34 A 1/2026 – Městský soud v Praze

34 A 1/2026- 34 - text 8 34 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Silvií Svobodovou v právní věci žalobců: a) O. K. b) V. K. oba státní příslušnost Ukrajina zastoupeni advokátkou JUDr. et Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou sídlem U Prašné brány 1079/3, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaného, spočívajícími ve vrácení žádostí žalobců o poskytnutí dočasné ochrany z důvodu nepřijatelnosti žádostí, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni a) vrátil dne 29. 12. 2025 z důvodu nepřijatelnosti její žádost o poskytnutí dočasné ochrany, zaevidovanou pod č. j. OAM-451219/DO-2025, byl nezákonný. II. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci b) vrátil dne 2. 1. 2026 z důvodu nepřijatelnosti jeho žádost o poskytnutí dočasné ochrany, zaevidovanou pod č. j. OAM-0000015/DO-2026, byl nezákonný. III. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a) a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením její žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 29. 12. 2025, zaevidované pod č. j. OAM-451219/DO-2025. IV. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce b) a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 2. 1. 2026, zaevidované pod č. j. OAM-0000015/DO-2026. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 21 214 Kč, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně JUDr. et Mgr. Uljany Bondarevské Kurivčakové, advokátky. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobci jsou občany Ukrajiny. V České republice požádali o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 65/2022 Sb.“). Žádost žalobkyně a) ze dne 29. 12. 2025 žalovaný zaevidoval pod č. j. OAM-451219/DO-2025, žádost žalobce b) ze dne 2. 1. 2026 žalovaný zaevidoval pod č. j. OAM-0000015/DO-2026. 2. Žalobci se žalobou podanou dne 5. 1. 2026 u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhali ochrany před nezákonným zásahem, který spatřovali v tom, že jim žalovaný jejich žádosti o poskytnutí dočasné ochrany č. j. OAM-451219/DO-2025 a č. j. OAM-0000015/DO-2026 vrátil jako nepřijatelné ve smyslu § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., neboť žalobci jsou nebo byli držiteli dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru (v Polsku) a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 zákona č. 65/2022 Sb. (dále jen „zásahy“). Nepřijatelnost žalovaný vyznačil přímo v tiskopisu žádostí. Žalobci se podanou žalobou domáhali vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásahy žalovaného byly nezákonné. Zároveň požadovali, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejich práv a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením jejich žádostí o poskytnutí dočasné ochrany. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobci v podané žalobě krom skutečností již rekapitulovaných shora v bodech 1. a 2. rozsudku namítali nezákonnost postupu žalovaného, který přestože dočasná ochrana udělená jim dříve orgány Polské republiky jim byla na jejich žádost zrušena, posoudil jejich žádosti jako nepřijatelné. Žalobci poté v žalobě obsáhle odkázali na řadu rozsudků správních soudů, včetně rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS. 4. Žalovaný poskytl soudu spisový materiál, který vede pod sp. zn. OAM-451219/DO-2025 a sp. zn. OAM-0000015/DO-2026, a sdělil, že nehodlá využít svého práva se k žalobě v nadepsané věci vyjádřit. Argumentace žalovaného, kterou již mnohokrát přednesl v jiných skutkově obdobných řízeních o žalobách na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu z důvodu nepřijatelnosti, je však zdejšímu soudu z rozhodovací činnosti známa, a proto se s ní stručně vypořádává i v odůvodnění tohoto rozsudku. III. Posouzení věci Městským soudem v Praze 5. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) přezkoumal tvrzené zásahy, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 6. Žaloba je přípustná. Závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, bod [26], a rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 27. 2. 2025, C-753/23, ve věci Krasiliva, k otázce přípustnosti je třeba bez dalšího vztáhnout i na věci týkající se nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb. 7. Žaloba byla podána včas ve smyslu § 84 odst. 1 s. ř. s. 8. O podané žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci s takovým postupem souhlasili (souhlas žalovaného byl v souladu s § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. presumován). Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani za účelem provádění dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu jsou primárně tiskopisy žádostí o dočasnou ochranu, které žalobci u žalovaného podali a které jim žalovaný vrátil. Obsah těchto dokumentů je účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby tak záleží na zodpovězení právní otázky. 9. Po posouzení věci samé soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 10. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). 11. V posuzované věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádostí o dočasnou ochranu žalobcům pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejich práv, a to bez ohledu na to, že jim byla již v minulosti dočasná ochrana udělena v jiném členském státě Evropské unie. Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádosti o dočasnou ochranu vrátil žalobcům jako nepřijatelné. 12. Klíčovou otázkou je, zda žalovaný použil institut nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb. v rozporu s právem EU, či nikoli. Soud připomíná, že dle § 5 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. je žádost o poskytnutí dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3. 13. Jakkoli v nynější věci se soud zabývá nepřijatelností žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., na tento důvod nepřijatelnosti je třeba – i s ohledem na jeho vymezení – nahlížet ve smyslu dosavadní judikatury k důvodům nepřijatelnosti dle písm. c) a d). Ostatně i žalovaný omezuje většinu svých argumentů na to, že z práva EU nelze dovodit právo žadatelů přemístit se do jiného členského státu (sekundární pohyb). 14. Jelikož je zjevné, že si žalovaný dosud neosvojil závěry dosavadní judikatury k nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 65/2022 Sb., soud mu i v kontextu nynějšího případu připomíná již citovaný rozsudek SDEU ve věci Krasiliva, na nějž Nejvyšší správní soud navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 174/2024-42 a č. j. 1 Azs 336/2024-42, a mnoha dalších, v nichž podrobně posoudil (ne)soulad § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. s unijním právem a své závěry strukturovaně a přesvědčivě odůvodnil. I když žalovaný konstantně polemizoval se závěry dubnové judikatury, během několika posledních měsíců nevznesl racionální a závažné konkurující důvody, které by ji vyvrátily (rozsudek Nejvyššího správního