4 As 33/2013 — Nejvyšší správní soud

18 A 23/2025- 72 - text 14 18 A 23/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: České štěrkopísky spol. s r.o., IČO 27584534 se sídlem Cukrovarská 34/41, 196 00 Praha 9 zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Uherkem sídlem Jandova 208/8, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 za účasti: Cemex Czech Republic s. r. o., IČO 27892638 se sídlem Plzeňská 3217/16, 150 00 Praha 5 zastoupená advokátem JUDr. Petrem Hrnčířem se sídlem Na Příkopě 1096/19, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 4. 3. 2025, čj. MZP/2025/290/177, takto: I. Rozhodnutí ministra životního prostředí z 4. 3. 2025, čj. MZP/2025/290/177, a rozhodnutí Ministerstva životního prostředí z 21. 10. 2024, čj. MZP/2024/230/1729  Hd, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 405 Kč, a to k rukám jejího zástupce Mgr. Tomáše Uherka, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci jde o posouzení otázky, zda ministerstvo (žalovaný) nepochybilo při výběru jedné ze dvou takřka shodných žádostí o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru (DP) dle § 24 odst. 2 a 4 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). 2. Žalobkyně i osoba zúčastněná na řízení (Cemex) obě podaly dne 2. 4. 2024 takřka shodně formulované žádosti o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení DP Stéblová VII pro dobývání části výhradního ložiska štěrkopísku Stéblová 5a, č. ložiska 3135001, v k. ú. Stéblová (žádost). 3. Rozhodnutím z 21. 10. 2024 ministerstvo udělilo předchozí souhlas k podání žádosti společnosti Cemex a současně stanovilo podmínky tohoto souhlasu (výrok I) a žalobkyni souhlas neudělilo (výrok II). Jakkoli Cemex a žalobkyně předložily téměř identické žádosti, řešení, které nabídla Cemex, zaručovalo lepší využití výhradního ložiska a více přihlíželo k zákonem chráněným obecným zájmům (s. 12). Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí bránila rozkladem, který zamítl ministr žalovaného v záhlaví specifikovaným rozhodnutím a rozhodnutí z 21. 10. 2024 potvrdil (napadené rozhodnutí). Dle ministra žalovaný správně přihlédl k tomu, že Cemex již v současné době těží v sousedním DP Stéblová V. Uvedl, že tak bude zachována kontinuita těžby a nedojde ke kumulaci těžební činnosti v jednom místě, což by vedlo k větší zátěži na životní prostředí. Nevyhověl ani jedné z námitek žalobkyně, které se vztahovaly ke srovnatelnému technickému zázemí obou žadatelů, k otázkám kontinuity těžby v lokalitě, k zachování konkurenčního prostředí a konečně k odvodu daní. II. Podání stran 4. Proti napadenému rozhodnutí žalobkyně podala žalobu, v níž polemizovala zejména se závěrem, že Cemex podala „lepší“ žádost. Stran existujícího technického zázemí Cemex žalobkyně namítla, že správní orgány vycházely pouze z tvrzení Cemex, aniž ho řádně ověřily. Ministr toto relativizoval závěrem, že Cemex nabídla možnost volby, zdali bude vytěženou surovinu zpracovávat na mobilní lince na místě nebo ji bude převážet na stacionární linku do jiného dobývacího prostoru. Žalobkyně tvrdila, že také disponuje touto možností volby. Pokud Cemex zůstane u stávajícího převozu do DP Čeperka I, pak žalobkyně namítla, že ona nabídla mobilní či semimobilní technologii, která je šetrnější k životnímu prostředí. Její linka by byla umístěna co nejblíže vlastní těžbě, nezatěžovala by dopravou okolí ani životní prostředí. K tomu jde o moderní zařízení na elektrický pohon. Ministrem zdůrazňovaná nevýhoda žalobkyní navržené úpravy vytěžené suroviny přímo v místě navrhovaného DP, která spočívá v kratší vzdálenosti k nejbližší obytné zástavbě, neodpovídá skutečnosti a nemá oporu ve spisu. Obě správní rozhodnutí vycházejí z nesprávných předpokladů, které nemají oporu ve spisu, jelikož zpracovatelské závody betonárny H.A.N.S. a Diton se nacházejí přesně mezi stávající stacionární linkou Cemex v DP Čeperka I (kde Cemex chtěla převážet surovinu) a žalobkyní navrženou linkou přímo v DP Stéblová VII. K tomu žalobkyně namítla, že přesný způsob úpravy suroviny bude nepochybně předmětem posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA) a dle jeho výsledku i navazujícího řízení o povolení hornické činnosti dle zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě (zákon o hornické činnosti). Řešení nabízené Cemex nemá žádnou výhodu. Ministr se měl tímto souborem námitek zabývat, jelikož jsou potřebné k posouzení zákonnosti rozhodnutí. Nemohl se vyhnout jejich posouzení s odkazem na zásadu koncentrace. 5. Dále žalobkyně nesouhlasila s tím, že kontinuitu těžby v lokalitě může zabezpečit jen Cemex, jelikož jen Cemex může garantovat, že začne s těžbou v DP Stéblová VII až po ukončení těžby v sousedním DP Stéblová V. Pokud je tato kontinuita tak zásadní, žalovaný ji měl stanovit jako podmínku udělení předchozího souhlasu. Tím by odpadla jakákoli výhoda pro Cemex. Podmínka by se uplatnila stejně vůči oběma žadatelům. Žalobkyně se domnívá, že mezi dotěžením DP Stéblová V a započetím těžby v DP Stéblová VII uběhne cca 5 let, během kterých stejně Cemex nezanechá těžební techniku napospas zubu času. 6. Výhoda Cemex nemohla spočívat ani v tom, že má monitorovací systém podzemních vod v DP Stéblová V. Data z tohoto monitorovacího systému předává orgánům státní správy a samosprávy a žalobkyně na ně může navázat, pokud by to bylo vůbec zapotřebí. Dle žalobkyně neexistuje konkrétní odborný důvod, proč by nemohla navázat na výsledky dosavadního monitoringu ze sousední plochy. Lze přitom předpokládat úpravu a rozšíření monitorovacího dosavadního systému, což by stejně musela řešit i Cemex. Ministr dle žalobkyně nekonkretizoval, v čem měla spočívat tato údajná „nesporná“ výhoda žádosti Cemex. 7. Žalobkyně se rovněž domnívá, že správní orgány chybně vypořádaly její námitky ohledně zachování konkurenčního prostředí, zejména s ohledem na to, že Cemex v důsledku napadeného rozhodnutí může získat práva k těžbě velmi kvalitní suroviny vhodné pro náročné betonové stavby, a to za situace, v níž v regionu již disponuje, resp. bude disponovat právem k těžbě kvalitní suroviny v jiných dobývacích prostorech. Tím se Cemex stane místní dominantní producentkou štěrkopísku. 8. Žalovaný měl přihlédnout také k tomu, že žalobkyně v ČR platí daně, kdežto Cemex optimalizovala své daňové povinnosti. Žalobkyně má přitom několikanásobně nižší čisté tržby než Cemex. 9. Ve vyjádření z 16. 5. 2025 žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že obě žádosti nepochybně vyhotovil jeden autor. Nejsou mezi nimi žádné výrazné rozdíly. Cemex má možnost zvolit varianty úpravy vytěžené suroviny s ohledem na dopady na životní prostředí a další zájmy. Žalobkyně v žádosti nenabídla variantní řešení, ale jen mobilní linku v DP Stéblová VII, která však nemusí být nejpříznivější pro ochranu obecných zájmů. K tomu žalovaný uvádí, že je třeba srovnávat stejné situace. Bude-li pro životní prostředí a ostatní zákonem chráněné zájmy šetrnější umístit linku v prostoru DP Stéblová VII, pak ji tam bude mít jak žalobkyně, tak i organizace Cemex. V tom nebude mezi nimi žádný rozdíl. Pokud by ovšem nebylo s ohledem na jiné chráněné zájmy výhodné umístit novou mobilní linku do DP Stéblová VII, pak je jednoznačně ve výhodě Cemex, která dlouhodobě provozuje úpravnu umístěnou právě u zpracovatelských závodů, zatímco žalobkyně by zpracovanou surovinu z její pískovny Čeperka dodávala do těchto betonáren po trase dlouhé cca 3,5 km (odvozeno z mapových podkladů). Cemex je těžební organizací v sousedním DP Stéblová V, je tedy jedinou organizací, která může ovlivnit, aby těžba v DP Stéblová VII kontinuálně navázala na ukončenou těžbu v DP Stéblová V. Přerušení dobývacích prostorů páteřní lesní cestou nepředstavuje žádnou překážku pro přesun těžební techniky z DP Stéblová V do DP Stéblová VII. 10. Dle Cemex je napadené rozhodnutí správné (vyjádření z 29. 5. 2025). Cemex předpokládá, že po kontrolovaném dotěžení ložiska v DP Stéblová V přesune těžební stroj do DP Stéblová VII. Záměry žalobkyně a Cemex jsou jen zdánlivě podobné, avšak ve svých důsledcích významně odlišné. Jen Cemex může ovlivnit kontinuální návaznost těžby v DP Stéblová V a VII, plynule navázat na již provozovaný monitoring podzemních vod a zvolit způsob úpravy vytěžené suroviny, který bude šetrnější k ochraně obecných zájmů. Veškeré výtky žalobkyně směřují proti správnímu uvážení žalovaného. Nadto jde o nepodložené a věcně nesprávné námitky. Konkrétnější polemiku Cemex vedla ohledně zpracování a dopravy suroviny, vč. využití dopravních tras a jejich délky. Poukázala také na to, že žalovaný nemá v tomto typu řízení posuzovat otázku konkurence