1 A 9/2026 – Městský soud v Praze

1 A 9/2026- 20 - text 9 1 A 9/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: O. K., narozeného dne X, státní příslušnost: Republika Uzbekistán, trvale bytem X, zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2176/2, 130 51 Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2026, čj. CPR-7139-3/ČJ-2026-930310-V248, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“), uložila žalobci správní vyhoštění rozhodnutím ze dne 26. 12. 2025, čj. KRPA-399457-13/ČJ-2025-000022-SV (dále „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, tj. z důvodu, že na území ČR nebo na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“) pobýval bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, konkrétně v období od 3. 12. 2024 do 26. 12. 2025. Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, stanovil správní orgán I. stupně na 2 roky. Zároveň mu podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovil dobu k vycestování z území členských států EU a smluvních států do 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. 2. O podaném odvolání žalobce rozhodla žalovaná v záhlaví specifikovaným napadeným rozhodnutím tak, že jej zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila podle § 90 odst. 5 správního řádu. Žalobce se nyní podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí porušuje § 3 správního řádu, resp. § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť nevychází ze zjištěného stavu věci a působí nepřiměřeně tvrdě. Nezohledňuje skutečnost, že jde ze strany žalobce o první porušení zákona, ojedinělý exces z řádného způsobu života. Se správními orgány vzorně spolupracoval na objasnění stavu věci, sama skutečnost, že tak činil až po odhalení protiprávního jednání, nijak nesnižuje význam jeho sebereflexe, ani o jeho závazku vycestovat nelze mít pochybností. Obdobná doba nelegálního pobytu se standardně nepostihuje opatřením delším 1 roku. Nebyly zjištěny žádné přitěžující skutečnosti, naopak z dokazování vyplynulo, že žalobce dohnala k protiprávnímu jednání zoufalá životní situace, tj. ekonomická tíseň, kdy v ČR hledal pracovní uplatnění a nevěděl o ukončení litevského pobytového oprávnění. Má za to, že na něj lze působit mírnějším opatřením v podobě správního vyhoštění na 12 měsíců. 4. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že skutkový stav byl zjištěn v rozsahu postačujícím pro zákonné rozhodnutí a v souladu s § 3 a § 50 odst. 2 správního řádu. Žalobce na území ČR pobýval bez platného pobytového oprávnění, které mu bylo zrušeno od 2. 12. 2024. Jeho litevské pobytové oprávnění bylo zrušeno, a není rozhodné proč se tak stalo. České orgány totiž hodnotí pouze to, zda měl žalobce platné oprávnění k pobytu. Námitku nevědomosti ukončení pobytového oprávnění považovala žalovaná za nedůvodnou, jelikož sám žalobce uvedl, že po skončení práce v Litvě odcestoval do Polska a pobytový status dále nezjišťoval, přestože si byl vědom, že ke zrušení povolení může dojít. Pobyt tak skončil až pobytovou kontrolou. Přiměřenost opatření s ohledem na § 174a zákona o pobytu cizinců orgány zkoumaly, žalobce však nemá na území ČR ani jiného členského státu žádné vazby, jeho zdravotní stav je dobrý a sám uvedl, že mu ve vycestování nic nebrání. Doba zákazu vstupu byla uložena při dolní hranici zákonného rozmezí a odpovídá závažnosti i délce protiprávního jednání, a nelze ji proto považovat za nepřiměřenou. 6. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 7. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl o věci bez ústního jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimiž měli účastníci řízení možnost se vyjádřit, resp. které jim byly známy a byly splněny i podmínky pro udělení souhlasu s takovým projednáním věci. 8. Žaloba není důvodná. 9. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 26. 12. 2025 ztotožnila hlídka cizinecké policie při pobytové kontrole na základě uzbeckého cestovního dokladu a zneplatněného litevského víza, kdy vyvstal důvod se domnívat, že žalobce se na území ČR nacházel neoprávněně. Jelikož byla dána obava, že se pokusí o útěk, byla mu přiložena služební pouta podle § 54 téhož zákona. Z výpisu ze Schengenského informačního systému (SIS) dále vyplynulo, že žalobce požíval povolení k pobytu v Litvě ode dne 22. 1. 2024 do 22. 1. 2026, nicméně to bylo dne 2. 12. 2024 tímto členským státem zneplatněno. Ve výpisu z Cizineckého informačního systému (CIS) je poté u žalobcova cestovního pasu uvedena poznámka „od 4. 6. 2024 Brno“. Žalobce dobrovolně předložil doklad osvědčující udělení litevského pobytového oprávnění, a byla mu rovněž uložena bloková pokuta podle § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců, kterou na místě uhradil. 10. Správní orgán I. stupně zároveň požádal o součinnost Národní situační centrum (NSC) Litvy za účelem ověření pobytového statusu žalobce, neboť předložil povolení k pobytu vydané právě touto členskou zemí EU. Z odpovědi litevského centra vyplynulo, že žalobce platné oprávnění k pobytu nemá. 11. Následně téhož dne 26. 12. 2025 zahájil správní orgán I. stupně s žalobcem řízení o správním vyhoštění (čj. KRPA-399457-9/ČJ-2025-000022-SV) podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Ve stejný den žalobce vyslechl, o čemž pořídil protokol čj. KRPA-399457-11/ČJ-2025-000022-SV. Výslech proběhl za účasti soudního tlumočníka z jazyka uzbeckého, jemuž žalobce rozuměl a s jeho tlumočením souhlasil. Přítomnost právního zástupce nežádal. 12. Z provedeného výslechu vyplynulo, že v současnosti již asi 4-5 měsíců bydlí v Polsku ve Vratislavi v domě s krajany, přesnou adresu nezná. V ČR je asi 30 dní, přespává u známého. Do EU přicestoval naposledy dne 21. 2. 2024, z Uzbekistánu do Litvy. Nebyl si vědom nelegálního pobytu, měl za to, že litevské oprávnění stále platí a nevěděl, že bylo zrušeno. V této členské zemi pracoval do srpna 2024, poté odjel do Polska, původně na dovolenou, ale našel si tam lepší práci. V ČR pobývá od konce listopadu 2025, chtěl se tu zeptat na pobyt, zatím nikde nebyl. O pobytovém oprávnění nic dále nezjišťoval, bylo mu ale zřejmé, že pokud se z dovolené nevrátí, může mu být pobytové oprávnění zrušeno. Správní vyhoštění mu nikdy předtím uloženo nebylo. Je svobodný a bezdětný, celá rodina žije v Uzbekistánu. Bydlí v rodinném domě, který patří jeho rodičům, domácnost tvoří i sourozenci. V ČR ani EU nikoho nemá. Není tu důvod, který by mu ve vycestování bránil. Zdravotní pojištění si nesjednával. Má dostatečné prostředky pro vycestování, peníze má z úspor. Ekonomické, kulturní, společenské vazby k ČR neuvedl, žádné nemá. Nebezpečí mu v domovské zemi nehrozí. Závěrem zmínil, že uvedl vše, nežádal dalších změn či doplnění, a protokol jako správný a úplný podepsal. 13. Téhož dne bylo žalobci umožněno seznámit se s obsahem spisu a vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí (čj. KRPA-399457-12/ČJ-2025-000022-SV), což učinil, nicméně doplnění nebo změn nežádal. 14. Dne 26. 12. 2025 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí čj. KRPA-399457-13/ČJ-2025-000022-SV, jímž uložil žalobci správní vyhoštění na dobu 2 let, jelikož bylo prokázáno, že na území pobýval bez oprávnění k pobytu od 3. 12. 2024 (den po zrušení litevského povolení k pobytu) do 26. 12. 2025 (den zadržení hlídkou cizinecké policie). Dle správního orgánu I. stupně přijaté opatření nepředstavuje nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života žalobce, neboť v Uzbekistánu žije celá jeho rodina, v ČR naopak nemá žádné zázemí, kulturní či sociální vazby, nejsou proto dány důvody pro posouzení uloženého opatření jako nepřiměřeného ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Jeho návrat do země původu je možný, překážky vycestování tu nejsou. Správní vyhoštění nemá sankční povahu, neprokazuje se zavinění, je-li naplněna skutková podstata, nemá správní orgán jinou možnost než jej uložit. Dobu, po kterou nelze umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států, správní orgá