8 Ads 164/2022 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 1/2026- 51 - text 8 3 Ad 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové, soudce Mgr. Daniela Burdy a soudkyně JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce proti žalované Mgr. R. K. zastoupený advokátkou Mgr. Lenkou Petrákovou sídlem Na příkopě 1096/19, 110 00 Praha 1 Odvolací kárná komise České advokátní komory sídlem Národní 16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 9. 2025, č. j. K 72/2024, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 12. 9. 2025, č. j. K 72/2024, se v rozsahu, ve kterém byl žalobce uznán vinným ze spáchání kárného provinění a kterým bylo upuštěno od potrestání (výrok I.) a ve kterém mu byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů kárného řízení, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 404,10 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně Mgr. Lenky Petrákové. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), podanou u Městského soudu v Praze („městský soud“) domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalované, kterým podle § 30 písm. a) vyhlášky č. 244/1996 Sb., advokátní kárný řád, zrušila rozhodnutí kárného senátu ČAK ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. K 72/2024 („prvostupňové rozhodnutí“), a současně rozhodla o kárné žalobě směřující proti žalobci v nynějším řízení tak, že žalobce uznala vinným z kárného provinění, kterého se dopustil tím, že v souvislosti s poskytováním právních služeb klientce, spol. X ve věci sporu z úvěrových smluv se spol. Y (dále jen „protistrana“) zaslal, ačkoliv věděl, že protistrana je zastoupena advokátem JUDr. M. J., Ph.D., ve dnech 5. 7. 2023 a 11. 7. 2023 e-mailové zprávy přímo jednateli protistrany, M. K. Žalovaná v tomto jednání spatřovala porušení § 16 odst. 2 část věty před středníkem zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 etického kodexu a čl. 11 odst. 1 věty druhé etického kodexu. Podle § 32 odst. 5 zákona o advokacii žalovaná upustila od uložení kárného opatření (souhrnně v napadeném rozhodnutí jako výrok I.). Současně žalovaná zprostila žalobce kárné žaloby ve věci údajného porušení § 12 odst. 1 zákona o advokacii (výrok II). Žalovaná dále uložila žalobci nahradit náklady kárného řízení ve výši 10 000 Kč. Žalobce uvedené rozhodnutí napadl právě v rozsahu výroku I. a v rozsahu výroku o povinnosti nahradit náklady kárného řízení. II. Argumentace žalobce, obrana žalované a jednání ve věci 2. Žalobce proti napadenému rozhodnutí namítal zaprvé, že je v něm skutek, za který byl uznán vinným z kárného provinění, vymezen jednáním spočívajícím v odeslání e-mailů protistraně dne 5. 7. 2023 (dále jen „e-mail č. 1“) a dne 11. 7. 2023 (dále jen „e-mail č. 2“), ačkoliv v prvostupňovém rozhodnutí kárný senát spatřoval toto kárné provinění až v odeslání e-mailu advokátu J. dne 14. 7. 2023 (dále jen „e-mail č. 3“). Z odeslání e-mailů č. 1 a 2 ale kárný senát v prvostupňovém rozhodnutí kárnou odpovědnost žalobce přímo nedovozoval. Skutečnost, že tak žalovaná učinila představuje porušení zásady dvojinstančnosti; žalobce přitom nedostal prostor se k dané okolnosti před vydáním napadeného rozhodnutí vyjádřit. 3. Zadruhé žalobce namítal, že jeho jednání spočívající v odeslání e-mailů č. 1 a 2 není kárným proviněním. Žalobce zdůraznil, že na žádost svého klienta pouze odpovídal na zprávy jednatele protistrany, M. K., a to v rámci zavedené e-mailové komunikace; advokát J. byl potom v kopii těchto zpráv. Podle žalobce je skupinová e-mailová konverzace nejbližší rozhovoru všech zainteresovaných; zahrnutí mezi přímé adresáty e-mailu lze připodobnit přímému oslovení v rámci rozhovoru, adresáty „v kopii“ za prosté účastníky diskuze. Všem adresátům je ale doručena totožná zpráva ve stejný okamžik, každý pak má možnost okamžitě reagovat. Podle žalobce je třeba čl. 11 odst. 1 etického kodexu chápat v kontextu technologického vývoje, který nastal po jeho přijetí. Objektem uvedené normy je ochrana subjektu, který je jinak zastoupen advokátem, před tím, aby byl vystaven ze strany jiného advokáta nátlaku bez možnosti konzultace se svým zástupcem, potažmo ochrana advokáta před zásahy do jeho vztahu s klientem. Smyslem ustanovení čl. 11 odst. 1 etického kodexu je tedy zabránit oslovování zastoupené protistrany způsobem, který omezuje schopnost jejího právního zástupce jí poskytovat právní poradenství. Nelze tedy dovodit, že by přímé oslovení protistrany ve skupinové e-mailové konverzaci bylo nedovoleným přímým jednáním s protistranou. Advokát J. byl konečně v případě obou e-mailů jejich adresátem; jeho klient tak nemohl být vystaven žádné nežádoucí situaci. Vedle toho žalobce zpochybnil i to, že by oslovení protistrany e-mailem mohlo být subsumováno pod pojem „přímé jednání“ ve smyslu čl. 11 odst. 1 etického kodexu. Jednalo se pouze o odpovědi na zprávy, které žalobci, resp. jeho klientovi adresoval jednatel protistrany. Žalobce také odmítl, že by protistranu poučoval o povinnosti obracet se přímo na něj. Z e-mailů č. 1 a 2 naopak vyplývá, že pouze protistranu požádal, aby se obracela nikoliv na jeho klienta, ale přímo na něj. 4. Své argumenty žalobce dále zopakoval v replice ze dne 13. 4. 2026. 5. Žalovaná se s žalobou neztotožnila a navrhla její zamítnutí. Konkrétně k první žalobní námitce uvedla, že skutek, v němž shledala kárné provinění žalobce, je totožný se skutkem, tak jak byl popsán v kárné žalobě a rovněž vymezen v prvostupňovém rozhodnutí. Zásada dvojinstančnosti řízení tak porušena nebyla. 6. Ke druhé žalobní námitce žalovaná uvedla, že zohlednila specifika moderní komunikace již tím, že žalobci za kárné provinění neuložila žádnou sankci. Dále zdůraznila, že objektem čl. 11 odst. 1 etického kodexu není jen ochrana subjektu, který je zastoupen advokátem, ale rovněž ochrana vzájemného respektu a kolegiálního chování mezi advokáty; o tom konečně vypovídá i nadpis tohoto článku („Povinnost kolegiální“). Porušením uvedeného pravidla je pak snižována i důstojnost, vážnost a důvěryhodnost advokátního stavu (čl. 4 odst. 1 etického kodexu). Srovnání hromadné e-mailové konverzace s osobním jednáním označila žalovaná za nepřípadné; není jisté, že advokát i jeho klient si zprávu přečtou ve stejnou dobu, hrozí, že klient bude na zprávu reagovat bezprostředně, aniž by měl jeho advokát možnost poskytnout mu právní službu. 7. Žalovaná rovněž vznesla námitku procesního charakteru; soud by podle ní měl jako s žalovanou jednat přímo s Českou advokátní komorou, odkázala v této věci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2025, č. j. 1 As 293/2024-46. S touto námitkou se v replice ztotožnil rovněž žalobce. 8. Při jednání ve věci strany zejména rekapitulovaly svá stanoviska obsažená již ve svých podáních; žalobce dále zdůraznil, že se žalovaná v napadeném rozhodnutí ani nevyjádřila k tomu, jak měl žalobce svým jednáním porušit čl. 4 odst. 1 etického kodexu; tuto námitku přitom již předtím stručně nastínil na str. 9 žaloby. Žalobce ani žalovaná nenavrhli žádné důkazy. III. Posouzení žaloby 9. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel přitom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. 10. Žaloba je důvodná. 11. Městský soud předně k procesní námitce žalované uvádí, že v souladu s § 69 s. ř. s. identifikoval jako žalovanou právě Odvolací kárnou komisi České advokátní komory, neboť ta (resp. její senát) rozhodla ve věci v posledním stupni. Městský soud zde vycházel ze závěrů rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2025, č. j. 8 Ads 164/2022-97, podle něhož, „pokud zákon přímo svěřuje rozhodování konkrétnímu orgánu právnické osoby, pak je za správní orgán třeba považovat samotný tento orgán“ (bod 42 rozsudku). V projednávané věci přitom o odvolání proti rozhodnutí kárného senátu v kárném řízení rozhodoval v souladu s § 35 odst. 2 zákona o advokacii tříčlenný senát ustanovený z členů Odvolací kárné komise, příslušným správním orgánem je proto právě Odvolací kárná komise, tedy zákonem samostatně zřízený orgán ČAK (§ 47a zákona o advokacii). Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu sice posuzoval otázku identifikace správního orgánu ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 69 s. ř. s. na podkladě případu rozhodování podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, konkrétně na případu, kdy je rozhodování dle § 53 odst. 9 uvedeného zákona svěřeno rozhodčímu orgánu zdravotní pojišťovny. Závěry, které přijal, jsou nicméně formulovány obecně a není důvod je neaplikovat i v případě České advokátní komory. K tomu shodně rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 2. 2026, č. j. 14 Ad 8/2024-79 (body 22 až 25). Třetí senát zdejšího soudu se naopak neztotožnil s argumentací téhož s