2 Az 29/2025 – Městský soud v Praze

ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2026:2.Az.29.2025.30
Datum: 2026-05-11
Z rozhodnutí: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2025, č. j. OAM-241/ZA-ZA11-P15-2024, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.…
2 Az 29/2025- 30 - text 11 2 Az 29/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost X zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2025, č. j. OAM-241/ZA-ZA11-P15-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2025, č. j. OAM-241/ZA-ZA11-P15-2024, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, JUDr. Matěje Šedivého. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2025, č. j. OAM-241/ZA-ZA11-P15-2024 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“) zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany, neboť jeho žádost byla shledána jako nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce nejprve shrnul důvody, které ho vedly k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Podle žalobce se napadené rozhodnutí nevypořádalo adekvátně s uplatněnou argumentací. V tom žalobce spatřoval nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Namítal, že není rozhodné, jakou protirežimní činnost vykazoval při pobytu ve svém domovském státě a jakým způsobem byl pronásledován, pokud se podstatná část jeho výhrad vůči postupu domovské zemi týkala probíhající invaze na Ukrajinu. Žalobce měl totiž za to, že za své výhrady může být ve vlasti postižen i nepodmíněným trestem odnětí svobody, protože znevažovat pozici armády je tam trestné. Žalobce si pobytem v ČR osvojil její hodnotový systém a obává se postihu ze strany svého státu, neboť ten sleduje chování svých občanů i v zahraničí. Žalobce rovněž obává nasazení do bojů na Ukrajině, kdy by se ocitl v absurdní situaci – buď by musel bojovat za hodnoty, které se mu příčí a se kterými nesouhlasí, a navíc se vystavovat nebezpečí ztráty života či újmy na zdraví, anebo by byl pronásledován za odmítnutí vojenské služby, což lze považovat za uplatnění politického názoru. Pokud ČR označuje postup Ruska jako teroristický a neměla by tedy tento terorismus nepřímo podporovat návratem osob, na které dopadá branná povinnost a následně se tak zapojí do podpory armádní, tedy i teroristické činnosti. Žalobce též podotkl, že svou činnost při uplatňování politických práv prokázal, a to i bez doložení souvisejících listinných materiálů. 3. Žalobce dále namítal nedostatečnost obstaraných podkladů o zemi jeho původu, které se podle něj nijak nevěnují právní úpravě forem postihu protiválečné činnosti či smýšlení v domovském státě žalobce a není tedy jasné, jakým trestům může žalobce za svá minulá i budoucí jednání čelit. K tomu odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 5. 12. 2023, č. j. 19 Az 16/2023-21. 4. Žalobce namítal také nesprávné vypořádání jeho příslušnosti k homosexuální menšině. I z podkladů doložených samotným žalovaným vyplynulo, že příslušníci LGBT komunity ve vlasti žalobce jsou diskriminováni. Homosexualita byla v zemi původu žalobce do roku 1993 trestná, do roku 1999 byla považována za duševní nemoc. Žalobce tato svá tvrzení dokládá též odkazem na blíže nespecifikovanou zprávu Amnesty International, z níž cituje. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce je „praktikujícím homosexuálem“, který má stálého partnera, v ČR přitom svou orientaci neskrývá. Tímto způsobem by se nemohl chovat ve své vlasti, což zajištěné podklady přesvědčivě potvrdily. Žalovaný tak nevyčerpal možnosti dokazování a postupoval v rozporu s § 3 správního řádu, pokud nevyslechl jeho partnera, ačkoliv mu byla jeho identita a kontaktní údaje známy. Ačkoliv není homosexualita v žalobcově zemi původu trestná, její projevy jsou nezákonné a jsou postihovány v rámci pojmu propagace homosexuality. O tom svědčí dále i to, že oslavy podobné pražskému Pride jsou striktně zakázány a gay kluby jsou provozovány skrytě. Podle žalobce je pro řádné posouzení jeho žádosti o azyl nutné nejprve objektivně zhodnotit postavení homosexuálů v jeho vlasti, poté zodpovědět otázku, zdali je žalobce skutečně homosexuální orientace a na závěr posoudit relevantnost jeho obav. Podle žalobce však odůvodnění napadeného rozhodnutí takové přesvědčivé zhodnocení neobsahuje Namítl, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby se pronásledování ve vlasti vyhýbal skrýváním své sexuální orientace, neboť projevem jeho svobody je mimo jiné i otevřená realizace jeho orientace. Dodal, že v případě povinné účasti v armádě by z důvodu své sexuální orientace čelil též značné diskriminaci. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalobce ve svém vyjádření popřel oprávněnost žalobních námitek. Odkázal na obsah správního spisu a na napadené rozhodnutí. Žalovaný stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení a uvedl, že v opakované žádosti uváděl žalobce identické důvody jako ve své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Těmi se již žalovaný dostatečně zabýval v původním řízení a na jejich základě důvod pro udělení mezinárodní ochrany v případě žalobce neshledal. Důvody pro meritorní přezkum opakované žádosti nebyly dány, neboť žalobce neuvedl žádné nové relevantní informace či skutečnosti. Žalovaný s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žalobce a které nemohl uplatnit během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Závěrem žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 6. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 7. První žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR podal žalobce dne 13. 6. 2022. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 8. 2022, č. j. OAM-569/ZA-ZA12-D02-2022, řízení o této žádosti zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu, neboť žádost byla podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona o azylu nepřípustná, protože státem příslušným k jejímu posouzení podle nařízení Dublin III mělo být Španělské království. Krajský soud v Brně toto rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 1. 11. 2022, č. j. 32 Az 30/2022-33. Žalovaný, který byl vázán rozsudkem Krajského soudu v Brně, posoudil opětovně žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Jako důvody žádosti žalobce o mezinárodní ochranu přitom identifikoval (i.) obavu z případných problémů v Rusku kvůli jeho účasti na protestu proti útoku na Ukrajinu konaném dne 24. 2. 2022 v Moskvě na Náměstí Puškina, (ii.) obavu o bezpečí z důvodu jeho sexuální orientace, a (iii.) obavu z mobilizace. Žalovaný následně vydal rozhodnutí ze dne 20. 12. 2023, č. j. OAM-569/ZA-ZA12-ZA04-R2-2022, jímž žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Proti tomuto rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 16. 1. 2024, žalobce již žalobu nepodal. 8. Dne 16. 2. 2024 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Dne 22. 2. 2024 poskytl údaje ke své opakované žádosti a uvedl, že je proti válce a obává se mobilizace. Dále je v Rusku těžké žít jako příslušník LGBT komunity, hrozí stíhání a vězení. Tyto skutečnosti uváděl již ve své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, ale od té doby se objevily nové zákony, o kterých žalobce předtím nevěděl. Pokud jde o mobilizaci, může být od 14. 2. 2023 podle zákona č. 127 povolávací rozkaz doručen i přes státní portál a lze jej považovat za doručený, i když si jej adresát v aplikaci neotevřel. Po pěti dnech bez reakce následuje peněžitý trest nebo trest odnětí svobody na 15 dnů a po dvaceti dnech bez reakce hrozí trest odnětí svobody až na pět let. Pokud jde o LGBT, může podle zákona proti extremismu být člověk stíhán pouze pro příslušnost k této menšině. Postihuje se jakákoliv zmínka o LGBT. Je nesporné, že žalobce žije několik let s partnerem, a hrozí mu peněžitý trest nebo odnětí svobody na 15 dnů. Při opakovaném porušení hrozí až tři roky nucených prací, trestní stíhání, trest odnětí svobody až na 4 roky a konfiskace majetku podle nového zákona. V roce 2023 bylo zveřejněno také na webu ruského ministerstva zdravotnictví, že lékaři, psychiatři a sexuologové mají právo léčit LGBT osoby pomocí terapie šoky. Žalobce dále uvedl, že v Rusku dochází k postihování tzv. „fejků“, tedy projevů o válce, které se vládě nelíbí. Za šíření „fejků“ hrozí trestní stíhání a konfiskace majetku nejen obviněného, ale i jeho příbuzných. Žalobce je proti válce, ale nikde nic nepsal, protože věděl

Citovaná ustanovení

§ 103 (150/2002 Sb.)§ 57 (150/2002 Sb.)§ 60 (150/2002 Sb.)§ 64 (150/2002 Sb.)§ 75 (150/2002 Sb.)§ 76 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 25 (325/1999 Sb.)§ 3 (500/2004 Sb.)§ 149 (99/1963 Sb.)