9 Ads 12/2023 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 1/2024- 68 - text 27 5 Ad 1/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: proti žalované: Mgr. H. Š. bytem X státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věci sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2023, č. j. MPSV-2023/187549-332/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla její odvolání a potvrdila rozhodnutí vedoucí služebního úřadu České správy sociálního zabezpečení (dále též „vedoucí služebního úřadu ČSSZ“) ze dne 17. 7. 2023, č. j. 4800/00021218/23 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž podle § 149 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě ve znění rozhodném (dále též „zákon o státní službě“) ve spojení s § 6 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 36/2019 Sb., o podrobnostech služebního hodnocení státních zaměstnanců a vazbě osobního příplatku státního zaměstnance na výsledek služebního hodnocení (dále též „nařízení vlády č. 36/2019 Sb.“), bylo s účinností od 1. 8. 2023 rozhodnuto o osobním příplatku žalobkyně ve výši 4 000 Kč měsíčně (výrok I.); současně byla žalobkyně zařazena do 12. platové třídy, 12. platového stupně a byl jí určen měsíční plat v celkové výši 44 740 Kč (výrok II.). 2. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí předně zrekapitulovala průběh služebního řízení. Upozornila, že ve věci již byl žalobkyni v pořadí prvním rozhodnutím vedoucí služebního úřadu ČSSZ ze dne 18. 8. 2022, č. j. 4800/00027494/22, s účinností ode dne 1. 9. 2022, snížen osobní příplatek z částky 7 500 Kč na částku 5 200 Kč měsíčně. K odvolání žalobkyně však žalovaná rozhodnutím ze dne 6. 12. 2022, č. j. MPSV-2022/179545-332/1, rozhodnutí vedoucí služebního úřadu ČSSZ ze dne 18. 2. 2022 pro nezákonnost zrušila a věc vrátila k novému rozhodnutí. Žalovaná totiž shledala podkladové služební hodnocení žalobkyně ze dne 2. 5. 2022, č. j. 4800/00024424/22, (dále též „služební hodnocení ze dne 2. 5. 2022“) vyhotovené za období od 1. 1. 2021 do 29. 4. 2022, nezákonným, pro jeho vnitřní nekonzistenci mezi slovním a bodovým hodnocením. 3. Proto bylo dne 13. 4. 2023 vydáno nové služební hodnocení žalobkyně, č. j. 4800/00007939/23, za období od 1. 1. 2021 do 5. 4. 2023 (dále též „služební hodnocení“ či „služební hodnocení ze dne 13. 4. 2023“). V závěru služebního hodnocení bylo konstatováno, že žalobkyně dosahovala ve službě dostačujících výsledků s bodovou klasifikací 1 nebo 2 body u jednotlivých kritérií, tudíž hodnotitelka doporučila snížit žalobkyni osobní příplatek ze stávající výše 7 500 Kč na částku 4 000 Kč. Proti tomuto služebnímu hodnocení podala žalobkyně námitky dle § 156a zákona o státní službě, které byly vedoucí služebního úřadu ČSSZ zamítnuty jako nedůvodné, a to Vyrozuměním o vyřízení námitek ke služebnímu hodnocení ze dne 31. 5. 2023, č. j. 10000/5148803/23/05/ALD (dále též „Vyrozumění o vyřízení námitek ze dne 31. 5. 2023“). 4. Na základě (nového) služebního hodnocení ze dne 13. 4. 2023 pak byla vydána shora v odstavci 1 rozsudku specifikovaná rozhodnutí, jež jsou předmětem soudního přezkumu v nyní posuzované věci. II. Obsah žaloby, vyjádření žalované, replika žalobkyně 5. Žalobkyně v žalobě namítala nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jelikož podkladové služební hodnocení bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Byla přesvědčena, že služební hodnocení mělo být vypracováno v souladu se základními zásadami správního řízení stanovenými v § 2 až § 8 správního řádu, s nařízením vlády č. 36/2019 včetně přílohy č. 1, a dále se služebním předpisem náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 1/2019 ze dne 28. 2. 2019 (dále též „služební předpis NMV č. 1/2019“). Žalované vytkla, že se v napadeném rozhodnutí nevypořádala s její argumentací uplatněnou v odvolání, ani s přiloženými důkazy, že nevyhodnotila odvolací důvody v souladu se základními zásadami správního řízení, nezabývala se ani podkladovým služebním hodnocením, včetně jeho „obligátních“ i formálních náležitostí. Žalobkyně rovněž namítala překvapivost žalobou napadeného rozhodnutí, jelikož jak předchozí a pro nezákonnost zrušené služební hodnocení ze dne 2. 5. 2022, tak služební hodnocení ze dne 13. 4. 2023, jsou po obsahové i formulační stránce zcela totožné. Poukázala i na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž žalovaná připustila, že vztahy mezi žalobkyní a jejími představenými jsou narušeny, z čehož žalobkyně dovodila, že pak nelze očekávat vypracování objektivního služebního hodnocení. Vady napadeného rozhodnutí spatřovala i v tom, že jeho obsah je de facto přepisem a citací odůvodnění prvostupňového rozhodnutí; tudíž prvostupňové spolu s druhostupňovým rozhodnutím tvoří nepřezkoumatelný celek. 6. Námitku ohledně nevypořádání se žalované s její v odvolání uplatněnou argumentací, žalobkyně rozvedla v dalších bodech žaloby. Akcentovala, že služební hodnocení bylo vypracováno nikoli s ohledem na její nevyhovující pracovní výsledky, nýbrž bylo trestem za to, že od 16. 12. 2020 učinila podněty k nápravě zjištěné nehospodárnosti na pracovišti, tj. dostala se do pozice tzv. whisteblowera. Popsala, že opakovaně upozorňovala na to, že byla nucena písemně odmítnout nezákonný příkaz Ing. M., ředitelky organizačního útvaru služebního úřadu ČSSZ – pracoviště ČSSZ Ostrava, kterým tato žalobkyni uložila podepsat souhlas s omezením rozsahu jejího pověření k jednání před soudy v insolvenčních řízeních. Odmítnutí příkazu Ing. M. řešila se žalobkyní na jednání dne 16. 12. 2020 tak, že nevyjádří-li žalobkyně ani dodatečně souhlas s příkazem, budou v odvetě zrušena všechna pověření žalobkyně k jednání před soudy. Žalobkyně byla na tomto jednání nucena vysvětlit odmítnutí příkazu Ing. M. a zároveň učinila další oznámení o nezákonném postupu Mgr. J. v insolvenčním řízení sp. zn. KSOS 31 INS 7041/2016, kterým Mgr. J. způsobila náklady ČSSZ ve výši 4 500 Kč i následnou škodu; toto oznámení se však nikterak nadřízenými neřešilo, nebylo ani součástí osobního spisu žalobkyně; naopak za odmítnutí příkazu podepsat souhlas byla postižena žalobkyně tím, že jí byl prostřednictvím negativního služebního hodnocení snížen osobní příplatek. 7. Žalobkyně dále namítala, že výše popsané skutečnosti, včetně opakovaných projevů nenávisti Ing. M., Mgr. J. a Ing. B. vůči ní; nastaveného diskriminačního systému práce ode dne 1. 3. 2021; opakovaných výhrůžek zrušením jejího pověření k jednání před soudy v insolvenčních řízeních a následné zrušení těchto pověření bez řádného důvodu; povinnost odevzdat spisy; zakazování výkonu služby podle rozhodnutí o zařazení na služební místo; podávání lživých informací o postupech žalobkyně; vyhrožování jí porušením služebních povinností i ve věcech banálních, označila za skutečné důvody, jež vedly k vypracování negativního služebního hodnocení ze dne 13. 4. 2023. Uvedla, že dne 25. 8. 2021 jí byla udělena výtka nadřízené, a to pouze dopisem a nikoliv rozhodnutím, žalobkyně tak nemohla uplatnit řádné opravné prostředky a opět ani tato výtka nebyla součástí jejího osobního spisu. Upozornila na to, že po dobu, kdy pobývala na dovolené, došlo ke ztrátě spisů z její kanceláře, což bylo uvedeno ve služebním hodnocení k její tíži, přestože o ztrátě nebyl sepsán řádný protokol, a navíc byly spisy postupně dohledány. Žalobkyně k této argumentaci na jiném místě žaloby upozornila, že k jejímu služebnímu místu: „metodik vymáhání pohledávek“ se váže charakteristika s vymezením nejčastějších činností, přesto ode dne 1. 3. 2021 v rozporu s touto charakteristikou jí nebyly přidělovány služební úkoly dle jejího služebního zařazení. Navíc je třeba dle žalobkyně přihlédnout i k tomu, že v předcházejícím období, tj. do 31. 12. 2020, byla hodnocena pravidelným služebním hodnocením s velmi dobrými výsledky. 8. V žalobě žalobkyně uplatnila konkrétní námitky k podkladovému služebnímu hodnocení ze dne 13. 4. 2023. Rozpor služebního hodnocení s § 155 odst. 7 služebního zákona a se služebním předpisem NMV č. 1/2019 spatřovala již v jeho záhlaví, kde bylo uvedeno, že bylo provedeno za dosud nehodnocené období od 1. 1. 2021 do 5. 4. 2023, ačkoliv větší část tohoto období již byla hodnocena, a to právě služebním hodnocením ze dne 2. 5. 2022, tj. za období od 1. 1. 2021 do 29. 4. 2022. Měla za to, že přestože služební hodnocení ze dne 2. 5. 2022 bylo zrušeno, stalo se tak s účinky až ode dne 2. 5. 2022; tím, dle žalobkyně, nemohlo dojít ke zrušení již ve služebním hodnocení ze dne 2. 5. 2022 vypracovaného hodnocení za období od 1. 1. 2021 do 29. 4. 2022 a k jeho novému (pře)hodnocení. Navíc byla přesvědčena, že pro zhodnocení období od 2. 5. 2022 do 5. 4. 2023 ve služebním hodnocení ze