48 Az 1/2026 – Městský soud v Praze

48 Az 1/2026- 38 - text 16 pokračování 48Az 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Ferfeckým ve věci žalobce: S. K., narozen X státní příslušnost X pobytem X zastoupen advokátem Mgr. Umarem Switatem sídlem Dědinova 2011/19, 148 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2025, č. j. OAM-284/ZA-ZA11-HA10-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce pochází z X. Během pobytu v Evropě měl údajně konvertovat ke křesťanství a na základě toho požádal o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný jeho žádost zamítl pro celkovou nevěrohodnost tvrzené konverze. Žalobce se tak žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí), kterým nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). II. Obsah správního spisu 2. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 11. 3. 2025; údaje k této žádosti poskytl 18. 3. 2025. Uvedl, že je státním příslušníkem X (konkrétně ze svazového státu X) a je křesťanského náboženského přesvědčení (hlásí se k protestanství). V X byl hinduista, až v Evropě se stal křesťanem. O křesťanství se zajímá asi 18 měsíců a stále se ještě učí. K politickému přesvědčení uvedl, že není členem žádné politické strany či skupiny, nikdy nebyl politicky aktivní. Je zdravý, s ničím se neléčí. K rodinnému stavu sdělil, že je ženatý (manželka žije doma v X) a má dvě děti, které žijí v X s matkou. K průběhu cesty z vlasti uvedl, že dne 1. 5. 2023 letěl z X do Kataru, odkud pokračoval do Vídně a následně přijel autobusem do ČR, na jejíž území vstoupil 2. 5. 2023. Dále uvedl, že dne 27. 2. 2025 při vystupování z auta mu z tašky vypadl cestovní doklad a karta povolení k pobytu. Ztrátu dokladů ale ze strachu nikde nehlásil. Následně podal nynější žádost. K předchozím pobytům na území EU uvedl, že asi 14-15 měsíců byl v X, kde pracoval jako číšník (v období od září 2023 do února 2025, měl ho tam odvézt kamarád za prací). Žádné X doklady ale neměl. Nedisponuje ani jinými udělenými vízy nebo povoleními k pobytu v jiných státech. O mezinárodní ochranu v ČR žádá poprvé, v jiných státech o ní nežádal. Nebyl ani nikdy trestně stíhán či odsouzen. K důvodům žádosti uvedl, že tím, že přestoupil ke křesťanství, se jej rodina zřekla. Kdyby se nyní vrátil, měl by kvůli tomu potíže. Vesničané vyhrožovali jeho rodině, a proto se i manželka s dětmi musela přestěhovat ke svým rodičům. 3. Ve spise je dále založen protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany konaném dne 18. 3. 2025. Soud jeho konkrétní obsah rozvádí níže v rámci své argumentace. Na tomto místě jen shrnuje, že ze sdělení žalobce vyplývá zejména to, že důvodem jeho žádosti o mezinárodní ochranu je obava, že jej a jeho rodinu kvůli jeho konverzi ke křesťanství hinduističtí extremističtí spoluobčané zabijí. Ze správního spisu dále vyplývá, že se žalovaný opakovaně snažil pozvat žalobce k doplňujícímu pohovoru, který se nakonec uskutečnil 21. 7. 2025. Obsah protokolu soud rozvede v rámci vlastní argumentace. 4. Za účelem posouzení žádosti si žalovaný opatřil též písemné materiály obsahující informace o zemi původu: Informace Australské vlády – Ministerstvo zahraničních věcí a obchodu (DFAT) – Informační zpráva o zemi X z 29. 9. 2023 (vybrané části přeloženy dne 9. 1. 2025); Informace OAMP –X– Situace křesťanů z 26. 8. 2025; Informace OAMP – X – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv z 1. 9. 2023; Informace OAMP – X – ochrana proti jednání soukromých osob z 24. 7. 2025 a Informace OAMP – X – Socioekonomická situace ve svazových státech X a X z 1. 9. 2025. 5. Dne 25. 9. 2025 se konalo seznámení s podklady rozhodnutí. Z protokolu o jeho průběhu vyplývá, že žalobce se s obsahem shromážděných podkladů seznámit nechtěl a ani se k nim nevyjádřil. Rovněž nechtěl navrhnout doplnění podkladů. Dále uvedl, že k jeho křtu doposud nedošlo, jelikož křesťanství stále studuje a chce získat další informace. Dále uvedl, že se od doplňujícího pohovoru nic nového o křesťanství nedozvěděl. Potvrzení, že je členem církve X, nemá. Uvedl ale, že se zeptá svého učitele, aby mu jej vydali a doloží jej (k tomu mu žalovaný stanovil lhůtu jednoho týdne, žalobce v ní však, a ani později, tento ani jiný podklad nedoložil). 6. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí. V něm vyhodnotil výpověď žalobce o jeho tvrzené konverzi ke křesťanství a z toho plynoucích náboženských problémů jako celkově nevěrohodnou. Podle žalovaného nebyla dostatečně konkrétní – žalobce zejména nevěděl základní fakta o křesťanství (např. neznal Velikonoce, Desatero přikázání), zřejmě není nábožensky aktivní, doposud nebyl pokřtěn a ani přes výzvu nepředložil potvrzení o členství v dané církvi. Žalovaný uzavřel, že žalobce nevynaložil potřebné úsilí k odůvodnění své žádosti, jeho výpověď nebyla souvislá ani hodnověrná. III. Obsah žaloby 7. Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou, v níž se domáhal jeho zrušení. Současně s tím navrhnul, aby soud žalovanému uložil povinnost doplnit řízení a znovu posoudit žádost žalobce zejména ve vztahu k důvodům sur place, rizikům po návratu do X (rodina, komunita, extremistické skupiny) a k možnosti účinné ochrany a vnitřního přesídlení. 8. Žalobce uvedl, že v X byl vychováván v hinduistickém prostředí. Po přicestování do České republiky (ČR) se začal intenzivně zajímat o křesťanství, navštěvoval bohoslužby a účastnil se výuky základů víry, což jsou typické důvody mezinárodní ochrany vznikající na místě (sur place). Návratem do X by mu kvůli jeho konverzi a praktikování křesťanství hrozila vážná újma ze strany rodiny a širší komunity v místě původu, a i ze strany extremistických (hindu-nacionalistických) skupin v podobě výhrůžek zabitím a tlakem na „návrat“ k hinduismu. 9. Konkrétně nejprve namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný totiž ztotožnil závěr o údajné nevěrohodnosti žalobce s úplnou rezignací na věcné posouzení rizika po návratu. Závěr o nevěrohodnosti konverze žalovaný užil jako „zkratku“ k nevyhovění celé žádosti. Nevypořádal se přitom se všemi relevantními okolnostmi a s alternativními scénáři rizika (plynoucími např. jen z podezření z konverze či z kontaktu s církví). Žalovaný rovněž neprovedl přesvědčivou individualizovanou úvahu o tom, jaké konkrétní okolnosti a důkazy považuje za rozhodné a proč (rovněž úvahy o ochraně státem a vnitřním přesídlení jsou kusé až formální). V tomto směru žalovaný v rozporu s § 3 a § 50 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (správní řád), a § 12 a § 14a zákona o azylu nedostatečně zjistil skutkový stav. Pokud měl za to, že v žádosti chyběly konkrétní údaje, měl žalobce vést k jejich doplnění. Tím spíše, že žalobce komunikoval přes tlumočníka, a jeho obavy se týkají citlivých náboženských témat. Žalovaný rovněž neodůvodnil, proč neprovedl žalobcem avizované důkazy (zejména potvrzení o členství v církvi), resp. proč jej nevyzval k jejich doložení. 10. Žalobce dále namítal, že žalovaný posuzoval náboženskou konverzi v rozporu s metodikou, když postavil nevěrohodnost konverze toliko na „znalostních“ otázkách (např. Velikonoc) a na absenci jednoho potvrzení z církve. Rozhodující nejsou encyklopedické znalosti, ale konzistentnost a autenticita prožívání víry, reálné zapojení do náboženského života a jeho projevy. Nezvládnutí jedné otázky (žalobce navíc uvedl, že víru teprve studuje) nemůže postačit k vyvrácení jádra tvrzení. Žalovaný měl namísto toho hodnotit celý soubor indicií (návštěvy bohoslužeb, výuka víry, kontakty s církví, svědecká potvrzení duchovních/členů, fotografie apod.). Rovněž judikatura Nejvyššího správního soudu (NSS) upozorňuje na limity „kvízového“ přístupu ke konverzi a na nutnost individuálního posouzení. Případ žalobce je navíc typickým důvodem mezinárodní ochrany sur place, když klíčové skutečnosti (kontakt s křesťanstvím, náboženský vývoj) nastaly během pobytu v Evropě. Žalovaný i přesto argumentuje účelovostí a opožděností žádosti. Dle NSS však nelze žadateli o mezinárodní ochranu sur place bez dalšího vytýkat, že nežádal ihned po vstupu na území, pokud důvody vznikly až později. 11. Žalovaný rovněž selektivně pracoval se zdroji informací o zemi původu a nevypořádal se s riziky na severu X (včetně X). Argumentoval tím, že X je pluralitní země a křesťané tvoří významnou menšinu, nereagoval však dostatečně na regionální rozdíly a specifická rizika pro konvertity z hinduismu. V severní X je pro ně zvýšené riziko společenského nátlaku a násilí. Navíc některé státy (včetně X) přijaly přísnou anti-konverzní legislativu, která může být zneužívána k šik