2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

18 A 9/2025- 76 - text  14 18 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobce: D. F. L. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Marcelem Kmetěm sídlem Na příkopě 857/18, 110 00 Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kongresová 1666/2, 140 00 Praha 4 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonnými zásahy žalované spočívajícími ve výzvě k provedení a v následném provedení identifikačních úkonů u žalobce dne 3. 3. 2025 a dále také v uchovávání takto získaných osobních údajů takto: I. Zásah žalované z 3. 3. 2025 spočívající ve výzvě k podrobení se odběru biologického materiálu a následném provedení identifikačního úkonu (bukálního stěru) podle § 65 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (zákon o policii), v řízení vedeném u žalované pod sp. zn. KRPA225353/TČ2024-001273, za účelem zařazení a uchovávání osobních údajů žalobce v databázích Policie České republiky, byl nezákonný. II. Žalované se přikazuje, aby obnovila stav před provedením bukálního stěru a zajistila likvidaci identifikačních údajů žalobce, konkrétně vzorků DNA a profilu DNA získaných v souvislosti s jí provedeným bukálním stěrem dne 3. 3. 2025, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 27 800 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Soud posuzoval otázku, zda se žalovaná (dále též policie) dopustila nezákonného zásahu tím, že žalobce nejprve vyzvala k podrobení se identifikačnímu úkonu spočívajícímu v odběru biologického materiálu z úst (bukální stěr) a následně bukální stěr u něj provedla. Žalobce se domnívá, že tyto úkony podle § 65 odst. 1 písm. a) zákona o policii byly nezákonné. Za nezákonné považuje také uchovávání takto získaných vzorků a osobních údajů (profilu DNA) v databázích Policie ČR. II. Podání stran 2. Žalobce v žalobě uvedl, že se 3. 3. 2025 v 10:05 hod. po předchozí domluvě dostavil se svým právním zástupcem na policejní oddělení v ulici Sokolská 12 k výslechu v trestní věci, v níž policie vedla trestní stíhání proti jeho osobě. Při výslechu využil své právo nevypovídat. Bezprostředně po skončení výslechu, kolem 10:20 hod., policisté vyzvali žalobce k poskytnutí osobních údajů a identifikačních materiálů pro databázi FODAGEN, a to na jiném policejním oddělení na adrese Karlovo náměstí 7 v Praze. Žalobce tam dobrovolně dorazil kolem 10:45 hod. Následně dobrovolně poskytl některé identifikační údaje. 3. Když policie v 11:05 hod. požádala žalobce o odběr DNA výtěrem z úst, žalobce tuto žádost odmítl. Takový postup považoval za nelegální a nelegitimní vzhledem k povaze jeho trestní věci. Policista provádějící sběr dat mu sdělil, že ho k poskytnutí DNA může přimět za pomoci donucovacích prostředků. Následovala vyhrocená komunikace, které se účastnil také právní zástupce žalobce a další čtyři policisté. Pod tímto nátlakem žalobce odevzdal biologický materiál kolem 11:45 hod. 4. Žalobce nepopíral, že policie formálně splnila zákonnou podmínku podle § 65 odst. 1 písm. a) zákona o policii. Ostatně jej obvinila z úmyslného trestného činu. Policie však nesmí provádět identifikační úkony mechanicky. Žalobce zdůraznil, že policie musí vždy posoudit proporcionalitu zásahu do jeho práva na informační sebeurčení a přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, v tomto smyslu poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS). 5. Trestní stíhání proti žalobci vzniklo výlučně v souvislosti se sporem o výživné s matkou nezletilých dětí, jehož základem jsou podle něj neúplná a zavádějící trestní oznámení. Žalobce je dosud bezúhonnou osobou. Před zahájením trestního stíhání plně spolupracoval s policií, dobrovolně se dostavil k podání vysvětlení a předložil rozsáhlé důkazy o tom, že vysoké výživné dlouhodobě platil. Povaha trestného činu zanedbání povinné výživy, který se týká čistě finanční povinnosti a nevykazuje žádné prvky agresivity či zvýšené nebezpečnosti, vylučuje potřebu jakéhokoli razantního postupu policie, natož automatický odběr DNA. 6. Trestní stíhání se týkalo údajného neplacení výživného po dobu jednotek měsíců, což je na samé hraně pro naplnění minimálních znaků skutkové podstaty. Ze spisu plyne, že žalobce výživné řádně hradil i nadále. Uvedl, že policie původně věc odložila jako občanskoprávní spor. Teprve po stížnosti poškozené a zásahu státní zástupkyně policie sdělila žalobci obvinění. Z těchto důvodů žalobce tvrdí, že policie neměla důvod automaticky sbírat jeho identifikační údaje (profil DNA). Její postup považuje za nepřiměřený a neodůvodněný zásah do svého práva na informační sebeurčení. 7. Podáním z 31. 3. 2025 žalobce doplnil důkazní návrh, konkrétně vyrozumění ředitele obvodního ředitelství Policie Praha II o vyřízení jeho stížnosti na postup policie. Poukázal na to, že se mu ředitel omluvil za postup policie z 3. 3. 2025. 8. V podání z 10. 4. 2025 žalobce sdělil, že státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 usnesením z 8. 4. 2025 (usnesení z 8. 4. 2025) zrušila usnesení policie o zahájení trestního stíhaní žalobce. Konstatovala, že věc je třeba odložit. 9. Žalovaná ve vyjádření z 25. 4. 2025 nejdříve rozsáhle citovala z usnesení o odložení věci z 14. 4. 2025. Zmínila také, že toto usnesení vychází i ze skutečností, které neznala ke dni provedení žalobou napadeného úkonu. Dle žalované okolnosti uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání ji opravňovaly k provedení identifikačních úkonů podle § 63 až § 65 zákona o policii. Nelze přihlédnout k tomu, že trestní věc žalobce nakonec byla odložena. 10. Dále žalovaná uvedla, že žalobce zdůraznil, že údajně řádně platil výživné, avšak z jeho výpovědi nevyplývá žádná snaha zajistit si příjem. Z vlastní iniciativy opustil práci, je nezaměstnaný, bez podpory a bez úspor. Policie oprávněně zohlednila nejasný způsob jeho obživy i to, že odmítl odpovědět na otázky o příjmech. Žalovaná odmítla tvrzení o šikaně či zneužití pravomoci a zdůraznila, že postupovala v mezích zákona. Podle ní žalobce bagatelizuje neplacení výživného a jeho námitka o „zvýšené míře razance“ je nedůvodná. Identifikační úkony nepředstavují razantní zásah. V této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu. Jestliže se žalobce dostavil na služebnu za účelem podání vysvětlení, plnil pouze svou zákonnou povinnost. Důkazy předložil žalobce pouze na svou obranu a ve svém vlastním zájmu, což podle žalované nijak neprokazuje snahu uhradit dlužné výživné. Policie tak dostatečně hodnotila osobu žalobce, charakter trestné činnosti a rovněž indicie, které by mohly naznačovat, že by se mohl někdy v budoucnu dopustit podobného či jiného protiprávního jednání s charakterem trestného činu. 11. Žalovaná se domnívá, že není pasivně legitimována v části žaloby, v níž se žalobce po ní domáhá uložení povinnosti odstranit následky jejího zásahu a zlikvidovat identifikační údaje. Těmito údaji nedisponuje. Jejich správcem je Policejní prezidium ČR. Uvedla, že žalobce má nejprve využít postup podle zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů (zákon o zpracování osobních údajů), tedy požádat o výmaz osobních údajů. Z těchto důvodů žalovaná považuje žalobu v části požadující likvidaci údajů za nepřípustnou. 12. Žalovaná na doplnění důkazů reagovala replikou z 22. 5. 2025. V ní uvedla, že usnesení z 8. 4. 2025 bylo součástí spisového materiálu. Pozdější procesní zásahy podle ní nevyvrátily skutková zjištění, která odůvodnila původní podezření. Pouze prokázaly absenci úmyslu žalobce. V době provedení napadeného úkonu podle § 65 zákona o policii disponovala dostatkem informací, aby mohla učinit závěr o tom, že žalobce páchal trestnou činnost úmyslně. Jednala v rámci svých zákonných oprávnění. Zdůraznila, že soud musí podle § 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), hodnotit zákonnost zásahu ke skutkovému a právnímu stavu, který zde byl v době zásahu. Připomněla, že nemá k dispozici údaje, které získala za pomoci identifikačních úkonů, protože ty spravuje Policejní prezidium ČR, tedy odlišný subjekt. Odkázala na postup podle § 29 a násl. zákona o zpracování osobních údajů. 13. V duplice z 26. 1. 2026 žalobce v návaznosti na výzvu soudu dle § 51 s. ř. s. opětovně přiblížil samotný zásah z 3. 3. 2025. Jeho právní zástupce opakovaně upozorňoval policisty na nezákonnost a nepřiměřenost postupu. Policie přesto trvala na odběru DNA. Po jeho nesouhlasu vstoupila do místnosti skupina ozbrojených mužů v civilu, což žalobce vnímal jako zastrašující a nepřiměřené vzhledem k tomu, že věc se týkala úhrady výživného, nadto za situace, v níž úhradu podle svých slov doložil. Žalobce dále tvrdil, že policie provedla odběr bez tlumočníka, ačkoli česky nerozumí. Policie mu bránila v kontaktu s právním zástupcem a následně po právním zástupci požadovala, aby tlum