8 Af 21/2024 – Městský soud v Praze

8 Af 21/2024- 79 - text 12 8Af 21/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému A. P., narozen X bytem X zastoupen Mgr. Vladimírem Reznichenkem, advokátem se sídlem Sedláčkova 209/16, Plzeň Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2024, č.j. MF-34508/2024/3902-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti usnesení Finančního analytického úřadu ze dne 25. 6. 2024, č. j. FAU-76137/2024/033, jímž bylo dle § 28 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů rozhodnuto, že žalobce je účastníkem správního řízení vedeného Finančním analytickým úřadem pod sp. zn. S/2023/00076. 2. Odvoláním se žalobce domáhal, aby žalovaný rozhodl, že žalobce není účastníkem řízení vedeného FAÚ pod sp. zn. S/2023/00076. Rozhodnutí žalovaného proto žalobce napadl v celém rozsahu s tím, že namítal, že jak Finanční analytický úřad (dále také jen „FAÚ“), tak i žalovaný dospěli na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Rozhodnutí žalovaného je částečně nepřezkoumatelné a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce v žalobě uvedl, že rozhodnutí žalovaného je postaveno na argumentaci, že žalobce má postavení vedlejšího účastníka dle ust. § 27 odst. 2 správního řádu, podle něhož jsou účastníky správního řízení „dotčené osoby, které mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech“. Přitom podle žalovaného je dostatečná již pouhá možnost přímého dotčení na právech nebo povinnostech správním rozhodnutím, s tím, že přímé dotčení ani nemusí vyplývat ze samotného rozhodnutí, ale až z výkonu práva a povinností rozhodnutím založených. 4. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí opírá o relevantní ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, ale již neuvádí, jak konkrétně se rozhodnutí může žalobce přímo dotýkat, rovněž ani nespecifikuje přímé dotčení žalobce vyplývající při výkonu jeho práv a povinností založených rozhodnutím, což činí Rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. 5. Své rozhodnutí opřel žalovaný i o konstatování, že pokud FAÚ prokáže, že žalobce je majetkově provázán se společnostmi OGREA, spol. s.r.o., IČO 25205838, (dále jen „OGREA") a FURDBERG HOLDING LIMITED, registrační číslo: HE 124789, se sídlem Kyperská republika, bylo by nepochybně nepřípustné vylučovat vlastníka z účasti na správním řízení, jež se přímo týká jeho majetku. 6. Žalobce však bez jakýchkoli pochybností prokázal, že společnosti OGREA a FURDBERG nevlastnil, nevlastní a ani neovládá, což navíc FAÚ ve vztahu k žalobci v průběhu řízení ani netvrdil, ani neprokazoval. Vůči žalobci od počátku namítal jen to, že žalobcův odchod ze společnosti FURDBERG považoval za nestandardní, což je však irelevantní, neboť žalobce disponoval toliko 25 %, resp. 33%, hlasovacích práv. 7. Zcela chybně se pak žalovaný vypořádal s argumentací žalobce, že majetek, který je předmětem řízení vedeného před FAÚ pod sp. zn. S/2023/00076, přímo či nepřímo nevlastní, ani neovládá, když konstatoval, že tyto otázky jsou předmětem dokazování a meritorního posouzení předmětného řízení vedeného FAÚ, a proto v dané fázi řízení o ni žalovaný, jakožto odvolací orgán nemůže rozhodnout. 8. Takové tvrzení nemá oporu ve skutkovém stavu věci. Žalovaný o odvolání žalobce o účastenství rozhodoval až ve chvíli, kdy již bylo vydáno rozhodnutí ve věci samé a měl tudíž možnost posoudit, zda se rozhodnutí ve věci může či nemůže žalobce přímo dotknout. 9. Prvoinstanční rozhodnutí FAÚ bylo mimo jiné postaveno na argumentaci, že účastenství má sloužit k ochraně práv dotčených osob, kdy jím přiznává řadu procesních práv na ovlivnění postupu správního orgánu a na jejich obranu, pokud by bylo rozhodnutí vůči nim nepříznivé, přičemž jim nic nebrání v řízení vystupovat částečně nebo zcela pasivně, pokud pro ně subjektivně není výsledek řízení podstatný; FAÚ zároveň konstatoval, že postavení účastníka řízení se nelze vzdát. 10. Přestože jsou FAÚ známy veškeré relevantní skutečnosti prokazující, že žalobce společnosti OGREA a FURDBERG nevlastní ani neovládá, resp. není statutárním zástupcem ani jedné z nich, přiznal FAÚ žalobci postavení účastníka řízení s odůvodněním, že okolnosti odchodu žalobce z obou zmiňovaných společností nejsou zcela jednoznačné, že vazba žalobce na majetek, o němž je vedeno FAÚ řízení pod sp. zn. S/2023/00076, je předmětem šetření, a že pokud má správní orgán byť podezření, že sankcionovaná osoba může vlastnit nebo ovládat majetek, který je předmětem řízení, tak ji musí zahrnout mezi okruh účastníků řízení. 11. Žalobce souhlasil se žalovaným, že pro posouzení jeho účastenství v rámci předmětného řízení je rozhodná skutečnost přímého dotčení žalobce, avšak odmítl názor žalovaného, že rozhodnutí v řízení vedeném FAÚ pod sp. zn. S/2023/00076 má přímý vliv na výkon jeho práv nebo povinností. 12. Žalobce od počátku řízení tvrdí a bez jakýchkoli pochybností v rámci správního řízení prokazuje, že nesplňuje podmínky účastenství v řízení, když majetek, který je předmětem řízení vedeného FAÚ pod sp. zn. S/2023/00076, přímo či nepřímo nevlastní, neovládá a meritorní rozhodnutí ve věci se nemůže jakkoli dotknout jeho práv nebo povinností. To však jak žalovaný, tak i FAÚ zcela úmyslně přehlíží. 13. K námitce, že žalobce nesplňuje zákonem stanovené podmínky pro účastenství, žalobce uvedl, že správní orgány mu přiznaly postavení účastníka řízení neprávem, buď úmyslně, aby obraz společnosti OGREA byl více propleten s osobami zařazenými na sankční seznam, nebo možná z opatrnosti, ale nikoli na základě ustanovení procesních norem správního práva, přičemž žalobce opakovaně reflektoval svoji vůli nebýt účastníkem předmětného řízení. 14. Správní orgány při své činnost porušily mj. zásady legality a oficiality, které jsou klíčové pro zajištění zákonného průběhu správního řízení. Svojí činností nezákonně zasahují do soukromí žalobce, resp. základních práv žalobce, která jsou garantována Listinou základních práv a svobod. V rámci probíhajícího řízení se správní orgány řádně nevypořádaly s argumentací žalobce, a řádně neodůvodnily a důkazy nepodložily své závěry, proč by žalobce měl být účastníkem řízení, resp. jak se samotné rozhodnutí ve věci žalobce přímo dotkne. 15. Listina v článku 2 upravuje, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, přičemž každý může činit vše, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá s tím, že nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena a tato může být omezena jen v případech stanovených zákonem (čl. 7 Listiny). Článek 10 Listiny pak stanoví, že každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, včetně zásahů ze strany orgánů veřejné moci. 16. Zásada proporcionality pak stanoví, že správní orgán může zasahovat do práv určitého subjektu pouze v případech, pokud je to nutné, nikoli, kdy se mu to zlíbí, to vše za situace, kdy žalobce opakovaně projevil svojí vůli nebýt účastníkem takového řízení. Zásada legality stanoví, že správní orgán musí postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy (i mezinárodními smlouvami), uplatňovat svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem svěřena a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena, a to bez projevu svévole. 17. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze obecně odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu vztahující se k vymezení účastníků řízení, ale ani FAÚ, ani žalovaný doposud konkrétně nespecifikovali, jak výslovně se může rozhodnutí přímo dotýkat žalobce, případně čím může být rozhodnutí nepříznivé pro žalobce, a jakých práv žalobce se může týkat, což činí rozhodnutí nepřezkoumatelným. 18. FAÚ v odůvodnění svého rozhodnutí zase konstatoval, že institut účastenství má sloužit k ochraně práv dotčených osob a to za situace, kdyby pro ně rozhodnutí bylo jakkoli nepříznivé. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu pak shrnul, že: „pro naplnění definice účastenství podle § 27 odst. 2 správního řádu postačuje možnost přímého dotčení na právech nebo povinnostech rozhodnutím, které má být ve správním řízení vydáno. Tato možnost přitom musí být reálně myslitelná, nikoliv pouze hypotetická. Zároveň musí být splněna podmínka, že práva nebo povinnosti musí být rozhodnutím dotčeny přímo, tedy bezprostředně.“ 19. Naproti tomu žalobce opakovaně konstatuje bezdůvodné spojování jeho osoby s kauzou zmrazení aktiv společnosti OGREA toliko bezdůvodně vrhá negativní stín na jeho osobu, ačkoli s touto kauzou již více než dva roky nem