8 Afs 296/2020 — Nejvyšší správní soud

11 Af 21/2025- 65 - text 22 pokračování 11 Af 21/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: MAYER TRANSPORT spol. s r.o., IČO: 24188328 se sídlem Marešova 6, Praha 9 zastoupená advokátem Mgr. Petrem Skálou se sídlem Hvožďany 168, Hvožďany proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2025, čj. 19577/25/5300-21444-712756 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení výše uvedeného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále též „žalovaný“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a byly potvrzeny dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 14. 11. 2023, kterými byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období červenec 2018 až leden 2020 (celkem 19 dodatečných platebních výměrů). 2. Dodatečné platební výměry byly daňovými orgány vydány po provedené kontrole DPH a daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období červenec 2018 až únor 2020, kterou u žalobkyně zahájil správce daně prvého stupně (Finanční úřad pro Královéhradecký kraj) dne 13. 8. 2021. Správce daně a následně i odvolací žalovaný orgán dospěli k závěru, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ve věci prokázání oprávněnosti nároku na odpočet daně podle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), konkrétně neprokázal, že zdanitelná plnění (služby dle rámcové smlouvy ze dne 20. 12. 2017) od dodavatele DR Technik – invest s. r. o. v likvidaci (zaniklá dne 7.8.2023), fakticky přijal. Vyjádření účastníků řízení Obsah žaloby – žalobní body 3. Podle prvního žalobního bodu žalovaný akceptoval nesprávný postup správce daně, který se odchýlil od zásady volného hodnocení důkazů, neboť označil všechny listinné důkazy za neprůkazné a svědecké výpovědi za rozporné, aniž by je posuzoval komplexně a v souvislostech. Správce daně měl žalobkyni vyzvat k podání dodatečných daňových přiznání a umožnit jí je podat. Pakliže to neučinil, nemohla žalobkyni vzniknout povinnost zaplatit z doměřené daně penále. Při absenci výzvy k podání dodatečného daňového přiznání je nutno považovat následnou daňovou kontrolu za nezákonně zahájenou, přičemž uvedená vada nebyla odstraněna ani v odvolacím řízení. Povinnost vyzvat k podání dodatečného daňového přiznání je sice fakultativní, plyne však ze zásady spolupráce. Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2014, č.j. 5 Afs 103/2013-47 a usnesení rozšířeného senátu téhož soudu ze dne 16. 11. 2016, č.j. 1 Afs 183/2014-55. Od výzvy lze upustit jen výjimečně, pokud by zpravení daňového subjektu o tom, jaké má správce daně informace, mohlo vést ke zmaření cíle správy daní. Taková okolnost však z rozhodnutí daňových orgánů neplyne. Správce daně tedy porušil právo žalobkyně na spravedlivé řízení a výsledky daňové kontroly nemohly být legitimním podkladem pro doměření daně a uložení povinnosti uhradit penále. 4. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítla, že došlo k přenosu důkazního břemeno na základě tvrzení o „vážných a důvodných pochybnostech“, které však nebyly odůvodněny ani konkretizovány Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2011, č.j. 1 Afs 81/2010-268. . Správce daně toliko konstatoval, že DR Technik nemá dostatečné personální a materiální vybavení, aniž by konkretizoval, z jakého důvodu jsou faktury nevěrohodné. Nebylo vydáno formalizované oznámení o přenosu důkazního břemene. Správce daně také včas neprovedl místní šetření u DR Technik, která následně zanikla. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a současně zhodnotil všechny důkazy záporně, neposoudil je individuálně ani ve vzájemných souvislostech. Tím na žalobkyni přenesl povinnost prokázat skutkový stav „negativně“. Daňovému subjektu nelze vytýkat, že neunesl důkazní břemeno ohledně jiného daňového subjektu. Správce daně však žalobkyni přičetl k tíži, že DR Technik nepředložila důkazy o poskytnutém plnění. Žalobkyni nelze klást za vinu ani to, že svědek, který měl osvědčit podstatné informace, odmítl vypovídat, zvláště za situace, kdy správce daně postupoval při jeho výslechu nesprávně. Na daňový subjekt nelze klást přehnané požadavky ohledně prověřování dodavatelů Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, č.j. 7 Afs 78/2024-31. . Žalobkyně předložila dostatečné množství důkazů, správce daně naopak žádné relevantní protidůkazy nepředložil. Na daňových dokladech byla jednotlivá plnění blíže specifikována. Správce daně však dospěl k nesprávnému závěru o neunesení důkazního břemene na základě toho, že D. S. již nebyl po několika letech schopen přesně vyjmenovat jednotlivé poskytnuté služby. Pochybnosti správce daně však nemohou být vágní. Nedošlo k naplnění požadavků judikatury ohledně rozložení důkazní břemene tak, aby došlo k jeho přenosu na žalobkyni. Žalobkyně poskytla daňovým orgánům maximální součinnost, označila svědky a předložila důkazy, které prokazovaly, že k poskytnutí zdanitelných plnění došlo. 5. Obsahem třetího žalobního bodu bylo tvrzení, že správce daně měl L. V. vyslechnout k záležitostem, na které by nedopadalo právo odmítnout svědeckou výpověď. Žalovaný tuto vadu nenapravil a neprovedl jeho další výslech, ač to žalobkyně označila za zásadní. Svědek nesmí odmítnout výpověď jako celek. Daňové orgány nepostupovaly správně, pokud se spokojily s tím, že odmítl vypovídat. Správce daně má prostředky, které může využít, pokud svědek odmítne výpověď nedůvodně. Odmítne-li se vyjádřit i ke skutečnostem nenavazujícím na riziko trestního stíhání, měl by to správce daně poznamenat do protokolu a zvážit uložení pořádkové pokuty. Výslechy dalších svědků prováděl správce daně nahodile, čímž došlo ke zkreslení řízení a k výběru osob, které nebyly s DR Technik v kontaktu. Vyslýchal téměř výhradně řidiče a administrativní pracovníky, kteří DR Technik logicky neznali, neboť se neúčastnili fakturace ani jednání. Nesprávně také vyhodnotil výpověď K. R., jež vykazovala závažné nedostatky a nebyla uvěřitelná. Správce daně dospěl na jejím základě k závěru, že k pravidelnému úklidu nedocházelo, ač to svědkyně přímo neuvedla a žalovaný to i přes námitky žalobkyně považoval za správné. Žalobkyně v daňovém řízení namítla, že šlo o bývalou účetní, která účtovala daňové doklady dva roky. Není tedy možné, aby DR Technik neznala, přestože od ní měsíčně zaúčtovala několik faktur a byla v osobním kontaktu s D. V. Žalovaný však tyto námitky nevypořádal. To, že řidiči ve výpovědích jmenovali jen některé servisy, v nichž byly prováděny opravy, nevyvrací tvrzení, že některé menší opravy dodávala DR Technik. Žalovaný nereflektoval, že faktury byly uhrazeny, ani to, že žalobkyni objektivně znemožnil doplnit další důkazy zánik DR Technik. Požadovanou míru důkazního břemene žalobkyně považuje za přepjatý formalismus. Nelze žádat protokoly o každém umytí vozidla. 6. Není ani pravdou, že DR Technik neměla jak žalobkyni tvrzené služby poskytnout. Daňové orgány vyšly z registru ekonomických subjektů, neprovedly však místní šetření u subdodavatelů, nepředvolaly účetní DR Technik ani neověřily podrobnosti ohledně zaměstnanců na DPP. Rámcovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a DR Technik (dále jen „Rámcová smlouva“) nelze označit za obecnou. Specifikace plnění byla uvedena na daňových dokladech a je obvyklé, že objednávky pobíhají telefonicky. Správce daně však trval na jejich doložení. Pouze na základě toho, že si D. S. nepamatoval, jaké opravy prováděli jeho zaměstnanci, nelze dospět k závěru, že provedeny nebyly. Ani tvrzení D. S., že komunikoval s P. R. (což nebylo objektivně možné), přitom nesnižuje pravdivost jeho výpovědi. K prokázání nároku mohou postačovat i nepřímé důkazy. Správce daně ani neuvažoval o alespoň částečném uznání nároku, ač z mnoha daňových dokladů vyplývá, na kterých vozidlech byla prováděna správa. 7. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobkyně namítla nepřiměřenou délku daňové kontroly. Ta trvala téměř dva roky (od 13. 8. 2021 do 20. 10. 2023). Správce daně byl v jejím průběhu nečinný, což negativně ovlivnilo dostupnost důkazů (podrobnost svědecké výpovědi se během času značně oslabuje). Projevilo se to u D. S., jehož svědeckou výpověď žalovaný doplnil v odvolacím řízení. K některým podstatným otázkám D. S. uvedl, že si podrobnosti nepamatuje, což bylo žalobkyni připsáno k tíži. Skutečnost, že daňová kontrola byla složitá a klíčový svědek se odmítl dostavit k výslechu, nelze klást k tíži žalobkyni. Nepřiměřeně dlouhá daňová kontrola ztížila žalobkyni možnost unést dů