3 Af 8/2025 – Městský soud v Praze

3 Af 8/2025- 54 - text 20 3 Af 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: GOLDIS Invest s.r. o., IČ 071 18 970 sídlem K lindě 701/5, Satalice, 190 15 Praha 9 zastoupené advokátem JUDr. Janem Braborcem sídlem Huťská 369, 272 01 Kladno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2025, č. j. 8941/25/5300-21442-713474, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: I. Předmět přezkumu 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „žalovaný“ nebo „odvolací orgán“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeny dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty, které vydal dne 25. 4. 2024 Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) a to: - dodatečný platební výměr č. j. 3429368/24/2009-52522-108485, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období listopad 2021 ve výši 128 394 Kč a stanoveno penále ve výši 25 679 Kč, - dodatečný platební výměr č. j. 3429607/24/2009-52522-108485, kterým byla doměřena DPH za zdaňovací období prosinec 2021 ve výši 124 438 Kč a stanoveno penále ve výši 24 888 Kč, - dodatečný platební výměr č. j. 3429666/24/2009-52522-108485 ze dne 25. 4. 2024, kterým byla doměřena DPH za zdaňovací období leden 2022 ve výši 103 982 Kč a stanoveno penále ve výši 20 797 Kč. II. Skutková tvrzení a žalobní body 2. Žalobkyně v podané žalobě předeslala, že předmětem sporu je otázka, zda žalobkyně dostatečným způsobem prokázala přijetí zdanitelného plnění od dodavatele společnosti D39 s.r.o. (dále jen „D39“), které se týká dodání zaměstnanců pro žalobkyni, jenž zajišťovala jako zprostředkovatel těmto zaměstnancům uplatnění u svých zákazníků, tedy zda došlo k prokázání naplnění hmotněprávních podmínek pro uplatnění odpočtu DPH. 3. Napadená rozhodnutí jsou podle žalobkyně nezákonná a stojí na nesprávných právních i skutkových závěrech správce daně a žalovaného. 4. Námitky žalobkyně lze rozdělit do následujících žalobních bodů: 5. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá, že to byl správce daně (potažmo žalovaný), koho na konci dokazování tížilo důkazní břemeno, které nebylo naplněno. Žalovaný nedoložil jedinou pochybnost, která by v souladu s ustanovením § 92 odst. 5 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), prokazatelně vyvracela věrohodnost doložených důkazních prostředků. Byl to tedy žalovaný (potažmo správce daně), kdo nedostál své důkazní povinnosti a nedokázal vyslechnout ani jednoho zaměstnance z předloženého jmenného seznamu. Pokud by tyto výslechy byly provedeny, bylo by zjištěno, že to byla právě společnost D39, která jednotlivé zaměstnance žalobkyni dodala. Dle žalobkyně se jednalo o zásadní výslechy osob, které byly při plnění osobně přítomny. Skutečnost, že mají tyto osoby bydliště na Ukrajině, nemůže být dávána k tíži žalobkyni. Za této skutkové situace se nejedná o problém žalobkyně, ale žalované, která tyto důkazy odmítla provést tak, aby zjistila skutečný stav věci. 6. Žalobkyně nesouhlasí s hodnocením jednotlivých důkazních prostředků a trvá na tom, že doložila důkazní prostředky prokazující naplnění hmotněprávních podmínek pro uplatnění odpočtu. Žalobkyně předložila listinné důkazní prostředky (jmenný seznam zaměstnanců, dohody o přidělení k práci a potvrzení zaměstnavatelů, ke kterým byli tito zaměstnanci přiděleni, plná moc pro pana G., výkazy zaměstnanců) a k fakturách označeným jako „Doprava“ žalobkyně založila i konkrétní rozpis cest včetně ujetých kilometrů a vzniklých nákladů. Nadto faktičnost provedených cest ani žalovaná v napadeném rozhodnutí nesporuje. Jednatel společnosti D39 pan Roman Souček vypověděl, že je pravdou, že v předmětných zdaňovacích obdobích dodával žalobkyni zaměstnance. K jednání za společnost zplnomocnil pana T. S. 7. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že plnou moc pro pana A. G. nemohl pan Roman Souček podepsat dne 29. 9. 2021, neboť se stal jednatelem společnosti D39 až dne 16.11.2021. V době udělení zmocnění byl totiž již pan Souček zvolen valnou hromadou společnosti jako nový jednatel a zápis do obchodního rejstříku, ze kterého v napadeném rozhodnutí čerpá žalovaná, je ryze deklaratorní. Žalobkyně má zato, že došlo ke zhojení jakýchkoli případných vad jednání pana Součka, když se společnost D39 nikdy proti tomu, že by ji pan G. právně nezastupoval, nevymezila. 8. Ohledně zpochybňování podpisů na jednotlivých listinách ze strany pana A. G. žalovaným, připouští žalobkyně, že nemá povědomí o tom, proč se jmenovaný svědek při svém výslechu u správce daně rozhodl nevypovídat pravdu, nic ale nebránilo správci daně provést navrhovaný důkaz ze strany žalobkyně, tj. znalecký posudek z oboru písmoznalectví, který by potvrdil autentičnost veškerých podpisů ze strany pana G. Tím by byla zcela vyvrácena podezření žalované, že nedošlo k reálnému plnění mezi dotčenými subjekty. Je absurdní postoj žalované, že nemusí nechávat zpracovávat znalecký posudek, když autenticitu jednotlivých podpisů může vyhodnotit sama. 9. Protože žalovaný ani správce daně neprovedli označené důkazy, porušili právo žalobkyně nejenom na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), ale i princip úplnosti dokazování dle § 8 odst. 1 daňového řádu. Současně došlo ke zcela jednostrannému hodnocení důkazů, když žalovaná a správce daně jednostranně interpretují výpovědi svědků (Souček, G.) v neprospěch žalobkyně. Nadto bylo žalobkyni odepřeno právo účastnit se výslechů dotčených svědků, neboť jednateli žalobkyně bylo ze strany správce daně opakovaně tvrzeno, že k výslechům pro omluvu svědků v daných termínech nedojde (k výslechům však došlo, a to bez účasti žalobkyně či jejího zástupce). 10. Důkazní požadavky vznesené žalovaným je nutné považovat za zcela nepřiměřené a to s ohledem na charakter podnikatelské činnosti žalobkyně, kterou je zprostředkování agenturních zaměstnanců a jejich dopravy. Je nereálné vyžadovat kompletní zmapování každého pracovního kroku subdodavatele 3 roky zpětně. 11. Závěrem ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak neuvádí, které konkrétní důkazy byly hodnoceny, jak a proč. Z rozhodnutí vůbec nevyplývá, co konkrétně žalovaný považuje za sporné, tj. zda dodavatele, rozsah plnění nebo osobu uzavírající jednotlivé smlouvy či podepisující jednotlivé listiny. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde uvedl svůj právní názor vycházející ze zjištěného skutkového a právního stavu posuzované věci. 13. Žalovaný stručně shrnul procesní vývoj dané věci, když uvedl, že dne 30. 6. 2022 byla u žalobkyně zahájena daňová kontrola na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2021, prosinec 2021 a leden 2022 v rozsahu přijatých zdanitelných plnění od společnosti D39. Dne 21. 7. 2022 vydal správce daně výzvu č. j. 6311526/22/2002-60563-107799 (dále jen „Výzva I.“), aby daňový subjekt doložil a prokázal vybrané skutečnosti nezbytné pro správné stanovení daně v souvislosti s uplatněným nárokem na odpočet z přijatých zdanitelných plnění od jmenované společnosti za kontrolovaná zdaňovací období. Následně správce daně vydal Výzvu k prokázání skutečností ze dne 12. 10. 2023, č. j. 7958947/23/2002-60563-107799 (dále jen „Výzva II.“), v níž vyjádřil své pochybnosti, zda předmětná plnění byla přijata v deklarovaném rozsahu a od deklarovaného dodavatele, žalobkyně však tyto pochybnosti nevyvrátila. Daňová kontrola byla ukončena dne 23. 4. 2024 se závěrem, že žalobkyně neprokázala splnění hmotněprávních podmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH z deklarovaných zdanitelných plnění ve smyslu § 72 a § 73 zákona o dani z přidané hodnoty a to deklarovaný rozsah plnění a osobu deklarovaného dodavatele, příp. jinou osobu v postavení plátce DPH. Závěry shrnul správce daně ve Zprávě o daňové kontrole ze dne 23. 4. 2024, č. j. 3354475/24/2002-60563-107799, na jejímž podkladu byly vydány dodatečné platební výměry. 14. V průběhu odvolacího řízení předložila žalobkyně další důkazní prostředky a učinila několik důkazních návrhů. Po vyhodnocení důkazních prostředků dospěl žalovaný k závěru, že v případě některých plnění (na fakturách označovaných jako „Doprava“) byl prokázán nově i rozsah těchto plnění, avšak nebylo stále prokázáno, že tato plnění poskytla osoba v postavení plátce DPH a v případě plnění na fakturách označených jako „Dodání zaměstnanců do zaměstnání“ nebyl prokázán ani jejich rozsah ani to, že by je dodal deklarovaný dodavatel či jiná osoba v pos