6 Azs 45/2023 — Nejvyšší správní soud

2 A 41/2024- 94 - text 10 č. j. 2 A 41/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, nar. X bytem X zastoupen Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2024, č. j. MV-112354-4/SO-2024 takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2024, č. j. MV-112354-4/SO-2024, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 342,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. et Mgr. Marka Čechovského, Ph.D. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2024, č. j. MV-112354-4/SO-2024 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 6. 6. 2024, čj. OAM-02858-13/PP-2024 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Tím byla podle § 87e odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87b zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce není rodinným příslušníkem občana Evropské unie. Podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena lhůta 30 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území České republiky. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítal, že správní orgány nesprávně vyložily pojem příbuzný občana Evropské unie podle § 15a odst. 3 písm. a) bodu 1 a 2 zákona o pobytu cizinců, když v rozporu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Nejvyššího správního soudu vyžadovaly prokázání biologického či právního pouta žalobce k paní Mgr. H. S. 3. V důsledku nesprávného výkladu pojmu příbuzný správní orgány v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní rád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nezjistily skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tj. neobjasnily povahu osobních vazeb mezi žalobcem a paní Mgr. S., zejména odmítly provést žalobcem navrhované výslechy. 4. Žalobce dále považoval závěr správních orgánů, že žalobce není rodinným příslušníkem občana Evropské unie podle § 15a zákona o pobytu cizinců ve spojení s čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „pobytová směrnice“), za nesprávný a nedostatečně odůvodněný. 5. Žalobce dále namítal, že žalovaná zatížila správní řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí vadou, pokud jej na žalobcovu žádost v rozporu s § 93 odst. 1 ve spojení s § 64 odst. 2 správního řádu nepřerušila z důvodu paralelně vedeného soudního řízení o společném návrhu žalobce a paní Mgr. S. na osvojení žalobce podle § 848 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). 6. Žalobce závěrem namítal, že správní orgány v nedostatečném rozsahu posoudily proporcionalitu dopadu jejich rozhodnutí do základního práva žalobce a paní Mgr. S., jejího opatrovance a její matky na respektování soukromého a rodinného života chráněného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 7 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. III. Vyjádření žalované k žalobě 7. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobní námitky jsou totožné s námitkami odvolacími, ke kterým se již žalovaná vyjádřila v napadeném rozhodnutí. Žalovaná zopakovala, že na žalobce není možné pohlížet jako na rodinného příslušníka občana Evropské unie, a to z důvodu, že mezi ním a paní Mgr. S. neexistuje jakýkoliv příbuzenský vztah, přičemž alespoň určitý stupeň příbuzenství je vyžadován podle § 15a zákona o pobytu cizinců i podle čl. 3 odst. 2 písm. a) pobytové směrnice. Tento závěr též vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2017, č. j. 4 Azs 230/2016-54. Žalovaná nezpochybňovala faktické vazby mezi žalobcem a paní Mgr. S., na základě kterých však nebylo možno žádosti vyhovět. Ze stejného důvodu považovala za nadbytečné provádění navrhovaných výslechů žalobce a paní Mgr. S. Podle žalované rovněž nebyl důvod přerušit řízení, neboť ani osvojením podle § 848 o. z. nemohlo dojít ke vzniku příbuzenského vztahu. Žalovaná měla za to, že napadené rozhodnutí nijak nepřiměřeně nedopadá do soukromé a rodinné sféry žalobce. Závěrem navrhla zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 8. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 9. Žalobce podal dne 21. 2. 2024 ke správnímu orgánu I. stupně žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87b zákona o pobytu cizinců. Považoval se za faktického příbuzného paní Mgr. H. S., nar. X, státní občanky ČR přihlášené k trvalému pobytu na území ČR, se kterou sdílí domácnost a je na ní závislý co do výživy. Paní Mgr. S. poskytuje žalobci ubytování a hradí taktéž veškeré náklady na zajištění jeho základních životních potřeb. Vytvořily se mezi nimi úzké a stálé osobní vazby. Na podporu svých tvrzení doložil žalobce prohlášení čtrnácti různých osob, státních občanů ČR. Rovněž za účelem prokázání faktických blízkých rodinných vazeb navrhl provedení výslechu sebe a paní Mgr. H. S. Žalobce v rámci správního řízení uvedl, že dne 18. 1. 2024 požádal o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti podle § 49a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, proto není osobou, která by na území ČR pobývala neoprávněně. Žalobce dále uvedl, že zamítnutím jeho žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu by bylo nepřiměřeně zasaženo do jeho práva na respektování soukromého a rodinného života, a do téhož práva paní Mgr. S. 10. Dne 6. 6. 2024 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž žádost žalobce zamítl, neboť není rodinným příslušníkem občana Evropské unie, a stanovil žalobci lhůtu k vycestování z území ČR do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 11. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal odvolání, neboť měl za to, že se správní orgán I. stupně dopustil nesprávného výkladu pojmu „příbuzný“ občana Evropské unie podle § 15a odst. 3 písm. a) bodu 1 a 2 zákona o pobytu cizinců, kdy unijní úprava není totožná s občanskoprávním pojetím pojmu. Dále ve svých odvolacích námitkách správnímu orgánu I. stupně vytýkal, že nezjistil skutkový stav v potřebné míře, neprovedl navrhované výslechy žalobce a paní Mgr. S. Správní orgán I. stupně podle žalobce nesprávně posoudil právní otázku, zda lze žalobce považovat za rodinného příslušníka občana Evropské unie. Žalobce rovněž považoval prvostupňové rozhodnutí za nepřiměřené s ohledem na zásah do soukromého a rodinného života. Žalobce navrhl, aby správní orgán I. stupně v rámci autoremedury prvostupňové rozhodnutí zrušil a žalobcově žádosti vyhověl, případně aby řízení o této žádosti přerušil do doby rozhodnutí soudu o společném návrhu žalobce a paní Mgr. S. na osvojení žalobce. 12. Dne 28. 8. 2024 vydala žalovaná napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobce zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. 13. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí se žalovaná ztotožnila s posouzením správního orgánu I. stupně. Žalovaná konstatovala, že žalobcem nebyl předložen doklad, který by osvědčoval skutečnost, že je žalobce rodinným příslušníkem občana EU. Správní orgán I. stupně podle žalované správně dospěl k závěru, že v případě žalobce nedošlo ve vztahu k paní Mgr. S. ke splnění podmínek žádné z vymezených skutkových podstat podle § 15a odst. 1, podle § 15a odst. 2, ani podle § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Ve vztahu k § 15a odst. 3 žalovaná uvedla, že mezi žalobcem a paní Mgr. S. neexistuje příbuzenský vztah, což aplikaci daného ustanovení vylučuje. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2017, č. j. 4 Azs 230/2016-54, podle nějž pojem „příbuzný“ je nutné vykládat shodně s pojmem „ostatní rodinný příslušník“ podle pobytové směrnice, přičemž je třeba zvážit charakter dotčeného příbuzenského vztahu. Je přitom nutné, aby tato osoba měla s občanem Evropské unie určitý stupeň rodinné vazby, má se jednat o vztah obecně považovaný za příbuzenský, jakkoliv jej nelze zařadit mezi příslušníky tzv. „jádrové“ rodiny. Žalobcem uváděnou judikaturu nepovažovala žalovaná za přiléhavou. Žalovaná dále konstatovala, že i kdyby se žalobce stal osvojencem paní Mgr. S., jedná se o osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého, a proto jím nevznikne mezi žalobcem a paní Mgr. S. vztah, jaký je mezi rodičem a dítětem. Pr