3 As 59/2025 — Nejvyšší správní soud

9 A 24/2025- 30 - text 11 9 A 24/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: F. S., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Bc. Petrem Machem sídlem Slezská 1297/3, 120 00 Praha 2 – Vinohrady proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, IČO 00064581 sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 – Josefov o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném u Magistrátu hlavního města Prahy pod sp.zn. 181429/2024/Pec, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, která měla spočívat v tom, že žalovaný z podnětu odporu podaného žalobcem proti příkazu žalovaného pod sp. zn. S-MHMP 189149/2024/Pec, č.j. MHMP 196634/2024 ze dne 1. 2. 2024, jímž byl žalobce uznán vinným z dopravního přestupku, nepokračoval v řízení a nevydal rozhodnutí. Žalobce proti příkazu brojil dne 9. 2. 2024 prostřednictvím emailu odeslaného na adresu elektronické podatelny žalovaného. Přílohou tohoto emailu byl odpor vlastnoručně podepsaný žalobcem, opatřený doložkou o provedení konverze do elektronické podoby. 2. Žalobce v žalobě označil za spornou právní otázku, zda byl odpor podán řádně a tvrdil, že odpor byl žalovanému doručen řádně v zákonné lhůtě a byl opatřen podpisem žalobce a doložkou konverze dokumentu do elektronické podoby. Podání bylo učiněno zákonem přípustným způsobem, kdy postačovala doložka o provedení konverze podaného odporu a tím byl zaručen jeho originál s vlastnoručním podpisem žalobce.Namísto toho žalobce obdržel od II. Žaloba 3. Žalobce v žalobě uvedl, že mu byl příkaz doručen dne 1. 2. 2024, 8denní lhůta pro podání odporu končila tedy dne 9. 2. 2024, kdy odeslal uvedený email, čímž zákonnou lhůtu dodržel. V příloze emailu byl odpor vlastnoručně podepsaný žalobcem, opatřený doložkou konverze do elektronické podoby. Namítal, že tím měl stejnou právní váhu jako listinný originál odporu, netrpěl žádnou právní vadou. Žalovaný však na základě podaného odporu však v řízení nepokračoval a nevydal rozhodnutí., ač tak měl učinit do 9. 4. 2024. 4. Žalobce se proto obrátil dne 22. 1. 2025 na nadřízený správní orgán – Ministerstvo dopravy, s podnětem k učinění opatření proti nečinnosti podle ustanovení § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Tomuto návrhu žalobce Ministerstvo dopravy usnesením ze dne 29. 1. 2025, č. j. MD-5033/2025-160/3 nevyhovělo, jelikož byl odpor podán prostým emailem bez elektronického podpisu. Žalobce tudíž přistoupil k podání žaloby proti nečinnosti žalovaného ke správnímu soudu. 5. Žalobce v žalobě s odkazem na právní úpravu elektronických úkonů a konverzi dokumentů dle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“) a na způsob doručování dle § 37 odst. 4 zákon č. 500/2004 Sb., správního řádu namítal nečinnost žalovaného a nesouhlasil ani s právním názorem, který také Ministerstvo dopravy vyslovilo v usnesení vydaném k návrhu na opatření proti nečinnosti. Jednak podle žalobce byla jeho emailová zpráva opatřena elektronickým podpisem, když se jednalo o zaručený elektronický podpis pracovníka CzechPoint, kterým se stvrzuje, že listina byla vskutku opatřena vlastnoručním podpisem. Dále žalobce zdůraznil, že především žádný právní předpis nevyžaduje, aby podání bylo opatřeno „elektronickým podpisem podatele“. Není sporu o tom, že podání musí být podepsáno (§ 37 odst. 2 správního řádu. Podání žalobce podepsané bylo, a to podpisem, který́ měl právní sílu originálu podpisu, neboť se jednalo o konvertovaný́ originál; na předložení konvertovaného dokumentu se nahlíží tak, jako by byl předložen originál dokumentu, tedy originál podaného odporu s podpisem žalobce. 6. Správní řád stanoví, že podání lze učinit „v elektronické podobě“. V souzené věci žalobce předložil podání v elektronické podobě, které vzniklo cestou konverze z listinné podoby. V takovém případě se na listinu hledí tak, jako by byl předložen její originál. Podání zároveň bylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, připojeným certifikační autoritou k osvědčení shody s listinným originálem. 7. Žalobce namítal, že ani z materiálního hlediska není důvodu, proč by podání odporu nemělo být akceptováno. Odpor se dostal do dispozice správního orgánu, byl vlastnoručně žalobcem podepsán, neexistovala žádná pochybnost o projevu vůle žalobce. 8. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby rozhodl o jeho žalobě rozsudkem s výrokem v následujícím znění: „I. Žalovaný je povinen rozhodnout v řízení sp. zn. S-MHMP 181429/2024/Pec. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení do 15 dnů od právní moci rozsudku.“ II. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný s důvody podané žaloby nesouhlasil a poukázal na to, že nebyla splněna konkrétní forma podání dle § 37 odst. 4 správního řádu a bylo třeba, aby žalobce v souladu s tímto zákonným ustanovením řádu podání písemně nebo ústně do protokolu potvrdil či opatřil elektronickým podpisem. Protože se tak nestalo, žalovaný sdělením ze dne 21. 2. 2024 uvědomil žalobce o tom, že k podání nebylo v souladu se zákonem přihlíženo a příkaz nabyl právní moci. 10. Žalovaný shrnul svůj náhled na podaný odpor. I když byl samotný odpor opatřen vlastnoručním podpisem s doložkou konverze, podle žalovaného nebyl podán řádně, neboť nebyl zaručeným elektronickým podpisem opatřen samotný email, kterým žalobce odpor zaslal, ani odpor nebyl doplněn do 5 dnů, tudíž jde podle žalovaného o „nedůvěryhodný tok informací“. Následně byl proto příkaz opatřen doložkou právní moci, o čemž byl žalobce vyrozuměn dne 22. 2. 2024. Opatření proti nečinnosti bylo žalovanému předáno dne 14. 1. 2025 od Magistrátu města Brna, poněvadž jej u tohoto místně i věcně nepříslušného orgánu žalobce podal. 11. Žalovaný podání charakterizoval jako projev vůle subjektu, který ho činí. Uvedl, že správní řád pak představuje přípustné formy úkonu, které žalobce nenaplnil, když prostý email nepotvrdil do 5 dnů některým z těchto uznávaných způsobů. Žalovaný uvedl, že správní orgán není povinen k tomuto potvrzení dotčené osoby vyzývat. Lze jen stěží rozumně předpokládat, že by osoba v 21. století mohla předpokládat, že její emailové podání bez uznávaného elektronického podpisu mohlo vyvolat jí zamýšlené účinky ve formalizovaných procesech veřejné správy. 12. Žalovaný k uvedenému citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 9 As 90/2008-70: „aby elektronická komunikace účastníka řízení se správním orgánem měla předpokládané procesní účinky, je nutno používat elektronický podpis splňující požadavky ve smyslu zákona o elektronickém podpisu, případně dané elektronické podání doplnit způsobem předpokládaným ve správním řádu (§ 37 odst. 4). Takové podání je pak postaveno naroveň klasickému podání v písemné podobě či ústnímu podání do protokolu. Pokud by stěžovatelka učinila podání, které by bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, ale postrádalo by některou z předepsaných obsahových náležitostí, bylo by povinností správního orgánu v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu stěžovatelku vyzvat k jejich doplnění. Pokud však stěžovatelka neučinila podání v zákonem stanovené formě, bylo třeba postupovat podle ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, tj. podání do 5 dnů písemně nebo ústně do protokolu potvrdit či opatřit elektronickým podpisem. Nepostupovala-li stěžovatelka dle ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, pak její podání, nebylo způsobilé zahájit předmětné správní řízení a nelze k němu vůbec přihlížet, ani odstraňovat jeho případné obsahové vady. Správní orgán vždy přihlíží k podáním učiněným zákonem předepsanou formou, podání učiněná jinou formou se stanou v řízení relevantní pouze za předpokladu jejich následného doplnění (do 5 dnů) některou z uvedených kvalifikovaných forem podání.“ a „Základním problémem právní jistoty úkonů učiněných prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu) je skutečnost, že zprávy takto zaslané postrádají záruku, že byly poslány určitou osobou a že při jejich přenosu nedošlo k jejich pozměnění. Tento problém je řešen prostřednictvím elektronického podpisu, který spočívá v nahrazení klasického podpisu na papíru podpisem elektronického dokumentu, při současném zachování nebo dokonce zvýšení bezpečnosti.“ 13. Dále žalovaný poukázal i na rozsudek ze dne 29. 1. 2024, č. j. 50 A 16/2023-57, ve kterém se Krajský soud v Praze zabýval totožnou otázkou, přičemž uvedl následující: „Jsou přítomny pouze konverzní doložky, které však lze ztotožnit pouze s přílohou předmětného e-mailu, ve vztahu k níž dokazují převod z listinné do elektronické podoby a zpět (viz odst. [11] až [13] výše), ale nikoliv již k podepsán