19 Az 26/2025 – Městský soud v Praze

19 Az 26/2025- 36 - text 13 19 Az 26/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobkyně: Y. M., narozená dne X státní příslušnost: Republika Kazachstán zastoupená advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2025, č. j. OAM-1155/ZA-ZA11-K01-2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2025, č. j. OAM-1155/ZA-ZA11-K01-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2025, č. j. OAM-1155/ZA-ZA11-K01-2023, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobkyni mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. II. Žalobní body 2. Žalobkyně uvedla, že se obává návratu do vlasti, neboť je homosexuální orientace, a právě z tohoto důvodu má spory se svým otcem, který její orientaci nepřijal a vyhrožuje jí nucenou léčbou v jakémsi sanatoriu či nuceným sňatkem se starším mužem. Žalobkyni se však vztahy s muži příčí. 3. Žalovaný nepostupoval v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), když nedostatečným způsobem zjistil skutkový stav a v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu dostatečně nezohlednil informace svědčící o špatném postavení příslušníků LGBT komunity v Kazachstánu. Žalovaný se této problematice věnuje pouze povrchně. Dle žalobkyně je nutné nejprve objektivně zhodnotit postavení homosexuálů v Kazachstánu, poté zodpovědět otázku, zda je žalobkyně skutečně homosexuální orientace a na závěr posoudit relevantnost jejích obav. Z provedeného dokazování (i z informací OAMP a zprávy MZV USA) plyne, že příslušníci LGBT komunity jsou v Kazachstánu diskriminováni a společnost i stát se k této komunitě staví odmítavě. Ačkoliv není homosexualita jako taková trestná, její projevy jsou postihovány v rámci pojmu propagace homosexuality. Oslavy podobné pražskému Pride jsou striktně zakázány a gay kluby jsou provozovány skrytě. To však žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně nezohlednil. Žalobkyně nemůže svou sexuální orientaci ve vlasti projevovat tak, jako v České republice (dále jen „ČR”). Nelze po ní spravedlivě požadovat, aby se pronásledování vyhýbala skrýváním své sexuální orientace, neboť projevem její svobody je mimo jiné i otevřená realizace orientace. 4. Žalobkyně dále namítala, že hlavním argumentem pro zamítnutí její žádosti je tvrzená účelovost žádosti založená na skutečnosti, že žalobkyně tvrzení týkající se sexuální orientace uplatnila až pod tíhou hrozícího vycestování. Žalobkyně naopak toto pokládá za legitimní, neboť se jedná o citlivé téma. V době legálního pobytu neměla žádný důvod usilovat o mezinárodní ochranu, neměla tedy důvod tyto informace nikomu sdělovat. 5. Žalobkyně nesouhlasila ani se závěry žalovaného, že jí v zemi původu nehrozí žádné nebezpečí. Dle názoru žalobkyně v tomto ohledu žalovaný nezvážil, že je bez prostředků a jediné funkční zázemí má u svých rodičů, přičemž zejména otec její sexuální orientaci nepřijal. Poukazuje na skutečnost, že pojem pronásledování ve smyslu § 2 písm. c) zákona o azylu zahrnuje i jiné formy závažného omezování základních lidských práv a svobod, než je fyzické násilí. Žalobkyni v případě návratu do země původu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Ačkoliv jí toto nebezpečí hrozí ze strany soukromé osoby, nemůže se v důsledku přístupu státu a společnosti ve své zemi původu k sexuální orientaci obrátit na příslušné orgány s žádostí o pomoc. Navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný trval na správnosti napadeného rozhodnutí, neboť zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech a vycházel z podkladů s objektivními informacemi. Ve svém vyjádření se odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že se s otázkou postavení homosexuálně orientovaných osob v zemi původu žalobkyně vypořádal pečlivě, a to na základě výpovědí žalobkyně a na základě informací, které se týkají politické a bezpečností situace a stavu dodržování lidských práv v Kazachstánu. Žalobní námitky ustrnuly u nesouhlasu se závěry správního orgánu a žalobkyně se dále snaží o legalizaci pobytu jinak než prostřednictvím zákona o pobytu cizinců. 7. Co se týče neudělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, žalobkyně neuvedla nic, co by bylo možné podřadit pod vážnou újmu podle předmětného ustanovení. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. IV. Obsah správního spisu 8. Dne 22. 8. 2023 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 25. 8. 2023 poskytla údaje k žádosti, uvedla, že se narodila v Kazachstánu, je X národnosti a kazašské státní příslušnosti. Dohovoří se česky a rusky. Sdělila, že je věřící, ale není členkou žádné církve. Není politicky aktivní, nikdy nebyla členkou žádné politické strany ani skupiny. Je svobodná a bezdětná. Poslední pobyt měla ve městě A. Jedná se o byt jejích rodičů, kde nyní bydlí i její sestra. Od roku X studovala v ČR, Kazachstán navštívila od té doby asi X, naposledy tam odjela v X. Zpět do ČR se vrátila v X. V minulosti disponovala jen českým vízem a v jiných státech o mezinárodní ochranu nikdy nežádala. Žalobkyně uvedla, že její zdravotní stav je dobrý, má jen X. Trestně stíhaná nikdy nebyla. Jako důvod pro podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR uvedla, že zde chce pobývat legálně. Podávala žádost o zaměstnaneckou kartu, pozdě však dodala podklady, a žádost jí tak byla zamítnuta. Do vlasti se vracet nechce, jelikož je lesba a její otec ji chce provdat za staršího muže. Vyhrožuje jí, že pokud s tímto sňatkem nebude souhlasit, pošle ji na kliniku, aby ji tam „vyléčili“. S otcem nemá dlouhodobě dobrý vztah, v minulosti se k ní nechoval dobře, fackoval ji a podobně. Když se dozvěděl, že je lesba, došlo mezi nimi k hádce a žalobkyně s ním od té doby nemluvila. Dále uvedla, že v Kazachstánu měla problémy i kvůli tomu, že nerozumí kazašsky a lidé jí tam říkali, že tam nepatří, ať jde do Ruska. 9. Dne 25. 8. 2023 byl proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V jeho rámci žalobkyně uvedla, že vyrůstala u X, která v roce X zemřela. Od šestnácti let skrývala, že je lesba. Otec na ni kvůli tomu, že neměla žádné kamarády, ale pouze kamarádky, neustále dorážel. Říkal jí, že je divná. Následně ji poslal studovat do zahraničí, aby zvýšila svou „cenu“. Žalobkyně tedy odjela studovat do ČR. Svou sexuální orientaci si uvědomila v šestnácti letech. Svěřila se své nejlepší kamarádce. V Kazachstánu měla vztah s dívkou, ta však odjela studovat do Kanady. Do roku 2011 o její orientaci věděly pouze tyto dvě dívky. V ČR nejprve studovala na jazykové škole a o své orientaci nikomu neřekla. Následně začala studovat a v roce X se začala věnovat modelingu. Jelikož je mezi návrháři mnoho lidí z LGBT komunity a žalobkyně viděla, že vůči nim ostatní nechovají žádné předsudky, i ona začala být ohledně své orientace otevřenější. Studium neukončila, přešla na jiný obor a poté, co v roce X začala pracovat, své vysokoškolské vzdělávání v roce X přerušila. Poté naposledy vycestovala do Kazachstánu. Kvůli tomu, že ukončila své vysokoškolské vzdělávání, se k žalobkyni otec špatně choval. Žalobkyně tedy trávila hodně času s matkou a prozradila jí, že je lesba. Matku toto zjištění šokovalo, ale chápala ji, dala jí peníze, které pro žalobkyni našetřila její babička a řekla jí, ať se vrátí zpět do ČR. O odjezdu žalobkyně věděla jen ona a nejlepší kamarádka žalobkyně, která jí s odjezdem pomáhala. O sexuální orientaci žalobkyně se její otec dozvěděl až v X od X. Otec žalobkyni následně volal a křičel na ni, od té doby s ním žalobkyně nemluvila. Od matky se pak dozvěděla, že jí našel manžela, staršího muže, Kazacha, muslima. Také našel článek o možné „léčbě“, chtěl by tedy žalobkyni poslat na nějakou kliniku. Žalobkyně uvedla, že v případě návratu do Kazachstánu by se musela vrátit k rodičům, neboť nemá kam jinam jít. Dále uvedla, že v Kazachstánu je velmi homofobní společnost a o členech LGBT komunity se mluví jako o nemocných lidech. Žalobkyně také neumí kazašsky, což je dle její vlastní zkušenosti problém při hledání práce. V rusky mluvících oblastech nikoho nemá, navíc jako Ruska ani nevypadá (je X). Navíc nemá žádné vzdělání a mohla by tam leda uklízet. V ČR pracuje v X a současně studuje na X, vede běžný život, ve vztahu se nyní nenachází. V Kazachstánu se žalobkyně necítí bezpe