3 Afs 277/2023 — Nejvyšší správní soud

8 Af 8/2022- 155 - text 11 8 Af 8/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně proti žalovanému CRYTEX, s.r.o., IČ: 26207672 se sídlem Plzeňská 1270/97, 150 00 Praha 5 zastoupený Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou sídlem Štěpánská 643/93, 140 00 Praha 1 Finanční úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 619/28, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2022, č.j.: 894622/22/2000-11451-106358, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2022, č.j.: 894622/22/2000-11451-106358, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 235,50 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se dne 2. 8. 2021 obrátila na správce daně se žádostí (zaevidovanou správcem daně pod č.j. 6666742/21/2005-52525-209128), aby ji byly vyplaceny nezákonně zadržované odpočty na dani z přidané hodnoty za v žádosti uvedená období dle zákona č. 280/2000 Sb. („daňový zákon“) v celkové výši 8.715.715,-Kč s tím, že od této částky navrhla odečíst aktuální nedoplatek ke dni úhrady, který byl vyměřen správcem daně jako penále z částky doměřené daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období 1. 1. 2016 až 31. 12. 2016, a který ke dni 16. 6. 2021 představoval částku ve výši 7.618,-Kč. 2. Správce daně ve svém vyrozumění ze dne 06. 10. 2021, č.j.: 78334811/21/2005-52525-209128 (dále jen „Vyrozumění“) uvedl: „Požadavku na vrácení přeplatku na dani: Daň z příjmu právnických osob ve výši 8.715.715,-Kč se nevyhovuje.“ Proti postupu správce daně v souvislosti s tímto vyrozuměním uplatnila žalobkyně námitku dle § 159 daňového řádu. Žalovaný námitce nevyhověl, proti čemuž žalobkyně brojila žalobou. 3. Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 4. 2022 domáhala jednak zrušení shora označeného rozhodnutí o námitce, jednak rozhodnutí, že námitce se vyhovuje a dále vrácení přeplatků u zaplacených nadměrných odpočtů daně z přidané hodnoty v letech 2004 až 2008. 4. Soud nařídil ve věci jednání na den 4. 10. 2023, při kterém poučil žalobkyni s odkazem na ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. o tom, že může žalobou napadené rozhodnutí pouze zrušit, nemůže žádosti žalobkyně o vrácení přeplatku vyhovět, ani žalovanému uložit povinnost zaplatit určitou částku. Žalobkyně následně uvedla, že svou žalobu upravuje tak, že nadále požaduje pouze zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. 5. Městský soud pak rozsudkem ze dne 4. 10. 2023, č.j. 8 Af 8/2022 – 91, žalobu zamítl s odůvodněním, že pokud předmětné platební výměry nebyly napadeny opravným prostředkem, a následně případně správní žalobou, nelze je bez dalšího považovat za nezákonné, a to ani za předpokladu, že by na ně bylo možné vztáhnout závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2012, č.j.: 2 Afs 42/2012-30. Žalobkyně totiž netvrdí ani neprokazuje, že by platební výměry vztahující se k obdobím, za které požaduje vrácení přeplatků resp. nadměrných odpočtů, napadla opravným prostředkem. 6. Na základě kasační stížnosti žalobkyně byl rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2024, č.j. 3 Afs 277/2023-52, předmětný rozsudek městského soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. Žalobkyně namítla, že Vyrozumění je nesrozumitelné a zmatečné: správce daně se zmiňuje pouze o přeplatku na dani (viz výše), neuvádí jaké dani, ale v dalším píše o dani z příjmu právnických osob; v odůvodnění dále sděluje, že žádost (daňového subjektu) o vyplacení nadměrných odpočtů na dani z přidané hodnoty byla překvalifikována na žádost o vrácení přeplatku (není uvedeno k jaké dani), ale tuto změnu nikterak neodůvodňuje. 8. Žalobkyně dále uvedla, že dlouhodobě upozorňovala správce daně orgány na nezákonná rozhodnutí způsobená nesprávným úředním postupem správce daně (dle zákona č. 82/1998 Sb.) v záležitosti nezákonně vyměřených platebních výměrů a nevrácení nadměrných odpočtů na DPH, a to v souvislosti s nálezem NSS ze dne 26. 9. 2012, č.j.: 2 Afs 42/2012-30, ve věci žalobkyně proti Finančnímu ředitelství v Praze. Předmětem rozsudku byly nezákonně vyměřené platební výměry na daně z příjmů, daně z přidané hodnoty, penále a úroků z prodlení od 5. 9. 2005 (dále jen „rozsudek NSS ve věci žalobkyně“). 9. Žalobkyně má tedy za to, že veškeré tyto daňové výměry neměly být správcem daně vůbec vyměřeny a podle citovaného nálezu NSS měly být zrušeny, když rozsudek ukládá správci daně povinnost vrátit věc k dalšímu řízení. Správce daně však nerespektoval a ignoroval rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a to nejenom tím, že nezrušil daňové výměry a další navazující výměry, ale nadále vydával další platební výměry a dokonce zahájil exekuční řízení. 10. Z rozsudku NSS ve věci žalobkyně totiž vyplývá, že správce daně postupoval nezákonně, neboť: ,,Doručení platebních výměrů na daň z přidané hodnoty a na daň z příjmů za uvedená zdaňovací období (od 5.9.2005) fikcí podle § 77 odst. 5 daňového řádu nebylo účinné.“ NSS tak potvrdil, že všechny dodatečné daňové výměry na daně z příjmů, daně z přidané hodnoty, penále a úroky k těmto nesprávně vyměřeným daním správcem daně od tohoto data byly vyměřeny nezákonně, a tudíž neměly a ani nemají právní účinnost. 11. Vydání těchto platebních výměrů v souvislosti s předmětným rozsudkem NSS mělo být zrušeno v důsledku nesprávného jednání správce daně (§ 254 zák. č. 280/2009 Sb., „daňový řád“). Zároveň měly být správcem daně zrušené veškeré ostatní nezákonně vydané platební příkazy. 12. Žalobkyně dále zdůraznila, že se ve Vyrozumění uvádí, že „za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2004 byl uznán nadměrný odpočet dle podaného daňového přiznání ve výši 466.702,-Kč, tento odpočet byl použit na úhradu nedoplatků na DPH“. Z výše uvedeného je však zřejmé, že daňový subjekt neměl žádné nedoplatky na DPH, takže úhrada neexistujícího dluhu nebyla a není v souladu se zákonem. 13. Žalobkyně dále nesouhlasí s tvrzením správce daně, uvedeným ve Vyrozumění o tom, že „Za zdaňovací období únor 2008 nebylo daňové přiznání podáno“. Přiznání k dani z přidané hodnoty za únor 2008 bylo podáno doporučeně s dodejkou na podací poště 110 06 Praha 6 dne 5. 3. 2008, podací číslo 12 426, a bylo doručeno adresátovi Finančnímu úřadu v Říčanech u Prahy dne 26. 3. 2008. Žalobkyně upozorňovala svými podáními, např. ze dne 1. 2. 2012 a 30. 3. 2012, na nevrácení nadměrného odpočtu za únor roku 2008 i Finanční úřad pro Prahu 5. 14. Nevrácením požadovaných odpočtů ve výši 8.715.715,-Kč na daních z přidané hodnoty vznikla žalobkyni finanční újma, a to v důsledku nezákonných rozhodnutí a v důsledku nesprávného úředního postupu (zákon č. 82/1998 Sb.) správce daně. Správce daně navíc požadoval, aby daňový subjekt uhradil neexistující „dlužnou“ částku v celkové výši 31.961.202,68 Kč, kterou správce daně nesprávně stanovil svými nezákonně vydávanými platebními výměry (viz sdělení správce daně č.j.: 184539/19/2005-53524-104913 ze dne 14. 1. 2019). 15. Žalobkyně dále uvedla, že správce daně žádosti o vrácení přeplatků vyhověl svým rozhodnutím č.j.: 5543447/19/2005-53524-104913 doručeným do datové schránky žalobkyně dne 4. 7. 2021, kterým platební výměry zrušil a potvrdil, že na stavu osobního daňového účtu společnosti CRYTEX, s.r.o. zůstal pouze nedoplatek ve výši 7.618,-Kč. 16. Žalobkyně rovněž upozornila na skutečnosti, že platební výměry nevyměřil správce daně v souladu se zákonem: je v nich uvedeno pouze to, že byly vyměřeny podle § 46 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb. Platební výměry tedy neobsahují odvolání na relevantně příslušná ustanovení zákona o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb.; citovaný § 46 odst. 4 odkazuje pouze na formu splnění daňové povinnosti a nikoli na fakt, že předmětný platební výměr v plném rozsahu nahrazuje původně podané přiznání k dani z přidané hodnoty. Nejasnosti tudíž spočívají v tom, že nebyly zrušeny původní daňové výměry. Z logiky věci potom dle žalobkyně vyplývá, že pokud byly takto vydány neplatné platební příkazy (které navíc v roce 2012 zrušil NSS) a doposud nebylo obnoveno žádné další daňové řízení v předmětné věci, jsou v daňovém řízení relevantní původně podaná přiznání k dani z přidané hodnoty. 17. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobkyně svou argumentaci týkající se údajné nezákonnosti vyměření DPH opírá o rozsudek NSS ze dne 26. 9. 2012, č.j. 2 Afs 42/2012-30. Předmětem rozhodování byla v daném případě kasační stížnost žalobkyně, kterou se domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 11 Af 71/2011-161 ze dne 24. 4. 2012. Uvedeným rozsudkem byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 26. 10. 2009 o zamítnutí odvolání proti platebním výměrům na úroky z prodlení úhrady DPH za zdaňovací období prosinec 2006 až květen 2007, srpen, říjen a prosinec 2007 a proti platebn