9 A 6/2024 – Městský soud v Praze

9 A 6/2024- 44 - text 9 A 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Meandry Ploučnice, z. s., IČO 22671374 sídlem Nádražní 18, 471 24 Mimoň zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL. M. sídlem Rumunská 1720/12, 120 00 Praha 2 – Nové město proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, IČO 00164801 sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 – Vršovice o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 7. 11. 2023, č. j. MZP/2023/290/304, takto: I. Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 7. 11. 2023, č. j. MZP/2023/290/304, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce JUDr. Pavla Kiršnera, LL.M, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví tohoto rozsudku uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr životního prostředí zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2013, č. j. MZP/2023/540/191 (dále jen „prvostupňové přezkumné rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný v přezkumném řízení podle § 94 správního řádu změnil rozhodnutí Agentury ochrany přírody a krajiny, regionálního pracoviště Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj (dále jen „AOPK)“) ze dne 24. 10. 2022, č. j. SR/0088/KK/2022-4 Uvedeným rozhodnutím AOPK byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle zákona č. 114/1992 Sb, o ochraně přírody a krajiny a byla mu uložena pokuta (dále jen „rozhodnutí o pokutě“). Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo jako opožděné zamítnuto a rozhodnutí o pokutě se stalo předmětem přezkumu podle § 94 správního řádu zahájeném žalovaným z důvodu důvodných pochybností o souladu rozhodnutí o pokutě se zákonem. 2. Žalovaný prvostupňovým rozhodnutím vydaným v přezkumném řízení změnil výrok rozhodnutí o pokutě tak, že žalobce byl shledán vinným ze spáchání: 1) přestupku podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), vykonáváním ve zvláště chráněném území činnosti zakázané, kterého se dopustil tím, že minimálně od 7. 7. 2022 do 8. 8. 2022 vjel a setrval obytným přívěsem TZ 10 ULA 69 na pozemcích p. č. 218/1 a 218/4 v k. ú. Brenná, které leží v chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj, čímž porušil zákaz uvedený v ustanovení § 26 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny (dále jen „první přestupek“), a 2) přestupku podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. p) zákona o ochraně přírody a krajiny neplněním podmínek výjimky udělené podle ustanovení § 43 zákona, kterého se dopustil tím, že na pozemku p. č. 218/1 v k. ú. Brenná v rozporu s podmínkou č. 5 rozhodnutí ze dne 2. 11. 2020, č. j. SR/0113/KK/2020-3 (dále jen „rozhodnutí o výjimce“), nezajistil dne 27. 7. 2022 uvedení místa do původního stavu odklizením odpadů (dále jen „druhý přestupek“), a za tyto přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 30 000 Kč. 3. Původně byl žalobce v rozhodnutí AOPK o pokutě shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 88 odst. 2 písm. p) také tím, že na pozemcích p. č. 218/1 a p. č. 980 v k. ú. Brenná umístil dvě cedule s informací, že je na místě možné placené parkování, a tím, že na pozemku p. č. 211/4 v k. ú. Brenná nezajistil uvedení místa po odjezdu návštěvníků do původního stavu odklizením druhého založeného ohniště, čímž porušil i podmínky č. 1 a 3 rozhodnutí o výjimce. Souhrnná pokuta tak činila 50 000 Kč. Skutková zjištění vedoucí k vydání rozhodnutí o pokutě AOPK opřela o fotodokumentaci a zápis z místních šetření ve dnech 7. 7. 2022 a 27. 7. 2022. Žalovaný v přezkumném řízení spáchání těchto dvou přestupků neshledal a pokutu ve svém prvostupňovém rozhodnutí snížil na 30 000 Kč. II. Rozhodnutí ministra životního prostředí (napadené rozhodnutí) 4. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného rozklad, ve kterém uvedl, že nespáchal ani jeden z přestupků, a pokud by ministr k takovému závěru nedospěl, žádal další snížení pokuty. 5. Žalobce k prvnímu přestupku v rozkladu namítal, že nevjel na daný pozemek obytným přívěsem, nýbrž se jednalo toliko o přívěs sloužící jako zázemí pro brigádníky. Žalobce označil přítomnost tohoto zázemí za nezbytné, jelikož brigádníky užívá ke splnění další povinnosti plynoucí z rozhodnutí o výjimce, totiž k zajištění kontroly a plnění povinností, které nemá žalobce jak jinak plnit, jelikož mu žalovaný neumožnil přípojku elektřiny potřebnou k monitorování pozemku kamerami. 6. Žalovaný ministr vypořádal uvedené námitky tím, že v přestupkovém řízení bylo prokázáno, že šlo o přívěs obytný, k jehož vjezdu a setrvání na území chráněné krajinné oblasti je třeba výjimky. Odmítl argumentaci žalobce, že parkování přívěsu nemůže být přestupkem z důvodu, že žalobci nebyla povolena elektrická přípojka k pozemku. 7. K druhému přestupku žalobce upozornil na přesné znění podmínky rozhodnutí o výjimce, ze kterého podle něj vyplývá, že povinností žalobce bylo toliko zajistit průběžné odvážení odpadků vzniklých nocováním a každý den odjezdu uvést místo do původního stavu. Povinnost zajistit průběžný odvoz odpadu žalobce zajistil, když v předmětné oblasti umístil nádobu na odpadky a uzavřel smlouvu se společností Marius Pedersen, a. s., o zajištění odvozu odpadu. K povinnosti uvádět místo po odjezdu nocujících do původního stavu žalobce uvedl, že ji splňuje, ale že je nereálné, aby žalobce odstranil odpad okamžitě pokaždé, kdy se na místě objeví, a že taková povinnost ze znění rozhodnutí o výjimce ani nevyplývá. Tedy samotná existence odpadků na místě neznamená, že došlo k porušení podmínky č. 5 rozhodnutí o výjimce, když navíc z fotodokumentace z místního šetření není patrné, kdy byla pořízena. 8. Žalovaný ministr k uvedeným námitkám vyslovil přesvědčení, že ke spáchání přestupku došlo, když AOPK při místním šetření fotograficky zdokumentovala, že dne 27. 7. 2022 se na místě nacházely poházené odpadky v době, kdy nocující již místo opustili. Pokuta nebyla žalobci udělena za to, že neodklízí odpad okamžitě poté, co se na místě objeví, ale za to, že po odjezdu nocujících neuvedl místo do původního stavu. 9. Žalobce v rozkladu rovněž namítal, že pokuta ve snížené výši 30 000 Kč je i nadále nepřiměřená. Ohradil se především proti přitěžující okolnosti, za kterou AOPK označila potenciální návodnost ponechaného odpadu pro další návštěvníky, a hájil se tím, že v blízké vzdálenosti umístil sběrnou nádobu na odpadky, čímž návštěvníkům místa dal jasný signál, kam mají své odpadky vyhazovat, a zajistil pravidelný vývoz odpadu z této nádoby. Podle žalobce měly správní orgány jako polehčující okolnost také zohlednit skutečnost, že žalobce sám a na své náklady každoročně čistí řeku Ploučnici v úseku Průrva-Brenná od komunálního odpadu a zajišťuje jeho pravidelnou likvidaci v rozsahu několika tun ročně. 10. Žalovaný ministr v rozhodnutí setrval na stanovisku, že i přes přítomnost nádoby na odpad mohly poházené odpadky působit návodně pro další osoby. Pokud jde o žalobcem navrhovanou polehčující okolnost, žalovaný upozornil, že ji žalobce nevznesl v rámci přestupkového řízení, a navíc ani neodpovídá výčtu polehčujících okolností podle ustanovení § 39 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), jelikož nevede ke snížení škodlivého následku spáchaného přestupku. 11. Žalovaný žádnou z rozkladových námitek neshledal důvodnou, žalobcův rozklad zamítl a druhostupňové rozhodnutí potvrdil. III. Žaloba 12. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, ve které tvrdil, že je nesprávné, chybné, nezákonné i nepřezkoumatelné z důvodů nesprávného vyhodnocení provedených důkazů, nesprávného právního i skutkového posouzení věci a pro nedostatky odůvodnění. Žalobce neměl být uznán vinným ze spáchání přestupků, a i kdyby byl, uložená pokuta je nepřiměřeně vysoká. 13. K prvnímu přestupku (podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny) žalobce namítal, že se jej vůbec nedopustil. Nešlo totiž o obytný přívěs, ale o pouhé zázemí pro brigádníky, kteří jsou potřeba k zajištění plnění dalších povinností vyplývajících z výjimky. Žalobce by neměl být trestán za zajištění zázemí pro brigádníky, když tito jsou k plnění povinnosti nezbytní, což plyne i z vyjádření správních orgánů, které konstatovaly, že prostor není třeba monitorovat kamerami (a tedy není třeba povolovat přípojku elektřiny). Navíc v tomto jednání podle žalobce nelze spatřovat společenskou škodlivost, když i v dřívějších rozhodnutích správních orgánů je uvedeno, že přívěs stál v těsné blízkosti silnice, na území bez vegetace a bez motoru. Žalobce se domnívá, že z