6 As 126/2020 — Nejvyšší správní soud

9 A 110/2024- 117 - text  12 9 A 110/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Olgy Zimové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyně: New Saint s. r. o., IČO 26739950 se sídlem Odborů 10/289, Praha 2, PSČ 120 00 zastoupena advokátem Mgr. Pavlem Chaloupkem se sídlem Karlovo náměstí 14/292, Praha 2, PSČ 120 00 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, PSČ 110 01 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Společenství vlastníků I GIARDINI ANNY LETENSKE 1197/3 a 1235/5 – Praha 2, IČO 289 25 785 se sídlem Anny Letenské 1197/3, Praha 2, PSČ 120 00 zastoupena advokátem Mgr. Tomášem Holubem se sídlem Kpt. Jaroše 317/24, Mělník o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2024, č. j. MHMP 2029547/2024, sp. zn. S-MHMP 1204507/2024/STR, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 2, odboru výstavby („stavební úřad“), ze dne 20. 2. 2024, č. j. MCP2/070275/2024/OV-OUZR/Bia, sp. zn. OV/303477/2020/Bia („prvostupňové rozhodnutí“) ve věci dodatečného povolení stavby nazvané „Stavební úpravy v části 1.NP a 1.PP č. p. 1197, v souvislosti s vybudováním schodiště se čtyřmi skleněnými stupni spojující dvorní část v úrovni zvýšeného 1.PP a byt č. 1197/2 v 1.NP včetně osazení okna v 1.PP do původního zazděného okenního otvoru Praha 2 – Vinohrady, Anny Letenské“ na pozemcích parc. č. 530/1 a 530/2 v katastrálním území Vinohrady. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 2. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádával s odvolacími námitkami žalobkyně, že stavební úpravy, které jsou předmětem napadeného rozhodnutí („stavební úpravy“), nebyly řádně schváleny Společenstvím vlastníků I GIARDINI DI ANNY LETENSKE 1197/3 a 1235/5 – Praha 2 („Společenství vlastníků“), ač to vyžadoval § 184a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, účinný do 30. 6. 2023 (dále „stavební zákon“). Žalobkyně namítala, že stavební úpravy mění vzhled domu, tudíž mohou být prováděny jen se souhlasem všech vlastníků jednotek, přičemž k jednomyslnému schválení Společenstvím vlastníků nikdy nedošlo. Žalobkyně dále nesouhlasila s posouzením stavebního úřadu, vycházejícího ze stanovisek dotčených orgánů státní správy, že stavební úpravy nejsou v rozporu s režimem památkové ochrany pro dané území. Žalobkyně se napadeným rozhodnutím cítí být poškozena, neboť stavebními úpravami bylo změněno architektonické uspořádání budovy, jejímž je žalobkyně spoluvlastníkem a do jejíž historické hodnoty v minulosti investovala. Žalobkyně v odvolání uvedla, že v prvostupňovém rozhodnutí postrádá odůvodnění, jaké úpravy je možné provádět s jednomyslným a jaké s většinovým souhlasem shromáždění Společenství vlastníků. 3. Žalovaný nepovažoval uvedené námitky za důvodné s ohledem na skutkový stav, když v době podání žádosti o dodatečné povolení stavby předsedkyně, která zastupuje Společenství vlastníků navenek samostatně ve všech záležitostech, předložila souhlas Společenství vlastníků v souladu s ustanovením § 184a stavebního zákona, což je postup, který se v řízení podle § 129 odst. 2 stavebního zákona použije přiměřeně podle § 90 a § 110 - § 115 stavebního zákona. Ustanovení § 184a odst. 1 stavebního zákona stanoví, že k žádosti o povolení změny dokončené stavby v bytovém spoluvlastnictví se dokládá souhlas společenství vlastníků. V daném případě byl souhlas Společenství vlastníků vydán v souladu s jeho stanovami přijatými v roce 2016 („Stanovy“), podle nichž se při rozhodování o opravě, modernizaci, rekonstrukci nebo stavební úpravě společné části vyžaduje souhlas alespoň ¾ hlasů všech vlastníků jednotek. Z oznámení o výsledku hlasování Společenství vlastníků, které probíhalo od 15. 11. do 16. 12. 2020, žalovaný zjistil, že pro návrh na provedení změny předmětné stavby pro účely dodatečného povolení stavby hlasovalo 87,2 % vlastníků, což je více, než požadují Stanovy. Stavební úřad neměl důvod pochybovat o tom, že toto oznámení je dostatečné. Žalovaný konstatoval, že jemu, ani stavebnímu úřadu nepřísluší zjišťovat, zda byl souhlas vydán v rozporu se Stanovami či nikoliv. Na podporu tohoto svého tvrzení odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu („NSS“), v níž NSS vyslovil, že do působnosti stavebních úřadů nespadalo zabývat se námitkou neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek („SVJ“), neboť platnost usnesení shromáždění SVJ lze přezkoumávat jen v řízení podle občanského zákoníku („o. z.“), nikoli ve stavebním řízení či před správním soudem. Dle žalovaného z judikatury NSS rovněž vyplynulo, že otázka platnosti usnesení sice byla dle dřívější právní úpravy účinné do 31. 12. 2017 pro stavební řízení relevantní, avšak ani tehdy ji nemohly posuzovat samy správní orgány; platnost usnesení byla vždy pro stavební řízení relevantní jen z toho hlediska, zda usnesení bylo přijato nejvyšším orgánem SVJ, zda bylo stavebnímu úřadu předloženo a nebyla vyslovena jeho neplatnost soudem. V každém případě platilo, že pokud některý z vlastníků jednotek nepovažoval usnesení shromáždění SVJ za zákonné z důvodu, že nebylo schváleno dostatečnou většinou hlasů, bylo nezbytné, aby proti němu brojil žalobou podle § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony („zákon o vlastnictví bytů“). 4. Žalovaný dále vzhledem k platnosti souhlasu Společenství vlastníků nepovažoval námitku žalobkyně ohledně estetiky a narušení vzhledu domu za relevantní. Poukázal na to, že stavební úřad při posuzování možného narušení vzhledu domu vycházel ze závazného stanoviska dotčených orgánů, a to odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy („dotčený orgán památkové péče“) ze dne 7. 2. 2020, který na základě vyjádření Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hl. m. Praze, konstatoval, že provedené stavební úpravy nejsou v rozporu s režimem památkové ochrany pro dané území, neboť realizace stavebního záměru neovlivní památkové hodnoty objektu. 5. Z uvedených důvodů žalovaný odvolací námitky žalobkyně, včetně narušení estetiky a vzhledu domu, považoval za bezpředmětné a nedůvodné, a proto prvostupňové rozhodnutí o dodatečném povolení stavby potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl. Žaloba 6. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že napadené rozhodnutí trpí zásadními vadami, když žalovaný argumentoval tím, že o. z. se plně uplatňuje i pro vlastnictví jednotek vzniklých podle zákona o vlastnictví bytů do roku 2013. Podle žalobkyně by se takto jednalo o pravou retroaktivitu právního předpisu, která je nepřípustná. Žalobkyně poukazovala na § 3028 odst. 3 o. z., dle něhož se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy. Žalobkyně měla proto za to, že jednotky v domě byly vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, tudíž se práva a povinnosti vyplývající z vlastnictví takové jednotky řídí zákonem o vlastnictví bytů, nikoli o. z. 7. Dle žalobkyně platí i ustanovení § 13 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů, které stanoví, že úpravy, jimiž se mění vzhled domu, může vlastník jednotky provádět jen se souhlasem všech vlastníků jednotek. Žalobkyně zopakovala svou odvolací námitku, že vzhled domu je dán objektivně zjistitelnými fyzikálními charakteristikami a stavební úpravy byly tedy takovými, jimiž došlo ke změně vzhledu domu, což je předpoklad pro aplikaci citovaného zákonného ustanovení. 8. Žalobkyně dále namítala nesprávnost argumentace žalovaného Stanovami s tím, že pod pojem „rozhodování o opravě, modernizaci, rekonstrukci nebo stavební úpravě společné části“ nespadá tak závažná změna, jíž se mění vzhled domu, k níž je třeba vždy 100 % souhlasu všech vlastníků. V rámci správního řízení proto neměla být zkoumána platnost či neplatnost rozhodnutí Společenství vlastníků ohledně stavebních úprav, odsouhlasených 87,2 % vlastníků. Toto rozhodnutí sice objektivně existuje, nicméně je nepoužitelné, neboť ve smyslu ustanovení § 184a odst. 1 stavebního zákona měl být k žádosti o povolení změny dokončené stavby v bytovém spoluvlastnictví předložen 100% souhlas vlastníků SVJ, a ten předložen nebyl. Žalobkyně uvedla, že pakliže by vyslovila se stavebními úpravami souhlas, bylo by je jistě možné provést, s ohledem na stanovisko dotčeného orgánu památkové péče. Takový souhlas však žalobkyně nevyslovila, změnu stavby proto nebylo možné provést a je lhostejné