2 Aps 2/2004 — Nejvyšší správní soud

9 A 22/2026- 7 - text  3 3 A 43/2026 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Olgy Zimové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: proti žalované: H. bytem X t. č. Věznice X. Policie ČR sídlem Přípotoční 300/12, 101 33 Praha 10 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v nezajištění náhradní hodnoty podle § 79g trestního řádu, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, („s. ř. s.“), spočívajícím v tom, že žalovaná nezajistila dle § 79g trestního řádu majetek X. a Y., a to dům a pozemek v obci X a dům a pozemek v obci Y a dále náhradní hodnotu do výše 20.000.000 Kč. V žalobě uvedl, že věc se týká řízení vedeného pod sp. zn. KRPA 124697/TČ-2025-001493 a řízení jemu předcházejících. Dle žalobce trvá trestní řízení již sedm let a stále není skončeno přípravné řízení u Policie ČR. 2. Podle § 2 s. ř. s., ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. 3. Podle § 4 odst. 1 s. ř. s., soudy ve správním soudnictví rozhodují a) o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen "správní orgán"), b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu, c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, d) kompetenčních žalobách. 4. Podle § 79g odst. 1 trestního řádu, „Zajištění náhradní hodnoty“, nelze-li zajistit věc, která je nástrojem trestné činnosti, výnosem z trestné činnosti nebo předmětem mezinárodní sankce, může být místo ní zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá, byť jen zčásti, její hodnotě; přitom se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení upravujících zajištění věci, která je nástrojem trestné činnosti, výnosem z trestné činnosti nebo předmětem mezinárodní sankce (§ 79a až 79f). Náhradní hodnotu lze zajistit osobě, která měla povinnost strpět zajištění původní věci. 5. Z textu samotné žaloby je zřejmé, že se nejedná o žalobu, jež by mohla být projednávána ve správním soudnictví, neboť nezbytnou podmínkou řízení před správním soudem je, aby žaloba směřovala proti správnímu orgánu ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 s. ř. s. Z žaloby však vyplývá, že žalobce nesouhlasí s postupem policejního orgánu v konkrétním probíhajícím trestním řízení, přičemž Policie ČR zde nevystupuje jako správní orgán při výkonu veřejné správy ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nýbrž jako orgán činný v trestním řízení. Pouze orgán činný v trestním řízení může učinit žalobcem požadovaný úkon dle § 79g trestního řádu. 6. To potvrzuje i judikatura správních soudů, kdy např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2023, č. j. 5 As 335/2022-20, uvádí, že „Nezákonným zásahem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) a § 82 s. ř. s. nemůže být úkon policejního orgánu při výkonu působnosti orgánu činného v trestním řízení. Je tedy nutné odlišovat policejní orgán jako orgán činný v trestním řízení, kdy proti jeho úkonům nelze brojit žalobou ve správním soudnictví, a jako orgán vykonávající působnost ve veřejné správě, kdy přezkum jeho úkonů dle § 82 s. ř. s. možný je.“. Obdobně dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2016, č. j. 10 As 11/2016-153 (bod 45), „Správní soudy nemají a nemohou mít pravomoc přezkoumávat postupy orgánů činných v trestním řízení. K tomu je dle § 157a trestního řádu příslušný dozorový státní zástupce, na kterého se mohou osoby, proti kterým je vedeno trestní řízení, (…) obracet s žádostí k odstranění závad v postupu policejního orgánu.“. 7. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že v posuzované věci není dána pravomoc soudu ve správním soudnictví žalobu projednat a rozhodnout o ní, přičemž nedostatek pravomoci soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Soudu proto nezbylo, než žalobu dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout. 8. Pro úplnost soud dodává, že vzhledem k rozhodnutí o odmítnutí žaloby pro nedostatek pravomoci soudu se nezabýval otázkou řádné identifikace žalovaného ve smyslu § 83 s. ř. s. a vycházel z označení žalovaného žalobcem v žalobě. Jelikož zde policejní orgán nejednal v postavení správního orgánu, tak by taková identifikace ani nebyla možná. 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 3 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Vzhledem k rozhodnutí o odmítnutí žaloby soud žalobce v souladu s § 6a odst. 4 zákona o soudních poplatcích ani nevyzýval k zaplacení soudního poplatku. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 30. dubna 2026 JUDr. Ivanka Havlíková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje A.