Z rozhodnutí: 1. Žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 30. 1. 2026, se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2026, č.j. KRPA-18964-10/ČJ-2026-000022-ZZC (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „záko…
20 A 4/2026- 25 - text
8
20 A 4/2026
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. ve věci
žalobce: R. K., nar. X,
státní příslušností X
t.č. v X
proti
žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy,
odbor cizinecké policie,
sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2026, č.j. KRPA-18964-10/ČJ-2026-000022-ZZC,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 30. 1. 2026, se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2026, č.j. KRPA-18964-10/ČJ-2026-000022-ZZC (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění na dobu 90 dnů ode dne omezení osobní svobody.
II. Podstatný obsah žaloby
2. Žalobce v podané žalobě předně namítal, že byl zajištěn i přesto, že účel zajištění v jeho případě není realizovatelný. Uvedl k tomu, že je občanem X, který má v případě návratu oprávněné obavy o své zdraví a život z důvodu probíhající rozsáhlé invaze vojsk X na území X. Ty jsou výrazně zvýšeny informacemi o probíhající mobilizace mužů ve věku 18-60 let v rámci X, kteří jsou po počátečním výcviku posíláni na frontu na východ X a jsou nuceni bojovat. Ačkoli žalobce nesplňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany, má za to, že jeho nucený návrat na X není možný, neboť zde probíhající válečný konflikt zakládá důvody znemožňující vycestování podle § 179 odst. 1 a 2 zákona o pobytu cizinců. Poukázal přitom rovněž na závazné stanovisko Ministerstva vnitra, podle kterého vycestování státních příslušníků X na X není možné.
3. Žalobce měl za to, že žalovaná posoudila jeho situaci účelově, a nesouhlasil s tvrzením žalované o bezproblémové realizaci správního vyhoštění. Poukázal na veřejně dostupné zdroje, ze kterých je patrné, že za první polovinu roku 2025 bylo vyhoštěno na X pouze 8 cizinců a ve všech případech šlo o osoby, kterým byl českými soudy uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a trest vyhoštění. V této souvislosti žalobce rovněž namítal, že ohledně posouzení překážek vycestování nelze vycházet z rozhodnutí o správním vyhoštění, které je vzhledem k dynamice a složitosti situace neaktuální.
4. Dále žalobce namítal, že při podání vysvětlení uvedl, že na území České republiky požádal o azyl. Již z této okolnosti podle něj plyne, že měl obavy z bezpečnosti svého návratu do země původu. Nesouhlasil proto s tvrzením žalované, že neuvedl žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že výkon správního vyhoštění nebude moci být ve stanovené době zajištění realizován.
5. Pokud jde o závazné stanovisko, na které odkázala žalovaná v napadeném rozhodnutí, toto se podle žalobce týká zejména osob, jimž byl uložen trest vyhoštění a nikoli pouze správní vyhoštění. Uzavřel tedy, že jsou v jeho případě naplněny podmínky ust. § 179 zákona o pobytu cizinců s ohledem na to, že jeho návrat do země původu by byl v rozporu s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pročež účel jeho zajištění, tj. realizace správního vyhoštění, nebyl od počátku realizovatelný.
6. Žalobce rovněž žalované vytkl nepřiměřenost zajištění, neboť žalobce pobýval na území České republiky po uplynutí doby k vycestování pouze X dní a neměl ani možnost zařídit si všechny nutné doklady pro vycestování ze země. Není totiž držitelem X cestovního pasu a neměl dostatek času ani prostředků vyřídit si nový. Zejména s ohledem na tuto skutečnost se poté nedostavil pro vydání výjezdního příkazu, když nedisponoval cestovním dokladem, do kterého by výjezdní příkaz mohl být vylepen.
7. Žalobce namítal v obecné rovině též nevyužití možnosti uložení mírnějších opatření, přestože se v jeho případě nabízela.
III. Vyjádření žalované
8. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že v napadeném rozhodnutí jasně a konkrétně uvedla skutečnosti, které ji vedly k jeho vydání. Žalobci bylo prokázáno, že tento pobýval na území České republiky v rozporu se zákonem, když nerespektoval povinnosti mu uložené vydaným rozhodnutím o správním vyhoštění.
9. Žalovaná poukázala na to, že na základě rozhodnutí o správním vyhoštění měl žalobce povinnost vycestovat do 30 dnů ode dne pravomocného ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany, o kterou si požádal. To neučinil a od X tedy pobýval na území České republiky neoprávněně, když se nedostavil pro vydání výjezdního příkazu.
10. K žalobcem tvrzené nemožnosti realizace správního vyhoštění do země původu žalovaná odkázala na závazné stanovisko Ministerstva vnitra ze dne 21. 5. 2025, ev. č. ZS58610, podle kterého je vycestování žalobce možné, neboť neexistuje překážka znemožňující jeho vyhoštění. Žalobce také podle žalované neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by v případě vyhoštění do země původu mohl být vystaven skutečnému nebezpečí ve smyslu ust. § 179 zákona o pobytu cizinců.
11. Žalovaná dále uvedla, že v napadeném rozhodnutí na str. 5 - 8 podrobně uvedla, proč právě v případě žalobce nepřistoupila k možnosti užití mírnějších opatření. Volba mírnějších opatření je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci správního vyhoštění a že neexistuje důvodná obava, že se případnému výkonu správního vyhoštění nebude vyhýbat. Po zhodnocení dosavadního chování žalobce dospěla žalovaná k závěru, že v jeho případě existuje důvodná obava, že výkon správního vyhoštění bude z jeho strany zmařen, a proto nemohla namísto zajištění žalobce uložit mírnější prostředky ve formě zvláštních opatření.
12. Žalovaná tedy s ohledem na shora uvedené navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.
IV. Obsah správního spisu
13. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovanou ohledně napadeného rozhodnutí vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti.
14. Dne 13. 1. 2026 byl žalobce kontrolován policejní hlídkou, která zjistila, že se ním bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění pod č.j. KRPA-143287/ČJ-2025-000022-VP. Na základě těchto zjištění byl žalobce podle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zajištěn, neboť policejní hlídka dospěla k pochybnostem o oprávněnosti pobytu žalobce na území České republiky.
15. Z rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, ze dne 26. června 2025, č.j. KRPA-143287-19/ČJ-2025-000022-VP, se podává, že žalobci bylo uloženo správní vyhoštění s dobou, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen členské státy Evropské unie a smluvní státy) na dobu dvou let. Tímto rozhodnutím mu byla rovněž stanovena doba k vycestování z území členských států Evropské unie a smluvních států do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
16. Do protokolu o podání vysvětlení žalobce uvedl dne 14. 1. 2026 mimo jiné, že si žádné rozhodnutí o správním vyhoštění nepřevzal, ale ví, že měl odcestovat. Nemá trvalé bydliště, ale žije, kde se dá, a chce tu zůstat. Nechtěl vycestovat, pročež si podal žádost o azyl, ale následně jej zavřeli do věznice. Věděl, že má po propuštění odcestovat ze schengenského prostoru, ale nemá cestovní pas a ani nikam odcestovat nechce. Pas dávno ztratil a nepořídil si nový, protože ho nepotřebuje. Svého neoprávněného pobytu si je vědom, ale nechce vycestovat. V současné době nepracuje. V České republice ani v zemi původu nic nevlastní. Zdravotně se cítí být v pořádku. K možnosti uložení zvláštních opatření za účelem vycestování uvedl, že nemá doručovací adresu, bydlí na ulici, nemá označenou domovní schránku ani zvonek. Má jen minimální hotovost a nemá nikoho, kdo by za něj složil kauci. Nemá pas a nemohl by se chodit nikam hlásit. Žádal v České republice o azyl, ale nedostal ho. Je rozvedený a má dospělého syna, se kterým není v kontaktů. Na území České republiky v minulosti páchal trestnou činnost a dopouštěl se přestupků. Ve vycestování nemá žádnou překážku, ale nemá tam co dělat, a proto nechce do země původu vycestovat. Výslovně uvedl, že mu v zemi původu nic nehrozí a je to pro něj bezpečná země. V České republice nemá žádné kulturní nebo společenské vazby.
17. Ze závazného stanoviska Ministerstva vnitra ze dne 21. 5. 2025, ev. č. ZS58610, k možnosti vycestování cizince se podává, že vycestování žalobce na X je možné (pozn. soudu – označené závazné stanovisko žalovaná k žádosti soudu operativně doplnila z jí vedené elektronické podoby správního spisu po zjištění, že se v předložené kopii správního spisu nenachází).
18. Dne 14. ledna 2026 vydala žalovaná napadené rozhodnutí. Dne 16. ledna 2026 podal žalobce opak
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.