7 As 5/2008 — Nejvyšší správní soud

19 A 3/2026- 60 - text 18 19 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: X. X., narozený dne X státní příslušnost Běloruská republika zastoupený advokátem Mgr. Markem Kovandou sídlem Malá Štěpánská 3, 120 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 za účasti osob zúčastněných na řízení: X. X., narozený dne X bytem X X. X., narozená dne X bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 12. 2025, č. j. OAMP-16105-16/TP-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 23. 12. 2025, č. j. OAMP-16105-16/TP-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž žalovaný zamítl žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 75 odst. 2 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění do 30. 9. 2025 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu. II. Obsah žaloby 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že v případě žalobce existuje důvodné nebezpečí ohrožení bezpečnosti státu, čímž naplnil podmínky pro zamítnutí žádosti podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Toto tvrzení opírá správní orgán o utajovanou informaci stupně „DŮVĚRNÉ“, z níž má vyplývat, že žalobce dlouhodobě „spolupracuje se svou manželkou“, paní S., která má být napojena na ruské zpravodajské služby. Žalobce však toto paušální tvrzení rezolutně odmítá a poukazuje na to, že žalovaný při hodnocení bezpečnostního rizika zcela pominul faktickou realitu jeho soukromého a rodinného života, stejně jako jeho dlouhodobý a bezproblémový pobyt na území České republiky (dále jen „ČR“). 3. Základní vada napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že žalovaný vychází z informací, které neodpovídají realitě nebo jsou interpretovány zcela tendenčně. Správní orgán operuje s pojmem „dlouhodobá a soustavná spolupráce s manželkou“ žalobce – termínem, který sám o sobě působí v kontextu manželského soužití značně absurdně a nepatřičně – přičemž tuto informaci staví do přítomného času jako aktuální hrozbu. 4. Žalobce však zdůrazňuje, že od počátku roku 2023 se svou manželkou nežije, nevede s ní společnou domácnost a fakticky jejich manželství již neexistuje, přičemž tato již opustila území ČR a od léta tohoto roku (zřejmě 2025 – pozn. soudu) se zde nezdržuje. Je tedy vyloučeno, aby žalobce mohl být v současnosti informován o jejích aktivitách, natož aby s ní jakkoli „spolupracoval“. Pokud bezpečnostní složky tuto zásadní změnu v osobním životě žalobce nezaznamenaly nebo ji v informaci určené pro správní orgán zamlčely, nelze takovou informaci už z tohoto důvodu považovat za věrohodný a přesvědčivý podklad pro rozhodnutí. 5. Při využívání utajovaných informací nelze rezignovat na povinnost posuzovat věrohodnost zdroje a relevanci obsahu ve vztahu k účastníkovi. Samotný fakt, že je někdo manželem osoby označené za bezpečnostní riziko, nemůže automaticky znamenat, že je rizikem i on sám, zejména za situace, kdy manželé žijí již delší dobu odděleně. Žalovaný se v rozhodnutí nevypořádal s otázkou, v čem konkrétně měla spolupráce žalobce spočívat, a jakým způsobem by mohl ohrožovat bezpečnost ČR on sám jako jednotlivec, nikoliv pouze jako rodinný příslušník jiné osoby. 6. Dalším zásadním pochybením je nedostatečné posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Zákon o pobytu cizinců výslovně vyžaduje, aby i v případech zamítnutí žádosti z bezpečnostních důvodů byl zkoumán dopad na rodinu. Žalobce pobývá v ČR legálně již 25 let, a to na základě azylu uděleného za účelem sjednocení rodiny v roce 2000. V ČR má veškeré své sociální vazby, žijí zde jeho děti a celá jeho rodina. Situaci žalobce navíc komplikuje jeho velmi vážný zdravotní stav. V říjnu 2019 prodělal mozkovou mrtvici s následným postižením motoriky a rovnováhy, což dokládá přiložená lékařská zpráva z Neurologické kliniky VFN. Vzhledem k jeho věku 63 let a následkům onemocnění je jeho závislost na zázemí a péči rodiny v ČR naprosto zásadní. Žalobce během celého svého pobytu řádně hradil veškeré odvody a daně, nemá žádné dluhy a nikdy se nedopustil žádné nezákonné činnosti. Nucené vycestování do země původu, kde mu navíc jako azylantovi objektivně hrozí perzekuce, by za těchto okolností představovalo zásah do jeho lidských práv, který je v demokratickém právním státě neakceptovatelný. 7. Žalobce se důrazně ohrazuje proti konstrukci, že by jeho dřívější aktivity měly mít konspirační nebo nepřátelský charakter. Pokud v minulosti „spolupracoval s manželkou“ v rámci podnikání, dělo se tak vždy transparentně a na základě zákonných smluv. Žalovaný v odůvodnění zmiňuje vazby na ruské subjekty, avšak zcela opomíjí společenskou činnost žalobce v ČR. Jako důkaz jeho integrity a veřejně prospěšného působení slouží např. skutečnost, že koncertům dětských sborů, které organizoval, udělil v letech 2017, 2018 a 2019 oficiální záštitu tehdejší prezident republiky. Takové uznání ze strany nejvyššího ústavního činitele je v přímém rozporu s nynějším tvrzením žalovaného, že žalobce představuje hrozbu pro stát. Tyto aktivity byly vedeny snahou o kulturní rozvoj a byly plně v souladu se zájmy ČR. 8. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem má žalobce za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, žalovaný se dostatečně nevypořádal s námitkou faktické rozluky manželů ani s extrémní nepřiměřeností zásahu do práv žalobce s ohledem na jeho zdravotní stav a délku pobytu. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný zdůraznil, že na žalobní námitky může reagovat pouze do určité míry, a to pouze tak, aby nevyzradil obsah výše uvedené utajované informace. Žalovaný ubezpečil, že obsah utajované informace mapuje aktivity žalobce v dlouhém časovém období, byť byly často vykonávány ve spojení s jeho manželkou. Nicméně lze snad říci, že pan žalobce vystupuje jako aktér, nikoliv pouze jako zúčastněná osoba, která by byla řekněme jen „ve vleku“ své manželky. Žalobcovy aktivity jsou dlouhodobé, bezpečnost ČR a jejích obyvatel ohrožující, utajovaná informace obsahuje podrobný popis událostí, obsahuje také četné zdroje, odkud byly tyto informace čerpány. A pokud jde o její závažnost, tu nikterak nesnižuje fakt, že na těchto aktivitách pan žalobce spolupracoval či participoval společně se svou manželkou. Jeho manželka pouze zjevně hrála důležitější roli. Žalovaný nemůže v odůvodnění rozhodnutí uvádět v čem přesně, respektive v jakých konkrétních okolnostech, spatřuje hrozbu bezpečnosti ČR, kterou žalobce představuje, aniž by vyzradil obsah utajované informace. IV. Obsah správního spisu 10. Dne 4. 6. 2025 podal žadatel u Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra žádost o vydání povolení k trvalému pobytu. Správnímu orgánu byla bezpečnostní složkou státu poskytnuta písemná informace vztahující se k osobě žadatele. Informace byla správnímu orgánu poskytnuta v režimu utajení (stupeň „DŮVĚRNÉ“) v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 412/2005 Sb.“). Informaci bylo správním orgánem přiřazeno č. j. D138/2025-OAM. S ohledem na § 169m zákona o pobytu cizinců, podle něhož se písemnosti nebo záznamy, které obsahují utajované informace, v řízeni podle tohoto zákona uchovávají oddělené mimo spis a nestávají se jeho součásti, není tato informace součástí správního spisu. 11. Tato utajovaná informace poskytnutá příslušnou zpravodajskou službou popisuje skutečnosti, na základě kterých nelze než dospět k závěru, že žadatel ohrožuje bezpečnost ČR, respektive existuje důvodné nebezpečí, že by tak mohl učinit. Představuje-li cizinec důvodné a závažné nebezpečí pro bezpečnost státu, je taková skutečnost důvodem pro zamítnutí žádosti cizince o vydání povolení k trvalému pobytu dle § 75 odst. 2 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Uvedená informace je nejzásadnějším podkladem tohoto rozhodnuti. Dle judikatury není správní orgán oprávněn ani tím pádem povinen zkoumat pravdivost utajované informace, ale je povinen se zabývat její věrohodností, přesvědčivostí a relevantností. Jako přiklad lze uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2016, č. j. 4 As 1/2015-40, který se sice týká bezpečnostního řízení, nicméně jeho závěry jsou v tomto ohledu obecně použitelné: „Žalovaný ani správní soudy sdělení zpravodajských služeb nepřezkoumávají v takovém rozsahu a takovým způsobem, který je ve správním soudnictví obvyklý. Judikatura nicméně zdůraznila, že byť jde o podkladové akty, nemohou být zprávy zpravodajských služeb pouze vyjádřením názoru jejich zpracovatele, bez patřičného skutkového podkladu za