6 As 136/2014 — Nejvyšší správní soud

6 A 140/2025- 32 - text pokračování 13 6 A 140/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a Mgr. Hany Janotové ve věci žalobce: F. M., XXX zastoupený advokátem Mgr. Petrem Machem sídlem Slezská 3, Praha 2 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. září 2025, č. j. MHMP 968349/2025, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 30. září 2025, č. j. MHMP 968349/2025, , se ruší, a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 13 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku, do rukou Mgr. Petra Macha, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce dne 6. 8. 2025 podal k Úřadu městské části Praha 16 (dále též „povinný subjekt“) žádost o poskytnutí úředního záznamu o přestupku a fotografií obsažených ve spisu pod sp. zn. P16-142172/2025/DA. Tato žádost byla rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 19. 8. 2025, č. j. P16-153897/2025/OOS, odmítnuta. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil odvoláním, které bylo dne 30. 9. 2025 napadeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto. [2] Žalovaný v napadeném rozhodnutí argumentoval, že v daném případě nelze aplikovat zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále též „informační zákon“), jelikož žalobce má možnost požadované informace zjistit nahlížením do spisu. Sice je mu známa příslušná judikatura správních soudů, dle které má žadatel možnost získat konkrétní dokumenty na základě podání žádosti dle informačního zákona, a to i tehdy, když jsou tyto součástí správního spisu. Jelikož však žalobce žádal o to, aby mu byla poskytnuta podstatná část daného spisu, dospěl žalovaný k výše uvedenému závěru, že odmítnutí žádosti bylo v souladu se zákonem. II. Žalobní argumentace [3] Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Nesouhlasí s hodnocením žalovaného, který uvedl, že vyžádané informace svým rozsahem tvoří „podstatnou část spisu“. Nepřezkoumatelnost tohoto hodnocení vyplývá z toho, že povinný subjekt ani žalovaný nespecifikovali rozsah daného spisu. Není tedy zřejmé, jaký přesný podíl požadované informace představují. [4] K tomuto žalobce připomíná, že dle judikatury existuje možnost poskytnout část spisu právě na základě informačního zákona, a to v případě, kdy jsou splněny následující dvě podmínky. Zaprvé je zapotřebí přesně specifikovat požadovanou informaci. Zadruhé nemůže být poskytnut celý správní spis ani jeho podstatná část. [5] Žalobce rovněž namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Zdůrazňuje, že v rámci podané žádosti přesně vymezil, o jaké dokumenty žádá. Jednalo se o „úřední záznam o přestupku“ a dále o „fotografie“, přičemž obě položky označil příslušnou spisovou značkou. Dodává, že spisová dokumentace obsahuje pouze jednu sadu fotografií. Žalobce rovněž uvedl, že je mu „známo, že v předmětné věci je vedeno správní řízení, proto se také o věci dozvěděl. Předpokládá proto, že spis musí být podstatně obsáhlejší a požadované dva dokumenty musí tvořit jeho pouhou minoritu“. [6] Dále se žalobce vymezuje vůči tvrzení povinného subjektu, který v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ze strany žalobce nebylo specifikováno, jaká konkrétní informace má být obsahem požadovaného úředního záznamu nebo co přesně má být na vyžádané fotografii. Žalobce argumentuje, že pokud povinný subjekt v žádosti uvedenou specifikaci požadovaných informací považoval za nedostatečně určitou, přičemž žádost shledával nesrozumitelnou, nejednoznačnou či příliš obecnou, měl postupovat ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 písm. b) informačního zákona a vyzvat žalobce k doplnění žádosti. Tato výzva měla předcházet odmítnutí žádosti podle § 2 odst. 3 daného zákona. Postup, kdy by žádost byla rovnou odmítnuta dle § 2 odst. 3 informačního zákona, není dle žalobce možný, jelikož nebyl požadován celý spis ani jeho podstatná část. Toto dle žalobce plyne ze skutečnosti, že žádal jen o dva dokumenty. Žalobce následně označil daný požadavek povinného subjektu za formalistický, jelikož dle žalobce „je zřejmé, že na úředním záznamu o přestupku je popsáno zjištění ohledně přestupku (obsah úředního záznamu je obecně stanoven právním předpisem) a fotografie zachycují příslušné přestupkové jednání“. [7] Žalobce připomíná, že důvodem odmítnutí žádosti povinným subjektem nebyla nedostatečná určitost žádosti. Odmítnutí bylo totiž zdůvodněno ustanovením § 2 odst. 3 informačního zákona. Žalovaný následně v napadeném rozhodnutí pouze uvedl, že požadované dokumenty představují podstatnou část správního spisu. Nenavázal tak na tvrzení povinného subjektu ohledně nedostatečné určitosti požadovaných informací. Žalobce proto shledává, že dostatečně určitě uvedl, jaké dokumenty požaduje. Pokud by tomu tak nebylo, žalovaný by neměl možnost tvrdit, že příslušné dokumenty představují podstatnou část správního spisu. [8] Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2024, č. j. 1 As 128/2024-48, kde se uvádí, že na základě informačního zákona lze požádat o poskytnutí oznámení o přestupku, a to včetně úředního záznamu. K tomuto žalobce dodává, že jím požadované dokumenty „nijak nevybočují“ z rámce, o kterém Nejvyšší správní soud pojednává. Podotýká, že v odkazovaném případě požadované dva dokumenty představovaly celý správní spis, a přesto Nejvyšší správní soud rozhodl výše uvedeným způsobem. [9] Dále žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2025, č. j. 10 As 224/2024-42. V něm bylo shledáno, že dle informačního zákona lze žádat také o informace širšího rozsahu. [10] Z výše uvedených důvodů žalobce požaduje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět žalovanému. III. Shrnutí odůvodnění prvostupňového rozhodnutí [11] Povinný subjekt v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že žalobce požadoval poskytnutí předmětných dokumentů, když tento zároveň uvedl, že není účastníkem řízení, z jehož spisu dokumenty pochází, a proto o ně žádá prostřednictvím informačního zákona. [12] Z toho důvodu se povinný subjekt zabýval otázkou, zda lze vůbec na žalobcovu žádost aplikovat informační zákon, přičemž shledal, že nikoli. Povinný subjekt vycházel z ustanovení § 2 odst. 3 informačního zákona, kde se uvádí, že tento zákon nelze použít v případech, kdy poskytnutí informace upravuje zvláštní zákon. Dále dovodil, že takovýmto zvláštním předpisem je v daném případě zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“, či „s. ř.“). K povaze institutu nahlížení do spisu dle § 38 správního řádu odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2009, č. j. 1 As 51/2009-5, a ze dne 28. 11. 2018, č. j. 10 As 118/2018-53. [13] Dále povinný subjekt cituje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2023, č. j. 1 As 204/2022-30. Uvádí, že „[t]ento rozsudek lze vztáhnout i na právě projednávanou věc, kdy žadatel chce zaslat úřední záznam o přestupku a fotografie ze spisu P16-142172/2025/DA, aniž by konkretizoval, jakou informaci má úřední záznam obsahovat, či co má zobrazovat požadovaná fotografie. Především se žadatel domáhá podstatné části správního spisu, proto je na místě v tomto případě posoudit doručené podání jako žádost o nahlédnutí do spisu ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 správního řádu. V případech, na které se vztahuje § 38 správního řádu, nelze aplikovat zákon o svobodném přístupu k informacím“. IV. Shrnutí odůvodnění napadeného rozhodnutí [14] Žalovaný připomíná, že informační zákon má zajišťovat možnost výkonu práva veřejnosti na přístup k informacím pocházejícím z veřejného sektoru. Z ustanovení § 2 odst. 3 informačního zákona dovozuje, že žalobce nemůže libovolně volit režim, v rámci kterého se chce s předmětnými informacemi seznámit. Uvádí, že „[j]e-li žádost na informace svou povahou žádostí o nahlížení do spisu, typicky proto, že odvolatel chce prostřednictvím žádosti získat kopii celého spisu či jeho podstatné části, musí odvolatel věc řešit formou žádosti podle ust. § 38 správního řádu, nikoli cestou žádosti dle InfZ“. [15] Dále žalovaný uvádí, že souhlasí s povinným subjektem, že žalobcem specifikované dokumenty představují podstatnou část spisu. [16] Žalovaný rovněž pojednává o povaze práva nahlížet do správního spisu. Zdůrazňuje, že toto procesní právo je dáno pouze vyjmenovaným osobám. Jeho obsahem je totiž zásadně neomezený přístup k údajům, které se ve spisu nachází. Podotýká, že z žalobcovy žádosti je zřejmé, že se domáhá informací představujících podstatnou části spisu, a že zároveň není účastníkem daného řízení. Rovněž opakuje, že ustanovení § 38 správního řádu představuje zvláštní institut ve vztahu k ustanovení § 2 odst. 3 informačního zákona. [17] Ve vztahu k možnosti nahlédnout do správního spisu dané jiným osobám než účastníkům řízení žalovaný uvádí, že dle § 38 odst. 2 správního řádu musí být k možnosti výkonu tohoto práva pro