8 Ads 164/2022 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 14/2025- 48 - text 10 17 Ad 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobkyně: proti žalovanému: JUDr. K. L. S. se sídlem X. zastoupena advokátem Mgr. Radkem Suchým se sídlem Praha 1, Šítkova 1 Odvolací kárný senát odvolací kárné komise České advokátní komory se sídlem Praha 1, Národní 16 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2025, sp. zn. K 56/2024, takto: I. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise České advokátní komory ze dne 22. 8. 2025, sp. zn. K 56/2024, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 15 270 Kč, a to do rukou jejího zástupce advokáta Mgr. Radka Suchého. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advokátní komory ze dne 11. 7. 2024, sp. zn. K 56/2024. Tímto rozhodnutím byla žalobkyně shledána vinnou z kárného provinění, kterého se dopustila tím, že dne 26. 5. 2023 zveřejnila na sociální síti Facebook (nyní Meta Platforms) ve svém profilu označeném jménem žalobkyně, v němž se mimo jiné označuje jako advokátka, příspěvek směřující na adresu T. K., v němž mimo jiné uvedla: „… Kdyby sledovala účel, který tvrdí, nikdy by to neudělala takhle, což je tam opět krásně vysvětleno. Prostě zlá a zhrzená ženská, která se chtěla jen pomstít a navíc pokrytecká ulhaná homofobka. Tahle homofobní osoba musí pocítit následky svého odporného chování a skončit v propadlišti dějin…“ a dále na stejném profilu zveřejnila dne 26. 5. 2023 další příspěvek, ve kterém mimo jiné na adresu T. K. uvedla: „… Je to odporná homofobní kreatura, která evidentně roznáší svoje drby po celé Praze, jak je ostatně i z přiloženého screenu doložené. Takže její tvrzení, že O. nikde nepoškozuje, je další lež. Tfuj tajksl.“, přičemž takto žalobkyně reagovala na veřejně známou snahu T. K. anulovat její církevní sňatek s bývalým manželem O. G. B., tedy zejména při výkonu advokacie nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu a za tím účelem nedodržovala pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže ukládající jí poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu. Tím žalobkyně porušila § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), ve spojení s čl. 4 odst. 1 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (dále jen „etický kodex“). Za to bylo žalobkyni podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii uloženo kárné opatření pokuta ve výši 35 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 10 000 Kč. II. Obsah žaloby 2. V podané žalobě žalobkyně tvrdila, že rozhodnutí kárných orgánů jsou nezákonná, nepřezkoumatelná a vycházejí z nesprávně zjištěného skutkového stavu i z nesprávného právního posouzení věci. 3. Žalobkyně namítala, že kárné orgány posoudily její výroky v rozporu s jejich skutečným významem tím, že je hodnotily izolovaně, bez zohlednění kontextu, příčin a okolností jejich pronesení. Tvrdila, že její projevy na sociální síti byly reakcí na předchozí veřejné chování T. K., které žalobkyně označila za nepravdivé, dehonestující, homofobní a směřující k poškození třetí osoby. Podle žalobkyně se kárné orgány těmito okolnostmi odmítly zabývat, ačkoli právě kontext je pro posouzení zavinění i pro samotné vyhodnocení povahy skutku zásadní. 4. Dále žalobkyně namítala, že se žalovaný řádně nevypořádal s jejími odvolacími námitkami a že nesprávně hodnotil jazykové prostředky, které použila. Uvedla, že všechna použitá slova jsou součástí spisovného jazyka a že ani případná urážlivost nemůže být bez dalšího spojována se snižováním důstojnosti advokátního stavu. Zdůraznila, že posouzení možné urážlivosti přísluší řízení občanskoprávnímu, nikoli řízení kárnému. 5. Žalobkyně měla za to, že kárné orgány nesprávně posoudily naplnění znaku závažnosti podle § 32 odst. 2 zákona o advokacii. Podle jejího názoru nebylo prokázáno, že by její jednání dosáhlo intenzity závažného porušení povinností. Kárné orgány podle ní dovodily závažnost pouze z toho, že se výrok týkal veřejně známé osoby a že žalobkyně má na sociální síti vyšší počet sledujících, což považovala za nedostatečné a právně neakceptovatelné. 6. Žalobkyně rovněž obsáhle argumentovala ústavně zaručenou svobodou projevu. Dle žalobkyně má i advokát právo na politické a hodnotící projevy, které mohou být expresivní, provokativní či kritické. Tvrdila, že dotčené výroky jsou hodnotícími soudy s dostatečným skutkovým základem, a tedy projevy požívajícími ústavní ochrany. Poukazovala též na novelizaci zákona o advokacii, která výslovně stanoví, že se plnění povinností advokáta nesmí dotýkat výkonu politických práv. Zdůraznila, že její kritika směřovala vůči osobě vystupující ve veřejném a politickém prostoru. 7. Žalobkyně tvrdila, že ze strany kárných orgánů došlo k nerovnému zacházení, neboť za mnohem expresivnější či vulgárnější projevy jiných advokátů nebyla vyvozena kárná odpovědnost. Podotkla, že její výroky se netýkaly výkonu advokacie, orgánů veřejné moci ani osob zapojených do justice, a že šlo o její soukromé vyjádření na jejím osobním profilu. 8. Podle žalobkyně kárné orgány nedostatečně odůvodnily, v čem mělo její jednání naplňovat znaky porušení čl. 4 odst. 1 etického kodexu, tedy v čem mělo být nepoctivé, nečestné či neslušné. Dle žalobkyně popis skutku nekoresponduje s právní kvalifikací ani s odůvodněním napadeného rozhodnutí. Žalovaný pouze převzal závěry prvostupňového orgánu, aniž by je sám hodnotil. 9. Žalobkyně uzavřela, že napadené rozhodnutí i rozhodnutí jemu předcházející nejsou výsledkem řádného posouzení věci, nezohledňují kontext jejích projevů, nevycházejí z dostatečně zjištěných skutkových okolností a porušují její ústavně zaručená práva. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě a související vyjádření 10. Ve věci se nejprve k výzvě soudu vyjádřila Česká advokátní komora (dále jen „ČAK“). ČAK navrhla, aby soud žalobu zamítl. Uvedla, že žalobkyně do značné míry opakuje argumentaci, která již byla vypořádána. Z uvedeného důvodu odkázala na napadené rozhodnutí. Dle ČAK žalovaný postupoval korektně, když částečně převzal právní hodnocení z prvostupňového rozhodnutí, neboť kárné řízení tvoří jeden celek. 11. Žalobkyně opětovně v podané žalobě rozsáhle rozebírá osobu T. K., její vystupování v médiích a spor s O. B. Tím však vybočuje z předmětu řízení. Kárné senáty srozumitelně a přiléhavě zdůvodnily, proč jsou výroky kárným proviněním. Neposuzovaly je bez kontextu. Bylo vzato v úvahu, že žalobkyně reagovala na předchozí jednání T. K. Primárně však bylo nutné posoudit, zda užité výrazivo odpovídá tomu, jak by se měl advokát vyjadřovat o jiné osobě. 12. Pokud žalobkyně tvrdí, že T. K. musí jako veřejně známá osoba snést vyšší míru kritiky, jde spíše o argumentaci vhodnou pro spor o ochranu osobnosti. V kárném řízení byly výroky posuzovány z pohledu jiných chráněných zájmů, tj. důstojnosti advokátního stavu a dodržování advokátní etiky. Použitý slovník vrhá na důstojnost advokátního stavu špatné světlo. Kárné senáty vysvětlily, proč jsou výrazy nepřijatelné, proč advokáti nemají absolutní svobodu projevu, a proč musí při svém vyjadřování důkladně zvažovat volbu použitých slov. 13. Advokacie je považována za součást justice v širším slova smyslu. ČAK respektuje soudní přezkum, jehož podstata vyplývá z principu právního státu. Jedna věc je např. zjevně nespravedlivý proces (procesní vady kárného řízení, rozpor mezi důkazy a jejich hodnocením, nepřiměřené kárné opatření apod.), druhá věc je hledání hranice mezi tím, co ještě advokát smí, aniž by snižoval důstojnost advokátního stavu. Zde jde do jisté míry o subjektivní názor na to, co lze ještě ve společnosti považovat za slušné, a co nikoliv. V tomto případě by měl být respektován názor advokátů, kteří jednání žalobkyně posuzovali, a jichž se (ne)důstojnost chování žalobkyně bezprostředně dotýká, neboť podle chování žalobkyně budou veřejností posuzováni i oni. 14. Rozsudky, na něž odkazuje žalobkyně, se týkají toho, zda došlo k posuzovanému jednání advokátů v souvislosti s výkonem advokacie. To však v současnosti není důležité, neboť od 1. 1. 2021 může být kárně postiženo i jednání, k němuž dojde mimo výkon advokacie. Na situaci žalobkyně naopak nedopadá novela zákona o advokacii účinná od 1. 4. 2025, podle níž povinnostmi v § 17 téhož zákona není dotčen výkon politických práv. Tím totiž není vyloučeno, že advokát může být postižen za vyjádření politického názoru. 15. Přípisem ze dne 3. 3. 2026, č. j. 17 Ad 14/2025-31, soud požádal o vyjádření žalovaného. Na uvedený p