32 A 2/2026 – Městský soud v Praze

32 A 2/2026- 17 - text 5 32 A 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Veselou ve věci žalobce: V. H. C., nar. X, st. příslušnost Vietnam zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno, proti Žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČO 00007064, sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2025, č. j. CPR-40010-2/ČJ-2025-930310-V242 takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí ministerstva ze dne 4. 3. 2025, č. j. MZP/2025/810/284, kterým ministerstvo podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4, zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), uloženo správní vyhoštění. Doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „Evropské unie a smluvních států“), byla stanovena na 3 roky s tím, že počátek uvedené doby byl v souladu s ustanovením § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., stanoven ode dne, kdy cizinec vycestuje z území členských států Evropské unie a smluvních států. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce podal dne 25. 11. 2025 žádost o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání, protože byl dlouhodobě v zahraničí a potřeboval před sepsáním odvolání nahlédnout do spisu. Správní orgán I. stupně ani žalovaný na tuto žádost nikterak nereagovali, a to ani v odůvodnění svých rozhodnutí. Tím došlo k porušení § 4 odst. 1 a 4 správního řádu, neboť žalobci nebylo umožněno účinně uplatnit jeho procesní práva. Nevyřízením žádosti byl zkrácen na právu nahlédnout do spisu a řádně odůvodnit své odvolání. Tato vada mohla mít vliv na správnost a zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Správní řízení je proto zatíženo podstatnou procesní vadou, která vyžaduje zrušení rozhodnutí. 3. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně je nepřezkoumatelné, protože obsahuje rozporné a nelogické úvahy ohledně délky správního vyhoštění. Na straně 4 odůvodňuje délku vyhoštění osobními poměry žalobce, zatímco na straně 6 uvádí jako důvod délku neoprávněného pobytu. Tyto úvahy nejsou nijak provázány a správní orgán nevysvětluje, která z nich byla určující. Rozhodnutí tak není srozumitelné a nelze ověřit, jak správní orgán dospěl ke konkrétní tříleté době zákazu vstupu. Žalovaný tuto vadu nepřezkoumatelnosti nenapravil a pouze uzavřel, že doba tří let odpovídá okolnostem případu. Rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné a nezákonné. 4. Žalovaný uvádí, že žádost žalobce o prodloužení lhůty byla posouzena a že žalobce byl o nevyhovění informován, a proto se k ní v napadeném rozhodnutí nemusel vyjadřovat. Podle jeho názoru měl žalobce i v původní lhůtě možnost zmocnit jinou osobu k nahlédnutí do spisu. Námitku nepřezkoumatelnosti ohledně délky vyhoštění považuje za nedůvodnou, protože podle něj dvě části odůvodnění představují různé, ale vzájemně se doplňující úvahy. Úvahy na straně 4 se mají týkat posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého života, zatímco úvahy na straně 6 hodnotí závažnost porušení a délku neoprávněného pobytu. Žalovaný tvrdí, že stanovená tříletá doba odpovídá všem okolnostem případu a nevymyká se jeho rozhodovací praxi. Uzavírá, že žádné pochybení neshledal a navrhuje zamítnutí žaloby. III. Posouzení žaloby 5. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. 6. Rozhodoval bez nařízení jednání, neboť žalovaná výslovně s takovým postupem souhlasila a žalobce k výzvě a poučení soudu podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. nevyjádřil s takovým projednáním věci nesouhlas. Soud zároveň za této situace a s ohledem na obsah správního spisu nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel zejména z následujících ustanovení právních předpisů. 7. Podle ust. § 119 odst. 1 bod 4, zákona č. 326/1999 Sb., policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 8. Dle ust. § 174a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 9. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce resp. jeho právní zástupce, kterému dal žalobce plnou moc již dne 3. 11. 2025, podal dne 25. 11. 2025, tj. den před uplynutím lhůty k doplnění odvolání, žádost o prodloužení lhůty k doplnění odůvodnění odvolání. Ze správního spisu vyplývá, že o jeho žádosti byl žalobce resp. jeho právní zástupce informován Vyrozuměním ze dne 28. 11. 2025. 10. Soud má předně za to, že žalobce měl dostatečný prostor k doplnění odvolání a byl zastoupen advokátem, který mohl do spisu v průběhu odvolací lhůty nahlédnout a odvolání doplnit. O jeho žádosti o prodloužení lhůty bylo rozhodnuto. Soud má předně zato, že nebylo povinností odvolacího orgánu v odůvodnění svého rozhodnutí explicitně vyjadřovat k procesním žádostem, které již byly v průběhu řízení vyřízeny. 11. Žalobce měl k dispozici lhůtu 15 dnů, v níž mohl dle ust. § 38 odst. 1 správního řádu nahlédnout do spisu osobně či prostřednictvím zmocněnce (§ 33 odst. 2 písm. b) správního řádu) a odvolání doplnit. Nejvyšší správní soud opakovaně uvedl, že možnost zvolit zástupce eliminuje překážky osobní nepřítomnosti účastníka (viz rozsudek NSS ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 – 38). 12. Správní orgány tedy poskytly žalobci procesní prostor dostačující k uplatnění práv, která mu náležela. Ostatně žalobce v žalobě neuvádí, jaké důležité rodinné důvody jej donutily vycestovat. Rovněž tak žalobce v žalobě neuvádí, jaké odvolací námitky by uvedl, byla-li by mu lhůta k doplnění odvolání prodloužena. 13. Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že ze shora uvedeného plyne, že ani nereagování na žádost nemohlo zasáhnout do práva žalobce na obhajobu a takový procesní postup by nepředstavoval vadu řízení, pro kterou by bylo nutné rozhodnutí zrušit. 14. Soud tak uzavírá, že námitka je nedůvodná, neboť nebylo prokázáno, že by žalobce byl na svých procesních právech zkrácen. 15. Žalobce dále namítal, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně obsahuje rozpory v odůvodnění doby vyhoštění, a je proto nepřezkoumatelné. Soud ani s tímto tvrzením nesouhlasí. Z odůvodnění rozhodnutí je patrné, že správní orgán hodnotil dvě různé a zákonem vyžadované oblasti, které se při ukládání správního vyhoštění posuzují souběžně. 16. Na straně 4 se správní orgán zabývá přiměřeností zásahu do soukromého a rodinného života podle § 174a a § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, ve formě vyhoštění na 3 roky (osobní a sociální poměry, integrace, rodinné vazby). 17. Správní orgány vycházely ze zjištění, že žalobce na území nemá rodinu, není integrován do společnosti, je soběstačný, pracovně způsobilý a pobýval neoprávněně. Tyto skutečnosti odpovídají kritériím přiměřenosti uvedeným v § 174a zákona o pobytu cizinců. Podle judikatury NSS je správní vyhoštění na 3 roky v obdobných případech běžné a považuje se za přiměřené, pokud cizinec neprokáže silné vazby či závažné překážky bránící vycestování. Žalobce takové skutečnosti ani netvrdil ani neprokazoval. 18. Soud proto nemá pochybnosti o tom, že správní orgány posoudily přiměřenost samotného vyhoštění řádně a v souladu s právními předpisy. 19. Na straně 6 se pak správní orgán zabýval délkou zákazu pobytu a to vzhledem k délce neoprávněného