6 As 14/2006 — Nejvyšší správní soud

9 A 15/2023- 116 - text  21 9 A 15/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: Ing. J. Ž., Ph.D. bytem X zastoupený JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem sídlem Bubeníčkova 42, Brno, PSČ 615 00 proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad sídlem Na popelce 2/16, Praha 5, PSČ 150 00 o žalobě proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 6. 1. 2023, č. j. 5/2023-NBÚ/07-OP takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu (dále jen „Úřad“) ze dne 22. 9 2022, č. j. 89611/2022-NBÚ/P, jímž došlo ke zrušení platnosti osvědčení žalobce pro stupeň utajení „Tajné“ č. NBÚ-124332 (dále též „osvědčení“) ze dne 22. 9. 2022 č. j. 89611/2022-NBÚ/P. 2. Osvědčení bylo žalobci vydáno dne 25. 3. 2019 splatností do 24. 3. 2026, dne 28. 3.2019 pro cizí moc NATO SECRET č. 50758 s platností do 24. 3. 2026. 3. Žalobci bylo osvědčení zrušeno po provedeném bezpečnostním řízení podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informaci a o bezpečnostní způsobilosti ve znění pozdějších předpisů (dále také zákon o OUI), když Úřad obdržel informaci, že proti žalobci bylo Hlavním velitelstvím vojenské policie dne 19. 8. 2021 zahájeno trestní stíhání vedené pod sp. zn. D71-148/2020-5104. 4. Úřadem bylo zjištěno, že žalobce je vyšetřován Národní centrálou proti organizovanému zločinu SKPV v součinnosti s Vojenskou policií, kdy trestní spis je veden v režimu utajení Důvěrné.Úřad obdržel relevantní písemnosti z předmětného trestního spisu, vyhodnotil zjištěné skutečnost a i po provedení bezpečnotního pohovoru se žalobcem dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb., neboť u něj shledal bezpečnostní riziko podle § 14 odst. 3 písm. h) citovaného zákona, tedy porušení povinnosti při ochraně utajovaných informací.Toto porušení povinnosti mělo spočívat v tom, že žalobce uložil a uchovával utajované informace mimo zabezpečené oblasti příslušné kategorie nebo vyšší. Naplnění skutkové podstaty bezpečnostního rizika Úřad shledal na základě písemných podkladů utajovaného charakteru, z nichž dle jeho náhledu dostatečně konkrétně vyplynulo, jakým způsobem byly informace v nich obsažené získány a o jaká a jak věrohodná konkrétní skutková zjištění se opírají. Úřad posuzoval, do jaké míry mohou uvedená zjištění a skutečnosti ovlivnit schopnost žalobce utajovat informace v době jejich výskytu a dále i z hlediska povahy (charakteru) a rozsahu nakládání s informacemi, když se jednoznačně jednalo o utajované informace cizí moci. Úřad popsal modus operandi tak, že na soukromém datovém uložišti žalobce byly nalezeny utajované informace, přičemž z hlediska míry zavinění Úřad dospěl k závěru, že nejpravděpodobnějším vysvětlením tohoto stavu je skutečnost, že data na hard disk uložil sám žalobce a nikdo jiný. Jakkoliv nebylo jednoznačně prokázáno, jak a kdy si žalobce dokumenty obsahující utajované informace obstaral, stejně ani jak a kdy je na soukromém médium nakopíroval či přesunul, Úřad nenalezl jiné rozumné a v úvahu přicházející vysvětlení, než že žalobce systematicky obstarával komplex služebních dat a shromažďoval je vědomě. Z doznání žalobce při pohovoru vyplynulo, že předmětný hard disk, na němž byly zajištěny utajované informace, žalobce odnesl do místa bydliště na začátku roku 2021, případně dříve, tedy se jednalo o trvající protiprávní stav a lze předpokládat, že by tento stav nadále trval, nebýt zásahu orgánů činných v trestním řízení. 5. Úřad rovněž přihlédl k tomu, že účastník řízení neoprávněně ukládal na své soukromé datové nosiče také neutajovaná služební data, a to dlouhodobě, ve značném rozsahu, čímž porušil vojenské předpisy, které Úřad v rozhodnutí citoval a shledal tak, že žalobce jednal v rozporu se základními povinnostmi vojáka z povolání uvedenými v § 48 zákona o vojácích z povolání a vyplývajícími z vnitřních vojenských předpisů. 6. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce rozklad, ve kterém považoval napadené rozhodnutí za nezákonné, za předčasné, nepřezkoumatelné a formálně vadné. II. Rozhodnutí ředitele NBÚ (napadené rozhodnutí) 7. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že při rozhodování o rozkladu vzal v úvahu spisový materiál, který obsahoval jak neutajované, tak utajované informace. Zejména se jednalo o dokumenty z trestního spisu a další dokumenty v režimu utajení stupně Vyhrazené a Důvěrné, z nichž nebylo možné zjištění učiněná policejním orgánem v rámci trestního stíhání specifikovat a do rozhodnutí uvést. Dále odlišil a označil písemnosti vedené v režimu utajení od neutajovaných dokumentů, k nimž náležejí výpis z průběhu služby žalobce a protokol o pohovoru s ním a poukázal na to, že vlastní vyhodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí o zrušení osvědčení je obsaženo v dokumentu „Vyhodnocení bezpečnostního řízení evidovaném pod č. j. D-777/2022-NBÚ/P“ založené pod pořadovým číslem 9 v utajované části bezpečnostního svazku žalobce. Po zvážení všech skutečností případu dospěl žalovaný k závěru, že rozklad není důvodný, když své správní uvážení koncipoval předně na zákonném způsobu opatření podkladových materiálů Úřadem a na správném vyhodnocení skutečností, které tyto podkladové materiály obsahovaly, s důrazem na dosavadní judikaturu správních soudů. Připomněl, že úprava ochrany utajovaných informací je z důvodu ochrany bezpečnostních zájmů České republiky založena na principu vyloučení jakýchkoliv pochybností o bezpečnostní spolehlivosti prověřované osoby a nedostatek bezpečnostní spolehlivosti může být dán již jen při pouhém podezření na existenci bezpečnostního rizika. Zdůraznil také zvýšené nároky na důvěryhodnost, odpovědnost, spolehlivost, neovlivnitelnost dodržování režimových a bezpečnostních opatření a na respekt k právním předpisům u osob, které mají přístup k utajované informaci. Vzal za prokázané, že žalobce po delší dobu ukládal a uchovával utajované informace mimo zabezpečené oblasti příslušné kategorie nebo vyšší, čímž se dopustil porušení povinnosti při ochraně utajovaných informací. Žalovaný současně vzal za prokázané, že žalobce rovněž ukládal neutajovaná služební data na své soukromé datové nosiče a žalovaný k tomu přihlédl, neboť toto jednání existenci bezpečnostního rizika ve smyslu ustanovení § 14 odst. 3 písm. h) citovaného zákona podtrhovalo. 8. Žalovaný se dále v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádával s jednotlivými rozkladovými námitkami žalobce. K zásadním námitkám nepřezkoumatelnosti a nedostatečného zjištění skutkového stavu věci zopakoval, že obrana žalobce v bezpečnostním řízení je sice limitující, protože se jedná o utajované informace a Úřad není podle ustanovení § 89 odst. 7 citovaného zákona oprávněn umožnit účastníkovi řízení ani jeho zástupci nahlížet do utajované části bezpečnostního svazku. Nicméně případné dokazování ve vztahu k utajovaným informacím může být provedeno za podmínek stanovených v § 133 zákona č. 412/2005 Sb. v rámci soudního přezkumu. Uvedl, jaký prostor byl v dané věci dán žalobci k jeho obraně, když za účelem zajištění výkonu práva na vyjádření k věci bylo žalobci a jeho právnímu zástupci připraveno zpřístupnění režimové místnosti, kde mohl žalobce učinit ústní sdělení, které by bylo zaprotokolováno. Za tímto účelem byly vyžádány kopie relevantních dokumentů z trestního spisu tak, aby Úřad měl k dispozici veškeré dokumenty obsahující vyjádření žalobce k jeho trestní kauze, přičemž poslední vyjádření žalobce v rámci trestního stíhání dle záznamu o prostudování spisu žalobcem ve stupni utajení Důvěrné ze dne 24. 11. 2022 neobsahuje z hlediska doplnění skutkových okolností žádné nové skutečnosti. Od té doby žádný další úkon vůči Úřadu žalobce již neučinil. K námitkám nepřezkoumatelnosti z důvodu absence správních úvah o naplnění kritérií stanovených v ustanovení § 14 odst. 6 zákona, tj. k rozsahu a charakteru jednání žalobce, žalovaný uvedl, že Úřad se v rozhodnutí nemohl blíže vyjadřovat k rozsahu a charakteru jednání, kterým žalobce porušil právní normy na úseku ochrany utajovaných informací, neboť se obsahem právě jednalo o utajovanou informaci a odůvodnění jednání žalobce v jeho obecnosti odpovídá limitu a omezení jeho procesních práv i v souladu s judikaturou Ústavního soudu. Dle žalovaného nepřezkoumatelnost nespočívala ani v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a neprovedení návrhů na dokazování, neboť podstatou zjištěného bezpečnostního rizika bylo porušení povinnosti při ochraně utajovaných informací tím, že účastník řízení uložil a uchovával utajované informace mimo zabezpečené oblasti příslušné kategorie nebo vy