9 A 79/2024 – Městský soud v Praze

9 A 79/2024- 44 - text  7 9 A 79/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce : X.X. bytem Y.Y. proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 16, Praha 1, PSČ 110 00 o žalobě proti rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 27. 9. 2024, č. j. 10.01-000146/23-0010, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaná rozhodovala o žádosti žalobce ze dne 15. 3. 2023 o určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně dle ustanovení § 18c zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“). O žádosti bylo rozhodnuto tak, že řízení o určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně dle ustanovení § 18c zákona o advokacii se zastavuje dle ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu, neboť žádost se stala zjevně bezpředmětnou. 2. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná vyšla ze zjištění, že žalobce v podané žádosti žádal o určení advokáta k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o jeho ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2023, č. j. 101 Co 117/2022-2801. K této žádosti žalovaná vydala rozhodnutí již dne 14. 4. 2023, kterým žalobci advokáta neurčila. Žalobce poté napadl toto původní rozhodnutí žalobou, o níž Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 19. 7. 2024 č. j. 3 A 68/2023-55, kterým rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. 3. V tomto dalším řízení žalovaná nahlédnutím do databáze rozhodnutí ústavního soudu zjistila, že dne 19. 5. 2023 vydal Ústavní soud usnesení pod sp. zn. IV.ÚS 1243/23, kterým ve věci ústavní stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze 30. 1. 2023 č. j. 101 Co 117/2022-2801 rozhodl tak, že ústavní stížnost odmítl, neboť jí žalobce podal po lhůtě k tomu určené a nebyl zastoupen advokátem. Řízení před Ústavním soudem tak bylo skončeno. S ohledem na tuto skutečnost žalovaná shledala důvodným zastavit řízení dle ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť žádost žadatele se tak stala zjevně bezpředmětnou. II. Žaloba 4. Žalobce v podané žalobě namítal nezákonnost rozhodnutí žalované, kterou spatřoval v porušení ustanovení § 18c odst. 5, věty druhé zákona o advokacii spočívající v tom, že byť žalobce osvědčil splnění zákonných podmínek pro podání žádosti o určení advokáta a žádost byla datována dnem 15. 3. 2023 a byla doručena žalované komoře dne 17. 3. 2023, žalovaná nesplnila zvláštní zásadu komory bez zbytečného odkladu určit advokáta k poskytnutí právní služby žadateli, který osvědčil splnění zákonných podmínek. Žalobce uvedl datum doručení posledního rozhodnutí soudu, proti němuž měla směřovat ústavní stížnost dnem 6. 3. 2023 (lhůta k podání ústavní stížnosti měla tedy uplynout dne 6. 5. 2023) a namítal, že žalovaná tak měla a mohla vyřídit žádost o určení advokáta bez zbytečného odkladu, resp. dle § 6 odst. 1 správního řádu bez zbytečných průtahů nebo ve lhůtě přiměřené do jednoho měsíce od doručení žádosti, tj. do 6. 4. 2023. Žalovaná v přiměřené lhůtě, tj. do 6. 4. 2023 o určení advokáta nerozhodla a učinila tak až dne 27. 9. 2024 napadeným rozhodnutím, po uplynutí lhůty k podání ústavní stížnosti, aniž by v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla zvláštní okolnosti, které by jí ve včasném rozhodnutí napadeným výrokem bránily. Žalovaná tak přehlížela i další kumulativní a notoricky známý fakt ze zákona o Ústavním soudu i z nesčetné judikatury Ústavního soudu, totiž, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Úmysl žalované byl dle žalobce zřejmý, a to docílit zastavení řízení pro zjevnou bezpředmětnost a znemožnit žalobci soudní ochranu a v jeho tísni a ve hmotné nouzi potřebu advokátního přímusu. Podle žalobce je zcela evidentní motiv žalované manipulovat se stavem věci a zkreslovat údaje o stavu věci, přičemž žalobce odkázal na § 250 odst. 1 písm. a) a c) trestního zákona a § 254 odst. 1 trestního zákona. 5. Žalobce dále spatřoval nezákonnost napadeného výroku v aplikaci ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, když dovozoval, že toto ustanovení se použije ve smyslu § 1 odst. 2 správního řádu, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. Takový jiný postup dle žalobce obsahuje znění za § 40 a § 18c odst. 5 zákona o advokacii, z nichž vyplývají podmínky k určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně a podmínky, kdy lze této žádosti nevyhovět. Podle žalobce tedy užití ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu nebylo na místě. 6. Žalobce konečně spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí i v porušení § 18c odst. 5 věty první zákona o advokacii, spočívajícího v tom, že žalovaná mohla v napadeném rozhodnutí určit advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně žalobci, jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňovaly a v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejsou uvedeny žádné zvláštní okolnosti, které by jí v určení advokáta bránily. 7. K podpoře své žaloby žalobce navrhl, aby soud provedl důkazy obsahem správního spisu žalované a spisem Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1243/23. 8. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 9. Žalovaná uvedla, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o zastavení řízení bylo jediným možným postupem, neboť procesní rozhodnutí má přednost před rozhodováním věcným, při němž by komora musela rozhodnout o neurčení advokáta z důvodu, že by žádost byla případem již zjevně bezdůvodného uplatňování nebo bránění práva. Žalobní žádání žalobce a žalobní petit již nejsou v dané věci reálné, neboť v případě vrácení věci žalované k dalšímu řízení již žalovaná nemá, vzhledem k předmětu původní žádosti žalobce o určení advokáta, o čem opětovně rozhodovat. Předmět právní služby pro řízení před Ústavním soudem již dávno, dne 19. 5. 2023 odpadl. Žalovaná setrvala na zákonných důvodech pro zastavení řízení a odůvodnění svého rozhodnutí činí i součástí své procesní obrany proti žalobě. Žalovaná navrhla, aby Městský soud v Praze podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV.Jednání před soudem 10. Při jednání před soudem žalobce poukazoval na vady napadeného rozhodnutí s odkazem na ust. § 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního s tím, že v rozhodnutí je nepravdivě a zhrubě zkresleno, že řízení u Ústavního soudu, k němuž žádal o zastoupení, bylo odmítnuto pro opožděnost, žalovaná neměla důkazy o tom, že by ústavní stížnost byla opožděná a neposuzovala skutkovou podstatu opožděnosti podání ústavní stížnosti i ve vztahu ke spisu krajského soudu. Přednášel vady odůvodnění napadeného rozhodnutí a to, jak by mělo být napadené rozhodnutí správně odůvodněno z obou důvodů, pro které bylo původní rozhodnutí žalované zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 3A 68/2023 -55. Uvedený rozsudek Městského soudu v Praze žalobce označil za rozhodující potenciál pro náhradu škody způsobené původním rozhodnutím žalované o jeho žádosti. Poukazoval na protiprávní postup žalované, která v původním rozhodnutí dle rozsudku Městského soudu v Praze předjímala právní názor k řízení před Ústavním soudem. V tom žalobce spatřoval překročení její pravomoci a poukazoval na obdobnou aplikaci ust. § 329 odst. 1 písm. b) trestního zákona v případě úředních osob, dopadající i na advokáty. Ke své námitce proti aplikaci ust. § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 8 As 103/2011, v němž tento soud vyslovil, že důvod podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu je dán tehdy, pokud v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně okolností, že rozhodnutí správního orgánu o žádosti již nebude mít pro žadatele význam. Podle žalobce v jeho případě k takové situaci nedošlo. V této souvislosti rozvíjel úvahy o nápravě nezákonného stavu, kdy v napadené rozhodnutí neobsahuje ani omluvu ani důvod, pro které mu původně nebyl určen advokáta. V rozhodnutí měly být uvedeny pravdivé důvody, takové, aby zlepšily šance žalobce na vymáhání náhrady škody, případně v trestním řízení ve výroku o náhradě újmy. Poukázal na porušení zásad správního řízení s tím, že úřední osoba má povinnost dodržet nestrannost a neškodit, v daném případě neznemožnit žalobci uplatnit opravný prostředek podáním ústavní stížnosti. Pro aplikaci ust. § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu bylo podstatné, zda by jiné rozhodnutí mohlo poskytnout žalobci šance v nároku na náhradu škody. Z rozhodnutí požadoval odstranit věty o liknavosti a neodpovědnosti žalobce, což se dotýká jeho cti a jeho pořádku v evidenci lhůt. 11. Zástupce žalovaného k důvodu zastavení řízení o žádosti citoval z rozhodnutí Ústavního soudu, poukázal na časovou souvislost původní