7 Aps 3/2008 — Nejvyšší správní soud

9 A 37/2024- 38 - text 10 9 A 37/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: HUTIRA s. r. o., IČO: 25324870 sídlem Vintrovna 398/29, 664 41 Popůvky zastoupená BDO Czech Republic s.r.o., IČO: 26402220 sídlem Nádražní 344/23, 150 00 Praha 5 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, spočívajícím v tom, že žalovaná neakceptovala podání Přehledu o výši pojistného za leden 2024 ze dne 19. 2. 2024 a považovala jej za podání, ke kterému se nepřihlíží, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) dne 22. 4. 2024 domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované, který spatřoval v tom, že žalovaná neakceptovala podání Přehledu o výši pojistného za leden 2024 ze dne 19. 2. 2024 a považovala jej za podání, ke kterému se nepřihlíží ve smyslu § 123e zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). 2. Žalobce navrhoval vyslovení nezákonnosti tvrzeného zásahu a dále žádal, aby soud přikázal žalované obnovit stav před 19. 2. 2024. II. Žaloba 3. Žalobce v podané žalobě nejprve vymezil, že na základě povinnosti dané zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném“) podal dne 19. 2. 2024 prostřednictvím e-podání ČSSZ Přehled o pojistném za měsíc leden 2024 (dále též jen „Přehled“ nebo „e-podání“)), o němž byl přesvědčen, že je formálně i materiálně správný. Dne 21. 2. 2024 však zástupce žalobce obdržel do datové schránky "Odpověď na e-Podání z DZ 1317403933". Přílohou této zprávy byl i protokol, ve kterém bylo uvedeno, že podání Přehledu o pojistném za leden 2024 obsahuje chybu při formálně-logických kontrolách datových vět na řádku „Pojistné za zaměstnance“. Na tomto řádku se uvádí úhrn pojistného za všechny zaměstnance zaměstnavatele, kdy pojistné za zaměstnance od roku 2024 činí 7,1 % z vyměřovacího základu zaměstnance. Žalobce na tomto řádku uvedl částku, která byla z formálního hlediska správná, nicméně z důvodu technického nastavení formuláře došlo k automatickému zaokrouhlení této částky, čímž vznikla popsaná chyba. Konkrétně na řádku „úhrn pojistného za zaměstnance“ byla uvedena částka větší než 7,171 % z částky na řádku „úhrn vyměřovacích základů pojistného“. 4. Důsledkem popsané chyby bylo, že žalovaná odmítla e-podání akceptovat podle ustanovení § 123e zákona č. 582/1991 Sb., jelikož nebylo podáno v požadovaném formátu, struktuře a tvaru. Uvedená chyba však podle názoru žalobce nespočívá v nesprávnosti formátu, struktury či tvaru, ale v technickém nastavení elektronického formuláře. Žalobce má za to, že se jedná o chybu, ke které došlo zjevným a okamžitým selháním v mechanické činnosti formuláře a nešlo ji bez dalšího ze strany žalobce předvídat. Z důvodu technického nastavení elektronického formuláře k e-podání Přehledu o výši pojistného tak žalobce ztratil nárok na slevu na pojistném zaměstnavatele za zaměstnance, a to navzdory tomu, že vyplněný formulář dle názoru žalobce neobsahoval chyby takového charakteru, pro které by bylo možné jeho podání považovat za neúčinné. 5. Žalobce doplnil, že dne 22. 2. 2024 zahájil nápravu, když prostřednictvím e-podání podal nový Přehled o výši pojistného za leden 2024, ve kterém byla částka již správně zaokrouhlena. Tentýž den nicméně zástupce žalobce obdržel do datové schránky "Odpověď na e-Podání z DZ 1319152368", která obsahovala protokol, v němž bylo uvedeno, že podání Přehledu o pojistném za leden 2024 vykazuje chybu, neboť slevu na pojistném bylo možno uplatnit jen do dne splatnosti pojistného za příslušný kalendářní měsíc, tedy pouze do 20. 2. 2024 včetně. 6. Závěrem žalobce shrnul, že v jednání žalované shledává zásah, který byl zaměřen přímo proti němu, přičemž se domnívá, že tento zásah byl nezákonný a bylo přímo zkráceno právo žalobce na slevu na pojistném. III. Vyjádření žalované. 7. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby ji soud pro nedůvodnost zamítl. 8. Ve vyjádření uvedla, že dle její evidence žalobce podal dne 19. 2. 2024 prostřednictvím e-podání ČSSZ Přehled o výši pojistného za měsíc leden 2024, přičemž na řádku „úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců, kteří nejsou zdravotnickými záchranáři nebo členy HZS podniku“ uvedl částku 3 993 423 Kč a do řádku „pojistné za zaměstnance“ uvedl částku 287 475 Kč. Výpočtem podílu těchto částek v procentech pak vychází 7,1987 % (sazba pojistného za zaměstnance). Následně byla zaměstnavateli do datové schránky odeslána zpráva o zamítnutém podání, kde v popisu hlavní chyby bylo uvedeno, že hodnota údaje „Pojistné za zaměstnance“ je > 7,171 %; úhrn vyměřovacích základů a zároveň rozdíl 7,1 % úhrn vyměřovacích základů a pojistné za zaměstnance je > 100. Tato zpráva byla žalobci dodána do datové schránky dne 20. 2. 2024 v 11:00:18 hod., ID zprávy: 1318022929. 9. Opravený Přehled o výši pojistného za měsíc leden 2024 žalobce podal až dne 22. 2. 2024. Toto podání bylo rovněž zamítnuto, přičemž v popisu hlavní chyby bylo tentokráte uvedeno, že slevu na pojistném lze uplatnit pouze do splatnosti pojistného za příslušný kalendářní měsíc. Následně žalobce podal Přehled o výši pojistného za měsíc leden 2024 bez uplatnění slevy na pojistném. 10. Žalovaná proto nesouhlasí s tvrzením žalobce, že e-podání ze dne 19. 2. 2024 bylo formálně i materiálně správné. Zákon o pojistném stanoví sazbu pojistného za zaměstnance 7,1 % bez dalšího. Proklientský přístup žalované je zohledněn v tom, že jako kontrolu při podání Přehledu o výši pojistného stanovila hranici 7,171 %. Žalobce tuto hranici překročil, když v Přehledu o výši pojistného, podaného dne 19. 2. 2024, uvedl sazbu pojistného za zaměstnance ve výši 7,1987 %. Na akceptaci překročení zákonem stanovené sazby pojistného (7,1 %) není právní nárok. Žalobce byl na chybu včas upozorněn a měl možnost zaslat opravný Přehled o výši pojistného až do konce dne 20. 2. 2024. Této možnosti však nevyužil. IV. Jednání před soudem 11. Při jednání konaném dne 27. 8, 2025 žalobce předně upřesnil formulaci žalobního petitu, pokud jde o specifikaci nezákonného zásahu, a to tak, že požadoval, aby soud určil nezákonnost zásahu spočívajícího v tom, že žalovaná neakceptovala podání Přehledu o výši pojistného za leden 2024 ze dne 19. 2. 2024 a považovala jej za podání, ke kterému se nepřihlíží ve smyslu § 123e zákona č. 582/1991 Sb. 12. Žalobce dále zopakoval, že dne 19. 2. 2024 podal Přehled o výši pojistného za leden 2024, v rámci něhož uplatnil slevu na pojistném za postižené zaměstnance. Žalobce podal Přehled včas, tedy do 20. dne kalendářního měsíce. Žalovaná nicméně, podle názoru žalobce neoprávněně, toto podání označila za podání, k němuž se nepřihlíží. Žalobce nerozporoval podmínky upravené v § 123e odst. 2 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., kdy podání ve formě datové zprávy musí být učiněno ve formátu, struktuře a tvaru určeném správním orgánem, jinak je neúčinné. Má však za to, že vada, kterou Přehled měl, nebyla vadou formátu, struktury či tvaru, nýbrž byla to vada obsahová. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2025, č. j. 7Afs 136/2024 – 36, který řešil dle jeho názoru obdobnou situaci. Týká se sice elektronických podání ve vztahu k finanční správě, nicméně vyplývá z něj, že uvedení nesprávného rodného čísla v podání je typickou obsahovou vadou, nikoli vadou struktury, a nelze tedy podání odmítnout jako celek. Na obsahové vady podání úprava v § 123e zákona č. 582/1991 Sb. nedopadá. Žalovaná proto měla dle názoru žalobce e-podání zpracovat a případně zjištěnou vadu procesními předpisy předvídaným postupem odstraňovat. Žalobce dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2023, č. j. 2Afs 395/2020 – 55, který vyšel z nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 19/17 ze dne 12. 11. 2019. Uvedený rozsudek se opět vztahuje na daňové řízení a vyplývá z něj, že formulář musí být stanoven zákonem nebo vyhláškou; jeho závěry lze použít i v projednávané věci. Žalobce dále upřesnil, že software, který používá pro zpracování podkladů pro přehledy o výši pojistného, vygeneroval chybu v zaokrouhlování, neboť stanovil pojistné ve výši 7,198% z úhrnu mezd za zaměstnance. Nejednalo se tedy o situaci, kdy by částku zaokrouhlil samotný elektronický formulář žalované, jak bylo mylně uvedeno v žalobě. Žalobce nerozporoval, že jím používaný software (dodaný externí firmou) vygeneroval částku pojistného, která přesahovala výši určenou zákonem (7,1%), jednalo se však ze strany žalobce o chybu obsahovou, nikoli o chybu struktury či formátu, e-podání proto nemě