5 Afs 65/2013 — Nejvyšší správní soud

6 Af 19/2025- 43 - text 13 6 Af 19/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň Mgr. Hany Janotové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. ve věci žalobkyně: proti žalovanému: Czechbonnie unit, a.s., v likvidaci sídlem Vojtěšská 211/6, Praha 1 zastoupená likvidátorem Ing. Zbyňkem Zibou Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2025 č.j. 22246/25/5300-22441-711776 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Základ sporu a průběh daňového řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ze dne 19. 8. 2025, č.j. 22246/25/5300-22441-711776 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým Odvolací finanční ředitelství (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně nazýván i správní orgán 1. stupně, nemá-li odlišení význam pro kontext odůvodnění), rozhodl o odvolání proti dvěma rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“), konkrétně proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 5. 1. 2024, č.j. 26205/24/2001-52523-107624, na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období prosinec 2020, kterým byla žalobkyni doměřena daň v tam uvedené výši a současně jí byla uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20 % z doměřené daně, a proti dodatečnému platebnímu výměru na DPH za zdaňovací období únor 2021 ze dne 5. 1. 2024, č.j. 26262/24/2001-52523-107624, kterým byla žalobkyni doměřena daň v tam uvedené výši a současně uložena povinnost uhradit penále ve výši 20 % z doměřené daně (dále jen „prvostupňová rozhodnutí“ či „dodatečné platební výměry“). 2. Správce daně dne 22. 9. 2021 vydal za zdaňovací období říjen 2020 až červen 2021 zajišťovací příkazy podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) ve spojení s § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Domníval se totiž, že se žalobkyně účastnila obchodních řetězců, v nichž podvodným jednáním došlo k narušení daňové neutrality, o čemž dle existujících indicií žalobkyně věděla, nebo vědět měla a mohla. 3. Dne 5. 10. 2021 správce daně zahájil v rozsahu přijatých zdanitelných plnění daňovou kontrolu, po jejímž provedení uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně jí uplatněného nároku na DPH. Konkrétně neprokázala, že plnění spočívající v třídicích, pomocných a úklidových pracích či v obsluze vysokozdvižného vozíku skutečně a v tvrzeném rozsahu přijala od deklarovaných dodavatelů, společností MIXTRON s.r.o. (dále jen „MIXTRON“), Familyres s.r.o. (dále jen „Familyres“), LUBSTAR, a.s. (dále jen „LUBSTAR“) a NOVAKOIL s.r.o. (dále jen „NOVAKOIL“), případně od jiných osob v postavení plátce DPH. Správce daně proto vydal za jednotlivé měsíce v období října 2020 až června 2021 dodatečné platební výměry, a to včetně obou prvostupňových rozhodnutí. 4. Žalobkyně dodatečné platební výměry napadla odvoláním, které bylo rozhodnutím ze dne 13. 8. 2024, č.j. 25317/24/5300-22441-711776 (dále jen „první rozhodnutí žalovaného“), zamítnuto a všechny dodatečné platební výměry potvrzeny. Proti prvnímu rozhodnutí žalovaného žalobkyně následně podala správní žalobu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 4. 2025, č.j. 10 Af 17/2024-46, první rozhodnutí žalovaného částečně zrušil, a to v rozsahu, v němž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečné platební výměry za prosinec 2020 a únor 2021. Soud v rozsudku č.j. 10 Af 17/2024-46 shledal, že žalovaný opomněl přihlédnout k žalobkyní předloženým a pro věc relevantním daňovým dokladům za přijatá plnění od společností LUBSTAR a NOVAKOIL za zdaňovací období prosince 2020 a února 2021. Věc tak žalovanému vrátil k dalšímu řízení a zavázal jej, aby žalobkyní předložené daňové doklady od uvedených společností řádně zhodnotil a následně posoudil, zda nárok žalobkyně na odpočet daně z těchto plnění byl oprávněný. Žalobkyně podala proti rozsudku č.j. 10 Af 17/2024-46 kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 5. 8. 2025, č.j. 1 Afs 85/2025-53, zamítnuta. NSS potvrdil názor městského soudu, že žalovaný nepochybil, když žalobkyni před zahájením daňové kontroly za předmětná zdaňovací období nevyzval k podání dodatečných daňových přiznání k DPH dle § 145 odst. 2 daňového řádu. Nepřisvědčil ani druhé kasační námitce, že žalovaný a správce daně postupovali při hodnocení důkazů v rozporu s § 8 odst. 1 a 3 daňového řádu. 5. V rámci odvolacího řízení po částečně zrušujícím rozsudku sp. zn. 10 Af 17/2024 žalovaný doplnil spisový materiál, když nahlédl do katastru nemovitostí a centrálního registru vozidel. Poté žalobkyni dle § 115 odst. 2 daňového řádu seznámil s důkazním hodnocením žalobkyní předložených daňových dokladů k přijatým zdanitelným plněním od společností LUBSTAR a NOVAKOIL, z nichž žalobkyně odvozuje svůj nárok na odpočet v daném rozsahu za prosinec 2020 a únor 2021. Žalobkyni seznámil také se svým právním názorem, že z její strany doposud nebylo dostatečně prokázáno využití předmětných plnění od společností LUBSTAR a NOVAKOIL v rámci její ekonomické činnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona o DPH, a vyzval ji, aby tak učinila. Současně žalobkyni vyzval, aby předložila či označila veškeré důkazy, které navrhuje v rámci odvolacího řízení doplnit. V reakci na toto seznámení žalobkyně navrhla důkaz spočívající ve svědeckých výpovědích několika osob, přičemž žalovaný k provedení těchto svědeckých výpovědí nepřistoupil a dle § 92 odst. 6 žalobkyni seznámil s důvody, které ho k neprovedení vedly. 6. Žalovaný následně v napadeném rozhodnutí shledal věcnou správnost závěrů správce daně, a proto odvolání jako nedůvodné zamítl a prvostupňová rozhodnutí potvrdil. K totožným odvolacím námitkám jako v případě prvního rozhodování ve věci konstatoval, že tvrzení o nezákonnosti daňové kontroly z důvodu nezaslání výzvy podle § 145 odst. 2 daňového řádu není důvodné. Ačkoli správce daně disponoval informacemi nasvědčujícími možnému doměření daně, vzhledem k podezření na účast žalobkyně na transakcích stižených podvodem na DPH nebyl povinen takovou výzvu vydat. Námitky směřující proti hodnocení důkazů a rozsahu provedeného dokazování byly rovněž označeny za nedůvodné. Dle žalovaného správce daně vyhodnotil veškeré důkazy řádně a ve zprávě o daňové kontrole jasně popsal, které skutečnosti má za prokázané a které nikoli. Zatímco správce daně unesl své důkazní břemeno stran vznesených pochybností, žalobkyně neprokázala existenci ani rozsah tvrzených zdanitelných plnění a neoznačila žádného skutečného dodavatele v postavení plátce DPH. 7. Žalovaný neuznal ani dodatečně uplatněnou odvolací námitku, že přijatá zdanitelná plnění od společností LUBSTAR a NOVAKOIL představují nárok na odpočet DPH, protože předměty těchto plnění, konkrétně různé druhy olejů a technických kapalin, žalobkyně využila jako režijní náklady související s poskytováním plnění jejím odběratelů. Žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení navrhla pouze několik svědeckých výpovědí, jejichž provedení žalovaný považoval s ohledem na nulovou výpovědní hodnotu za nadbytečné, některé svědky žalobkyně navíc ani řádně neidentifikovala. Žalovaný tak všechny odvolací námitky, vyjma dílčího procesního pochybení při doručení dodatečných platebních výměrů, kde neshledal vliv na zákonnost rozhodnutí, vyhodnotil jako nedůvodné. Obsah žaloby 8. Žalobkyně vznáší celkem sedm žalobních námitek. 9. První žalobní námitkou žalobkyně namítá nezákonnost zahájení daňové kontroly, ke které správce daně přistoupil, aniž by žalobkyni předtím vyzval k podání dodatečného daňového přiznání. Podle ní tak správce daně porušil zásady proporcionality a subsidiarity zakotvené v daňovém řádu. V této souvislosti odkazuje na rozsudek NSS ze dne 22. 9. 2011, č.j. 7 Afs 10/201191, z něhož dovozuje, že kontrola nemůže být bez důvodných pochybností o správnosti tvrzení daňového subjektu prvním úkonem v řízení. 10. Druhou námitkou žalobkyně poukazuje na nedostatečné zjištění skutkového stavu. Uvádí, že oba správní orgány porušily § 92 odst. 2 daňového řádu, když neprovedly jí navržené důkazy, zejména svědecké výslechy a místní šetření, aniž by tento postup náležitě odůvodnily. S odkazem na § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu dodává, že správně daně neprokázal nevěrohodnost jejích účetních dokladů. Jí předložené důkazy (rámcové smlouvy, daňové doklady, výdajové pokladní doklady a další listiny potvrzující uskutečnění přijatých plnění) pak správní orgány hodnotily jednostranně, v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů a zásadou materiální pravdy. 11. Třetí námitkou žalobkyně žalovanému vytýká, že nesprávně posoudil její nárok na odpočet DPH u plnění od společností LUBSTAR a NOVAKOIL, které žalobkyně využívala pro svou ekonomickou činnost ve smyslu § 72 odst. 1 zákona o DPH. Žalovaný se podle ní nedostatečně vypořádal s j