5 As 76/2009 — Nejvyšší správní soud

10 A 67/2024- 29 - text 8 10 A 67/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudce JUDr. Jaromíra Klepše a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobce: Ing. M. B., nar. X. bytem X. proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4.7. 2024, č. j. 10.01-000276/24-0003 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví, kterým žalovaná žalobci neurčila advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen “zákon o advokacii”) z důvodu, že se ze strany žadatele jedná o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva dle § 18c odst. 5 zákona o advokacii. 2. Žádost o určení advokáta k poskytnutí právní služby dle § 18c zákona o advokacii ze dne 21.5.2024 doručil žalobce jako žadatel Komoře téhož dne. Poptával právní službu spočívající v zastoupení v řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížnost měla směřovat proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20.2.2024, čj. 32D 218/2023-99 (rozhodovala soudní komisařka) ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.3.2024, čj. 18Co 79/2024-115. Prvoinstanční soud udělil žalobci pořádkovou pokutu ve výši 5.000.-Kč a k odvolání žalobce soud odvolací usnesení soudu I. stupně potvrdil. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobce žádal o určení advokáta dle § 18c zákona o advokacii k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti „usnesení JUDr. Šárky Navrátilové, soudní komisařky pověřené Okresním soudem v Svitavách, čj. 32 D 2018/2018/2023-99, o udělení pořádkové pokuty. Žádost byla doručena Komoře dne 21.5.2024. 4. Žalovaná uzavřela, že žalobce žádá o přezkoumání rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem, který však není další odvolací instancí. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikčních činností obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a nemůže na sebe vztahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Úkolem Ústavního soudu není skutkové ani právní objasňování věcí patřících do pravomoci obecných soudů, a nebyl-li zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry obecného soudu a vykonanými skutkovými zjištěními, nepřísluší mu hodnotit provedené důkazy ani to, zda tyto důkazy dostatečně objasňují skutkový stav věci. Ústavní soud může posuzovat pouze to, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda takovým postupem nebyla porušena stěžovatelova základní práva a svobody. V řízení o ústavní stížnosti není námitka nesprávnosti napadeného rozhodnutí sama o sobě významná. 5. Pokud žadatel poukazoval na Nález Ústavního soudu ze dne 17.10.2000, sp.zn. I. ÚS 211/99, tak ten se týkal uložení pořádkové pokuty odvolacím soudem v občanském soudním řízení, kde není možný soudní přezkum takového rozhodnutí odvolacím soudem, a je tedy zjevné, že se týká právně jiné věci. 6. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí Okresního sodu ve Svitavách bylo řádně přezkoumáno Krajským soudem v Hradci Králové, který se řádně zabýval i otázkou uložení pokuty nejedná se o odepření spravedlnosti a tím důvod pro zásah Ústavního soudu. Obě instance soudů se v rámci svého rozhodnutí věcí řádně zabývaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily, lze mít za to, že žadatel se svojí ústavní stížností bude zjevně neúspěšný. Jedná se tak o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 18c odst. 5 zákona o advokacii. II. Žaloba a vyjádření žalované 7. Žalobce nejprve zrekapituloval průběh řízení o jeho žádosti o ustanovení advokáta. K podstatě věci uvedl, že stížnost nemůže být zjevně neúspěšná, protože v podobné věci I. ÚS 211/99 ze dne 17. 10. 2000, Ústavní soud se zabýval ústavností označení výroku stěžovatelů za hrubě urážlivé, kdy také v dalším svém rozhodnutí uvedl: „40. Lze tedy shrnout, že stěžovatelův projev nepožívá ústavní ochrany. ÚS v této souvislosti dodává, že nelze akceptovat, aby účastníci řízení a jejich zástupci útočili vulgárními nebo nepodloženými výroky na osoby soudců jen proto, že mají výhrady vůči jejich postupu v řízení, jak to učinil stěžovatel.“ (I. ÚS 750/15 ze dne 19. ledna 2016). 8. A dále odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu „ K ukládání pokut dle ustanovení § 62 správního řádu je třeba přistupovat velmi opatrně a zvažovat je lze pouze v případě, že byť i neoprávněná, přehnaná nebo i vulgární kritika nesměřuje pouze proti způsobu výkonu veřejné správy, ale je rovněž neospravedlnitelným osobním útokem, např. na soukromí úředníka, jeho rodinu, původ a pod.“ (NSS v rozhodnutí ze dne 23. 4. 2010 č. j. 5 As 76/2009-69) 9. Žalobce zdůraznil v té souvislosti, že jeho projev vůči notářce rozhodně nepřekročil hranice stanovené výše uvedenou judikaturou, a to ani dle jí sepsaného protokolu. Domnívá se proto, že jeho projev požívá ústavní ochrany. Právě proto, že Ústavní soud nemá důvod posuzovat věc jinak a vyvodit jiné závěry, než jak jsou uvedeny v jeho výše uvedené konstantní judikatuře, nelze tvrdit, že má stížnost k ÚS je zjevně neúspěšná. 10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žaloba není důvodná. Jediným žalobním bodem je polemika s důvodem, na kterém je vybudované nevyhovující rozhodnutí žalované. Žalobce nesouhlasí s tím, že jeho žádost není zjevně bezdůvodným uplatňováním nebo bráněním práva dle § 18c odst. 5 zákona o advokacii. Kategorie zjevně bezdůvodného uplatňování nebo bránění práva je v právním řádu upravena v zákoně o advokacii a dle judikatury se do značné míry překrývá s právní kategorií zjevné neúspěšnosti. Žalovaná odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí, v němž shrnula recentní judikaturu obecných soudů i Ústavního soudu, která se týká právní normy relativně neurčité, tj. „zjevné bezdůvodnosti“ dle Zákona o advokacii a „zjevné neúspěšnosti“ ve smyslu procesních předpisů soudních. Zdůraznila, že Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných ani správních soudů, a že není oprávněn bez dalšího zasahovat do jejich jurisdikční činnosti. Zásahy do rozhodování soudů jsou pro Ústavní soud připuštěny výjimečně, a to tehdy pokud by byl zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry (zde obecného) soudu a skutkovými zjištěními, nebo zda postup obecného soudu nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí, a tedy zda nebyla porušena základní stěžovatelova práva a svobody dle ústavního pořádku. Ústavní soud je proto ochráncem ústavnosti, nikoli běžné zákonnosti. Protože v případě žalobcova případu (věci uložené pořádkové pokuty soudem) nejde dle konstantní judikatury o případ takového vybočení, je žalobcova případná ústavní stížnost zjevně bezdůvodným uplatňováním nebo bráněním práva. Žalobce si přesto ústavní stížnost v popsané soudní věci podal. Usnesením Ústavního soudu ve věci sp.zn. III.ÚS 1936/24 byla žalobcova ústavní stížnost odmítnuta. 11. Z právě uvedeného důvodu se pak toto řízení před správním soudem a spor účastníků řízení stává sporem akademickým, protože i pro případ vyhovění žalobě by žalovaná musela řízení o žalobcově žádosti o určení advokáta zastavit, protože předmět poptávané právní služby odpadla a je vyloučeno, aby byla navrácena lhůta k podání ústavní stížnosti. III. Posouzení žaloby 12. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba byla podána včas osobou k tomu oprávněnou. 13. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, s čímž žalobce a žalovaná souhlasili [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Žalobce a žalovaná se k výzvě soudu dle § 51 odst. 1 s. ř. s. nevyjádřili, jejich souhlas s takovým projednáním věci se tedy presumuje dle § 51 odst. 1 s. ř. s. věty druhé. Soud neshledal důvod nařídit jednání ani z důvodu dokazování. Veškeré pro věc podstatné podklady potřebné pro rozhodnutí věci vyplývají z předloženého správního spisu žalovaného, přičemž tím se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117, č.‏ 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009), neboť soud z něj při rozhodování vždy vychází. 14. Předmětem soudního přezkumu je posouzení, zda žalobce splňuje podmínky pro určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby dle § 18c zákona o advokacii. 15. V prvé řadě je potřeba uvést, že podle § 22 odst. 1 zákona o advokacii se advokacie vykonává zpravidla za odměnu. 16. Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21, vyložil, že podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanove