8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 15/2023- 54 - text 10 8 Ad 15/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně: proti žalovanému: Ficek & Wood, s.r.o., IČ: 25273540 sídlem Římská 103/12, 120 00 Praha 2 zastoupená advokátkou Mgr. Zuzanou Mládkovou sídlem 17. listopadu 237, 530 02 Pardubice Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčném právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2023, č. j. MPSV-2023/113451-421/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Úřad práce ČR - pobočka pro hlavní město Prahu rozhodl o poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 1. čtvrtletí roku 2020 žalobkyni v celkové výši 431 494 Kč. Na základě provedené kontroly Úřad práce rozhodnutím ze dne 26. 1. 2023, č. j. ABA-T-1480/2022, uložil podle § 78a odst. 10 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), žalobkyni povinnost příspěvek vrátit v poměrné výši 104 119 Kč. Žalobkyně totiž v měsíci lednu 2020 porušila dohodu uzavřenou s Úřadem práce dne 31. 10. 2019 a zákonnou povinnost stanovenou v § 78 odst. 2 písm. d) bodu 1. zákona o zaměstnanosti tím, že nevyplatila mzdu či plat bezhotovostně nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením. Za měsíc leden 2020 žalobkyně vyplatila celou výši mzdy bezhotovostně pouze jedné zaměstnankyni z celkových 13 zaměstnanců, na něž uplatňovala příspěvek. 2. Městský soud v Praze o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 3. 5. 2024, č.j. 8 Ad 15/2023-28, kterým žalobou napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ztotožnil se sice s argumentací žalovaného v napadeném rozhodnutí a konstatoval, že správní orgány rozhodly zcela v souladu se zákonem, postupovaly však příliš formalisticky. Městský soud zdůraznil cíl právní úpravy, kterým je účinně předcházet případnému podvodnému jednání, a že podmínka bezhotovostní výplaty není absolutní, jelikož je možné 20 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, vyplácet mzdu v hotovosti. Pokud by žalobkyně prokázala, že k nevyplacení mezd bezhotovostně došlo v důsledku jednorázového pochybení smluvního specialisty, načež byla chybějící malá část mezd doplacena hotově, může být rozhodnutí žalovaného v rozporu s účelem právní úpravy a nutnost vrátit příspěvek může vést k omezení zaměstnávání osob se zdravotním postižením žalobkyní. 3. Ke kasační stížnosti žalovaného byl rozsudek zdejšího soudu zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. září 2025, č.j. 9 Ads 150/2024 – 28, se závěrem: 4. „[23] Co je podstatnější a jak podotkl i městský soud v napadeném rozsudku, zákon o zaměstnanosti neupravuje možnost odstranit tvrdost zákona ve vztahu k podmínce dle § 78 odst. 2 písm. d) bodu 1. (oproti podmínce bezdlužnosti zaměstnavatele vůči státu stanovené v § 78a odst. 4 zákona, viz § 78a odst. 16 zákona o zaměstnanosti, dle kterého mohlo ministerstvo, tedy stěžovatel, prominout splnění podmínky týkající se nedoplatků zaměstnavatele; dnes jde o § 78c odst. 1 a 2 zákona o zaměstnanosti ve znění od 1. 1. 2025 a o prominutí rozhoduje ministr práce a sociálních věcí). Zákonodárce byl v tomto ohledu přísný, když stanovil, že v případě porušení podmínek rozhodne Úřad práce o povinnosti zaměstnavatele poskytnutý příspěvek nebo jeho poměrnou část vrátit. Úřad práce a žalovaný nemají správní uvážení, zda povinnost vrátit příspěvek nebo jeho část uloží, nemohou od takového následku porušení podmínek pro poskytnutí příspěvku upustit. [24] Z ničeho neplyne, že by v takovém případě mohl nebo dokonce měl zasáhnout soud a tvrdost zákona odstraňovat, jak dovodil městský soud v nyní projednávané věci. Soud žádnou takovou obecnou pravomoc odstraňovat tvrdost zákona nemá. V tomto ohledu je postup městského soudu projevem nepřípustné libovůle. Navíc, poukazem na smysl a účel zákona (příspěvku) tak, jak jej užil městský soud, by byla rozšířena zákonná možnost úlev ze splnění podmínek pro poskytnutí příspěvku (stanovená toliko pro podmínku bezdlužnosti), a to poměrně neohraničeným způsobem (přiměřeně srov. rozsudek NSS ze dne 11. 7. 2019, č. j. 2 Ads 340/2018-23, odst. [13], k nepřípustnému rozšíření úlev ze splnění podmínky bezdlužnosti tamním krajským soudem).“ II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobkyně úvodem žaloby zrekapitulovala skutkový stav. Uvedla, že měla uzavřenu mandátní smlouvu se společností KLAUS v.o.s. (nyní TAXARO s.r.o.), jejímž předmětem bylo mj. zpracování mzdy pro žalobkyni, včetně výpočtu odvodů. Za společnost KLAUS v.o.s. zpracovávala a vypočítávala mzdy paní B. Ta zaslala žalobkyni mzdové listy za leden 2020, na základě kterých žalobkyně vyplatila mzdy a odvody, to vše bezhotovostními převody. Tedy všem zaměstnancům v této fázi žalobkyně uhradila 100 % jejich mzdy, neboť podkladem pro úhradu mezd byly mzdové listy zpracované specialistou, se kterým měla žalobkyně uzavřenu mandátní smlouvu. Teprve následně žalobkyně zjistila, že paní B. chybně vypočetla odvody na zdravotní pojištění všech zaměstnanců za období ledna 2020 (odvody byly příliš vysoké, protože nebyla uplatněna sleva na osoby se zdravotním postižením). Proto byly v původně zaslaných mzdových listech za leden 2020 mzdy zaměstnanců nižší. Žalobkyně spolu s paní B. komunikovaly se zdravotními pojišťovnami, které přeplatky na pojistném žalobkyni vrátily. Vůči zaměstnancům poté bylo třeba doplatit dluh na mzdě, který z důvodu, aby stihla výplatní termín, žalobkyně vyplatila zaměstnancům v hotovosti, s výjimkou paní E. Š., jíž byla mzda vyplacena na účet ve správné výši. 6. Správní orgány nesprávně vykládají ustanovení zákona o zaměstnanosti a dohody uzavřené mezi žalobkyní a Úřadem práce ČR, které stanoví mj. podmínku vyplácení mzdy či platu bezhotovostně převodem na účet vedený u peněžního ústavu nebo poštovní poukázkou (dále jen „bezhotovostně“) nejméně 80 % zaměstnanců, které jsou osobami se zdravotním postižením. Zákon přitom vyžaduje, aby zaměstnavatel vyplácel dané procento zaměstnanců v období 12 měsíců předcházející uzavření dohody, nikoli v jednom daném kalendářním měsíci. 7. V čl. III bod 1. dohody o uznání zaměstnavatele za zaměstnavatele na chráněném trhu práce ze dne 31. 10. 2019, č. ABA-UZ-69/2019 (dále jen „dohoda“), se žalobkyně zavázala po dobu účinnosti dohody plnit podmínky uvedené v čl. II bodě 1. dohody tak, jak to vyplývá z informací uvedených v žádosti o uzavření dohody ze dne 19. 9. 2019, ve kterém je konstatováno, že žalobkyně mj. vyplácela v období 12 měsíců před dnem podání žádosti o uzavření dohody o uznání nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, mzdu nebo plat bezhotovostně převodem na účet vedený u peněžního ústavu, nebo poštovní poukázkou, a proto byla se žalobkyní uzavřena dohoda. 8. Žalobkyně má za to, že neporušila ani ustanovení zákona, ani ujednání v dohodě, neboť za období 12 měsíců vyplácela nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, mzdu nebo plat bezhotovostně převodem na účet vedený u peněžního ústavu, nebo poštovní poukázkou. 9. Pokud žalovaný vztahuje povinnost vyplácet mzdu nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, bezhotovostně, výlučně k měsíci lednu 2020, pak taková povinnost ze zákona nevyplývá. Nelze tuto povinnost vztahovat pouze k výplatě mzdy za měsíc leden 2020, ale k období 12 měsíců. Dle názoru žalobkyně počítala kontrolní skupina poměr zaměstnanců, jimž nebyla vyplácena mzda bezhotovostně nebo poštovní poukázkou, silně zkreslujícím způsobem, který vede k přehnané tvrdosti a formalismu, a je v rozporu se zákonem i s dohodou. 10. Správní orgány obou stupňů pak v rozporu se zákonem uvádí, že v rámci následné veřejnoprávní kontroly se kontroluje každé čtvrtletí zvlášť a v rámci kontroly proto nebylo zjišťováno, zda žalobkyně vyplácela mzdu nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, bezhotovostně, za období 12 měsíců. 11. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Uvedl, že námitky vznesené v žalobě byly ve stejném rozsahu uplatněny v odvolání a žalovaný se s nimi řádně a velmi podrobně vypořádal, proto zejména odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 12. Dohodou, kterou žalobkyně uzavřela s úřadem práce dne 31. 10. 2019, se v článku III. bod 1. žalobkyně zavázala po dobu účinnosti dohody plnit podmínky uvedené v čl. II bod 1. Tento bod obsahuje mimo jiné podmínku vyplácení mzdy či platu bezhotovostně převodem na účet vedený u peněžního ústavu nebo poštovní poukázkou nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením ve smyslu zákona o zaměstnanosti, a to v období 12 měsíců přede dnem podání žádosti. Žalobkyně se tak zavázala i nadále vyplácet mzdu