2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

15 A 26/2025- 59 - text 15 15 A 26/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Pražské centrum, z. s., IČO: 04300696 sídlem Pod Žvahovem 39, 152 00 Praha 5, zastoupená advokátem Mgr. Štěpánem Holubem sídlem Za Poříčskou bránou 365/21, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 za účasti: Městská část Praha 8 sídlem Zenklova 1/35, Libeň, 180 48 Praha zastoupená advokátem Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým sídlem Na příkopě 857/18, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2025, č. j. MHMP 1866672/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) spolu s rozhodnutím Úřadu městské části Praha 8, odboru územního rozvoje a výstavby (dále jen „stavební úřad“) ze dne 29. 5. 2024, č. j. MCP8 301595/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Napadeným rozhodnutím Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavebního řádu změnil prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu, jehož předmětem je zákaz užívání stavby označené „Provozovny v areálu objektu Kasárna Karlín, č. p. 20, ul. Prvního pluku 2, Praha 8“, obsahující stavby: - kavárna – umístěná v centrální části jižní stavby na pozemku parc. č. 97/5 v k. ú. Karlín - koncertní sál – umístěný ve východní části jižní stavby na pozemku parc. č. 97/5 v k. ú. Karlín, - sezonní bar – umístěný ve zděné stavbě na pozemku parc. č. 97/6 v k. ú. Karlín, - letní kino – umístěné v centrální části nádvoří na pozemku parc. č. 97/3 v k. ú. Karlín, - sezonní bar – dřevostavba umístěná při jižní stavbě na nádvoří na pozemku parc. č. 97/3 v k. ú. Karlín, - sauna – dřevostavba umístěná v severozápadní části nádvoří na pozemku parc. č. 97/3 v k. ú. Karlín, (dále jen „stavba“), provedené v areálu Kasáren Karlín. 3. Napadené rozhodnutí změnilo prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu pouze tak, že v druhém odstavci výroku prvostupňového rozhodnutí se za slovním spojení „v rozporu s kolaudovaným stavem“ vložilo slovní spojení „nebo bez povolení“; ve zbytku pak bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 4. Dne 19. 3. 2024 proběhlo ústní jednání spojené s místním šetřením stavby, na kterém bylo zjištěno, že stavba není povolena a žalobce byl vyzván k ukončení užívání stavby do případného vydání dodatečného povolení. Vzhledem k tomu, že nebylo výzvě vyhověno, stavební úřad vydal dne 29. 5. 2024 prvostupňové rozhodnutí. Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad mimo jiné rozhodl podle § 134 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále „stavební zákon“) tak, že zakázal žalobci užívání stavby provedené v areálu Karlínských kasáren. 5. Ve věci stavby zároveň zahájil stavební úřad dne 29. 5. 2024 řízení o jejím odstranění a na žádost žalobce dne 3. 6. 2024 bylo zahájeno řízení o jejím dodatečném povolení, pro které bylo řízení o odstranění stavby přerušeno. 6. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání. 7. Dne 19. 12. 2024 podal žalobce žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného v řízení o odvolání. Dne 22. 1. 2025 Ministerstvo pro místní rozvoj zaslalo žalovanému výzvu k vyjádření a předložení podkladů do 30 dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaný však dne 3. 2. 2025 vydal napadené rozhodnutí. 8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neshledal odvolací námitky důvodné. Přistoupil však ke změně výroku prvostupňového rozhodnutí, kde doplnil slovní spojené „nebo bez povolení“, neboť předmětem zákazu užívání není jen užívání stavby v rozporu s kolaudačním stavem. III. Žaloba 9. Žalobce v žalobě nejprve stručně shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech, neboť žalovaný rozhodl nezákonně, což vyplývá z obsahu správního spisu. Soudu současně navrhl, aby zrušil jak napadené rozhodnutí, tak rozhodnutí prvostupňové. 10. V prvním žalobním bodě namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Námitku vznesl v rámci své argumentace k druhému a čtvrtému žalobnímu bodu. 11. Žalovaný dle žalobce spekuluje o tom, že využití stavby Ministerstvem obrany mohlo znamenat, že nesloužila občanské vybavenosti. Tento závěr však postrádá věcnou oporu. Žalovaný se uchýlil k nepodloženým úvahám, které nemohou obstát jako podklad pro napadené rozhodnutí a zatěžují napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. 12. Stejně tak absence řádného odůvodnění ve vztahu k provedené změně prvostupňového rozhodnutí žalovaným činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným a nezákonným. 13. V druhém žalobním bodě namítl procesní pochybení žalovaného a poukázal na nedostatečná skutková zjištění. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí v rozporu se základními zásadami správního řízení, zejména zásadou zákonnosti, právní jistoty a ochranou nabytých práv. 14. K prokázání souladu užívání stavby v dle § 134 odst. 5 stavebního zákona žalobce spolu s odvoláním předložil listinné důkazy [prohlášení Ministerstva obrany, Úřadu státního odborného dozoru, pracoviště vykonávající působnost stavebního úřadu ze dne 15. 8. 2008, č. j. 30021- 90/2008/DP-4607 (dále jen „prohlášení ze dne 15. 8. 2008“) a prohlášení Ministerstva obrany, Úřad státního odborného dozoru, pracoviště vykonávající působnost stavebního úřadu vydané dne 11. 10. 2011, č. j. 55-1/2011-4607/1 (dále jen „prohlášení ze dne 11. 10. 2011“, dále společně s prohlášením ze dne 15. 8. 2008 jen „prohlášení“)]. Žalovaný však zcela rezignoval na řádný přezkum těchto podkladů a namísto věcného posouzení přistoupil ke spekulativnímu hodnocení skutečností, které nejsou relevantní. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že stavba byla deklarována jako objekt občanské vybavenosti. 15. Pokud žalovaný považoval předložená prohlášení za nedostatečná nebo neprůkazná, měl si z moci úřední vyžádat doplňující vyjádření příslušného úřadu nebo vyzvat žalobce k doložení dalších podkladů. Tím, že tak neučinil, zatížil rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti a porušil zásadu materiální pravdy. Zjištěný skutkový stav je nedostatečný. K uvedenému žalobce odkázal na požadavek legality a zákaz zneužití správního uvážení, ustanovení § 3 správního řádu a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2025, č. j. 5 Ads 167/2024-26. 16. Nedohledání původního kolaudační rozhodnutí nemůže být kladeno k tíži žalobci, který v dobré víře postupoval na základě vyjádření příslušného správního orgánu. Přitom platí, že veřejnoprávní povolení k užívání stavby přetrvává i v případě, že příslušná dokumentace není k dispozici. 17. Žalovaný mylně interpretoval ustanovení stavebního zákona. Povinnost pořízení pasportu stavby dle § 125 odst. 1 citovaného zákona v žádném případě nezahrnuje nutnost opatření nového kolaudačního rozhodnutí. Žalovaný nesprávně vyložil § 125 odst. 2 stavebního zákona, jelikož se domnívá, že stavbu lze automaticky považovat za určenou k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena, tj. dle žalovaného pouze k vojenským účelům. K uvedenému odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016, č. j. 10 A 182/2012-59, a na něj navazující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2017, č. j. 9 As 171/2016-44. V projednávaném případě nelze bez dalšího dovozovat účel stavby pouze z jejího vybavení, pokud se dochovala dokumentace o jejím povoleném účelu, kterou žalobce předložil. Žalovaný zatížil své rozhodnutí vadou nezákonnosti a nedostatečně zjistil skutkový stav. 18. Konstatování žalovaného, že zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „nový stavební zákon“) nepracuje s pojmem „občanská vybavenost“, je nedostatečné a alibistické. Žalovaný se nevypořádal s historickým kontextem stavby, ačkoli povolení k jejímu užívání bylo vydáno v minulosti podle platných právních předpisů, které neznaly současnou systematiku a pojmosloví stavebních předpisů. 19. Žalovaný schválil nezákonný postup stavebního úřadu, který vydal prvostupňové rozhodnutí bez jakéhokoliv zjištění skutečností rozhodných pro zákaz užívání stavby. Stavební úřad se opíral jen o předložené podněty ze strany třetího subjektu, aniž by provedl vlastní šetření či přezkum skutkového stavu. Takový postup je v rozporu se zásadou legality a zásadou materiální pravdy. 20. Žalovaný namísto věcného přezkumu doložených podkladů opakovaně přistupoval ke spekulativním závěrům, které nemají oporu v právních předpisech ani ve správním spise. V rozporu se zásadou materiální pravdy neprovedl dostatečné dokazování a nezohlednil předložená prohlášení. Opomenutím důkladného zjištění skutečného stavu věci stavebním