7 As 269/2018 — Nejvyšší správní soud

18 A 84/2022- 297 - text 35 18 A 84/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobce: Mgr. L. S. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v neumožnění žalobci složení advokátního slibu a v jeho nezapsání do seznamu advokátů vedeného žalovanou takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se svou žalobou domáhal ochrany proti postupu žalované, která jej odmítla zapsat do seznamu advokátů a neumožnila mu složení slibu v termínu 7. 9. 2022. Žalobce je přesvědčen, že splňuje veškeré zákonné podmínky, žalovaná však rozporuje splnění podmínky bezúhonnosti podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (zákon o advokacii). 2. Věc má svůj prvopočátek ve vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů na základě rozhodnutí představenstva žalované z 21. 6. 2022, č. j. P 34/2021-027 (rozhodnutí o vyškrtnutí), které nabylo právní moci dne 29. 7. 2022. Žalobce byl v době od 1. 6. 2019 do 28. 7. 2022 zapsán v seznamu advokátů, k jeho vyškrtnutí došlo z důvodů podle § 8 odst. 1 písm. a) a c) zákona o advokacii. Žalobce byl vyškrtnut, protože byl do něj zapsán, ačkoli nesplňoval podmínku bezúhonnosti, a dále z důvodu, že byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin ohrožující důvěru v řádný výkon advokacie (drogový trestný čin, za nějž byl odsouzen v Rakousku). Žalovaná poté dovozovala, že žalobce nemůže opětovně zapsat do seznamu advokátů dříve, než po uplynutí 5 let od právní moci rozhodnutí o vyškrtnutí. Žalobce v nynější věci toto východisko zpochybnil a opakovaně odmítl, že by kdy byl v Rakousku odsouzen. Poukazoval naopak na to, že v České republice i Rakousku má „čistý“ trestní rejstřík. 3. Soud ve věci rozhoduje již podruhé. Svým rozsudkem z 9. 10. 2023, č. j. 18 A 84/2022 - 167, žalobu zamítl (též první rozsudek). Soud korigoval náhled žalované, že žalobce automaticky nemůže být zapsán po dobu pěti let od právní moci rozhodnutí o vyškrtnutí, ztotožnil se ovšem s tím, že žalobce nesplňuje podmínku bezúhonnosti. Na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobce spáchal drogový trestný čin, za který byl v Rakousku odsouzen. Nic na tom nemění aktuální výpisy či náhledy do opisu z rejstříků trestů, jež žádné informace o odsouzení, stejně jako aktuální evidence v Rakousku, neobsahují. Tato skutečnost neprokazuje, že dříve odsouzen nebyl. Soud v této souvislosti zdůraznil, že bezúhonnost podle zákona o advokacii je širší, než bezúhonnost trestní a nevyčerpává se tak „čistým“ výpisem z rejstříku trestů. Za rozhodující přitom soud nepovažoval vlastní odsouzení (o němž neměl k dispozici bližší podrobnosti), ale postoj žalobce k němu, neboť žalobce odsouzení zatajil v čestném prohlášení vůči žalované a stále jej popírá. Soud se též neztotožnil s údajně nerovným přístupem žalované k žalobci oproti jiným případům advokátů. 4. Ke kasační stížnosti žalobce ovšem Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V rozsudku z 21. 2. 2025, č. j. 8 As 264/2023 - 88 (zrušující rozsudek), potvrdil základní východisko, že „stavovská“ bezúhonnost je širší než pouhá beztrestnost, a proto předložení výpisu z evidence rejstříku trestů, z něhož vyplývá, že žadatel nebyl soudně trestán nebo že byl již dříve uložený trest zahlazen, automaticky neznamená, že je takový žadatel bezúhonný pro výkon advokacie. Aproboval i některé další úvahy zdejšího soudu, v úplnosti se však k jeho závěrům nevyjádřil, neboť dovodil, že se soud dostatečně nevypořádal se všemi námitkami žalobce. 5. K předcházejícímu průběhu řízení, obsahu podání stran i závěrům soudů lze pro stručnost v podrobnostech na oba rozsudky odkázat (jsou dostupné na www.nssoud.cz). Argumentaci žalobce pak soud v nezbytné míře rozvede i níže společně s jejím vypořádáním. II. Další průběh řízení 6. Po zrušení prvního rozsudku dal soud stranám prostor k vyjádření jejich aktuálních stanovisek a zároveň se rozhodl vyčkat i na závěry NSS v linii přezkumu rozhodnutí o vyškrtnutí (žalobce se totiž i proti němu bránil žalobou, kterou zdejší soud původně rozsudkem z 30. 8. 2023, č. j. 9 A 66/2022 - 205, zamítl), neboť některé tam řešené otázky by mohly být, ač předmětem tohoto řízení není posouzení, zda měl být žalobce vyškrtnut, vysoce relevantní i pro rozhodnutí v nynější věci. Soud dodává, že rozsudkem z 7. 8. 2025, č. j. 8 As 236/2023 - 84, NSS cit. rozsudek zdejšího soudu rovněž zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 7. K nynější věci žalovaná ve vyjádření z 9. 4. 2025 uvedla, že se skutkový stav od vydání prvního rozsudku nezměnil. Žalovaná setrvává na své argumentaci. NSS ve zrušujícím rozsudku pouze zdůraznil nutnost přesvědčivějšího odůvodnění, zejména pokud jde o zákonnost důkazů – opisů z evidence rejstříku trestů ze dne 4. 3. 2020 a 9. 6. 2021. Žalovaná má za to, že opisy byly získány policií v rámci zákonného prověřování trestních oznámení a jsou jako důkazy použitelné. K opisu z roku 2020 připojila i dopis Policie ČR, který navrhuje provést jako důkaz. 8. Žalobce se nejprve ve vyjádření z 22. 4. 2025 ztotožnil se závěry zrušujícího rozsudku a trval na nařízení jednání. V podání z 5. 9. pak navázal na svou dřívější argumentaci. Opětovně odmítl, že by byl v Rakousku odsouzen. Poukázal na sdělení Krajského policejního ředitelství Vídeň, podle něhož rakouský rejstřík trestů neobsahuje žádné údaje o jeho odsouzení, výpis z rakouského rejstříku trestů a též aktuální výpis z českého rejstříku trestů. Bez existence pravomocného rozsudku pak nelze hodnotit závažnost údajného jednání. Žalobce též argumentoval rozhodovací praxí žalované, kdy v obdobných či závažnějších případech bylo advokátům uloženo pouze mírné kárné opatření (napomenutí či pokuta), a to i v případech pravomocného odsouzení (konkrétně zmínil znovu případy JUDr. K. K., JUDr. J. T. a též případ JUDr. J. M., resp. rozsudek NSS z 13. 2. 2007, č. j. 4 As 7/2006 - 73, č. 1193/2007 Sb. NSS). Navrhl, aby si soud vyžádal příslušné spisy žalované. Znovu upozornil též na případy jiných advokátů, kteří nebyli vyškrtnuti ze seznamu advokátů, přestože jejich trestná činnost souvisela přímo s výkonem advokacie. V kontrastu s tím považuje své vyškrtnutí za nepřiměřené, neboť údajné jednání nebylo prokázáno a nesouviselo s výkonem advokacie. Postoj žalované považuje za rozporný se zásadou předvídatelnosti a legitimního očekávání, jak ji vyjadřuje § 2 odst. 4 správního řádu, jakož i s ústavními principy právní jistoty dle čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, která zdůrazňuje nutnost jednotného rozhodování ve skutkově obdobných případech. 9. Žalovaná ve vyjádření z 24. 9. 2025 znovu rozvedla, na základě jakých skutečností dovozuje, že žalobce podmínku bezúhonnosti nesplňuje, s tím, že opakované úmyslné zamlčení odsouzení žalobce podstatně zvýrazňuje absenci bezúhonnosti. K tomu pak doplnila, že i proto nelze izolovaně porovnávat jiné případy a uložená kárná opatření za neoznámení trestního stíhání či pravomocného odsouzení. K jednotlivým žalobcem zmíněným kauzám žalovaná uvedla, že ve věci K 59/2012 advokát ve vyjádření ke kárné žalobě (pro skutek, který byl též důvodem jeho trestního stíhání) uvedl, že na něho bylo podáno trestní oznámení; to považoval za dostatečné (k tomu přiložila kárnou žalobu). Jeho zavinění je tak podstatně slabší než opakované žalobcovo úmyslné zamlčení pravomocného odsouzení. Ve věci K 74/2014 zdůvodnil advokát neoznámení zahájení svého trestního stíhání tím, že celou záležitost považoval ze zcela absurdní a vůbec nepředpokládal, že by v dané situaci mohlo dojít k podání obžaloby, kdy jediným a skutečným důvodem zahájení trestního stíhání proti němu bylo, že řádně plnil své povinnosti advokáta při provádění obhajoby klienta v trestním řízení. Poté, co se dozvěděl o podané obžalobě, si neuvědomil, že neoznámením ČAK došlo k porušení povinností advokáta. K tomu žalovaná dodává, že nakonec byl tento advokát obžaloby pravomocně zproštěn. Závažnost neoznámení tohoto trestního stíhání je tedy rovněž podstatně nižší než jednání žalobce. Z odůvodnění rozhodnutí sp. zn. P 12/06 (advokát K.) je zřejmé, že šlo o specifickou situaci, kdy mj. byl advokát dvakrát zproštěn obžaloby, poškozený uvedl, že advokáta nařkl z vydírání nepravdivě, chtěl být znovu vyslechnut a následně požádal o milost pro tohoto advokáta. Rozhodnutí sp. zn. P 47/16 (advokát T.) neobsahuje odůvodnění, žalovaná nemá možnost se blíže vyjádřit k důvodům, pro něž její představenstvo před osmi a půl roky rozhodlo, že se advokát ze seznamu advokátů nevyškrtává. Dále se žalovaná ztotožnila s původním náhledem soudu, že tato dvě rozhodnutí o nevyškrtnu