10 Azs 234/2023 — Nejvyšší správní soud

41 A 2/2026- 19 - text  7 41 A 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Křížem v právní věci žalobkyně: A. P., narozená X státní příslušnost X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Romanem Sulánským se sídlem Pod tratí 275, Hrádek proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2025, č. j. OAM-43249-42/ZM-2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty podanou dne 15. 6. 2023 s tím, že doba platnosti zaměstnanecké karty se dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) neprodlužuje, neboť žalobkyně byla pravomocně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že v průběhu řízení o žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty (dále též jen „žádost“) obdržel dne 24. 7. 2025 od policie trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 6. 2025, č. j. 33 T 77/2025, kterým byla žalobkyně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se žalobkyně dopustila dne 15. 6. 2025 a byl jí za to uložen peněžitý́ trest ve 40denních sazbách po 625 Kč, tedy v celkové výměře 25 000 Kč a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 15 měsíců. Trestní příkaz nabyl moci a vykonatelnosti dne 12. 7. 2025. Žalovaný následně ověřil, že záznam o tomto odsouzení žalobkyně je v rejstříku trestů stále evidován, tedy odsouzení nebylo zahlazeno. Žalovaný v návaznosti na toto zjištění shledal, že je dán důvod pro neprodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobkyně byla pravomocně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu a toto odsouzení nebylo dosud zahlazeno (k jeho zahlazení může dojít nejdříve na podzim roku 2026. Proto žalovaný ukončil shromažďování podkladů a žalobkyni dne 8. 10. 2025 zaslal výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobkyně se osobně s podklady na pracovišti žalovaného seznámila a požádala o 30denní lhůtu k písemnému vyjádření, které však ani ke dni vyhotovení napadeného rozhodnutí nepředložila. V případě nezahlazeného pravomocného odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu zákon nedává žalovanému prostor pro uplatnění správního uvážení, tedy pro vlastní úvahu o různých aspektech spáchaného trestného činu; žalovaný byl za této situace povinen žádost žalobkyně zamítnout. Třebaže zákon o pobytu cizinců neukládá ani povinnost posuzovat dopad zamítavého rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně, žalovaný se k němu přesto vyjádřil. Konstatoval, že žalobkyně neuvedla v žádosti žádné rodinné příslušníky, je rozvedená, bydlí v pronajaté nemovitosti a pozici vedoucí skladu může vykonávat i v jiné zemi. Žalovaný dále uvedl, že v případě žalobkyně nerezultuje neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty v povinnost vycestovat z území České republiky, neboť občanům Ukrajiny, pokud nesplňují přímo podmínky pro udělení dočasné ochrany podle § 3 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, případně podle v § 51 a § 52 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, jsou udělována dlouhodobá víza za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Vzhledem k výše zmíněným okolnostem soukromého a rodinného života žalobkyně a též s přihlédnutím k aktuální situaci v zemi jejího původu nepovažuje žalovaný napadené rozhodnuté za nepřiměřené. 3. V žalobě žalobkyně předně namítla, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, a že skutkový stav, který byl jeho základem, je v rozporu se spisy a vyžaduje doplnění. Nezákonnost napadeného rozhodnutí je následkem porušení zákonných ustanovení o řízení před správním orgánem. Žalobkyně uvedla, že lituje svého ojedinělého selhání, jež mělo za následek vydání trestního příkazu. Označila za nesporné, že po dobu 4 let žila na území České republiky řádným životem. Poukázala na to, že žádost podala více než 2 roky před spácháním trestného činu, a žalovanému tedy trvalo „neuvěřitelné dva roky“ rozhodnout ve „po skutkové a právní stránce primitivní“ věci, přičemž „po zjištění negativních dopadů na postavení žalobce byl žalovaný́ schopen v rámci několika málo měsíců vydat napadané rozhodnutí“. Podle žalobkyně šlo o cílenou liknavost s cílem zvýšení možnost výskytu negativního chování žalobkyně pro nadměrný psychický tlak. V případě vydání rozhodnutí ve standardním termínu by žalobkyně nebyla jakkoliv penalizována a její jednání by nemělo jakékoliv následky v právní rovině. Žalobkyně má za to, že žalovaný svým postupem porušil články 1, 3, 24 a 38 Listiny základních práv a svobod, protože ji od počátku řízení diskriminoval z důvodu jejího původu, pro který došlo „k nepřiměřeným průtahům, a to z cílem „nalezení“ důvodu pro neudělení prodloužení, kdy tedy žalobce byl tímto vystaven zprostředkovanému tlaku na svoji osobu, jež vedla k požadovanému selhání a kdy tedy tímto mu byla způsobena újma, neboť se pokusil uplatňovat svá základní práva a svobody.“ Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady řízení. 4. Ve vyjádření k žalobě žalovaný zopakoval, že v posuzované věci byl naplněn důvod pro zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. K naplnění tohoto důvodu dojde už jen pravomocným odsouzením za spáchání úmyslného trestného činu. Ještě nedošlo (a ani nemohlo dojít) k zahlazení odsouzení žalobkyně a důvod pro zamítnutí její žádosti stále trvá. Pouze vedlo-li by neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu k porušení závazků, které České republice vyplývají z mezinárodního práva, nemusel či spíše nemohl by žalovaný žádost žalobkyně zamítnout. Žalovaný bral v dané věci v úvahu závazek státu zdržet se zásahu do rodinného a soukromého života jednotlivce dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, sama žalobkyně ovšem neuváděla žádný dopad do rodinného života. Povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné pro posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života byla přitom zcela na straně žalobkyně; z důvodu nedostatku jejího tvrzení se žalovaný neměl k čemu vyjadřovat. Nicméně i tak se žalovaný k možnému zásahu do soukromého a rodinného života v napadeném rozhodnutí vyjádřil a krátce se zabýval i možností získat na území ČR dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu, díky kterému by žalobkyně nebyla nucena odcestovat na Ukrajinu, kde probíhá ozbrojený konflikt, případně možností žádat o mezinárodní ochranu. Žalovaný se důrazně ohradil proti dle jeho slov absurdnímu nařčení z diskriminace a „cíleného prodlužování“ řízení. Pokud by byla žádost podána kompletní, bylo by jí vyhověno obratem. Žalovaný́ však žalobkyni opakovaně vyzýval k odstranění vad žádosti a žalobkyně v podstatě na každou výzvu reagovala žádostí o prodloužení lhůty k doložení náležitostí. V dubnu a červnu 2025 žalobkyně dokládala aktuální náležitosti žádosti a v červenci 2025 byl žalovaný́ informován o jejím odsouzení. Poté mu nezbylo než žádost zamítnout. 5. Žalovaný shrnul, že žádost zamítl ze zákonného důvodu, napadené rozhodnutí řádně odůvodnil, dostatečně posoudil i dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně dle jemu dostupných informací, a znovu připomněl, že žalobkyni nehrozí vyhoštění z území České republiky. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. 6. Soud při rozhodování o žalobě vycházel zejména z této právní úpravy: 7. Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců ministerstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, nesplňuje-li cizinec podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. a), b) a c), § 42g odst. 3 větě první nebo v § 42g odst. 4 anebo je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e), a dále, jestliže Úřad práce České republiky - krajská pobočka nebo pobočka pro hlavní město Prahu vydal závazné stanovisko, že další zaměstnávání cizince nelze vzhledem k situaci na trhu práce povolit. Ustanovení § 42g odst. 3 věta druhá a § 46 odst. 6 písm. d), e) a f) se použije obdobně. Jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti o prodloužení