22 A 8/2026 – Městský soud v Praze

22 A 8/2026- 35 - text 11 22 A 8/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Sandnerovou v právní věci žalobce: V. H. V., narozený dne X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Škopkem sídlem Dukelských hrdinů 59/II, 269 01 Rakovník Proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2026, č. j. MV-108913-16/OAM-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podanou dne 16. 3. 2026 se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie (dále též „prvostupňový orgán“), ze dne 12. 6. 2025, č. j.: CPR-4630-24/ČJ-2025-931200-SV, jímž bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodů 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce tří let; dále bylo ve výroku prvoinstančního rozhodnutí konstatováno, že nebyly shledány důvody znemožňující vycestování žalobce, a lhůta k vycestování byla stanovena do 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Obsah žaloby 2. Napadené rozhodnutí je dle žalobce v rozporu s ust. § 3 správního řádu, resp. § 50 odst. 3 správního řádu. Prvostupňový orgán, resp. žalovaný, náležitě nezjistil skutkový stav a dospěl k nesprávným skutkovým závěrům. 3. Po zrušení předchozího rozhodnutí žalovaného ze dne 22.10.2025, č.j. MV-108913-6/OAM-2025 rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22.12.2025, č.j. 21 A 51/2025-29, ministr vnitra (dále jen „ministr“) pro opakované posouzení možných překážek vycestování si obstaral Informaci Ministerstva vnitra Velké Británie, únor 2025 „X: Strach z nelegálních půjčovatelů peněz“ (dále jen „Informace Ministerstva vnitra Velké Británie, únor 2025“ nebo „Informace“), rovněž Informaci OAMP X-Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 23. 05. 2025. 4. Podle žalobce je z Informace zřejmé, že vnitrostátní orgány ve X nejsou schopny účinné ochrany před věřiteli zápůjček, tj. před subjekty bez oprávnění k provozování tohoto podnikání (před lichváři, resp. osobami s vazbami na mafii). Je evidentní, že neodpovídá skutečnosti závěr žalovaného, že občané X mají možnost se domoci ochrany své osoby a svých práv. Proto má žalobce za to, že po něm ani nebylo možné požadovat, aby formálně vyčerpal prostředky vnitrostátní ochrany. 5. Žalobce namítá, že závazné stanovisko ze dne 9. 2. 2026 z Informace Ministerstva vnitra Velké Británie, únor 2025, selektivně užívá pouze skutečnosti, jež mají podpořit závěr, že v současné době neexistují důvody ve smyslu ust. § 179 zákona o pobytu cizinců, které by v případě žalobce znemožňovaly nucené vycestování do země jeho státní příslušnosti. Konkrétně přitom žalobce poukazuje na článek 3.1.5, 3.1.7, 4.1.5 a 8.7 předmětné Informace. 6. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí poukazuje na skutečnost, že z protokolu o výslechu žalobce vyplývá, že žalobce deklaroval, že má ve X zaručeno právo na osobní bezpečnost, právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces i možnost, aby byly jeho záležitosti projednány řádným, nezávislým a nestranným soudem. Dle žalobce se skutečně jedná spíše o deklarace, které ale prvotně byly vysloveny prvostupňovým orgánem, ale nemají oporu v realitě. 7. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření odkázal na správní spis, zejména na vydané rozhodnutí ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, jako správního orgánu, který postupoval plně v souladu se zákonem o pobytu cizinců na území ČR a v souladu s jednotlivými ustanoveními správního řádu. 9. V průběhu správního řízení bylo jednoznačně objasněno, že cizinci bylo nejprve uloženo správní vyhoštění, a to na dobu 3 let za nelegální pobyt na území České republiky, když pobýval na území ČR bez platného cestovního dokladu a platného oprávnění k pobytu od přesně nezjištěné doby (minimálně dle tvrzení žalobce od konce roku 2021) do svého příchodu do Přijímacího střediska cizinců X dne 31. 1. 2025. O správním vyhoštění bylo rozhodnuto v souladu s právní úpravou. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že vycestování cizince do X je možné (viz závazné stanovisko). Nelze je tak bezdůvodně zpochybňovat. Doba platnosti správního vyhoštění byla stanovena s přihlédnutím ke všem okolnostem, po zhodnocení všech důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Obsah správního spisu 10. Dne 31. 1. 2025 se žalobce dostavil k podání žádosti o mezinárodní ochranu. Nepředložil žádný cestovní doklad ani oprávnění k pobytu (úřední záznam ze dne 31. 1. 2025, č. j.: CPR-4630-2/ČJ-2025-931200-SV). 11. Dne 4. 2. 2025 bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění z důvodu absence platného cestovního dokladu a oprávnění k pobytu (oznámení o zahájení správního řízení, č. j.: CPR-4630-9/ČJ-2025-931200-SV). 12. Dne 4. 2. 2025 byl proveden výslech žalobce jako účastníka správního řízení, o němž byl sepsán protokol, č. j.: CPR-4630-13/ČJ-2025-931200-SV. 13. S ohledem na žádost o mezinárodní ochranu bylo řízení přerušeno usnesením ze dne 4. 2. 2025, č. j.: CPR-4630-16/ČJ-2025-931200-SV, po rozhodnutí o mezinárodní ochraně v prvním stupni bylo v řízení pokračováno (vyrozumění o pokračování v řízení ze dne 31. 5. 2025, č. j.: CPR-4630-19/ČJ-2025-931200-SV). 14. Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, dne 31. 5. 2025 pod ev. č. ZS58653 vydalo podle ust. § 120a ve spojení s ust. § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců „Závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince“, podle něhož je vycestování žalobce do země původu možné. 15. Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 12. 6. 2025, č. j.: CPR-4630-24/ČJ-2025-931200-SV, bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodů 3 a 4 zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce tří let; dále bylo ve výroku rozhodnutí konstatováno, že podle ust. § 179 zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující vycestování, které bylo napadeno odvoláním. 16. Ministr vydal dne 17. 9. 2025 pod č. j.: MV-111360-2/OAM-2025 podle ust. § 120a ve spojení s ust. § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců závazné stanovisko, podle něhož se potvrzuje prvostupňové závazné stanovisko Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 31. 5. 2025 (ev. č. ZS58653) a vycestování žalobce do země původu je možné. 17. Dne 22. 10. 2025 bylo vydáno rozhodnutí , č. j.: MV-108913-6/OAM-2025, které bylo následně zdejším soudem zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. 18. Před vydáním napadeného rozhodnutí učinil žalovaný součástí správního spisu „Závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince“ vydané ministrem dne 9. 2. 2026 pod č.j. MV-4363-2/OAM-2026, včetně Informace Ministerstva vnitra Velké Británie, únor 2025 a Informace OAMP X-Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 23. 05. 2025. Soudní přezkum 19. Soud předesílá, že o právě projednávané věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 22. 12. 2025, č. j. 21 A 51/2025-29 tak, že rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2025, č. j.: MV-108913-6/OAM-2025, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 20. V rozsudku ze dne 22. 12. 2025, č. j. 21 A 51/2025-29 dospěl zdejší soud k následujícím závěrům: 21. Lustrací v Cizineckém informačním systému bylo dostatečně prokázáno a podloženo, že žalobce pobýval na území bez platného cestovního dokladu a oprávnění k pobytu. Doba neoprávněného pobytu na území započala v blíže neurčený den na konci roku 2021, kdy žalobce přicestoval do České republiky. Sám žalobce během svého výslechu potvrdil, že skutečně nedisponoval platným cestovním dokladem ani oprávněním k pobytu. Dané skutečnosti byly tedy zjištěny dostatečně a byly splněny zákonné podmínky pro uložení správního vyhoštění dle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodů 3 a 4 zákona o pobytu cizinců. 22. Správní orgány se podrobně zabývaly absencí ekonomických, kulturních a společenských vazeb žalobce k území České republiky, jakož i jeho zdravotním stavem, přičemž nedospěly k závěru, že by tyto okolnosti jakkoli bránily uložit správní vyhoštění. Žalobce v České republice nemá žádné příbuzné a nevlastní tu žádný majetek, naopak v zemi původu žijí jeho příbuzní. Nesdílí společnou domácnost s občanem České republiky ani jiného členského státu Evropské unie, nemá vyživovací povinnost ani se nemusí starat o jinou osobu. Je pochopitelné, že si cizinec během svého pobytu na území vytvoří společenské vazby, ať již jen v rámci své komunity, nicméně