6 Ads 11/2013 — Nejvyšší správní soud

28 Ad 1/2026- 24 - text  pokračování 8 28 Ad 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Hejtmánkem ve věci žalobce: R.K. zastoupen advokátkou Mgr. Terezou Bártovou, LL.M. sídlem Španělská 2, Praha proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. listopadu 2025, č. j. MPSV-2025/237213-913, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 27. listopadu 2025, č. j. MPSV-2025/237213-913, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 270 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce, Mgr. Terezy Bártové, LL.M. Odůvodnění: I. Vymezení věci a žalobní argumentace [1] Žalobci byl dne 27. 11. 2024 Úřadem práce České republiky – Krajská pobočka pro hlavní město Prahu (dále též „prvostupňový orgán“) přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ (výrok č. 1), rozhodnutím s č. j. 2390194/24/AB (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Nárok byl přiznán zpětně ode dne 1. 7. 2024 trvale (výrok č. 2). [2] Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí brojil odvoláním, jelikož měl za to, že jeho postižení nebylo vyhodnoceno v souladu se skutečným zdravotním stavem. K podanému odvolání vydal žalovaný dne 27. 11. 2025 napadené rozhodnutí, kterým žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí potvrdil. Současně změnil prvostupňové rozhodnutí ve výroku č. 2 tak, že se nárok přiznává ode dne 8. 11. 2024 trvale. [3] V podané žalobě se žalobce vymezuje vůči závěru žalovaného, že jeho zdravotní stav odpovídá středně těžkému funkčnímu postižení. Má za to, že se jedná o těžké funkční postižení ve smyslu § 34 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením“). Uvádí, že mu byla diagnostikována XXX. [4] Závěry žalovaného dle žalobce představují jen formální přijetí závěrů Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (dále jen „posudková komise“ nebo „komise“), které uvedla ve svém posudku ze dne 18. 9. 2025. Komise však neposkytla dostatečné odůvodnění ve vztahu k vyhodnocení žalobcova funkčního postižení jako středně těžkého. Žalobce upozorňuje, že sama komise přitom hovořila o existenci spasticity, o výrazných poruchách hybnosti, o možnosti chůze jen s oporou a rovněž o poruchách koordinace. Z toho důvodu shledává nelogickým, že výše uvedené poruchy nevedly posudkovou komisi k závěru o přítomnosti těžkého či dokonce zvlášť těžkého funkčního postižení žalobce. Odkazuje na podrobný popis svých obtíží, který uvedl v rámci podaného odvolání. Uvádí, že „běžné denní situace jako je cesta od parkoviště ke vchodu do budovy jsou pro něj hraniční až nezvládnutelné“. V této souvislosti odkazuje na lékařskou zprávu z neurologie ze dne 20. 6. 2025. [5] Žalobce dále namítá opomenutí významného funkčního omezení v oblasti stabilizace těla, koordinace, jemné i hrubé motoriky a orientace v prostoru ze strany posudkového lékaře, které podle jeho názoru plynou právě z jeho kvadruspasticity. Uvádí, že ze zdravotnické dokumentace vyplývá (a to opakovaně) závěr o závažném narušení jeho rovnováhy a koordinace. V důsledku toho xxx. Zmiňuje také, že v roce 2023 byla závažnost a neměnnost jeho diagnózy potvrzena specializovaným pracovištěm v Izraeli. Ani výše uvedené skutečnosti však žalovaný nereflektoval. Ve vztahu k této námitce dává žalobce k důkazu výše uvedenou lékařskou zprávu z neurologie z 20. 6. 2025 a dále také lékařskou zprávu z rehabilitace ze dne 10. 7. 2025 a lékařskou zprávu z neurologie ze dne 23. 10. 2023. [6] Žalobce namítá rovněž vady samotného posudku, když uvádí, že tento postrádá úplnost a přesvědčivost, a to obzvláště ve vztahu k jeho výslovným námitkám týkajícím se omezení mobility, rizika pádů a neschopnosti pohybu ve venkovním prostoru. Z toho žalobce vyvozuje rozpor s judikaturou Nejvyššího správního soudu, zejména s rozsudky ve věcech sp. zn. 5 Ads 238/2024, 8 Ads 72/2024, 10 Ads 19/2020 či 2 Ads 189/2024. Ve vztahu k tzv. konkrétnímu funkčnímu dopadu postižení odkazuje na rozsudek ve věci sp. zn. 3 Ads 119/2013. Rovněž shledává, že žalovaný svým postupem jednal v rozporu s principem materiální pravdy zakotveným v ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“), když neposkytl v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlení, z čeho pramení jeho závěr o středně těžkém funkčním postižení a žalobcově schopnosti pohybu a orientace. II. Vyjádření žalovaného [7] Ve svém vyjádření žalovaný ve vztahu k žalobcem namítanému splnění podmínek pro funkční postižení vyšší závažnosti uvedl, že dle závěrů posudkové komise nebylo možné zařadit žalobcovo postižení pod odst. 2 písm. n) přílohy č. 4 vyhlášky č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (dále též „vyhláška č. 388/2011“), jelikož „[n]ebylo zjištěno postižení na úrovni mnohočetných hybných komplikací typu rigidity, hypokinézy, tremoru, ataxie, mimovolných pohybů neurodegenerativního onemocnění“. Zároveň bylo vyloučeno také podřazení pod odst. 3 písm. n) přílohy č. 4 téže vyhlášky, z toho důvodu, že se nejednalo o „postižení funkčně srovnatelné s neurodegenerativní[m] postižením a akinézou, mnohočetnými velmi těžkými hybnými komplikacemi a těžkými neuropsychickými projevy“. Žalobcův zdravotní stav totiž nevykazuje výše popsané projevy. [8] Zdravotní dokumentace žalobce nenaznačuje „ani další celkově těžké omezení pohybového aparátu z hlediska funkčního dopadu na pohyblivost“. Dolní končetina nevykazuje ztrátu opěrné funkce, nevyskytují se ani parézy celých končetin. Ve vztahu k horním končetinám je spastické postižení referováno dominantně a výrazně na akrech. Také žalobcova páteř nebyla shledána těžce funkčně postiženou s dalším korelujícím těžkým neurologickým nálezem. Zjištěno nebylo ani revmatologické postižení, které by odpovídalo kritériím těžkého funkčního postižení pohyblivosti. Žalovaný rovněž zdůrazňuje, že při posuzování žalobcovy chůze (co do jejího způsobu a dosahu) zohledňovala posudková komise skutečnost, že žalobce používá k chůzi opěrné pomůcky, jde pomalejším tempem, musí dělat přestávky a jeho dosah je tak omezený. [9] Dále uvádí, že žalobcem odkazované nové lékařské zprávy (lékařská zpráva z rehabilitace ze dne 10. 7. 2025 a lékařská zpráva z neurologie ze dne 20. 6. 2025) byly dodány až v době, když byl posudek vypracován, a to přesto, že komise žalobce výslovně vyzývala k doplnění. I přesto se obsahem těchto zpráv zabýval předseda posudkové komise. Dospěl však k závěru, že „vzhledem k XXX“ tyto nemohou ovlivnit již dříve formulovaný závěr obsažený ve vypracovaném posudku. [10] Žalovaný tak shledal, že žalobcův zdravotní stav byl posouzen úplně, objektivně a přesvědčivě. Byly vzaty v úvahu všechny zjištěné skutkové okolnosti. Posudková komise rovněž přihlédla k dodatečně předloženým lékařským zprávám, ačkoli tyto byly dodány se zpožděním. Dle názoru žalovaného posudková komise poskytla vysvětlení, na základě jakých důvodů dospěla k závěru o nemožnosti podřazení žalobcova postižení pod odst. 2 přílohy č. 4 vyhlášky č. 388/2011. III. Obsah správního spisu [11] Ze správního spisu plyne, že žalobci byl dne 16. 1. 2018 přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením typu „ZTP“ s platností trvale. O změnu nároku žalobce požádal dne 1. 7. 2024. Povinný subjekt rovněž sám zjistil změnu stupně žalobci přiznaného nároku na daný průkaz. Z toho důvodu přistoupil dne 8. 11. 2024 k zahájení řízení o změně nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením, a to z moci úřední. Toto řízení následně spojil s řízením, které inicioval žalobce podanou žádostí. Žalobce nevyužil možnosti vyjádření se k podkladům rozhodnutí vyplývající z § 36 odst. 3 správního řádu. Oznámení o zahájení řízení o změně nároku si převzal dne 8. 11. 2024. S ohledem na žalobcovo nevyjádření se k podkladům prvostupňový orgán považoval důkazní prostředky za úplné, objektivní a přesvědčivé. [12] Z posudku komise ze dne 18. 9. 2025 vyplynulo, že se v žalobcově případě jedná o „zdravotní stav neuvedený v příloze č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., ve znění vyhlášky č. 388/2013 Sb. a vyhlášky č. 57/2020 Sb., ale svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v bodě 1 písm. k) citované přílohy, nejde o zdravotní stav uvedený v bodě 3 nebo 2 citované přílohy, ani o zdravotní stav, který svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v bodě 3 nebo 2 citované přílohy“. Komise vycházela ze zprávy žalobcova praktického lékaře ze dne 2. 10. 2024. Zabývala se rovněž obsahem vyjádření [akutní neurologické] ze dne 30. 6. 2023 a zprávou neurologa ze dne 8. 4. 2024. Na základě těchto podkladů komise shledal