1 Ad 32/2025 – Městský soud v Praze

1 Ad 32/2025- 42 - text 12 1 Ad 32/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: nezl. M. H., narozeného dne X, bytem X, zastoupeného Mgr. Petrem Pytlíkem, advokátem, sídlem Thámova 181/20, 186 00 Praha 8, a na základě plné moci udělené mu matkou žalobce, paní D H., narozenou X, bytem shodně s žalobcem, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2025, č. j. MPSV-2025/161198-925, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. 8. 2025, č. j. MPSV-2025/161198-925, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12.269,40 Kč, k rukám jeho zástupce, Mgr. Petra Pytlíka, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V dané věci jde o dospívajícího, téměř 17ti letého žalobce, který je mentálně znevýhodněný, a kterému byl v rámci kontroly stupně závislosti v důsledku konce platnosti předchozího posudku o zdravotním stavu a stupni závislosti přiznán od září 2023 příspěvek na péči ve III. stupni (těžká závislost) ve výši 13.900 Kč rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 1. 2024, č. j. 306/2024/AAN (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Podkladem pro toto rozhodnutí byly závěry posudku Lékařské posudkové služby pro Prahu 2 Pražské správy sociálního zabezpečení (LPS PSSZ) ze dne 6. 12. 2023 (tehdy ve věku 14ti let a 8 měsíců), podle kterého žalobce sice trpěl komplexní neurovývojovou poruchou s lehkou až středně těžkou mentální retardací, sec. epilepsie komp. a vývojovou dysfázií, avšak mimořádnou péči, kterou žalobce vyžadoval, a která svým rozsahem, intenzitou a náročností přesahovala péči poskytovanou osobě téhož věku, spočívala v orientaci, komunikaci, oblékání, tělesné hygieně, péči o zdraví a osobních aktivitách, tedy žalobce nezvládal 6 základních životních potřeb. Pokud byla v sociálním šetření uvedena jako nezvládnutá též potřeba mobility, stravování a výkonu fyziologických potřeb, posudková lékařka takový závěr neshledala. Žalobce byl samostatně mobilní, bez opěrných pomůcek, najíst se dokázal sám, jedl pomalu, a sám si také došel na toaletu, což potvrdilo též vyšetření pedagogického centra, podle kterého na WC ve škole trefil sám, i dokumentace pediatričky žalobce ze dne 9. 11. 2023, podle které udržuje čistotu. 2. Žalobce s tímto posouzením nesouhlasil, proto podal proti prvostupňovému rozhodnutím odvolání k žalovanému. Žalovaný po dalším procesním vývoji (viz dále) o odvolání žalobce rozhodl rozhodnutím ze dne 5. 8. 2025, čj. MPSV-2025/161198-925 (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“ nebo „komise“) ze dne 15. 5. 2025, ev. č. SZ/2024/2028-PH-26 (dále jen „posudek“ nebo „posudek PK“), který si žalovaný nechal pro své řízení zpracovat, odvolání zamítl, neboť i přesto, že komise na rozdíl od LS PSSZ uznala žalobce závislého i v základní životní potřebě stravování, tedy celkem v rozsahu 7 základních životních potřeb, stále se jednalo o III. stupeň závislosti. 3. Ani s tímto posouzením se žalobce nespokojil, je přesvědčen, že splňuje podmínky pro nejvyšší stupeň závislosti IV (úplná závislost), a proto podal proti napadenému rozhodnutí žalovaného nyní projednávanou žalobu ke zdejšímu soudu. II. Obsah žaloby 4. Žalobce namítl nejednoznačnost (nesrozumitelnost), neúplnost a nepřesvědčivost posudku PK. Komise nijak nerozvinula své hodnocení základní životní potřeby mobility a výkonu fyziologické potřeby, akcentovala pouze skutečnost, že žalobce netrpí pohybovými a fyziologickými omezeními, obě oblasti posuzovala s ohledem na dominující diagnózu mentální retardace a neshledala takovou míru daného postižení, aby zapříčinilo nezvládnutí těchto dvou základních potřeb. Ze soudní praxe je však známo, že tyto závěry jsou hodnoceny jako nedostatečné a neudržitelné. Sama komise přitom ve spojení s touto dominující diagnózou uvedla, že věkem narůstá podíl činností instrumentálního charakteru, které ani osoby s lehkou mentální retardací nemusí být schopny zvládnout a nezvládají pak v širším spektru činností k danému věku. V tomto kontextu se pak žalobce pozastavil nad tím, že na rozdíl od posudku v I. stupni nyní PK MPSV uznala za nezvládnutou i oblast stravování, přitom společně s oblékáním a obouváním, a tělesnou hygienu, jsou tyto činnosti také mnohdy instrumentálního charakteru. V závěrech posudku nebylo ani nijak zohledněno nesouhlasné stanovisko matky žalobce. Při hodnocení základních životních potřeb je třeba vycházet z dílčích aktivit podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., posudek poté musí odpovídat platným kritériím podle tohoto předpisu. Již nezvládnutí jedné dílčí aktivity samo o sobě znamená nezvládnutí celé základní životní potřeby. PK MPSV nemůže o těchto okolnostech volně uvážit. 5. Dále žalobce namítl, že stejně nesrozumitelné je i napadené rozhodnutí, neboť je na výše uvedených posudkových závěrech výhradně založeno; dokonce je jeho text pouze doslovně zkopírován. Žalovaný rezignoval na svou povinnost samostatně zhodnotit zvládání základních životních potřeb. Na podkladě odvolání tak bylo změněno pouze posouzení oblasti stravování. Správní orgán má sám vyhodnotit, zda je z hlediska právní úpravy potřeba zvládána, nemůže jen slepě přejímat závěry netýkající se lékařského posouzení a představující aplikaci práva. 6. Ohledně jednotlivých kritérií v souvislosti se základní životní potřebou mobility žalobce namítl, že nezahrnuje pouze cestování veřejnou dopravou ve smyslu fyzickém, ale i schopnost ji použít, a to bezpečně a účelně. Žalobce přitom nerozezná, kterou linkou má jet, musí po dobu přepravy sedět, což si nedokáže se spolucestujícími ani jako držitel průkazu ZTP/P vykomunikovat, během jízdy usíná, pak ztrácí rovnováhu, nezvládne nastoupit na eskalátor. Není tedy schopen cestovat samostatně. Pokud jde o základní životní potřebu zvládání fyziologických potřeb, žalobce není schopen jejich výkonu úměrně svému věku, tato situace trvá i přes nácviky a připomínání, žalobce se během dne několikrát pomočí. Matka žalobce byla přitom na jednání PK MPSV donucena uvést přesné číslo, kdy nakonec uvedla, že je to 1x za 4 návštěvy zařízení. To však dle jejího názoru není podstatné, nad žalobcem je nutný neustálý dohled a pomoc jiné osoby, a kdyby tento nebyl, frekvence znečištění při výkonu této potřeby by jistě byla vyšší. Potřebu tak nelze hodnotit vzhledem k věku žalobce jako zvládnutou v přijatelném standardu. Ani žalovaná, ani PK MPSV tak nezhodnotila stav a potřeby žalobce ve smyslu právní úpravy. 7. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že neshledal důvod pro vyžádání doplňujícího posouzení zdravotního stavu, žalobce žádné nové důkazní prostředky nebo jiné návrhy, které by žalovaného vedly k doplnění původního posudku, neučinil. Jeho zdravotní stav byl řádně zohledněn podle platných posudkových kritérií. Posudek byl vypracován komisí v řádném složení, na základě všech potřebných podkladů, a lze mít za prokázané, že byly prověřeny všechny skutečnosti významné pro skutkový závěr. Posudek má za úplný, objektivní a přesvědčivý. Důvod pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí žalovaný neshledal, podle jeho názoru se vypořádal se všemi námitkami a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 11. Řízení o příspěvku na péči bylo z moci úřední zahájeno oznámením správního orgánu I. stupně ze dne 5. 9. 2023, čj. 33356/2023/AAN, z důvodu nutnosti opětovně provést posouzení nároku a výše příspěvku na péči s ohledem na konec platnosti předchozího lékařského posudku o zdravotním stavu žalobce (ke dni 1. 9. 2023). 12. Sociální šetření proběhlo v místě bydliště žalobce dne 13. 10. 2023 ráno. V jeho průběhu sociální pracovnice zjistila, že žalobce žije ve společné domácnosti s matkou jako hlavní pečující osobou, která pracuje jen na zkrácený úvazek, a starším bratrem. Otec do rodiny dochází jen jednou za 14 dní, vztahy jsou napjaté, rodiče se rozvádějí. Využívají sociální služby, osobní asistenci, navštěvují volnočasové centrum. Péči zajišťuje především rodina, žalobce není nikdy sám, nezvládne si přivolat pomoc. Potřebu mobility žalobce nezvládá, má mentální retardaci vedoucí k tomu, že byť fyzicky chodí, chodí bezcílně, nerozumí povelům, i když je zopakuje; zvládá vstávání, usedání a stoj, nicméně pohyb je nekontrolovaný. Sám cestování veřejnou dopravou nezvládá. Je velmi nedůvěřivý, cizích lidí se bojí, v době sociálního šetření sledoval pohádky na TV, při snaz