitky již byly vypořádány v rámci auditu, jehož se však žalobkyně ani jeho řídící osoba nemohli účastnit a vykonávat v jeho průběhu jakákoliv procesní práva, a jednak odmítl provést žalobkyní navržený soubor důkazních prostředků, jež vyvracely skutkové a právní posouzení věci provedené v rámci auditu, jako kdyby předběžné a právně nezávazné auditní výstupy nepřipouštěly důkaz opaku, d) bez ohledu na shora uvedené procesní vady navíc žalovaný věc samu i po právní stránce nesprávně právně posoudil, neboť jednak ust. § 4c zákona o střetu zájmů na přezkoumávanou dohodu vůbec nedopadá a nemohlo tedy být při uzavírání dohody pojmově ani porušeno a jednak i pokud by na dohodu toto ustanovení dopadalo, nemohlo by být porušeno, neboť společnost Agrofert byla k okamžiku uzavření dohody ovládána výlučně Ing. Z. P., který nikdy nebyl veřejným funkcionářem ve smyslu zákona o střetu zájmů, e) žalovaný navíc postupoval v rotoru se zákonem a překročil svou pravomoc, když vztáhl účinky zrušení dohody již k okamžiku jejího uzavření, neboť i pokud by v souvislosti s uzavřením dohody došlo k porušení výše uvedeného právního předpisu, šlo by beztak o porušení povinnosti fondu jako poskytovatele dotace, a nikoliv žalobkyně, která fondu nikdy nesdělil jakékoliv nesprávné a/nebo zavádějící údaje. V dané věci tudíž nebyly splněny podmínky podle ust. 99 odst. 3 správního řádu k tomu, aby žalovaný mohl dohodu zrušit s účinky ex tunc. Žalovaný si této skutečnosti musí být sám dobře vědom, a právě proto se ve svých rozhodnutích účelově vyhýbá provedení skutkových zjištění potřebných pro posouzení otázky, komu je tvrzené porušení právních předpisů přičitatelné, f) uvedenými vadami je přitom zatíženo nejen prvostupňové rozhodnutí žalovaného, kterým byla dohoda zrušena, ale i rozkladové rozhodnutí, které tento postup žalovaného aprobovalo, a to aniž by se řádně vypořádalo s podrobnou rozkladovou argumentací žalobkyně. Převážná část argumentů žalobkyně týkajících se způsobu ovládání společnosti Agrofert a fungování svěřenských fondů, do nichž byly akcie této společnosti vloženy, zůstala prvostupňovým i rozkladovým rozhodnutím nevypořádána, což samo zakládá vadu jejich nepřezkoumatelnosti. I v případech, kdy rozkladové rozhodnutí jde nad rámec prvostupňového rozhodnutí, přitom dospívá ke zcela nesprávným a nepřezkoumatelným úvahám - jako když konstatuje, že žalobkyně údajně fondu poskytla nesprávné a neúplné informace o svém právním postavení, ačkoliv takový závěr je v naprostém rozporu s obsahem správního spisu. 6. Žalobkyně proto navrhla, aby soud zrušil jak rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 25. července 2024, tak jemu předcházející rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 28. května 2024, s tím, že přezkumné řízení o souladu dohody s právními předpisy se zastavuje. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na svou argumentaci v napadeném rozhodnutí, na jejíchž závěrech setrval. Napadené rozhodnutí a ani rozhodnutí vydané v I. stupni nejsou nepřezkoumatelná, je z nich seznatelné, z jakého skutkového stavu žalovaný vycházel, jaké podklady vzal v úvahu a jak věc právně posoudil. Odmítl rovněž námitky ohledně údajných procesních pochybení. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. 8. Žalobkyně reagovala na toto vyjádření replikou ze dne 4. 12. 2024, kde zejména setrvala na námitce prekluze práva zahájit přezkumné řízení, jakož i na nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí a nesprávně, resp. nedostatečně zjištěném stavu věci. 9. Následně dne 28. 4. 2025 žalobkyně adresovala soudu další vyjádření, jehož obsahem je vesměs polemika se závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2025, č.j. 10 A 92/2024-97, vydaného v obdobné věci (žalobkyně Vodňanská drůbež, a.s.). 10. Při jednání soudu dne 30. 4. 2025 setrvali účastníci na svých skutkových i právních stanoviscích. III. Posouzení žaloby 11. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 12. Žaloba není důvodná. 13. V první žalobní námitce žalobkyně namítala, že žalovaný zahájil přezkumné řízení až po uplynutí čtyřleté prekluzivní lhůty stanovené článkem 3 odst. 1 nařízení č. 2988/95 o ochraně finančních zájmů EU. Nařízení se vztahuje i na tento případ, protože dotace měla být spolufinancována z prostředků EU. I když žalobkyně žádnou dotační podmínku neporušil, podle judikatury Nejvyššího správního soudu může být i domnělé porušení právních předpisů považováno za „nesrovnalost“. 14. Podle výkladu Nejvyššího správního soudu je lhůta čtyř let prekluzivní, nikoli pouze promlčecí, a pojem „zahájení stíhání“ se vztahuje nejen na sankční řízení, ale i na řízení vedoucí k odnětí neoprávněně získané výhody (tedy i přezkumné řízení). Tento výklad potvrzuje i judikatura Soudního dvora EU (např. věc C-383/14, Sodiaal International). 15. V projednávané věci veřejná podpora vznikla již uzavřením smlouvy (18. 5. 2018), kdy žalobkyně získala právo na dotaci. Pokud měla být tato výhoda neopráv