5 Ads 8/2023 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 18/2025- 67 - text  18 4 Ad 18/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: E. A.-M. M., narozená dne X zastoupená zákonnou zástupkyní M. M., nar. X obě bytem X právně zastoupená advokátem JUDr. Ladislavem Kolačkovským sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2025, č. j. MPSV-2025/123570-925, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2025, č. j. MPSV-2025/123570-925, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 269 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2025, č. j. MPSV-2025/123570-925 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k odvolání žalobkyně změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 5. 2023, č. j. 287/2023/AAU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že podle § 7 a v souladu s § 4 odst. 1, § 8, § 9, § 10, § 11 a § 13 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), náleží žalobkyni příspěvek na péči v původní výši 13 900 Kč měsíčně. 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo ve věci opětovného posouzení nároku a výše rozhodnuto poskytovat žalobkyni příspěvek na péči ve výši 6 600 Kč měsíčně od června 2023. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně namítala neúplné, neaktuální a lékařsky neobjektivní posouzení jejího zdravotního stavu, nebyl naplněn zákon o sociálních službách a navazující vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“), vůči jejímu skutečnému zdravotnímu stavu. Na podkladě doložených lékařských nálezů namítla, že posudkový orgán nehodnotil její zdravotní stav komplexně, ale posudek postavil jen na částech odborných nálezů, čímž došlo k pochybení postupu objektivizujícího skutečný zdravotní stav žalobkyně. Výhrady měla žalobkyně i k samotnému posudku, jelikož ho nepovažovala za přezkoumatelný a řádně odůvodněný. Výhrada se týkala zejména výčtu základních životních potřeb, které dle názoru posudkové komise žalobkyně nezvládá. Jakkoli je výčet nezvládaných životních potřeb dle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách rozsáhlý, neodpovídá dle žalobkyně plně objektivní míře její každodenní závislosti na pomoci druhé osoby, žalobkyně nezvládá ani potřebu mobility a péče o zdraví. 4. Uvedla, že se potýká s poruchou autistického spektra (konkrétně atypický autismus), středně těžkou mentální retardací, ADHD a nově také s potvrzeným nálezem strukturální vady páteře spina bifida (S1). Namítla, že má nárok na uznání většího počtu základních životního potřeb, a tím i na přiznání odpovídajícího stupně závislosti na péči. Zdůraznila, že diagnózy spolu vzájemně souvisejí a kumulativně ovlivňují aspekty jejího každodenního fungování. Uvedla, že není schopna samostatně vykonávat běžné denní činnosti, rozpoznat zdravotní stav, dodržet léčebný režim či se bezpečně pohybovat. Rovněž konstatovala, že postižení nelze zjednodušeně posuzovat izolovaně v rámci jedné životní potřeby, ale v jejich propojení, které zásadně ztěžuje nebo zcela znemožňuje zvládání jednotlivých úkonů potřeb běžného života. Dále podotkla, že její diagnózy jsou dlouhodobé, chronické a neléčitelné, není tedy možné očekávat výrazné zlepšení nebo schopnost samostatně zvládat úkony základních životních potřeb bez trvalé asistence, vedení a dohledové pomoci pečující osoby. 5. K neuznané potřebě mobility uvedla, že tuto nezvládá zejména v důsledku špatně vyvinuté senzorické integrace, narušené rovnováhy, vadného stereotypu chůze, snížené trupové stability a neurologického oslabení, jak bylo doloženo odbornými nálezy z ergoterapie, psychiatrie i ortopedie. Vyslovila nesouhlas s posudkovým výrokem, že nutnost dohledu při pohybu (mobilitě) je dána postižením duševních schopností a že se tyto v základní životní potřebě mobilita nehodnotí. S odkazem na § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách namítla, že pokud zdravotní stav má takový funkční dopad, že není schopna samostatného a bezpečného pohybu, musí být tato neschopnost ve smyslu mobility uznána, a nelze ji bagatelizovat tím, že jde o důsledek postižení duševních schopností, aniž by to bylo odůvodněno odkazem na právní předpisy. Takový postup činí celý posudek ze dne 19. 3. 2024 nepřezkoumatelným. Namítala, že je nutné vzít na zřetel širší pojetí, tj. duševní, mentální a smyslové postižení. Dále žalobkyně odkázala na záznam ze sociálního šetření ze dne 29. 2. 2024, zprávy z Fyzio Aktiv ze dne 11. 4. a 13. 6. 2025, a zprávy z psychiatrie INEP ze dne 1. 7. a 3. 7. 2025, z nichž vyplývá, že motorické projevy mají komplexní příčinu – nejsou tedy výlučně psychiatrické, jak tvrdí posudek, ale souvisejí i se smyslovými poruchami a poruchami pohybového řízení. Dle žalobkyně tak bylo doloženo, že není schopna samostatně a bezpečně zvládat mobilitu. Poukázala také na zprávu z kožního oddělení ze dne 30. 5. 2025, z níž vyplývá nutnost fyzioterapie pro změny v oblasti páteře. V neposlední řadě pak poukázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 3. 2025, č. j. 2 Ad 15/2024-48, kterým bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalovaného a dle kterého soud dospěl k závěru, že zdravotní postižení zahrnuje i složky duševní a smyslové, je-li jejich funkční dopad rozhodující. Napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné, když ignoruje komplexní zdravotní stav žalobkyně. 6. K neuznané potřebě péče o zdraví uvedla, že tuto nezvládá vzhledem k nízké úrovni rozumových schopností, nesoběstačnosti, chybějícímu náhledu na zdravotní stav, neschopnosti samostatně medikovat, rozpoznat zdravotní problém nebo si v případě potřeby přivolat pomoc. V této souvislosti odkázala na novou zprávu z Ambulance 24, klinického psychologa ze dne 29. 7. 2025, s tím, že její mentální věk se pohybuje přibližně mezi 4. až 7. rokem života a nezvládá základní sebeobslužné dovednosti. Dle žalobkyně již jen z logiky věci a závažnosti své diagnózy tuto potřebu ani splnit nemůže. Uvedla, že není schopna dodržet žádný léčebný režim bez aktivního zapojení matky, nechápe význam léčby, odmítá léky, matka jí je musí sama podat a kontrolovat jejich aplikaci, žalobkyně nerozpozná, na co se léky užívají, nedokáže si je správně podávat či si vzít správné množství. Uvedla, že veškerá rehabilitační a preventivní péče je rovněž zajišťována výhradně matkou; cvičení není schopna sama vykonávat, nerozumí pokynům, její tělo nespolupracuje, nevnímá prostor, často záměrně padá, aby získala kontakt se svým tělem. Na doporučení odborníků venku chodí bosa a pravidelně navštěvuje ergoterapii – senzorickou integraci a klinickou logopedii. Dále dochází ke smyslovému přetížení, a proto používá odhlučňovací sluchátka a škrabošku na oči. Uvedla, že nerozpozná ani běžné zdravotní situace – horečku, nachlazení, průjem, zácpu, menstruaci. Nedokáže přijmout klidový režim, nepozná bolest břicha a není schopna si sama požádat o pomoc. Dále poukázala na to, že nedávný stomatologický výkon (březen 2025) musel být proveden v celkové narkóze, neboť žalobkyně nezvládne běžné ošetření. Z důvodu citlivosti střev a negativních účinků medikace zvolila matka cestu šetrné alternativní léčby – podávání CBD, homeopatie, veganské stravy, doplnění vitamíny, když CBD přispělo k nejzásadnějšímu posunu: zmírnění četnosti tzv. meltdowns. Zdůraznila, že jí ze strany psychiatra nikdy nebyla nabídnuta další forma pomoci, ale byla preferována medikace jako jediné řešení. Měla zato, že veškeré odborné zprávy, popisy každodenní péče i klinické nálezy jsou v přímém rozporu s tvrzením posudkové komise, že „neprobíhá mimořádná péče“ a ani „lege artis léčba neprobíhá.“ Namítala, že napadené rozhodnutí, které hodnotí potřebu péče o zdraví výhradně prizmatem odmítnutí psychiatrické medikace, je v rozporu se zákonem, vyhláškou i metodikou. I nadále tak dle žalobkyně platí závěr zdejšího soudu vyslovený v předchozím rozsudku, že posudková komise se s výhradami a důkazy nevypořádala. Navrhovala, aby jí životní potřeby mobility a péče o zdraví byly uznány jako nezvládané. 7. Dále žalobkyně napadla novou lhůtu platnosti rozhodnutí o příspěvku na péči, jež byla oproti původní stanovené do 30. 6. 2026 výrazně zkrácena na dobu do 1. 7. 2025. Namítala také systémovou podjatost lékařů Lékařské posudkové služby (LPS). Procesní a materiální vady řízení, resp. lékařských výstupů, se pak podle žalobkyně odrážejí v porušení principu předvídatelnosti rozhodnutí, k čemuž odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), Ústavního soudu a Soudního dvora Ev