16 Ad 24/2025 – Městský soud v Praze

16 Ad 24/2025- 30 - text 5 16 Ad 24/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: J. B., bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 6. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 9. 6. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 3. 2025, č. j. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod. 2. V žalobě uvedl, že o invalidní důchod požádal z důvodu dlouhodobě neuspokojivého zdravotního stavu, který má významný vliv na snížení jeho pracovní schopnosti. Trpí řadou onemocnění – ischemická choroba dolních končetin, diabetes mellitus 2. typu, syndrom diabetické nohy, ateroskleróza končetinových tepen s gangrénou, vertebrogenní algický syndrom páteře, obezita a vysoký tlak. V lednu 2024 měl aorto-bifemorální bypass a byla nutná amputace levé nohy v Chopartově kloubu, žalobce byl nucen podstoupit tři operace. Po operacích má bolesti nohy, otoky a tlak v noze, špatnou stabilitu. Chůze je možná jen s užitím ortézy a vycházkové nebo francouzské hole, ujde i tak jen 30- 50 metrů. Stabilita má dále vliv na pohyby. Rána po amputaci sice byla zhojena, ale v oblasti paty je nadále otevřená a žalobce ji musí dále hojit, s čímž je spojeno mnoho obtíží. Žalobce byl nucen ukončit svůj pracovní poměr, protože v jeho případě nebylo možné mu přidělit jinou práci. Závažnost jeho omezení dokládají aktuální lékařské zprávy z chirurgie a od praktického lékaře. Vzhledem k věku žalobce a povaze jeho původního zaměstnání, a dále s ohledem na jeho zkušenosti pro výkon práce v dané oblasti, je pro něj obtížné najít znovu práci. Žalobce nesouhlasí s hodnocením posudkového lékaře dle posudku ze dne 30. 5. 2025, dle žalobce měla být míra poklesu pracovní schopnosti naopak dále zvýšena dle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), a to s ohledem na přítomnost dalších onemocnění a z důvodu velkého vlivu na pracovní činnost. Žalobce se na své postižení neadaptoval. 3. Žalovaná poukázala na dosavadní vývoj věci, k posudku vyžádaného soudem v soudním řízení soudu sdělila, že s tímto souhlasí s výhradou trvalé platnosti posudku o invaliditě druhého stupně žalobce, u kterého dle žalované je zachován rekvalifikační potenciál. 4. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 5. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále též „ZDP“) pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. 6. Podle § 39 odst. 2 ZDP jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 7. Podle § 39 odst. 3 ZDP pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 8. Podle § 39 odst. 4 ZDP při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 9. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. 10. Za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce si soud vyžádal u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze (dále jen „posudková komise“) odborný lékařský posudek. Posudková komise v posudku ze dne 9. 12. 2025 shledala, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní, přičemž šlo o invaliditu druhého stupně. 11. V daném případě posudková komise zasedající v řádném složení za přítomnosti odborné lékařky z oboru interní lékařství jednoznačně vymezila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce. Žalobce byl při jednání posudkové komise odborně vyšetřen. 12. V rámci diagnostického souhrnu byla konstatována tato zdravotní postižení žalobce – ischemická choroba dolních končetin, se stavem po revaskularizaci – bifemorálním bypassu, stav po amputaci prstů levé dolní končetiny transmetatarzálně – 12. 1. 2024 a následně po amputaci v Chopartově kloubu pro kritickou ischemii a gangrénu, s protrahovaným hojením a následným defektem plosky nohy, diabetes mellitus 2. typu, arteriální hypertenze, chronicky bolestivý syndrom páteřní na podkladě degenerativních změn, obezita I. stupně, stav po operaci pro nefrolithiázu, exnikotinismus. 13. Komise poukázala na dosavadní průběh posuzování zdravotního stavu žalobce za účelem invalidity. Uvedeno, že v listopadu 2024 nebyl stav žalobce posouzen jako dlouhodobě nepříznivý, v řízení o námitkách posudkem ze dne 30. 5. 2025 nebyl posouzen jako invalidní. 14. V posudkovém závěru posudková komise uvedla, že žalobce byl sledován pro ischemickou chorobu dolních končetin. Byla u něj provedena oboustranná rekonstrukce (bifemorální bypass). Cévní rekonstrukce byla funkční. Nebyly přítomny klidové bolesti, klaudikace se objevovaly po ujití 50 – 100 metrů, zejména na levé končetině. Pulzace byly hmatné pouze v třísle. V prosinci 2023 došlo k odloučení nehtu palce, následně se objevil defekt, který během měsíce zprogredoval v gangrénu levé nohy a kritickou ischemii. V lednu 2024 musely být žalobci amputovány nejprve prsty v oblasti transmetatarzálně a následně byla provedena amputace levé nohy v oblasti Chopartova kloubu. Hojení bylo protrahované při diabetu mellitu, nicméně již dle nálezu z chirurgie ze dne 29. 9. 2024 byla rána po amputaci apikálně zhojena, noha byla stabilní v dobrém postavení a doporučena byla postupná zátěž na ortéze. K datu vydání napadeného rozhodnutí (9. 6. 2025) uplynul od amputace více než jeden rok. Nově – dle nálezu ze dne 9. 4. 2025 – na levé dolní končetině sice přetrvávalo apikálně zhojení rány po amputaci, ale nově se objevila macerace a buly velikosti 3 x 5 cm na plosce. Po jejich snesení se objevila naznačená ulcerace, okolí bylo klidné. Ulcerace byla léčena, dle nálezu ze září 2025 byla její velikost menší (1 x 2 cm). Ani v době jednání komise nicméně ještě nebyla končetina zhojena. S ohledem na charakter onemocnění nešlo vyloučit další zákroky na končetině v dalším období. 15. Dále bylo konstatováno, že diabetes mellitus byl kontrolován medikací. Arteriální hypertenze byla rovněž kontrolována medikací, sekundární komplikace nebyly přítomny. Páteř byla omezena na podkladě degenerativních změn. Nebyly prokázány známky silnějšího kořenového dráždění, známky ochrnutí končetin či těžší svalové atrofie. Obezita byla prvního stupně. 16. V rozhodné době byl zjištěn dlouhodob