6 As 57/2009 — Nejvyšší správní soud

9 A 93/2023- 61 - text 21 9 A 93/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: BENEFIT Development a.s., IČO: 27968898 sídlem U hrušky 55/13, 150 00 Praha 5 zastoupené advokátem Mgr. Janem Pořízkem sídlem Kováků 554/24, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 5. 4. 2023, č. j. MHMP 665906/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 6. 2023 k Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhala přezkumu rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „žalovaný“) ze dne 5. 4. 2023, č. j. MHMP 665906/2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil usnesení Úřadu městské části Praha 17, odbor výstavby („dále jen „ÚMČ Praha 17“ nebo „stavební úřad“) ze dne 31. 1. 2023, č. j. ÚMČP17 002386/2023/VYS/Ur (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo zastaveno společné územní řízení ve věci vydání územního rozhodnutí o umístění stavby a územního rozhodnutí o změně využití pozemků pro záměr nazvaný „Pietní park pro zvířata chovaná v zájmových chovech v Praze – Zličíně“ na pozemcích parc. č. 668/3, 668/5, 668/41, 673/1, 673/3, 674/5, 775/1 v katastrálním území Zličín (dále jen „Pietní park“) z důvodu nedoplnění žádosti žalobkyně, tedy neodstranění podstatných vad žádosti, které brání pokračování v řízení. II. Napadené rozhodnutí 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně bránila odvoláním ze dne 15. 2. 2023, kterým jej napadla v celém rozsahu (dále jen „odvolání“). Vzhledem k obsahové shodě odvolacích námitek s částí námitek žalobních, odkazuje soud na tomto místě k první odvolací námitce na žalobní námitku první, ke druhé odvolací námitce na žalobní námitku čtvrtou, ke třetí odvolací námitce na žalobní námitku pátou, ke čtvrté odvolací námitce na žalobní námitku šestou a konečně k páté odvolací námitce na žalobní námitku sedmou. 3. Závěrem odvolání žalobkyně navrhla, aby žalovaný vydal usnesení, že se prvostupňové rozhodnutí mění tak, že územní řízení ve věci vydání územního rozhodnutí o umístění stavby a územního rozhodnutí o změně využití pozemků pro záměr Pietního parku se nezastavuje. 4. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 11. 4. 2023. 5. K první odvolací námitce žalovaný předně uvedl, že dle § 65 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), je pokračování v řízení podmíněno právě tím, že odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, nebo že uplyne stanovená lhůta. V posuzovaném případě však „překážka řízení neodpadla“, protože žalobkyně ve stanovené lhůtě (ani později) požadované podklady nedoplnila. V řízení tudíž nebylo pokračováno a došlo k jeho zastavení z procesních důvodů. Argumentace žalobkyně se dle žalovaného vztahuje na odlišnou procesní situaci, za které by správní orgán po kompletním doplnění podkladů v řízení pokračoval. V takovém případě by byl povinen oznámit tuto skutečnost účastníkům řízení a tím jim umožnit uplatňovat jejich práva ve smyslu § 36 správního řádu, protože by směřoval k vydání rozhodnutí ve věci. 6. Ke druhé odvolací námitce žalovaný poukázal na skutečnost, že rozhodnutí o připojení na komunikaci mělo být (spolu s dalšími chybějícími podklady) přiloženo již k žádosti o umístění stavby Pietního parku, kterou žalobkyně podala dne 26. 6. 2013 k ÚMČ Praha 17 (dále jen „Žádost“). Dle žalovaného by v obecné rovině argument žalobkyně obstál, protože rozhodnutí o připojení nemovitosti na pozemní komunikaci je podkladovým rozhodnutím pro rozhodnutí o umístění stavby. Za situace, kdy by řízení o připojení (byť opakované) stále probíhalo, by bylo zastavení územního řízení pouze z důvodu absence rozhodnutí o připojení znakem přílišného formalismu a v rozporu s ochranou práv a oprávněných zájmů žalobkyně. V posuzovaném případě se však nejedná o jediný podklad, který v řízení stále absentuje a který žalobkyně od roku 2013 nedoložila. Žalobkyně byla o následcích neodstranění vad Žádosti ve stanovené lhůtě opakovaně řádně poučena, ale ode dne 25. 11. 2016 byla v řízení pasivní, podklady nedoplnila, nepožádala o prodloužení lhůty a nijak o svých postupech stavební úřad neinformovala. 7. Ke třetí odvolací námitce žalovaný uvedl, že dne 29. 8. 2017 podala žalobkyně žádost o ukončení posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „EIA“) dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) (dále jen „ZEIA“). Žalovanému nepřísluší hodnotit pohnutky žalobkyně či postupy dotčených orgánů při vydávání podkladových rozhodnutí a stanovisek. V obecné rovině žalovaný uvedl, že zatímco rozhodnutí o připojení na komunikaci jsou vydávána s omezenou platností na dobu 2 let; naproti tomu stanovisko dle ZEIA má dle současné právní úpravy platnost 7 let. 8. Ke čtvrté odvolací námitce žalovaný uvedl, že dle § 86 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 86 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), je žadatel o vydání územního rozhodnutí povinen předložit souhlas vlastníka pozemku, nelze-li pozemek vyvlastnit. ÚMČ Praha 17 v prvostupňovém rozhodnutí podrobně vysvětlil, že u stavby vodovodů a kanalizací není dán účel vyvlastnění stavebním zákonem ani zvláštním zákonem [zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“)]. Žalobkyně souhlas vlastníka ve stanovené lhůtě nedoložila a o prodloužení lhůty před jejím uplynutím nepožádala. Dále žalovaný uvedl, že institut vyvlastnění podle § 170 odst. 2 stavebního zákona se týká přístupu k pozemkům, popř. stávajícím stavbám a povinnost žadatele o vydání územního rozhodnutí připojit k žádosti alespoň souhlas vlastníka dotčeného pozemku je stanovena právě proto, aby k situacím, na které myslí § 170 odst. 2 stavebního zákona, nedocházelo. 9. K páté odvolací námitce žalovaný poznamenal, že žalobkyni nic nebránilo, aby se s žádostí o souhlas obrátila na hlavní město Prahu a získala relevantní informaci. Ve výzvě – usnesení ÚMČ Praha 17 ze dne 11. 7. 2013, č. j. ÚMČP17 011808/2013/VYS/Ur (dále jen „Výzva ÚMČ Praha 17 ze dne 11. 7. 2013“) byla žalobkyně poučena o tom, že k části vyjmenovaných pozemků je třeba doložit souhlas městské části a k části pozemků souhlas hlavního města Prahy. K převodu zbývající části pozemků do správy městské části došlo až následně ke dni 1. 11. 2014 a za hlavní město Prahu příslušný odbor žalovaného sdělil ÚMČ Praha 17, že za vlastníka pozemků se bude nadále vyjadřovat městská část Praha – Zličín. Žalobkyně však do řízení nedoložila ani souhlas hlavního města Prahy ani souhlas městské části Praha – Zličín. 10. Žalovaný proto neshledal důvod pro postup podle § 90 odst. 1 až 4 správního řádu, tedy odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. III. Žaloba 11. V podané žalobě žalobkyně první žalobní námitkou namítala, že ÚMČ Praha 17 před zastavením řízení (tj. před vydáním prvostupňového rozhodnutí) žalobkyni nevyrozuměl o pokračování v řízení a upřel jí tak možnost na procesní situaci reagovat. Podle § 65 odst. 2 správního řádu správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž bylo řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta, do jejíhož skončení bylo řízení přerušeno. O tom, že v řízení pokračuje, vyrozumí správní orgán účastníky řízení a provede o tom záznam do spisu. Zvláště závažné pak je dle žalobkyně porušení této povinnosti, pokud správní orgán bez oznámení pokračování v řízení a učinění dalšího úkonu rovnou rozhodne a zcela tak znemožní účastníkovi řízení před vydáním rozhodnutí uplatnit jakékoli z jeho práv, jako tomu bylo v projednávané věci. 12. Dle tvrzení žalobkyně, uvedeného ve druhé žalobní námitce, se žalovaný nijak nevypořádal s odvolací námitkou, že řízení bylo přerušeno a ÚMČ Praha 17 žalobkyni o jeho pokračování nevyrozuměl (první odvolací námitka). Namísto toho předstíral, že ÚMČ Praha 17 žalobkyni pouze vyzval k odstranění nedostatků Žádosti, jako kdyby řízení vůbec nepřerušil. K přerušení přitom očividně došlo již v roce 2013. 13. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně uvedla, že usnesením ÚMČ Praha 17 ze dne 1. 10. 2014, č. j. ÚMČP17 016250/2014/VYS/Ur, byla lhůta k provedení úkonu prodloužena do „10-ti dnů od právní moci rozhodnutí, jímž bude skončeno řízení ve věci udělení souhlasu dle § 17 zákona č. 254/2001 Sb, o vodách, v platném znění, vedené Úřadem Městské části Praha 17, Odbor životního prostředí a dopravy pod sp.zn.: S-ÚMČP17 013812/2013“ (dále jen „Prodloužení lhůty ze dne 1. 10. 2014“), ačkoliv soud v usnesení č. j. 17 A 61/2022