24 A 6/2026 – Městský soud v Praze

24 A 6/2026- 23 - text  10 24 A 6/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Petrou Kamínkovou ve věci žalobkyně: X. Y., narozená N. státní příslušnost K. zastoupená advokátkou Mgr. Evou Holou, Ph.D. sídlem Španělská 770/2, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026, č. j. KRPA-400156-9/ČJ-2026-000022 takto: I. Rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 9. 2. 2026, č. j. KRPA-400156-9/ČJ-2026-000022, se ruší. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Odůvodnění: Vymezení věci 1. V této věci soud posuzuje zákonnost rozhodnutí o zajištění cizince za účelem vycestování podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), tedy z důvodu, že cizinci měla uplynout lhůta k dobrovolnému opuštění území členských států Evropské unie. 2. Žalobkyně je K. občanka. V České republice pobývala od roku 2023 na základě dlouhodobého pobytu za účelem studia. Žalobkyně byla dle výpisu z CIS zaměstnána na fakultě sociálních věd (12. 9. 2024 - 30. 9. 2027) a na filosofické fakultě (12. 9. 2023 - 30. 9. 2027) Univerzity Karlovy. Žalobkyně podala dne 21. 10. 2025 žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu, o níž do dne podání žaloby nebylo rozhodnuto. 3. Žalobkyně se dne 9. 2. 2026 dostavila na pracoviště Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, aby zjistila informace ohledně svého pobytu. 4. Pracovnice Ministerstva zjistila, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 28. 12. 2025, č. j. KRPA-400156-6/ČJ-2025-000022-50, byla žalobkyni podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců uložena povinnost opustit území ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Pracovnici vznikla pochybnost o legálnosti pobytu žalobkyně, neboť měla za to, že lhůta k vycestování žalobkyně skončila o dva dny dříve, tedy 7. 2. 2026. Pracovnice zavolala hlídku cizinecké policie, které žalobkyni předala. 5. Žalobkyně podala k věci vysvětlení podle § 167 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Uvedla, že poslední zkoušku na univerzitě složila dne 6. 2. 2026 a měla za to, že lhůta k vycestování jí končí dne 12. 2. 2026. 6. Žalovaná rozhodnutím ze dne 9. 2. 2026, č. j. KRPA-400156-9/ČJ-2026-000022, žalobkyni zajistila na dobu 30 dnů od okamžiku omezení svobody z důvodu, že žalobkyni uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území členských států Evropské unie. 7. Po vydání napadeného rozhodnutí žalovaná odebrala žalobkyni mobilní telefon, doklady, cennosti a další věci a přikázala umístit žalobkyni do Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, a to v části s mírným režimem. Žaloba 8. Žalobkyně namítá, že správní orgán porušil § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), jelikož v napadeném rozhodnutí nebyl schopen určit, kdy žalobkyni uplynula lhůta k vycestování z České republiky. Nebyla proto splněna první podmínka § 124b zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 9. Žalobkyně je přesvědčena, že nejsou správné závěry žalovaného uvedené v rozhodnutí o povinnosti opustit území ze dne 28. 12. 2025. Proti tomuto rozhodnutí však žalobkyně nebrojila, jelikož měla v plánu vycestovat ve stanovené lhůtě. 10. V napadeném rozhodnutí je uvedeno, že lhůta byla stanovena do 7. 2. 2026. Jak žalovaný k tomuto datu dospěl není zřejmé. Z napadeného rozhodnutí není podle žalobkyně zřejmé, kdy začala běžet lhůta 30 dní k opuštění území, tedy kdy nastala právní moc rozhodnutí ze dne 28. 12. 2025. Žalobkyně měla zájem vycestovat až na konci této lhůty, neboť měla zkouškové období a plnila své studijní povinnosti. Dne 9. 2. 2026 se domnívala, že stanovená lhůta dosud neuplynula. 11. Žalobkyně uvádí, že disponovala povolením k pobytu za účelem studia, které bylo platné do 6. 9. 2025. Dne 21. 10. 2025 požádala o jeho prodloužení. Žalobkyně má za to, že včasnému podání žádosti bránily důvody na její vůli nezávislé, a že byla podle § 47 odst. 3 zákona o pobytu cizinců oprávněna žádost podat do 5 pracovních dnů po zániku těchto důvodů. Má za to, že doložila objektivní důvody opožděného podání žádosti. Řízení o této žádosti probíhá. K tomu žalobkyně doložila informaci o stavu řízení z internetových stránek ipc.gov.cz ze dne 16. 2. 2026, podle níž je řízení ve stavu zpracovává se. 12. Žalovaný si proto měl od Odboru azylové a migrační politiky zjistit stanovisko k tomu, zda žalobkyni svědčí fikce pobytu podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. 13. Podle žalobkyně je její zajištění v rozporu s článkem 15 Návratové směrnice, podle kterého je možné k zajištění přistoupit jen tehdy, pokud nemohou být v konkrétním případě uplatněna jiná dostatečně účinná avšak mírnější donucovací opatření. Podle žalobkyně rozhodnutí o povinnosti opustit území nelze považovat za návratové rozhodnutí podle Návratové směrnice. Za takové je možné považovat až rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 a násl. zákona o pobytu cizinců. 14. Žalobkyně má dále za to, že zajištění je prostředek ultima ratio, který zasahuje do základních lidských práv, jelikož představuje praktické zbavení osobní svobody. Úvahy žalovaného vedoucí k zajištění žalobkyně byly zcela jednostranné a nedostatečné. Žalovaný přistoupil k zajištění pouze na základě tvrzené nelegálnosti pobytu na území České republiky po dobu dvou dnů. Z toho dovodil závěr o celkové nevěrohodnosti žalobkyně a následné nemožnosti použít mírnější opatření podle § 123b a násl. zákona o pobytu cizinců. 15. Zákon umožňuje správnímu orgánu uložit čtyři druhy alternativ k zajištění. Odůvodnění žalovaného k alternativám zajištění je založeno na tvrzeních, která nemají oporu v provedeném dokazování a jsou vnitřně rozporná. Ve vztahu k adrese uvádí, že žalobkyně se doposud neregistrovala ale také, že adresu pobytu může kdykoliv změnit a tedy stát se nekontaktní. Žalobkyně přitom měla během svého povolení k pobytu řádně hlášenou adresu v B., kde sdílí byt se spolubydlící. Tato adresa musí být uvedena i v cizineckém informačním systému. Na této adrese se žalobkyně do doby zajištění i zdržovala. 16. Na faktech se nezakládá ani tvrzení žalovaného ohledně nedostatečných finančních prostředků na složení finanční záruky. Žalovaný k možnosti finanční záruky nepoložil žalobkyni jedinou otázku. Dotazována byla pouze na to, zda u sebe má finanční hotovost, nikoli na možnost složení finanční záruky, ať už sama nebo prostřednictvím svých blízkých. Není zřejmé, z čeho žalovaný dovodil, že toto mírnější opatření nelze realizovat. 17. Žalobkyně konečně namítá, že ze skutečnosti, že na území pobývala neoprávněně, nelze bez dalšího dovozovat její automatickou nedůvěryhodnost a úmysl se vycestování vyhýbat. Vyjádření žalovaného 18. Žalovaný uvádí, že žalobkyně má evidovaný aktivní návratový záznam v Schengenském informačním systému. Žalobkyně měla vycestovat do 7. 2. 2026 avšak neučinila tak. V žalobou napadeném rozhodnutí jsou uvedena všechna podstatná data včetně data právní moci rozhodnutí o vycestování 8. 1. 2026. Informace od Odboru azylové a migrační politiky si žalovaný vyžádal. V těch bylo jednoznačně uvedeno, že fikce pobytu žalobkyni nevznikla, jelikož nebyla splněna podmínka podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. 19. Žalovaný rovněž uvádí, že uložení mírnějších opatření by bylo nedostatečné pro naplnění cíle řízení. Žalobkyně svým jednáním naplnila skutkovou podstatu obsaženou v § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Důvody, proč žalovaný k mírnějším opatřením nepřistoupil, jsou podrobně rozvedeny na stranách 3 až 7 napadeného rozhodnutí. 20. Žalovaný uvedl, že žalobkyně podala dne 10. 2. 2026 žádost o dobrovolný návrat. Na základě této žádosti zajistilo Ředitelství služby cizinecké policie žalobkyně letenku do D. na 19. 2. 2026. Obsah spisového materiálu 21. Z úředního záznamu ze dne 9. 2. 2026 vyplývá, že pracovnice Odboru azylové a migrační politiky přivolala hlídku Policie České republiky na pracoviště tohoto odboru, kde se nacházela žalobkyně. Ta podle pracovnice odboru nedisponovala platným pobytovým oprávněním. Policejní hlídka žalobkyni zajistila podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb. o policii. 22. Z informací k pobytu žalobkyně Odboru azylové a migrační politiky vyplývá, že žalobkyně pobývala na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, které bylo platné do 6. 9. 2025. 23. Dne 21. 10. 2025 žalobkyně požádala o prodloužení doby platnosti povolení k pobytu. 24. Dne 28. 12. 2025 vydalo Krajské ředitelství Policie Hlavního města Prahy rozhodnutí podle § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců o povinnosti opustit